Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 2 - období 2002 - 2003

(řazeno chronologicky)

Na úvod jen několik poznámek k tomu, čeho se níže uvedený článek týká, respektive spíše čeho se netýká, a co v něm tedy nenaleznete, tedy k metodologii. Myslíme, že je nutné krátké vysvětlení toho, co článek mapuje. To protože podobné výčty masových vražd nejsou výjimkou (i když mnohem méně rozsáhlé a troufáme si říct i méně kompletní), ale jsou v nich dle našeho názoru často míchána „jablka a hrušky“ – tedy útoky, které spojuje jen mnohost obětí, bez nějakého zamyšlení a analýzy, proč jsou zmíněny jen některé a jiné nikoli. No, pojďme na to!

Jak už v názvu článku uvádíme, zaměřili jsme se na nejhorší masové vraždy po roce 2000. Slovo „nejhorší“ je v tomto smyslu chápáno tak, že budou popisovány útoky s nejzávažnějšími následky – tedy kritérium pro zařazení či nezařazení byl počet obětí. Z porovnání mnoha masových vražd jsme si stanovili jako podmínku pro zařazení – 9 a více usmrcených obětí. Věnovat se totiž událostem, které měly za následek méně obětí, by bylo časově neúnosné – i se splněním této podmínky jsme totiž nalezli přes 100 případů! Jen pro zajímavost, pokud bychom snížili tuto podmínku jen o jedinou oběť, tedy na 8, přibylo by nejméně dalších 40 - 50 masových vražd. Domníváme se, že v méně exponovaných částech světa byly spáchány určitě ještě nějaké masové vraždy splňující tuto podmínku, tedy 9 a více obětí, ale nepodařilo se nám sehnat dostatek informací o žádné další takové.

Co naopak nebudeme popisovat, jsou teroristické útoky. Zaprvé - těch s devíti a více obětmi by bylo od roku 2000 opravdu mnoho a mnoho – ani si nedovolíme odhadovat kolik, ale jistě nejméně stovky.  Zadruhé – mezi teroristickým útokem a „klasickou“ masovou vraždou je několik rozdílů. Nebudeme se zde pouštět do podrobného srovnávání a ucelenějších úvah. To by vydalo na samostatný článek. Zkusíme uvést jen letmé porovnání. Tak například hlavním cílem vražd ve jménu teroru je vyvolat strach a pocity nejistoty, jejichž prostřednictvím mají být dosahovány politické, náboženské nebo ideologické cíle. Toto jednání tedy není plně vázáno na konkrétní "potřebu",  motiv jednotlivce, ale spíše inspirováno nějakou přijímanou ideologií a sloužící jejím cílům. Rovněž je typický vliv dalších osob, které působí na mysl pachatele. Ti jej často motivují, přesvědčují, pomáhají mu. Teroristické činy jsou také často koordinovány několika lidmi či je hlavnímu vykonavateli teroristického útoku poskytován určitý servis, prostředky, pomoc atd. Naproti tomu „klasická“ masová vražda je často motivována především zlobou, mstou, touhou „po slávě“, atd., případně kombinací těchto faktorů, tedy individuálními motivy. „Klasická“ masová vražda nebývá zpravidla páchána s pomocí dalších zúčastněných či nápomocných osob.

Zahrnut tedy nebyl např. čin Nidala Malika, příslušníka americké armády, který v listopadu 2009 zavraždil 13 lidí a dalších 30 zranil na vojenské základně Fort Hood v Texasu, neboť udržoval kontakt s teroristy a dostával rady ohledně příprav k útoku. Ze stejného důvodu nebyl zahrnut ani další útok ve jménu Islámského státu – čin Mohameda Lahouaieje Bouhlela, který autem usmrtil v Nice v roce 2016 86 osob a dalších 400 zranil. Ani nebyla zahrnuta střelba v San Bernardinu z prosince roku 2015, která měla za následek 14 mrtvých + asi 20 zraněných, i když zde už je situace složitější. Pachatelem byl totiž manželský pár, který zabíjel taktéž ve jménu tzv. Islámského státu. Není sice důkazů, že by manželé byli v přímém spojení s teroristy a čin byl nějakou teroristickou organizací koordinovaný, ale určité kontakty s islámskými radikály (i těmi, které měla v hledáčku FBI) a zřejmě i radikálními uskupeními měli. Pár (a především muž - Syed Rizwan Farook) se radikalizoval postupem času, a to údajně hlavně přes internet. Čin byl plánován.

Média, která tvoří různé souhrny masových vražd, většinou výše uvedené útoky do seznamů zařazuje. Asi zejména proto, že činy se odehrály v západním světě, navíc v nedávné době. Nicméně problém spočívá v tom, že k podobným útokům (navíc s mnohem vyšším počtem obětí) dochází i v nezápadních částech světa pravidelně, a podle názoru autora mají tyto a jim podobné činy více společného právě s terorismem než se zde popisovanými „klasickými“ masovými vraždami.

Naopak jsme pro srovnání a ukázku toho, jak tenká linie mezi takovým rozlišováním je, zahrnuli činy A. Breivika a O. Mateena. Ty sice jistě byly spáchány s nějakým politickým, ideologickým či náboženským přesvědčením, ale minimálně A. Breivik neměl v úmyslu vyvolat strach, prostřednictvím něhož by dosáhnul svých cílů, ale svým činem chtěl získat pro své myšlenky prostor. Chtěl své názory "zakřičet do světa". U O. Mateena je to ještě složitější a zařazen byl hlavně proto, že ač sám deklaroval, že útočí ve jménu IS, tak podle dostupných informací jednal sám, neměl na tuto zločinnou organizaci přímé vazby a čin s nikým nekoordinoval, ani mu nebyla poskytnuta žádná pomoc a součinnost, a to ani při plánování a přípravě. Nicméně jeho zařazení bylo opravdu na hraně.

Ještě poslední věc. Jednotlivé „exempláře“ jsme hodlali zpracovat stručně, takže u každého byla snaha zodpovědět toto schéma otázek: Co? Kdy?  Kde?  Jak? A proč? S tím, že u každého činu jsme se pokusili rozlišit mezi pravděpodobnými příčinami, motivy a spouštěči onoho kriminálního činu. Nebylo to vůbec snadné. Respektive, přesné určení toho, co lze označit u konkrétní masové vraždy za příčinu, co za motiv, a co za spouštěč, je totiž nejen složité, ale často přímo nemožné, a to už jen z toho titulu, že řada masových vrahů volí po činu sebevraždu. Tedy ti, kteří by jako jediní mohli trochu osvětlit své jednání, často nepřežijí a i pokud ano, mohou z nejrůznějších pohnutek ony pravé příčiny a motivy zkreslovat, případně ani sami sobě v tomto směru nerozumí. Navíc téměř vždy existuje více faktorů, které se podílí na následném smrtícím jednání. Naší snahou tedy bylo podle dostupných zdrojů popsat nejpravděpodobnější možné příčiny (především ty vnější, jelikož vnitřní - osobnost pachatele - většinou nešlo posoudit), motivy a všechny možné další faktory, které se mohly na fatálním konání podepsat. Jde tedy o určitý odhad autora. Jak se mu to podařilo, nechť posoudí a zváží čtenář.

Tím se dostáváme k závěru, kde cítíme potřebu dodat, že naše zkoumání nás přivedlo k úvaze, že právě asi to jediné společné pro úplně každou masovou vraždu je to, že ihned po činu vyvstane otázka „Proč?!?“ A tato otázka často zůstane viset ve vzduchu nezodpovězena navěky… Jistou odpověď však možno zkrátka hledat v sobeckosti a bezohlednosti pachatele. Totiž každá masová vražda, ať už spáchaná z pohnutek touhy po „slávě“, pomstě, odplatě nebo nějakého hlasitého „výkřiku“ do světa, či jiného motivu, je především činem odporně sobeckým.

12. Almaz Shageyev a Mikhail Sukhorukov – Rusko – 5. 2. 2002 - oběti: 9 + 2
(A.S. 1982 - 4. 2. 2002; M. S. 1981 – 5. 2. 2002)

Dvanáctým exemplářem mezi nejhoršími masovými vrahy a vrahy na vražedné vlně po roce 2000 je poměrně neobvykle hned dvojice pachatelů. Jde o mladé ruské vojáky, kterým bylo v době  vražedného záchvatu dvacet, respektive jedenadvacet let. Tito dva výsadkáři časně ráno, dne 4. února 2002, nepovoleně opustili svoji základnu ve městě Ulyanovsk. Následně, ozbrojeni dvěma útočnými puškami AK-47, postupně ukradli či unesli několik vozidel a snažili se uprchnout. První oběti (dva policisté a jeden civilista) byly zastřeleny na zátarasu, kde se dezertéry snažili policisté zastavit (civilista zemřel v projíždějícím voze). Dalšího civilistu zastřelili při únosu jeho vozidla a dalšího údajně, aby při útěku zamaskovali stopy. Tři policisté pak byli zabiti při závěrečné přestřelce v republice Tatarstán, kam se jim při této vražedné vlně, která trvala více než 1 den, podařilo přesunout. 4. února 2002 v pozdních večerních hodinách u obce Buinsk byl nakonec policisty zastřelen nejprve Almaz Shageyev a ráno následujícího dne byl v nedalekém domě nalezen mrtvý i jeho kolega Mikhail Sukhorukov (zdroje uvádějí, že není jasné, zda druhý z pachatelů zemřel na následky střelby policistů, či se zabil sám). Celkem si tato bezohledně provedená dezerce vyžádala 5 životů na straně policistů a k tomu 4 zavražděné civilisty – tedy dohromady 9 osob. K tomu další dvě osoby byly postřeleny. Oba mladí muži prý měli jako vojáci dobrou pověst a zbývalo jim pouhých 6 měsíců k propuštění do civilu. Žádný konkrétní a obecně přijatý motiv či příčina jejich činu nebyla šetřením zjištěna (resp. zveřejněna). Zbývají tedy pouze domněnky. Ze všech možných zmiňovaných příčin a motivů uvádíme to, že jeden z pachatelů měl dostat od své přítelkyně dopis, ve kterém mu oznámila, že se rozchází a plánuje si vzít jiného muže. Další zdroj předpokládá, že muži mohli být napojeni na organizovaný zločin a šli si „s někým“ vyřídit účty. Jinde se píše, že možným motivem může být zkrátka dezerce sama o sobě. V tomto případě se nelze více přiklonit k žádné z uvedených verzí,  proto to necháváme na úvahách čtenáře..

13. Bulelani Vukwana – JAR – 9. 2. 2002 - oběti: 11 + 6
(1973 - 9. 2. 2002)

Dalším popisovaným pachatelem je ukázkový spree killer - tentokráte z Afriky. Dne 9. února 2002 se občan Jihoafrické republiky jménem Bulelani Vukwana pohádal se svojí přítelkyní v jejím domě. Přítelkyně se s ním zřejmě chtěla rozejít. Devětadvacetiletý muž zareagoval tím, že v následujících 2 hodinách zastřelil 11 lidí a šest dalších zranil. Celá vražedná vlna se odehrála v jihoafrickém městě Mdantsane. Bulelani Vukwana, který pracoval jako "sekuriťák", onoho dne přijel do domu své přítelkyně, pravděpodobně aby ji ještě přesvědčil ohledně jejich rozchodu. Když však nepochodil, zastřelil nejen ji, ale i další dva muže v domě včetně dívčina otce. Pak vyrazil z domu do nedaleké hospody, kde postřelil majitele a zastřelil jednoho zákazníka. Nakonec v městečku unesl vozidlo, aby jel do 2 místních hospod, kde mimo jiné hledal domnělé viníky rozpadu jeho vztahu a cestou střílel i po úplně náhodných kolemjdoucích. Jeho řádění zastavil až příjezd policie, kdy po jejích příslušnících Vukwana nejprve několikrát vypálil, načež v obklíčení spáchal sebevraždu. Pachatel k činu použil dvě 9mm pistole, z nichž jednu ukořistil během samotné vražedné vlny. Vukwana byl v průběhu činu pod vlivem alkoholu, čímž se dostáváme ke spouštěčům násilí. Mimo nesporný vliv alkoholu čin vyvolala zřejmě hádka s přítelkyní ohledně jejich rozchodu. Příčinou tedy může v tomto případě být právě frustrace z rozchodové fáze vztahu. Motiv je u této vražedné vlny zřejmý – msta. Dokonce vyjádřená v tomto případě útokem na primární objekt – tedy partnerku pachatele. Vukawanova rodina byla popisovaným vražedným běsněním šokována. Otec s ním prý mluvil ještě asi týden před útokem a nic nenasvědčovalo tomu, že by byl nešťastný. O problémech ve vztahu mladý muž s rodiči nikdy nehovořil.

14. Robert Steinhäuser – Německo – 22. 4. 2002 - oběti: 16 + 1
(1983 - 22. 4. 2002)

22. dubna 2002 vtrhnul devatenáctiletý Robert Steinhäuser do Gutenbergova gymnázia v německém Erfurtu, kde až do podzimu roku 2001, než byl vyloučen za falšování lékařského potvrzení, sám studoval. Na hlavně měl nasazenou černou kuklu a za pomoci brokovnice Mossberg 500 a pistole Glock 17 zde poté zastřelil 16 osob (13 zaměstnanců gymnázia - hlavně učitelů, 2 studenty a jednoho policistu), k tomu 1 další osobu zranil. Jeho běsnění údajně ukončil až jeden z učitelů, který ve chvíli, kdy si před ním útočník na chodbě poodkryl kuklu (jiné zdroje tvrdí, že mu kuklu poodkryl sám učitel), v něm poznal bývalého žáka, zvedl před ním ruce a vyzval ho, aby se mu podíval do očí, a pak až ve střelbě pokračoval. Mladý pachatel údajně odpověděl: "Pro dnešek to stačí, pane Heise.", načež se učiteli podařilo do Steinhäusera strčit tak, že zapadl do jedné z učeben, kde ho pedagog zamknul. Zamčený ve třídě pak mladík spáchal sebevraždu. Steinhäuser se na čin připravoval a jako člen střeleckého klubu měl oprávnění držet zbraně. Motivem byla pravděpodobně právě msta za Steinhäuserovo vyloučení ze školy, které se odehrálo 8 měsíců před útokem.

15. Shanmukh Rai – Indie – 23. – 24. 4. 2002 - oběti: 10 + 0

Další tzv. masová vražda v rodinném kruhu, která se dostala do našeho seznamu nejhorších masových vražd po roce 2000, se odehrála v noci z 23. na 24. dubna roku 2002 v indické vesnici Bhanga. Zde podle zdrojů "psychicky nemocný muž" zavřaždil blíže neurčeným ostrým nástrojem ve spánku svoji manželku, matku, 7 vlastních dětí a jednoho blíže nespecifikovaného příbuzného, tedy celkem 10 osob. Policisté podezřelého muže zadrželi za pomoci obyvatel vesnice. Jednou z možných příčin mohly být dle médií mimo psychických problémů pachatele i spory uvnitř rodiny. Konkrétnější informace o osobě popisovaného vraha nebyly zjištěny. Těžko tedy usuzovat cokoli bližšího.

16. Zhang Pilin – Čína – 7. 5. 2002 - oběti: 111 + 0
(zemř.  7. 5. 2002)

Dne 7. května 2002 vypukl při vnitrostátním letu Flight 6136 společnosti China Northern Airlines požár na palubě letadla McDonnell Douglas MD-82 (stroj byl z roku 1991). V důsledku požáru se letadlo zřítilo a v jeho troskách zahynulo všech 112 lidí na palubě, včetně 9 členů posádky. O průběhu tragédie se ví to, že pilot letadla po necelé hodině letu nahlásil dispečerovi požár na palubě a na ocasu letadla. Po dalších čtyřech minutách se letadlo přestalo hlásit a následně zmizelo z radaru, načež se zřítilo. Pilot měl nalétáno 11 000 hodin a jeho kopilot 3300. Místní čínské noviny uvažovaly o tom, že by za požárem mohl být zkrat, ale v prosinci 2002 přišla vyšetřovací komise se zprávou, že za požárem stojí žhář. Tím měl být Zhang Pilin, který měl palubu polít benzínem a zapálit. Zhang se měl před letem několikrát pojistit právě proti leteckému neštěstí. Podle oficiální zprávy o ohledání trosek letadla bylo prokázáno větší množství benzínu v blízkosti jeho sedadla. Navíc on a většina cestujících kolem něj zemřela na otravu oxidem uhelnatým. Na motorech či jiných důležitých částech letadla nebyly nalezeny známky žádného výbuchu ani požáru. Motivem činu měl být finanční zisk Zhangovy rodiny z výplaty pojistek, když on sám měl být údajně zadlužený a navíc smrtelně nemocný. Později však nezávislá média přišla se svědectvími Zhavgovy rodiny, že o finančních potížích Zhanga nemůže být řeč a rovněž neví o žádné nemoci, kterou by trpěl. Nakonec v roce 2012 přišla média s verzí, kdy za pádem letadla měl být atentát. Jeho terčem měla být Li Yanfeng, vyšší čínská úřednice a zároveň manželka politického rivala objednatele.  Pád letadla podle této verze měl „zařídit“ dříve mocný manželský pár Chongqing Bo Xilai a Gu Kailai, který byl zadržen v případě dalších podobně motivovaných vražd, maskovaných jako sebevraždy či nehody. Stejně jako v několika jiných exemplářích tohoto seriálu o nejhorších masových vraždách po roce 2000, ani zde nemůžeme ověřit a potvrdit jednu z verzí. V tomto případě se dokonce ani nelze k jedné verzi více či méně přiklonit. Jisté se zdá jen to, že za pádem letadla byl úmysl a vědomá lidská činnost. Jako vždy v případě nejistoty je v nadpisu uveden viník podle oficiální – úřední verze.

17. Yan Jianzhong – Čína – 7. 9. 2002 - oběti: 9 + 1

O této masové vraždě se nepodařilo zjistit nic bližšího, než že se odehrála v hlavním městě Číny, tedy v Pekingu 7. září roku 2002. Bylo při ní usmrceno 9 osob a jedna osoba byla zraněna. Pachatel byl dopaden a popraven.

18. Chen Zhengping – Čína – 14. 9. 2002 - oběti: 42 + 200
(zemř. 13. 10 2002)

V polovině září roku 2002 dal Chen Zhengping, majitel bistra v čínském městě Nanjing (provincie Jiangsu), úmyslně do potraviny v obchodě konkurenta jed, a tím přivodil smrt nejméně 42 (někde uváděno 49) osobám. K tomu dalších nejméně 200 osob muselo být hospitalizováno. Otrava byla údajně tak silná, že několik zákazníků zkolabovalo téměř rovnou před obchodem s občerstvením, a některým poškozeným údajně dokonce tekla krev z úst a očí. Pachatel byl zadržen den poté, ve vlaku asi 400 km od Nanjingu, když prý po kolapsu a úmrtí několika prvních zákazníků z města prchnul. Ihned se k činu přiznal a uvedl, že motivem byla závist a msta za to, že konkurentovi se dařilo v podnikání lépe než jemu. Chen tedy neunesl úspěch vlastníka sousedního bistra, které bylo konkurencí pro jeho obchod, a hodlal jeho byznys a osobu poškodit. Podle některých zpráv byl majitelem sousedního obchodu dokonce bratranec pachatele. Většinu obětí tvořily děti kupující si snídani do školy a zaměstnanci pracující poblíž bistra.  Chen Zhengping byl 1. října, tedy ani ne měsíc po spáchání zločinu, odsouzen k trestu smrti, a ten byl o necelých čtrnáct dní později vykonán. Motivem této zákeřné masové vraždy tedy byla snaha o poškození konkurentova byznysu. Příčinou byla pachatelova nespokojenost s vlastním podnikáním a závist.

19. Kim Dae - han – Jižní Korea – 18. 2. 2003 - oběti: 198 + 148
(1947 – 31. 8. 2004)

Šestapadesátileý Kim Dae-han, bývalý řidič taxíku, byl od roku 2001 v invalidním důchodu v důsledku cévní mozkové příhody. Byl nespokojený kvůli nedostatečné lékařské péči, cítil hromadící se agresi, a právě kvůli trvajícím zdravotním potížím trpěl depresivními náladami. Osudného dne 18. února 2003 vkročil do metra v jihokorejském Daegu, v rukách měl dvě plastové nádoby plné hořlavé kapaliny. Když si v jednom z vagonů začal připravovat zapalovač a otvírat nádoby, spolucestující se jej pokusili zastavit. Při boji se hořlavina rozlila po podlaze a při vjezdu do stanice vzplanula. Cestujícím tohoto vozu včetně pachatele se podařilo s popáleninami utéct, ale oheň během dvou minut přeskočil na šest dalších vagónů a prostor vyplnil hustý kouř. V něm nakonec zahynulo 198 lidí a dalších 148 jich bylo zraněno. Mezi zraněnými byl i pachatel. Viník katastrofy byl dopaden o osm dní později v jedné z nemocnic. Na policii pak vypověděl, že se chtěl zabít, nicméně chtěl tak udělat na místě plném lidí. Za výše popsané byl nakonec Kim Dae-han  soudem potrestán doživotním odnětí svobody. Ve vězení strávil jen jeden rok, jelikož 31. srpna 2004 kvůli trvajícím zdravotním potížím zemřel. Motivem činu byla mimo jiné i touha vyvolat pozornost. Je otázka, zda bylo cílem usmrtit i další lidi, ale vzhledem k místu zvolení „sebevraždy“ a použitému množství hořlaviny to tak vypadá. Tedy motivem mohla být i ventilace agrese vůči neznámým lidem, která zřejmě měla sehrát roli „msty proti společnosti“. Hlavní příčinou v tomto případě mohly být zdravotní potíže dotyčného a s nimi související depresivní stavy.

20. Guo Zhongmin – Čína – 18. 2. 2003 - oběti: 13 + 0
(24. 6. 1966 – 23. 2. 2003)

Tento čínský masový vrah vstoupil dne 18. února 2003, ozbrojený nožem a holí, do domů svých tří sousedů. V obydlích postupně ubodal a ubil celkem 13 osob (věkové rozmezí 5 – 62), načež utekl do nedalekých hor. Do pátrací akce bylo zapojeno přes 1000 policistů. Nakonec se sedmatřicetiletý pachatel v obklíčení otrávil pesticidy. Guo Zhongmin, muž, který měl celý atak na svědomí, měl údajně spory právě se sousedy, jejichž rodiny napadnul. Jako motiv se tedy nabízí msta, a jako příčina dlouhodobé sousedské spory. Bližší informace o možném spouštěči či rodinném pozadí pachatele nebyly zjištěny.

21. Mohsin Yahya Munassar Al-Hilali – Jemen – 30. 7. 2003 - oběti: 9 + 5
(1961 – 21. 3. 2005)

Dvaačtyřicetiletý Mohsin Yahya Munassar Al-Hilali si 30. července roku 2003 v jedné z mešit v jemenském městě Ti Qura nechal během výuky zavolat svého 14letého syna, který se zde učil o islámu. Poté do mešity vstoupil a ozbrojen samopalem AK-47 zde nejprve zastřelil vykladače Koránu, a pak obrátil zbraň i proti studentům, kteří byli ve věku mezi 7 – 16 lety. Celkem zastřelil 9 (někde uvedeno, že pouze 8) osob a dalších 5 zranil. Střílet údajně přestal až ve chvíli, kdy mu došla munice. Krátce po střelbě byl zadržen obyvateli městečka, kteří ho předali policejním orgánům. Podle zdrojů prohlásil: „Nyní se mi opravdu ulevilo. Nevyslýchejte mě, jen mě zabijte.“ Později byl za tento skutek odsouzen k trestu smrti.

Co se týká života tohoto muže, tak se dá uvést, že v jeho průběhu pracoval v různých bezpečnostních složkách včetně armády. Po konci občanské války v roce 1994 však byl z armády propuštěn a zhruba od té doby se u něj údajně objevily psychické a poté i fyzické potíže. Šest měsíců před spácháním masové vraždy musel dokonce odejít ze zaměstnání kvůli zdravotním problémům a následně prodělal operaci srdce. Jeho psychický ani zdravotní stav se však nelepšil. Den před masakrem prodělal infarkt. Tento otec pěti dětí, který byl mimo jiné imámem, byl velice rozzuřený, když funkci imáma v mešitě poblíž jeho bydliště (v té, ve které se masakr odehrál) dostal jiný muž. Těžko v tomto případě soudit přesné příčiny a motivy popisovaného činu, neboť se nepodařilo dohledat dostatek informací. Nicméně nabízí se úvaha, že velkou roli zde mohla sehrát nezvládnutá frustrace ze zhoršujících se životních podmínek pachatele (problémy se zdravím, problémy s obživou, nejmenování imámem v oné mešitě), svůj podíl by rovněž mohly sehrát vnitřní faktory na straně pachatele – "psychické potíže". Motivem pak mohla být, vzhledem ke zvolenému místu útoku, msta za to, že byl imámem v předmětné mešitě jmenován jiný muž.

22. Abdul Emir Khalaf Sabhan – Irák – 26. 8. 2003 - oběti: 11 + 0
(? – 26. 8. 2003)

Dvaadvacátým a zároveň posledním exemplářem ve druhém dílu našeho seznamu je další z masových vražd spáchaných v rodinném kruhu. Odehrála se 26. srpna 2003 v hlavním městě Iráku – Bagdádu.  Toho dne slyšely děti střelbu z jednoho místního dvoupatrového domu. Když šla jejich babička situaci zkontrolovat a zaklepala na dům, otevřel ji muž s cigaretou u úst a řekl, že je vše v pořádku, a aby šla domů. Asi po půl hodině byly z budovy opět slyšet výstřely a následně bylo možno oknem spatřit bezvládné tělo a krev. Po neúspěšném klepání tedy sousedé do domu vstoupili a uvnitř našli celkem 12 mrtvých těl! Všichni zemřeli na následky zásahu střelou do hlavy. V dětském pokoji ležela tři dětská tělíčka, čtvrté - nejmladší z dětí, pak bylo zavražděno spolu se svojí matkou v koupelně. V přízemí pak bylo nalezeno 6 těl mužských obětí. Poslední mrtvola byla nalezena na gauči v obývacím pokoji a vedle ní ležela útočná puška AK-47. Šlo o tělo muže, který před necelou půl hodinou otevřel zvědavé žene a pachatele této masové vraždy. Muže jménem Abdul Emir Khalaf Sabhan. Ten byl otcem všech zastřelených dětí, manželem zastřelené ženy a příbuzným zavražděných mužů. Šlo o místního obuvníka. Běžného, bezproblémového muže, jehož rodina podle svědků neměla žádné nepřátele a byla považována za mírumilovnou. Přesto prý, minimálně týden před krveprolitím, bylo v chování Sabhana možno pozorovat jistou změnu. Muž prý vypadal nervózně, o svých problémech však nechtěl hovořit, což prý pro něj nebylo obvyklé. Více o příčinách této události nebylo zjištěno a nelze tedy ani odhadovat nějaký konkrétní motiv, ani odhadnout příčinu oné změny v chování, která pravděpodobně byla i příčinou následné masové vraždy.

  • Facebook
  • Instagram

Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz

Po plagiátech je aktivně pátráno!

Komentáře
Pošlete mi vzkaz