Sérioví vrazi - Svatoslav Štěpánek
Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svatoslav Štěpánek

28. 11. 2016

Svatoslav Štěpánek

Dům hrůzy!!! Ještě mnoho let po událostech z roku 1936 nesl tuto nelichotivou a děsivou přezdívku dům č.p. 206 v Třebízského ulici (jinde uvedeno v Havlíčkově ul. – ulice spolu dnes sousedí) v Roudnici nad Labem. Zde bydlel a dokonce byl i dopaden první typický (atypickým byl „gangster“ Martin Lecián – 20.léta)  československý sériový vrah (míněno od vzniku samostatného československého státu). Sice mnohem méně známý než jeho následovníci – Hubert Pilčík (přelom 40. a 50.let) a Václav Mrázek (50.léta), ale přesto první. Dokonce o způsobu spáchání u dvou jeho pokusů o vraždu se dá prohlásit, že jako byl je Václav Mrázek svým modem operandi takřka okopíroval. Jméno dotyčného je Svatoslav Štěpánek.

 

Svatoslav Štěpánek se narodil 25. prosince 1911 jako nejmladší ze 4 sourozenců do rodiny patřící v té době do tzv. vyšší střední třídy. Jeho rodiče byli vzdělaní- otec byl inženýrem chemie v cukrovaru, jeho matka, která byla o 20 let mladší než otec, pracovala jako učitelka. Rovněž jeho sourozenci byli nadaní a úspěšní-dva z jeho sourozenců (bratr a sestra) byli později taktéž zaměstnáni jako učitelé. Malý Svatoslav byl však jiný. Údajně se narodil předčasně, byl oproti sourozencům slabší fyzické konstrukce, navíc v dětství prodělal zápal mozkových blan. Ve škole měl velice špatný prospěch, těžko chápal učivo. Po absolvování obecné školy a měšťanské školy (jde o první a druhý stupeň tehdejší národní školy) se vyučil zahradníkem. Jeho špatná pověst v dětství (ostatně špatné pověsti se nezbavil v průběhu celého života) nesouvisela jen se školním prospěchem, ale především s jeho chováním. Už jako malý údajně házel ostatním dětem do vlasů hořící sirky, jindy štípal spolužačky do ramene a radoval se z jejich pláče či jinými způsoby „týral“ vrstevníky. V té samé době mučil a zabíjel zvířata, rovněž hojně lhal a dopouštěl se krádeží. Dále v páté třídě údajně bodnul nožem spolužáka a mezi jeho dětské záliby patřily návštěvy hřbitovu, kde se zájmem sledoval práci hrobníka. Rodiče (tedy především matka) však jeho prohřešky neustále omlouvali a žehlili. Štěpánkovo matka pak této výchovné strategii zůstala věrná až do jeho dospělosti.

 

Své první vraždy se Štěpánek dopustil 19. srpna 1928, tedy teprve ve svých šestnácti letech! Obětí mordu se stal syn podnájemníků, pouze pětiletý Bedřich Brožovský. Nezletilý Štěpánek malého chlapce usmrtil za pomocí kladiva. Informací o způsobu spáchání této vraždy a o tom proč k ní došlo je velice málo, neboť policisté na pachatele (respektive i na to, že byl vůbec malý chlapec zabit) přišli až po sedmi letech. Ví se jen to, že Štěpánek samozřejmě byl, jako obyvatel domu kde rodina zmizelého hocha bydlela, mezi vyslýchanými …nicméně nedůslednost policistů a štěstí se tehdy poprvé (a rozhodně ne naposled) přiklonilo na jeho stranu. Stačilo mu uvést, že Bedříška ten den neviděl. Policisté tak zmizení uzavřeli s tím, že se ho nejspíše unesli kočující cikáni…zatímco jeho tělíčko leželo v mělkém hrobě ve Štěpánkově dílně.

 

Následujícího roku se mladý delikvent dopustil krádeže dámského prádla, vlivní rodiče se však postarali o mimosoudní vyrovnání…stejně jako u několika dalších jeho pozdějších krádeží. Zdroje rovněž hovoří o tom, že někdy v tomto období polil dospívající Svatoslav své sestře ňadra kyselinou. Kvůli množícím se incidentům tak rodiče vzali svého nejmladšího syna za k psychiatrovi do Prahy. Ten jednoznačně doporučil ústavní léčbu, ale rodiče opět stáli na straně Štěpánka a nic takového dle nich nepřipadalo v úvahu.

Po smrti otce v roce 1931 krádeží a různých dalších méně závažných přestupků na jeho kontě dál přibývalo. No jak již bylo uvedeno, Štěpánek neměl v okolí dobrou pověst, není se čemu divit. Posuňme se však do srpna roku 1932. Toho měsíce nalezli kolemjdoucí čerstvou mrtvolu, ležící v rigolu u silnice poblíž pražské Troji. Obětí byla osmadvacetileté Marie Zemancová. Mladá žena byla ubodána ranami směřujícími proti jejímu krku a ňadrům…Nebudu čtenáře napínat, Svatoslav Štěpánek za tuto vraždu nebyl nikdy odsouzen a ta zůstala nadobro tzv. kriminalistickým pomníčkem. Nicméně k ní nelze neuvést pár zajímavých faktů. Štěpánek toho léta pracoval jako pomocník u zahradníka v Troji, v deníčku, který policisté později našli, měl vyznačeno místo poblíž nálezu mrtvoly a konečně, po svém zatčení se po opakovaném vytěžování k zabití Zemancové doznal! Což ovšem později odvolal. Nutno dodat, že Štěpánek zapíral všechny své vraždy a doznával se jen neochotně pod tíhou důkazů. Navíc v případě vraždy Zemancové nešlo o pouhé doznání, ale doplněné mnoha informacemi, které odpovídali reálné situaci…. Faktem zůstává, že oficiálně tuto vraždu Štěpánek nespáchal, nicméně nechť si čtenář učiní vlastní závěr. Doplním jen, že se k jeho osobě jako velice pravděpodobnému pachateli přiklonil v knize V. Šulce (viz. zdroje uvedené níže) i legendární pražský kriminalista a bývalý šéf 1. oddělení Plk. Jiří Markovič.

Do roku 1932 se datuje ještě jedno možné, závažné kriminální jednání tehdy dvacetiletého Svatoslava. Od podzimu toho roku pobýval s matkou u svých sourozenců na Slovensku. 15. 10. 1932 údajně navštívil s 15letou Marií Riganovou hrad Červený Kameň. Kvůli jeho velkému zájmu o mučicí nástroje si ho zapamatoval místní kastelán. Ten později vypověděl, že když Štěpánka jako opozdilce z areálu hradu pouštěl, jeho společnice s ním již nebyla. Marie Riganová zůstala dodneška nezvěstná.

 

V následujících letech není známo, že by se Svatoslav Štěpánek dopustil nějakých závažných trestných činů. Vše si však „vynahradil“ v roce 1936, kdy jeho útoky na ženy závratným tempem akcelerovali a on plně popustil uzdu svým sadistickým touhám. K prvnímu napadení došlo již 10. ledna, kdy při projížďce na kole na silnici poblíž Roudnice nad Labem narazil na dvě třináctileté školačky vracející se domů. Vybavený flobertkou dívky dohonil, beze slova přiložil pistoli k lopatce Růženy Jebavé a vystřelil. Poté k mladé dívce s uspokojením pronesl větu: „Tady to máš!“, a odjel. Nelze neučinit poznámku o tom, že tento modus operandi o dvacet let později používal Václav Mrázek. Ale zpět do Roudnice nad Labem roku 1936. Střela naštěstí těsně minula srdce a dívka tak o vlásek unikla smrti. Za zmínku rovněž stojí, že dotyčná třináctiletá slečna měla ve srovnání s vrstevnicemi velmi vyvinutá prsa, což sehrálo klíčovou roli. O tom ale až později.

Další útok na sebe nenechal dlouho čekat. 23. ledna opět na kole potkal šestadvacetiletou matku dvou dětí Zdeňku Drobnou. Když ženu dojel, prudce do ní strčil a začal jí vulgárně nadávat. Žena se zvedla a snažila se odejít. Pachatel však vytáhl pistoli, nasadil přímo na srdce a vystřelil…žena však byla rychlejší a stačila mu ruku pohotově srazit tak, že střela zasáhla břicho. Zraněná žena se dala na útěk do polí, Štěpánek jí pronásledoval, ale po chvilce si to rozmyslel, vrátil se na silnici a odjel (některé zdroje rovněž uvádějí, že byl Štěpánek při tomto útoku vyzbrojen sekerou, kterou však nepoužil).

Policie měla pochopitelně k dispozici popis pachatele, poskytnutý oběťmi. Ten v mnohém odpovídal Svatoslavu Štěpánkovi, který se dostal mezi možné vytipované pachatele. Jeho matka mu však na dobu obou útoků poskytla alibi, když uvedla, že celý leden byl nemocný s chřipkou a ležel doma, což potvrdili i někteří sousedé (ve skutečnosti ihned po činu dojel domů, převlékl se do pyžama a teprve poté ulehl a simuloval nemoc). Navíc postřelené ženy dotyčného útočníka popsali spíše jako blonďáka a Štěpánek měl vlasy tmavé a tak už poněkolikáté unikl spravedlnosti.

3. dubna odjela Štěpánkovo matka opět za dcerou na Slovensko, tentokrát bez svého syna. Ten toho využil a již za dva dny vraždil! V neděli 5. dubna 1936 se ztratila jedenačtyřicetiletá mlékařka Františka Třísková. Svatoslav Štěpánek se opět ocitl mezi podezřelými, protože byl podle šetření četníků jedním z posledních (né-li poslední), kterému roznesla mléko. Mladý muž toto potvrdil, ale podle jeho slov v té době ještě spal. A opět měl štěstí! Jedna ze sousedek totiž tvrdila, že s mlíkařkou mluvila ještě kolem 9 ranní, zatímco u Štěpánka byla kolem sedmé hodiny. Další šetření se tak obrátilo jiným směrem. Co se doopravdy toho rána stalo? Třísková opravdu k Štěpánkovi přišla, ten však rozhodně nespal. Když žena přelévala v kuchyni mléko do připravené nádoby, vzal svojí pistoli a střelil ženu z blízkosti do hlavy. „Ani nehlesla a padla na zem jako podťatá. Ještě ale chroptěla. Aby nepřišla k vědomí, vzal jsem sekeru, co byla u kamen, a několikrát jsem uhodil Třískovou do hlavy.“ Poté se oddal svým fantaziím. Tělo odtáhl do prádelny, kde mrtvé ženě pečlivě odřízl oba prsy, o čemž vždy snil. Poté oddělil hlavu od trupu, stáhl z ní kůži i s vlasy, vyřízl část břicha a tělo rozřezal na jedenáct dílů. Poté dal kusy těla do pytlů, umyl podlahu a použité nástroje. V noci pak zakopal pytle s ostatky a konví mlékařky na zahradě. Její šaty spálil a nalezené peníze si ponechal.

Hořké svědectví, při kterém mrazí, později podala dcera zabité. Ta totiž po zmizení matky musela mléko roznášet za ní. Samozřejmě i do domu jejího vraha, Svatoslava Štěpánka. Ten se jí prý vyptával: „Už víte něco o matce?“ a když se mu dostalo negativní odpovědi, s úsměvem, zlomyslně dodal:“Nu, však se s ní brzy shledáte.“  A další hořkou zajímavostí rovněž je, že mu v době matčiny nepřítomnosti snídaně a svačiny připravovala matka Bedříška Brožovského - jeho první oběti.

Jak již z výše uvedeného odstavce vyplývá, o již skoro pětadvacetiletého Štěpánka bylo pečováno i v době matčiny nepřítomnosti. Kromě snídaní a svačin mu zařídila také donášku obědů. O tu se starali zaměstnanci jeho strýce. V neděli 17. května 1936 však musela zaskočit Štěpánkova sestřenice – dvacetiletá Jiřina Šťastná. Její matka samozřejmě věděla, jakou má její synovec pověst a naléhala na dceru, ať rozhodně nechodí dovnitř a jídlo mu jen postaví přede dveře….Slečna Jiřina se již podezřele dlouho nevracela, proto matka vyslala syna, aby zjistil, co se děje. Tomu Štěpánek oznámil, že Jiřina už přeci dávno šla domů, což byla jeho klasické odpověď. Když se Vladislav vrátil s tímto vysvětlením domů, vydala za synovcem sama Anna Šťastná. Synovec jí sdělil opět to samé, ale ona se s tím nespokojila a i přes jeho odpor vtrhla do bytu. V prádelně u vany přikryté plechem pak uviděla poutírané zbytky krve a nůž…čtenáři asi již tuší, že se jí po odkrytí plechu naskytnul hrůzný a hlavně bolestivý pohled. Štěpánek pak utekl z domu na zahradu, kde demonstroval svůj pokus o oběšení, kterému však zabránil kolemjdoucí…. Jak k vraždě onoho dne došlo? Štěpánek prakticky zopakoval to co měsíc a půl předtím s mlékařkou Třískovou. Když mu Jiřina Šťastná servírovala oběd na stůl, vzal pistoli a střelil dívku přímo do pravého oka. Svůj čin plánoval, neboť předtím schválně pustil nahlas rádio, aby výstřel co nejméně vyniknul (přípravu dokládá i dopis, který sepsal ještě před příchodem své sestřenice a ve kterém již popisoval její vraždu). Poté ještě oběť bodnul do srdce, její tělo odnesl do vany, kde jí ostříhal vlasy…Přesně v takovém stavu jí o něco později našla její vlastní matka.

 

U výslechů Štěpánek zapíral veškeré své trestné činy, krom toho posledního – nezpochybnitelného (nutno si uvědomit, že policie zatím věděla pouze o poslední vraždě). Upozornil však na sebe odpovědí na otázku, co by s tělem Jiřiny Šťastné udělal. „Rozřezal bych je a zakopal na zahradě.“  To vedlo četníky k důkladnému prozkoumání domu a zahrady, kde v rozmezí pár dnů nalezli další dvě těla jeho předešlých obětí.

 

Soudní proces se odehrával přesně za rok, tedy v květnu 1937 u Litoměřického soudu. Pochopitelně, jako u jiných mnohonásobných vrahů, jej provázela velká pozornost tisku i veřejnosti. Štěpánek údajně zůstával klidný a neprojevoval žádnou lítost. Obhajoba se snažila zpochybnit, zda-li byl za činy trestně odpovědný. Znalci Štěpánka shledali málo inteligentním, nenadaným, líným, anetickým jedincem, který jevil sklony k sadismu a fetišismu na ženské ňadra. Ostatně, jak již bylo v článku zmíněno, jimi byl opravdu posedlý. Našlo se u něj mnoho výstřižků z časopisů, které zachycovaly ženy s velkým poprsím. „Třísková měla velké prsy, také bradavky měla dosti velké, byl jsem zvědavý, jak prsy vypadají uvnitř. Také Jiřině Šťastných jsem je chtěl uřezati, abych se dozvěděl, jak vypadají prsy mladé ženy.“ uvedl v jedné z výpovědí. Rovněž postřelená školačka Jebavá byla nadprůměrně vyvinutá a také proto si jí zřejmě vybral. Pro dokreslení pachatelova sadismu zaměřeného na ženy a především jejich prsa uvádím ještě dva úryvky z dopisů psaných pachatelem (první úryvek z dopisu, který napsal těsně před vraždou J. Šťastné, druhý je fiktivní dopis který v roce 1935 adresoval roudnickému četnictvu a psal v ženském rodě):

1)“Milá Dobruško! V neděli 17.5.1936 nepřišla do večera Jiřinka Šťastných domů. U Šťastných je to jako po vyhoření a každý tam naříká. Teprve dnes byla nalezena její bílá zástěrka a v ní byly zabalené oba její uříznuté prsy, uši a pravá ruka uříznutá v zápěstí. Neví se, kde a kým byla zabita a tak hrozně zohavena. Její mrtvola nebyla vůbec nalezena…..“

2)“….Nyní jsem si opět z obou prsů za to, že v nich nebylo dosti mléka pro robátko, odřízla bradavice. Chci znovu zakoušeti za svůj čin nové bolesti. Znovu budu dávati jód na rány, abych se napravila.“ – (fiktivní dopis psal jako mladá, znásilněná dívka, která byla nucena zabít své dítě, neboť jej nebyla schopna kojit)

O povaze a osobnosti Štěpánka dále vypovídal zahradník, který ho v létě roku 1932 zaměstnával: „Už od začátku činil dojem člověka velmi uzavřeného a nemluvného, který nevynikal nijak pílí, projevoval nenávist k ženám a byl velmi samotářský. Když jsem mu domlouval, aby hleděl udělat radost své ovdovělé matce a stal se řádným pracovníkem, byl zcela lhostejný. Když jsem mu naznačil, že by měl jednou domů přivést nevěstu, řekl, že ženy nemá rád. Byl velmi zádumčivý, nepřístupný, nikoli hrubý.“ 

 

Soudní znalci nakonec Štěpánka uznali plně trestně odpovědným a litoměřický krajský soud mu udělil 17. 5. 1937 předpokládaný trest - trest smrti. Rozsudek potvrdil 23. 11. 1937 i Nejvyšší soud v Brně. Následná žádost o milost byla usvědčenému trojnásobnému sériovému vrahovi zamítnuta. A tak byl dne 8. 11. 1938 v půl sedmé ráno Svatoslav Štěpánek za své činy oběšen.

 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zdroje:

ŠULC V., Démon v mém srdci-Panoptikum sexuálních vražd 2. EPOCHA, Praha,2015

PEJČOCH I.,PLACHÝ J., Velké kriminální případy. ACADEMIA, Praha,2016

Internet

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

to je hrůza

(anonymous, 8. 9. 2017 19:19)

Vážení,
toto je neomluvitelné. Už i žák základní školy je seznámen s faktem, že slovo rodič je mužského rodu tudíž ve shodě podmětu s přísudkem je VŽDY měkké i.
Cituji: "Rodiče (tedy především matka) však jeho prohřešky neustále omlouvaly a žehlily." (konec druhého odstavce)

Děkuji za pozornost a doufám v brzké opravení.
Anonymous

Re: to je hrůza

(Tomy, 25. 9. 2017 21:20)

Děkuji za upozornění. Opraveno:-)

Zajímavé

(Bára, 26. 1. 2017 16:48)

Velmi pekny clanek, jen jsem mela vetsi problem se ctenim, sice na pohled hezke pismo, ale tezko citelne, osobne uprednostnuji klasicky textovy editor pisma.

Re: Zajímavé

(Tomy, 30. 1. 2017 22:29)

Děkuji za podporu - velice si jí vážím! A rovněž díky za připomínky. Beru to v potaz. Zkousím čitelnost zlepšit. Bohužel editor na estrankach není ideální a neposkytuje moc možností. Snažil jsem se, aby jednotlivé články (vrazi) byly trošku odlišitelné i graficky(barva,druh písma) a tím i snadněji zapamatovatelné. Ale možná ten přístup opustím, již několik čtenářů s i stěžovalo...

Re: Re: Zajímavé

(Bára, 30. 1. 2017 23:20)

Já úplně chápu touhu autora podat své dílo co nejhezčím způsobem Tome, neberte prosím mou připomínku jako hnidopišskou. Právě proto, že články čtu se zájmem a detailně, mě malinko ruší horší čitelnost. Nicméně člověk by měl hledět více na kvalitu obsahu než písma a ta je ve Vašich článcích na vysoké úrovni. Takže jsem více než ochotna "odpustit" článku méně čitelné písmo :-)