Sérioví vrazi - Jaroslava Fabiánová
Jdi na obsah Jdi na menu
 


Jaroslava Fabiánová

14. 8. 2011

 

Jaroslava Fabiánová
 
     Jaroslava Fabiánová se narodila roku 1966. Co se týká jejího ranného dětství, vypovídala o něm takto: „Na svoje dětství vzpomínám ráda. V kolektivu jsem neměla problémy, neutíkala jsem z domova, netoulala jsem se ani nelhala. Byla jsem vlastně taková vzorňačka.“ Zdroje však uvádí, že již během svého dětství byla několikrát znásilněna. Zlom v chování však nastal až v Jarčiných třinácti letech. Ona i dva její mladší sourozenci byli nechtěným svědkem rozpadu manželství svých rodičů. Ty po rozvodu o děti neměli zájem a tak se Jaroslava Fabiánová pomalu začala dostávala na šikmou plochu…Bez dozoru a zájmu přišlo záhy na řadu záškoláctví, spolu s ním krádeže věcí spolužáků, vystřídané zatvrzelým zapíráním navzdory jasným důkazům... O něco později Jaroslava ztratila domov a sama se vytěsnila i z dětského kolektivu. Tak si našla náhradu. Ulici. Tam jako šestnáctiletá zapadla mezi partu cikánských výrostků a trávila většinu svého času. S partou se věnovali drobnější trestné činnosti a dívky i příležitostné prostituci.
 

foto_nahled_39573.jpg

 
      To trvalo až do 20.10 1981. Toho dne potkal v Děčíně 78letý Vladimír Z. právě partu šestnáctileté Jaroslavy Fabiánové. Starý muž si pravidelně zvával do svého podkrovního bytu mladé cikánské dívky a chlapce, které tam poté zneužíval pro své sexuální choutky, které u něj i přes jeho pokročilý věk přetrvávaly. Jaroslava věděla, že starý muž dává mládeži, kterou si pozve i nějaké peníze a tak se s ním do jeho bytu také vydala. Tam se však ukázalo, že starý pán nebyl ochoten zaplatit tolik, kolik by se Fabiánové líbilo. To jí rozlítilo natolik, že Vladimíra Z. udeřila několikrát do hlavy zednickým kladivem, které našla v kuchyni. Poškozený se po úderech zhroutil k zemi, ale Fabiánová svůj útok i přesto dokončila tak,že mu zasadila ještě kolem 20 ran nožem a ševcovským šídlem. Rány byly směřovány na obličej oběti. Poté byt důkladně prohledala ve snaze najít nějaké peníze, nebo cennosti. Tím však poskytla kriminalistům cenné informace, neboť na místě činu zanechala daktyloskopické otisky prstů a také trasologickou stopu v podobě otisku podrážky v krvi poškozeného. Za tento skutek a další majetkovou trestnou činnost byla jako mladistvá odsouzena soudem v Ústí nad Labem k 7 letům odnětí svobody. Na základě jejího odvolání byl však trest snížen na 4 roky a 6 měsíců.
     Po návratu z vězení se Jaroslava Fabiánová vrátila ke své matce do Děčína. Práci si však nenašla, a tak se rozhodla cestovat po republice a navštěvovat své příbuzné. Její cesty často vedly přes Prahu, kde se začala zdržovat a vrátila se k páchání trestné činnosti.Opět se živila převážně krádežemi a příležitostnou prostitucí. Navíc se z ní stala tzv. „uspávačka“, což byla v devadesátých letech celkem často provozovaná trestná činnost (o této „živnosti“ zpívá dokonce i Vilém Čok ve své písni „Holky rohypnolky“). Pro Fabiánovou byl tento způsob obživy výhodný nejen proto,že si vydělala více než prostitucí, ale také se vyhnula sexu s muži, ke kterému cítila odpor neboť byla lesbicky orientovaná a dlouhá léta žila s přítelkyní Marií. Svým zákazníkům často před vykonáním soulože podala prášky na spaní, které jim nepozorovaně vmíchala do pití. Poté je pohodlně a nerušeně okrádala. Jednou z jejích obětí se stal například i Američan Bob. Tomu prášky na spaní přimíchala do polévky a piva Když se probudil, zjistil, že je chudší o 7000 US dolarů a elektroniku za 250 tisíc korun.
     Šest týdnů po návštěvě u Američana se pokusila stejným způsobem okrást dva maďarské turisty. Stalo se tak na hotelovém pokoji, kde se popíjelo pivo z plechovek a výsledkem byla škoda kolem 150 000 korun. Ale to nebylo to nejhorší! Jedním ze sexuchtivých mužů byl totiž nemocný kardiak pan Tibor, který po předávkování uspávacími léky zemřel. Za tento čin a další prokázané si Fabiánová o soudu vyslechla v roce 1996 verdikt – 10 let odnětí svobody nepodmíněně. Po odpykání dvou třetin však požádala o podmínečné propuštění. Soud její žádosti vyhověl a zbytek trestu jí byl podmíněně odložen na dobu 7 let. Kromě toho měla zákaz pobytu na území hlavního města Prahy. Brány věznice podruhé opouštěla 19. září 2001.
 
     Jenže….Fabiánová žila stále tak, jak byla zvyklá, a dál pokračovala v drobné i jiné trestné činnosti. I přes zákaz pobytu dále jezdila do Prahy. Přijela tam i 29.5 2003. Po příjezdu se potulovala v okolí autobusového nádraží Florenc a zde se také náhodně setkala s třiaosmdesátiletým Augustinem K., který ji pozval do restaurace Šatlava. Restaurace se nacházela v domě, kde Augustin K. bydlel, a tak není divu, že jejich setkání bylo završeno pozváním Fabiánové do jeho bytu. Ta samozřejmě pozvání přijala.
     „Bylo horko, čekala jsem ve stínu na tramvaj. Pan K. mě pozval na pivo. Pak jsme šli k němu domů, kde mi ukazoval fotky ze světa.“ Nový známý údajně ženě také nabídl nocleh. Prý ve vší počestnosti. Starému pánovi se pak údajně udělalo špatně, proto mu Fabiánová uvařila polévku a povídala si s ním. Na rozloučenou jí prý věnoval tři obrazy. Tak zní verze odsouzené... „Ty obrazy mi dal Gusta. Sám je sňal ze stěny a vyřízl z rámu. Chtěl mi jen pomoci, abych mohla zaplatit nájem. Já ho nezabila, kdo ví, kdo přišel do bytu po mně!“ tvrdila později u soudu Fabiánová
     Faktem je, že dne 31.5. 2003 Jaroslava Fabiánová telefonicky kontaktovala soudní znalkyni, které nabídla ke koupi tři obrazy, které byly vyřezány z napínacích rámů. Prostřednictvím soudní znalkyně se podařilo prodat jeden z obrazů do galerie za 10 000 korun, druhý údajně sama prodala za 2000 korun a třetí zahodila, protože byl vyřezáním znehodnocen. Kromě obrazů z bytu zmizelo i elektronářadí, které bylo majetkem syna poškozeného. Celková škoda se vyšplhala na 50 000 korun.
     Dne 5.6. 2003 šel do bytu, v Praze Na Poříčí, na výzvu syna poškozeného, který se několik dní nemohl otci dovolat a pracoval v Německu, podívat jiný příbuzný mající od bytu klíče. Augustin K. byl nalezen v pokoji za kuchyní bez známek života a na první pohled bylo zřejmé, že jde o vraždu. Muž byl usmrcen šesti ranami zřejmě kuchyňským sekáčkem. Ohledáním místa činu byly zjištěny stopy, které ukazovaly na Jaroslavu Fabiánovou. Dalším důkazem se stala výpověď svědkyně, která pachatelku identifikovala jako ženu jež s poškozeným seděla 29.5. v restauraci Šatlava. Proti Fabiánové též svědčilo, že prodávala věci pocházející z majetku oběti.
 
     Bohužel než byla J. Fabiánová odhalena a usvědčena, stihla ještě jednu vraždu. Na počátku srpna 2003 nastoupila do nemocnice U Apolináře v Praze. Zde byla hospitalizována tři dny a po svém propuštění se místo odcestování do Děčína opět potulovala po hlavním městě České republiky. Dne 8.8. 2003 byla údajně oslovena Richardem S. na zastávce tramvaje, který ji pozval na diskotéku. Ohledně jejich seznámení nejsou bližší informace známy, ale skutečností je, že večer skončili v jeho bytě. Jednatřicetiletý Richard S. žil s družkou, která léto trávila na chatě. Z chaty podle její výpovědi odešel v noci z 8. na 9. 8. 2003 a již se nevrátil. Dne 10.8. 2003 jí volal mistr Richarda S., že nepřišel do práce, což se mu ještě nikdy nestalo. Proto poslala svoji dceru do společného bytu v Průběžné ulici. Dcera družky Richarda S. našla jeho tělo v koupelně. Bylo pobodáno mnohočetnými ranami na hrudníku. Ran bylo v tomto případě napočítáno 38! Z bytu se ztratilo 6000 korun, videorekordér a další drobnosti. Škoda se vyšplhala na 24 000korun.
     Ohledáním místa nálezu těla, které se krylo místem činu, byly zjištěny stopy, které potvrdily přítomnost Fabiánové v bytě. Nejzávažnějším důkazem byl výtěr z pod nehtů poškozeného, kde byla zjištěna biologická stopa z níž byla získána DNA pachatelky.
     Fabiánová však u soudu vše tvrdošíjně popřela. Přiznala sice, že Sýkoru v bytě navštívila, ale prý mu jen ukradla elektroniku, když se šel vykoupat. Soud ale důkazy považoval za dostatečné.
 

34782-gallery1-lujjd.jpg

 
     Jaroslava Fabiánová má sice podle soudních znalců nadprůměrné IQ, ale trpí poruchou osobnosti. Soudní znalec označil Fabiánovou v posudku jako lesbicky orientovanou ženu s neodstranitelnou poruchou osobnosti: „Je vzácně bezcitná a zahleděná do sebe. Je egocentrická a vraždila pro peníze. Nic jiného než doživotí si nezaslouží.“
     "Jak si někdo může myslet, že bych se s prominutím při mé inteligenci vracela do bytu zakrýt trestný čin krádeže mnohem závažnějším trestným činem vraždy, za který mi hrozí mnohem vyšší trestní sazba?" hřímala sebejistě. Slovně stihla napadnout jak kriminalisty, státní zástupce a soudce, tak i znalce. Všichni podle ní odvedli nedokonalou práci. "Ano, kradla jsem a uspávala. Ale nikdy jsem opravdu nikoho nezabila. Já mám ruce čisté," hájila se.
     Jaroslava Fabiánová vystupovala u přelíčení jako sebevědomá žena, popírající veškerou vinu (což údajně dělá dodnes). Soud však její popírání viny nedal a rozhodnutím soudu prvého stupně byla Jaroslava Fabiánová jako třetí Češka v samostatné české historii odsouzena k doživotnímu trestu odnětí svobody (první byla dnes již mrtvá Miroslava Kukačková, kterou odsoudily k doživotnímu odnětí svobody německé soudy v roce 1998, druhou ženou celkově a první v historii soudní historie samostatné ČR odsouzenou na doživotí byla Dana Stodolová). Odvolací soud pak potvrdil, že jiný než doživotní trest u Fabiánové nepřipadá v úvahu. "Skutečně se jedná o výjimečný případ. Od 16 let žije kriminálním způsobem života a neštítí se ani takových praktik, jako usmrtit člověka za účelem získání finančních prostředků," uvedl předseda senátu Jiří Lněnička.
 
Na závěr odkazuji na výborně zpracovaný díl(ostatně celý seriál je skvělý) s názvem "Nenávist" první série seriálu České televize s názvem Případy 1. oddělení , na kterém mimo jiné jako spoluscénárista spoluprcoval šéf 1. oddělení (tzv. "mordparty") na odboru Obecné kriminality Policie ČR při krajském ředitelství pro hlaví město Prahu - Josef Mareš (viz. odkaz níže).

Další fotografie:

1094741603_fabianova-jaroslava.jpg  

  

41266-gallery1-btine.jpg

 

34781-gallery1-faqhd.jpg

 

34783-gallery1-hlqbc.jpg

 

Filmografie:

http://www.csfd.cz/film/339773-pripady-1-oddeleni/417731-nenavist/prehled/

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zdroje: 

Straus,J., Vavera,F. Dějiny československé kriminalistiky II. Praha: POLICIE HISTORY, 2005             

Internet ( chrudimsky.denik- Viktorín Šulc, novinky.cz, a další ) 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Ženská

(Wyu, 7. 9. 2011 17:27)

Oproti ostatním se to zdá slabé, ale i tak za svůj život odvedla slušnou práci. Stejně jsem zastánce zákona "oko za oko, zub za zub". Kdo by dneska nepáchal zločin, když se může dostat do komfortní a pro některé i přepychové cely, že? :)

Re: Ženská

(viv, 31. 7. 2013 20:06)

V Americe jsou hodně přísné tresty, cely nejsou komfortní a hrozí vám v nich násilí (a mimochodem, to i tady), a stejně je to jedna ze zemí s nejvyšší kriminalitou. Vysoké tresty totiž nefungují, jak nám ukazuje třeba Norsko.

Proc museli dalsi lidi zemrit?

(Justice, 8. 1. 2012 16:15)

Fabianova by mela platit zivotem. Nechapu ze ji propustili dvakrat drive kdyz uz zabila predtim. Mela dostat dozivoti uz po prvni vrazde, protoze uz dokazala ze se nezmeni. Psychopati se totiz nemeni.

Re: Proc museli dalsi lidi zemrit?

(viv, 31. 7. 2013 20:03)

Po první vraždě? Jakože v 16-ti za vraždu pedofila?