Masarykovy vražedkyně - Ivo Pejčoch

Název: Masarykovy vražedkyně

Autor: Ivo Pejčoch

Nakladatelství: Svět křídel

Rok vydání: 2015, 220 stran

Zajímavá, originální tématika, profesionální a velice kvalitní zpracování, v rámci literatury faktu špičková kniha, a přesto možná místy trošičku nuda… je to vůbec možné? No, zkusme se na to blíže podívat. Jde o jedno desítek děl PhDr. Ivo Pejčocha, Ph.D. (1962-2019), předního českého historika, akademika a spisovatele, který se během svého života specializoval především na vojenskou historii, ale zabýval se např. i kriminální historií, jak je tomu v případě recenzované knihy. Ne, titul "Masarykovy vražedkyně" opravdu není o nějakém ženském vražedném komandu prezidenta Masaryka, jak napadlo jednoho kamaráda, když knihu letmo zahlédl, ale o ženských vražedkyních, které byly v období první republiky odsouzeny k trestu smrti. Všem těmto ženám nakonec pprezident T. G. Masaryk udělil milost. Obdivuhodné a z hlediska přínosu knihy asi nejzásadnější je to, že nejde jen o nějaký náhodný výběr, ale rovnou o popsání VŠECH takových případů, které se mezi lety 1918 – 1938 odehrály! Celkem jde o osudy 65 žen popsaných v 61 případech (ve 4 případech jde o spolupachatelství 2 žen). Jednotlivé případy jsou popsány v rozsahu od 1 do 5 stran - v závislosti na tom, kolik informací se podařilo autorovi o okolnostech a aktérech případu vypátrat. Asi jediné negativum, které jsme už v úvodu recenze naznačili, vystihuje přísloví: „vše zlé je pro něco dobré“. Zde ovšem platí naopak. Tedy největší unikum knihy - výčet VŠECH případů žen odsouzených k trestu smrti – pro čtenáře to v praxi znamená absolvovat celkem 15 případů, kde je schéma zločinu téměř totožné: chudá (svobodná) matka – narození „nechtěného“ dítěte – „bezvýchodnost“ situace - jeho vražda vhozením do vody, příp. udušením. Opakují se i další vražedné schémata - tedy onu „nudu“ nemá na svědomí autor (naopak případy jsou popsány příjemně, čtivě!), ale zkrátka fakta, která vyplynula z bádání. No a teď již k pozitivům, které drtivě převládají. Mimo komplexního zmapování problematiky ženských vražedkyň ve sledovaném období, je pozitivem i řada dobových fotografií, rozbor pramenů, několik statistik a hlavně české historické reálie přelomu 19. a 20. století a první republiky. Kdy se čtenář z knihy dozví například i to, jak tehdy obyčejní lidé bydleli a žili, navíc si přečtě i žadu dobových citací - např.: „Pověst a chování Anny Píčové nebyly chvalné, jmenovitě za svobodna byla marnivá a náchylná k životu méně mravnému. Podle zprávy četnictva byla marnotratná a zahálčivá“, a mnoho dalších podobných „perel“. Zkrátka za nás knihu jistě a vřele doporučujeme.

Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2

Komentáře