Charles Sobhraj

2. 4. 2021

Charles Sobhraj - tzv. "Had" nebo "Bikini Killer" je sériový vrah, podvodník a zloděj s francouzským občanstvím, který v letech 1972-1976 usmrtil v Indii, Nepálu a Thajsku možná až 24 osob. Ač se Sobhraje podařilo odsoudit pouze za dvě vraždy, byl mu udělen trest doživotního vězení. Mezi ostatními sériovými vrahy Sobhraj vyčnívá zejména svojí schopností vyhnout se spravedlnosti, schopností manipulace s lidmi a talentem k nejrůznějším podvodům. Jeho obětmi se v drtivé většině případů stávaly turisté, jejiž důvěru si Sobhraj dokázal lstí získat, nančež je okradl či podvedl. Motivem samotných vražd byla hlavně snaha zbavit se nepohodlných svědků.

  • Narozen: 6.4.1944

  • Nyní: doživotí

  • Země:Indie, Thajsko, Nepál

  • Počet obětí: 9-24

  • Unikal:10 let

  • Vražedná aktivita:1972-1976

  • Přezdívka: "Had", "Bikini Killer"

Bikini Killer“ nebo ještě příznačněji „Had“ ("The Serpent"), tak bývá přezdíván v mnoha ohledech zajímavý a zcela raritní exemplář sériového vraha, o kterém bude tento článek. Příběh tohoto pachatele je natolik ojedinělý, dramatický a plný zvratů, že je s podivem, že o něm v českém jazyce doposud nebyl nikde zpracován komplexnější článek. Dovolte nám tedy toto napravit.

Dospívání a dětství

Řeč je o muži, jehož celé jméno zní Hatchand Bhaonani Gurumukh Charles Sobhraj. Narodil se 6. dubna 1944 v Saigonu ve Vietnamu. Jeho matkou byla vietnamská prodavačka a indický podnikatel. Rodiče se několik let po narození Charlese rozvedli, načež otec rodinu opustil a dále o syna neprojevoval zájem. Sobhraj byl poté adoptován novým manželem své matky, poručíkem francouzské armády umístěným ve francouzské Indočíně (koloniální území v jihovýchodní Asii náležící Francouzské koloniální říši – zánik 1954). Na základě toho získal Sobhraj francouzské občanství a poté s rodinou pendloval mezi Francií, kde byl umístěn do internátní školy, a Indočínou. Je známo, že mladistvý Charles Sobhraj se alespoň dvakrát pokusil o útěk z Francie do Saigonu. Jednou se měl dostat až do Džibuti. V souvislosti s jeho dospíváním zdroje zmiňují rovněž to, že měl být matkou a adoptivním otcem upozaďován ve prospěch jejich společných dětí.

Charles Sobhraj 1956

Sobhraj začal páchat drobné trestné činy již jako teenager a první trest odnětí svobody dostal za vloupání v roce 1963, tedy ve svých devatenácti letech. Trest si následně odpykával ve vězení Poissy poblíž Paříže. Zde Sobhraj dokázal manipulovat vězeňskými pracovníky, takže mu byly uděleny zvláštní výhody. Například směl mít v cele mnoho vlatních knih (šlo o milovníka a znalce bojových umění a obdivovatele nihilistického filozofa Friedricha Nietzscheho). Přibližně ve stejnou dobu se seznámil s Felixem d'Escogne, bohatým mladým mužem a vězeňským dobrovolníkem. Po svém podmínečném propuštění z vězení, se k tomuto muži nastěhoval a svůj čas trávil mezi pařížskou vyšší společností a kriminálním podsvětím. V té době začal Sobhraj hromadit bohatství prostřednictvím řady vloupání a podvodů. Během této doby se rovněž setkal a navázal romantický vztah s Chantal Compagnon, mladou Pařížankou z konzervativní rodiny, které dokonce navrhl sňatek. Jenže ještě téhož dne byl Charles Sobhraj zatčen při pokusu o útěk policejní hlídce, která ho chtěla zkontrolovat, když řídil ukradené vozidlo. Sobhraj tak byl odsouzen k dalším osmi měsícům ve vězení. Chantal svého partnera neopustila a po celou dobu výkonu trestu jej podporovala, načež se po propuštění pár skutečně vzal. Zřejmě z obavy z dalšího vyšetřování, někdy v roce 1970, Sobhraj a jeho, v té době těhotná manželka, opustili Francii a přesunuli se přes východní Evropu do Asie. Po cestě se živili tím, že okrádali turisty, se kterými se po cestě spřátelili. Tento typ obětí pak Sobhraj vyhledával po celý zbytek své nechvalně známé „kariéry“. Když ještě téhož roku pár dorazil do Bombaje v Indii, Chantal porodila holčičku Ushu. Mezitím Sobhraj obnovil svůj kriminální životní styl - věnoval se především krádežím aut a pašování zboží všeho druhu. Sobhrajovy rostoucí zisky však nesměřovaly k zaopatření rodiny, ale hlavně ke sponzorování jeho začínající závislosti na hazardních hrách. V roce 1973 byl Sobhraj zatčen a uvězněn po neúspěšném pokusu o ozbrojenou loupež v klenotnictví v hotelu Ashoka. Mladý recidivista se však nevzdával. Začal předstírat, že je nemocný a během vyšetření v nemocnici svým strážcům uprchnul. Ač byl krátce nato opět dopaden, byla mu stanovena kauce. Na tu si Sobhraj půjčil od svého otce a brzy poté s manželkou zmizel do Kábulu v Afghánistánu.

Charles Sobhraj v mládí

Podvodník a zloděj na "Hippie trail"

Tam pár začal okrádat turisty na tzv. „Hippie Trail“. Pěší „stezce“ mezi Evropou a jižní Asií, vedoucí zejména přes Írán, Afghánistán, Pákistán, Indii a Nepál, která byla formou alternativního cestování populární hlavně u členů subkultury hippies od poloviny 50. do konce 70. let. Ale zpět k Sobhrajovi. Ten byl i v Afghánistánu poměrně brzy zatčen. Jenže využil stejný trik jako v Indii a opět dokázal svým strážcům v nemocnici zmizet. Sobhraj, bez manželky a dcery, následně utekl do Íránu. Chantal Compagnon již chtěla kriminálního života zanechat.  I přesto zůstala Sobhrajovi loajální a policii nic neprozradila. Nakonec se vrátila do Francie a měla se zapřísahat, že Sobhraje už nikdy neuvidí.

Charles Sobhraj v mládí

Charles Sobhraj strávil další dva roky na útěku, kdy použil více než deset ukradených a upravených pasů. Prošel různými zeměmi přes Střední východ až po východní Evropu, načež dorazil do tureckého Istanbulu, kde se k němu přidal jeho mladší, nevlastní bratr André. Sobhraj a André se stali partnery „ve zločinu“. Spolu se účastnili různých kriminálních aktivit jak v Turecku, tak v sousedním Řecku. Duo bylo nakonec zatčeno v Aténách, poté, co byla odhalena jejich falešná identita. Jenže Sobhrajovi se opět podařilo uprchnout (čtenář, asi již chápe, proč zrovna přezdívka „Had“...). Každopádně jeho nevlastní bratr tyto „hadí“ schopnosti neměl, a tak byl řeckými orgány předán tureckým úřadům, které ho za jeho zločiny poslaly na 18 let za mříže.

Charles Sobhraj 1975
Charles Sobhraj a Marie-Andrée LaClerc

Sobhraj, opět na útěku, začal financovat svůj životní styl tím, že se vydával za obchodníka s drahokamy nebo drogového dealera, aby zapůsobil na turisty, které pak podváděl a obíral. Tak se dostal až do Thajska, kde potkal další klíčovou ženou svého života. Jmenovala se Marie-Andrée Leclerc (1945–1984) a šlo o krásnou turistku z Quebecu v Kanadě, která ve světě hledala dobrodružství. A právě dobrodružství dokázal Sobhraj ženě poskytnout měrou vrchovatou, takže ji okouzlil a podmanil si ji natolik, že se nakonec stala jeho nejoddanějším stoupencem. Leclerc musela „zavírat oči“ jak před jeho zločiny, tak před jeho častými výstřelky s jinými ženami. Někdy v té době se k němu připojil mladý Ind jménem Ajay Chowdhury, který se stal jeho dalším spolupachatelem. Netrvalo dlouho a Sobhraj se dopustil své první vraždy.

Sériový vrah

Řeč je o roce 1975 a první známé a zmapované vraždě (svým životopisců Sobhraj řekl, že zabíjel již v roce 1972, kdy měl připravit o život jednoho pákistánského taxikáře). Obětí vraždy se stala mladá žena ze Seattlu jménem Teresa Knowlton. Její mrtvola byla nalezena na pláži v Thajském zálivu oblečená do květovaných bikin. Příčinou smrti bylo utonutí. Že jde o trestný čin, vyšetřovatelé zjistili až o několik měsíců později, kdy pitva Knowltonové a další zjištěné důkazy prokázaly, že za utonutím nestála „plavecká nehoda“.

Teresa Knowlton

Další obětí se stal mladý židovský cestovatel Vitali Hakim z Turecka, jehož spálené tělo bylo nalezeno na cestě do letoviska Pattaya. Jako další na řadu přišli nizozemští studenti Henk Bintanja (29) a jeho snoubenka Cornelia Hemker (25), kteří byli pozváni do Thajska po dřívějším setkání se Sobhrajem v Hongkongu. Stejně jako mnoho dalších byli Sobhrajem nejprve otráveni, aby je pak dokázal „vyléčit“ a získal si jejich vděk a důvěru. Zhruba v době, kdy se pár z otravy vzpamatovával, navštívila Thajsko Charmayne Carrou, přítelkyně jeho předchozí oběti (Vitali Hakima), která přijela po muži pátrat. Sobhraj a Chowdhury se báli komplikací a možného odhalení, a tak se rychle  Henka BintanjeCornelie Hemker zbavili. Jejich spálená těla byla nalezena 16. prosince 1975. Žena zemřela v důsledku smrtelného pohmoždění mozku, muž byl uškrcen. Brzy poté byla zavražděna i Charmayne Carrou, která byla nalezena utopená. Na sobě měla velice podobné plavky jako Sobhrajova dřívější oběť Teresa Knowltonová. Ačkoli vraždy obou žen nebyly v té době spojovány, právě pro tento fakt si Sobhraj později vysloužil přezdívku „Bikini Killer“.

Vitali Hakim, Cornelia Hemker, Henk Bintanja

Dne 18. prosince 1975, v den, kdy byla identifikována těla Bintanje a Hemkera, vstoupili Sobhraj a jeho partnerka Leclerc na území Nepálu, právě s pomocí pasů zesnulého páru. V Nepálu pak ve dnech 21. až 22. prosince zavraždili Kanaďana Laurenta Carrièra (26) a Američanku Connie Bronzich (29). Následně, ještě dříve než bylo možné identifikovat těla zavražděných, se Sobhraj a Leclerc vrátili do Thajska. Pro překročení hranic opět využili pasů svých nejnovějších obětí. Po svém návratu do Thajska Sobhraj zjistil, že jej jeho tři francouzští „známí“ začali podezírat, když u něj našli doklady patřící některým obětem. Sobhrajovi „společníci“ tak raději odjeli do Paříže, kde o všem informovali místní úřady.

Connie Bronzich, Laurent Carriéra

A tak Sobhraj usoudil, že je opět na čase změnit působiště. Jeho dalším cílem bylo Váránasí, a pak Kalkata, kde zavraždil izraelského učence Avoni Jacoba, aby získal jeho pas. Ten následně použil k cestám s Leclerc a Chowdhurym. Trojice nejprve zamířila do Singapuru, poté do Indie a v březnu 1976 se vrátili do Bangkoku, přestože věděli, že tamní úřady již Sobhraje hledají. Celý „klan“ byl pak vyslýchán thajskou policií v souvislosti s některými vraždami. Podle zdrojů se ale úřady příliš obávaly jak možného nedostatku důkazů, tak negativní publicity, která by mohla poškodit turistický průmysl, kdyby se případ dostal před soud, a tak byli všichni propuštěni. „Had“ opět (a ne naposled) spravedlnosti proklouznul mezi prsty...

Ajay Chowdhurym

Jenže do vyšetřování dvojnásobné vraždy nizozemského páru turistů, kteří v Thajsku přišli o život, se vložil i nizozemský diplomat jménem Herman Knippenberg a jeho tehdejší manželka Angela. Ti nakonec dokázali získat tolik důkazů, že bylo zřejmé, že viníkem vražd je Sobhraj. Ten však již v té době pobýval v Ženevě, co by obchodník s diamanty. Do Evropy odjel jen se svou partnerkou, přičemž jeho nejbližšího "spolupracovníka" Ajaye Chowdhuryho již nikdy nikdo neviděl. Panuje tak silné podezření, že se ho Sohraj zbavil.

Herman Knippenberg

Po návratu do Asie začal Sobhraj v Bombaji budovat novou zločineckou skupinu. Připojily se k němu dvě ženy ze Západu, jménem Barbara Smith a Mary Ellen Eather. Sobhrajovou další obětí se stal Francouz Jean-Luc Solomon, který byl otráven při loupeži. Možná měl být otravou pouze omámen, každopádně muž nepřežil.

Konečně za mřížemi

V 5. července 1976, v Novém Dillí, Sobhraj a jeho tříčlenný kriminální klan chtěli napálit skupinu francouzských postgraduálních studentů, kteří čtveřici přijali jako své průvodce. Sobhraj plánoval všechny omámit a okrást. Za tím účelem jim podal pilulky, které měly být "prevencí" proti úplavici. Když však léky začaly působit rychleji, než Sobhraj očekával a studenti začali upadat do hlubokého spánku, třem z nich došlo, o co jde, přemohli Sobhraje a kontaktovali policii, což vedlo k dopadení celé skupiny. Během výslechu se Sobhrajovi spolupachatelky, Smithová a Eatherová, přiznaly. Sobhraj byl obviněn z vraždy Solomona a všichni čtyři byli posláni do vězení Tihar v Novém Dillí, kde čekali na soudní proces.

Charles Sobhraj v rukou indických policistů

Zkušenému kriminálníkovi Sobhrajovi se do vazby údajně podařilo propašovat několik vzácných drahokamů ukrytých v jeho těle, navíc měl zkušenosti jak s uplácením, tak s pobytem ve vězení. Svůj proces proměnil v show. Často dle své libosti najímal a propouštěl právníky, přivedl si na pomoc i svého nedávno propuštěného bratra Andrého a nakonec zahájil hladovku. I tak byl odsouzen ke 12 letům vězení (za neúmyslné usmrcení Solomona, otravu studentů, padělání a krádež pasu – nikoli tedy za vraždu). Ty strávil ve velice nadstandardních podmínkách ve věznici v Tiharu. Barbara Smith a Mary Eather strávili ve vězení dva roky, během kterých se údajně obě pokusily o sebevraždu.  Marie Leclerc sice byla nakonec shledána vinnou z omámení francouzských studentů, ale byla podmínečně propuštěna a vrátila se do rodné Kanady, kde později dostala rakovinu vaječníků a v roce 1984 zemřela. Až do své smrti tvrdila, že je nevinná a prohlašovala, že o Sobhrajově "vražedné kariéře" nic neví.

Charles Sobhraj v 70. letech

V době, kdy měl Sobhrajův trest v Indii skončit, thajský zatykač stále platil. To znamenalo, že by byl po skončení trestu pravděpodobně vydán do Thajska, kde by ho v případě odsouzení čekal téměř jistý trest smrti. A tak „Had“ opět zaúřadoval… V březnu 1986, jen několik týdnů před plánovaným propuštěním, uspořádal Sobhraj velkou párty pro dozorce a spoluvězně. Účastníky oslavy omámil prášky na spaní a z vězení prchnul. Ač možná mohl ze země zmizet úplně, Sobhraj to měl zřejmě vymyšlené jinak. Zůstal v Indii a měsíc po svém útěku byl zadržen v jedné z restaurací v Bombaji. Jeho vězení bylo kvůli útěku prodlouženo o deset let, takže když dne 17. února 1997 opouštěl 52letý Sobhraj vězení, většina důkazů a svědků ohledně doposud neprojednaných zločinů, byla již ztracena a jeho zločiny v Thajsku promlčeny. Sobhraj se tak ocitl na svobodě, bez hrozby vydání do jiné země, načež kvapně Indii opustil a vrátit se do Francie.

Charles Sobhraj v Paříži 1997 - na titulní straně

Charle Sobhraj - celebrita

Zde si Sobhraj začal naplno užívat své nechvalné slávy. Stal se žádanou „celebritou“ a vedl pohodlný život na pařížském předměstí. Měl vlastního agenta a účtoval si vysoké částky za rozhovory a fotky. Říká se, že za práva na film natočený podle na jeho životního příběhu, si účtoval více než 15 milionů amerických dolarů. Zmiňme zde, že Sobhraj byl do dnešního dne tématem čtyř biografií, nejméně tří filmů a dokumentů (Sobhraj, or How to Be Friends with a Serial Killer, Main Aur Charle, Shadow of the Cobra), a rovněž úplně nového osmidílného dramatického seriálu z dílny BBC s názvem Had/The Serpent.

Charles Sobhraj na přelomu tisíciletí

Osudová chyba

Zpět na přelom tisíciletí. „Pálilo ho dobré bydlo“, říká se. Život bez adrenalinu, nebezpečí a zločinů, nebyl pro Sobhraje zřejmě dost dobrý, a tak začal opět cestovat. Dne 1. září 2003 byl Sobhraj spatřen novinářem The Himalayan Times v kasinu v Káthmándú v Nepálu - jediném místem na světě, kde byl stále hledaným mužem (pro dvojnásobnou vraždu z roku 1975). Novinář ho sledoval po dobu dvou týdnů a nakonec v novinách The Himalayan Times zveřejnil článek i s fotografiemi. Nepálská policie zprávu zaznamenala, kasino obklíčila a nic netušícího Sobhraje, který tam stále pobýval a holdoval hazardu, zadržela. Podle jednoho z článků se Sobhraj vrátil do Káthmándú, aby založil podnik s minerální vodou. Každopádně je až neuvěřitelné, že Sobhraj takové riziko dobrovolně podstoupil. Svědčí to o jeho přehnané sebedůvěře a touze po nebezpečí, což jsou další střípky do mozaiky jeho psychopatické osobnosti a obrazu celého případu. Sobhraj před nepálskými vyšetřovateli popíral, že by vůbec kdy dříve v Nepálu byl, ale to netušil, že Knippenberg má v garáži šest krabic dokumentů souvisejících s jeho případem. Když bývalý diplomat vylovil prohlášení, které Leclerc učinila v červenci 1976, poté co byl pár zatčen, zjistil, že si pamatuje správně: Sobhrajova bývalá přítelkyně podrobně popsala období, které spolu v Nepálu strávili – datumy odpovídaly vraždám Connie Bronzich a Laurenta Carrièra. Knippenberg poslal dokumenty FBI a Sobhraj byl následně, 20. srpna 2004, odsouzen okresním soudem v Káthmándú k doživotnímu vězení. Sobhraj se odvolal a tvrdil, že byla porušena jeho práva na spravedlivý proces. Jeho advokát následně oznámil, že Chantal Compagnon podává žalobu u Evropského soudu pro lidská práva na francouzskou vládu za to, že Sobhrajovi odmítla poskytnout jakoukoli právní pomoc. I přes tuto snahu bylo Sobhrajovo odsouzení potvrzeno odvolacím soudem v Patanu v roce 2005.

Charles Soobhraj 2006-2011

Během soudních řízení se, více než šedesátiletý Sobhraj zasnoubil s dvacetiletou dcerou svého advokáta, Nihitou Biswas, a dokonce se údajně v roce 2008 ve vězení i vzali, i když toto nepálské úřady popírají. „Je nevinný“, řekla Biswas ten rok v rozhovoru pro Times of India. „Neexistují proti němu žádné důkazy.“ Sobhraj se proti verdiktu soudu opět odvolal, když označil rozhodnutí soudu za nespravedlivé a obviňoval soudce z rasismu. Na konci roku 2007 zpravodajská média uvedla, že Sobhrajův právník se obrátil na tehdejšího francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho s žádostí o „přímluvu“ v Nepálu.

Charles Soobhraj a Nithitou Biswas

Dne 30. července 2010 Nejvyšší soud definitivně potvrdil dříve vynesený trest - doživotní odnětí svobody + další rok a pokuta 2 000 Rs za nelegální vstup do Nepálu. Soud údajně také nařídil zabavení všech Sobhrajových nemovitostí. Poslední zprávy o Charlesi Sobhraji zmiňují, že v roce 2017 prodělal infarkt a o rok později podstoupil několik operací srdce, neboť se opakovaně dostal do kritického stavu.

Charles Soobhraj 2011

Osobnost pachatele, modus operandi a motiv

Toť celý příběh Charlese Sobhraje, ale jelikož by podle nás v alespoň trochu ucelenějším článku neměl chybět nějaký pokus o shrnutí osobnosti pachatele, modu operandi a pravděpodobného motivu, zaměřme se na závěr podrobněji ještě na tyto oblasti. Jak již bylo zmíněno, v případě Sobhraje jde jistě o nadprůměrně inteligentního, organizovaného pachatele, který své činy velice detailně plánoval a promýšlel, o čemž svědčí už jen fakt, že byl odsouzen za „pouhé“ dvě vraždy a jedno usmrcení z nedbalosti, ač je podezírán ze spáchání 12-24 vražd. Mimochodem, sám se údajně doznal svým životopiscům ke spáchání minimálně 12 „zabití“ mezi lety 1972 -1976. Zde v článku je zmíněno 9 případů, kdy podezření padá na Sobhraje. Těžko tedy s jistotou tvrdit, kolik lidí připravil o život, ale zdá se jisté, že více než 10, s tím, že mnoho jeho zločinů zůstává i nadále nevyřešeno. Sobhraj byl profesionální zločinec - zloděj, podvodník, pašerák a překupník různého zboží (především drahých kamenů a chemických látek - např. léků). Některé z obětí, které nakonec zavraždil, s ním a jeho „partou“ strávily nějaký čas, kdy je Sobhraj a Chowdhury najímali k páchání různých zločinů. Zdaleka ne všichni podvedení a okradení zemřeli. Sobhraj tvrdil, že většina úmrtí byla ve skutečnosti způsobena náhodným předávkováním drogami. Jenže, jak vyšetřovatelé věří, většina úmrtí byla způsobena úmyslně, když motivem bylo odstranění svědků předchozích zločinů a získání peněz. Sobhraje vraždění zřejmě nikterak netěšilo, šlo o tzv. instrumentální agresi. Oběti byly „vedlejším produktem“, nikoli cílem. Co se týče samotného způsobu usmrcení obětí, tak lze uvést, že některé z předpokládaných obětí byly otráveny (předávkovány), jiné byly utopeny, další byly ubodány či uškrceny. Minimálně jedna oběť zemřela až v důsledku uhoření, když se Sobhraj opakovaně snažil ztížit identifikaci obětí tím, že jejich mrtvoly zapálil. Dalším opakujícím se modelem chování bylo odcizení dokladů zavražděných a použití jejich identity při dalším cestování. To dnes možná zní téměř až nemožně, ale nezapomeňme, píší se 70. léta 20. století, kdy „neexistují“ počítače, a už vůbec ne internet, navíc kontroly jsou oproti dnešku mírnější a technologie mnohem méně vyspělé. Dalším, co lze zahrnout do Sobhrajovo modu operandi, je fakt, že vždy měl kolem sebe nějaké další parťáky – svůj klan. Ať již šlo o jeho partnerky, nebo známé, ale i zcela neznámé turisty. Ty si získával tím, že jim pomáhal ve složitých situacích, kdy jim např. podal projímadlo, aby je pak „vyléčil“ z "úplavice" nebo jim pomáhal řešit ztracené doklady, které turistům sám ukradnul. Typické pro Sobhraje bylo i to, že uměl zdařile využívat toho, že byl pohledný, inteligentní (uměl několik jazyků) a okouzlující. Dalo by se říct, že kvůli mnoha podobnostem by ho šlo označit za takového „Teda Bundyho východu“. Však zmiňme třeba: výrazně psychopatickou osobnost (neustálé lži, manipulace okolím, absence výčitek, vyhledávání vzrušení, narcismus…), dále páchání podvodů a krádeží, změny identity, život na útěku, silný zájem o ženy (dlouhodobý vztah s jednou ženou, krátkodobé s jinými), přesouvání se, atraktivní vzhled a úspěch u žen, šarm a zdání důvěryhodnosti, vyžívání se v roli „celebrity“… Šlo by jistě pokračovat, ale v čem naopak označení „Ted Bundy východu“ hodně pokulhává, je fakt, že zatímco Bundy byl sexuální sériový vrah, Sobhraje by šlo označit jako tzv. profit killera, což je označení pro sériové vrahy, jejichž motivem je získání určitého prospěchu - zisku. V tomto případě reprezentované potřebou odstranění nepohodlných svědků a ukořistění jejich peněz a dokladů. Nešlo o sexuální pohnutky, jako v Bundyho případě.

Na závěr nezbývá než dodat, že i když je v době vydání článku Sobhrajovi téměř 77 let, stále pobývá v Káthmandské věznici a zřejmě se netěší dobrému zdraví, s ohledem na jeho život lze ukončit tento článek citací několikrát zmíněného Herman Knippenberga, díky kterému se Sobhraje podařilo dostat za mříže: „Dokud nezemře, není u něj nic jistého…

DALŠÍ FOTOGRAFIE:

DOKUMENTY:
  • Facebook
  • Instagram

Copyright © 2009-2021 serialkillers.cz

Po plagiátech je aktivně pátráno!

Komentáře
Pošlete nám vzkaz
Charles Sobhraj  and Marie-Andreee Lecle