Sérioví vrazi - Recenze knih - RECENZE: Galerie zločinu II. - M.Kučera,J.Stach
Jdi na obsah Jdi na menu
 


RECENZE: Galerie zločinu II. - M.Kučera,J.Stach

13. 10. 2017

Název: Galerie zločinu II. - Tajemství policejních protokolů

Autor: Miroslav Kučera, Jan Stach

Nakladatelství: XYZ

Rok vydání: 2013, 290 stran

Dnes se zaměřím na další v pořadí knih ze série „Galerie zločinu“ z pera bývalého člena pátracího oddělení někdejší Federální kriminální ústředny Miroslava Kučery, tentokrát ve spoluautorství s bývalým důstojníkem policie Janem Stachem. Tato kniha nese podtitul „Tajemství policejních protokolů“ a je v ní zpracováno 24 českých kriminálních případů v rozsahu cca 8-10 stran - v každém z nich přišel někdo o život, tedy jde o ty nejzávažnější případy. Mezi uvedenými vrahy můžete nalézt zejména ty známější např. Zdeněk Vocásek, Oto Biederman, Ivan Roubal, Jiří Kajínek, atd., ale dočtete se i o něco méně známých pachatelích, což kvituji. Všechny případy jsou zpracovány přesně a v solidním rozsahu, a jelikož jde především právě o ty známější případy, lze srovnávat. Zde musím konstatovat, že v rámci použitých zkrácení, podle mého, občas došlo k drobnému zkreslení okolností daného případu a některé důležité informace, které umožňují spatřit osobnost pachatele a zločin v souvislostech, zůstaly nezmíněny. Naštěstí to není častým a dominantním jevem knihy a může si toho povšimnout zřejmě jen čtenář, který má případy nastudované i z dalších zdrojů, ale pro mě drobný mínus. Trochu víc mě pak rušily různé komentáře, často uvozující či zakončující jednotlivé případy, nicméně nevztahující přímo k případům, ale spíše ke společnosti a prezentující postoje pisatele. Né, že by strohou literaturu faktu neoživily, to byl asi záměr, ale já s nimi často nesouhlasil a přišly mi na případy naroubované tak nějak nepřirozeně a navíc na mě působily tak trochu kverulantsky. Tedy trochu paradox – to co mi v prvním titulu ze série “Galerie zločinu“  velice potěšilo, čili postřehy a komentáře autora, zde mi přišlo trochu obtěžující. Možná to bude tím, že v knize s podtitulem „Nejděsivější případy 20. století“ šlo o případy s nimiž měl jediný autor Miroslav Kučera osobní, přímou pracovní zkušenost, zde tomu však tak nebylo. Nebo to možná bylo spíše tím, že v případě této knihy  s podtitulem „Tajemství policejních protokolů“ se na komentářích podílel hlavně spoluautor Jan Stach – nevím. Nicméně i přes výše uvedené výtky myslím, že kniha je celkově dobrá a v rámci literatury faktu samozřejmě přínosná a dokonce i čtivá a k přečtení ji tak doporučuji.

Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2-

wp_20170619_13_40_00_pro.jpgwp_20170619_13_44_58_pro.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář