Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ivan Milat

4. 9. 2009

Ivan Milat

 

V letech 1989-1992 unesl,oloupil, zneužil, trýznil a zavraždil sedm turistů. Mrtvá těla pak pohodil v lese Belanglo jižně od Sydney.

Milat byl nevelký, tmavší, šlachovité postavy. Měl pronikavý pohled a pečlivě pěstoval mužný knír. Během let, kdy řádil jako nelítostný vrah, žil naprosto samotářským životem.

Do Austrálie každoročně přijíždí turisté,hlavně mladí lidé z celého světa, aby tu houfně prozkoumávali zdejší pobřeží, lesy, pouště i nekonečné rozlehlé pláně. Velkou část z nich tvoří stopaři, kteří se s oblibou volně toulají krajem. A právě na takové typy obětí Milat čekal.

 

Obrazek

                                                              Ivan Milat

 

Ivan Milat se narodil 27. prosince 1944 jako páté dítě v rodině, která čítala čtrnáct členů. Rodina žila v typickém venkovském zapadákově jako úzce spjatá jednotka. Byla nedůvěřivá vůči cizím, naprosto uzavřena a svázána jen oddaností jednoho člena vůči druhému, tedy naprostým rodinným soukromím. Oblíbenou činností byla střelba. Ivan a jeho bratři se nejradši potulovali se zbraněmi po okolních lesích, sami si dokonce vyráběli vlastní pušky i revolvery. Popadli svůj arzenál a zmizeli v lese, kde lovili králíky a ptáky. Jejich otec Stephen byl chorvatský emigrant, neurvalý despota, jenž každou svévoli bez mrknutí oka mlátil. Děti se otce náramně bály, a když mu zrovna nepomáhaly s pěstováním rajčat na jejich pozemku, snažily se všemožným způsobem uniknout z jeho dosahu.
Sousedé si vzpomínají na jednu obzvlášť drastickou příhodu, kdy Stephen Milat stál na zádech svých dvou synů, kteří leželi na břiše, a mlátil je holí hlava nehlava. Sklon k hrubému násilí byl u něj dobře známý.
Ivan Milat jako mladík vydržel dlouhé hodiny cvičit s činkami, aby si zdokonalil tělo.Oblékal se tak nákladně, jak mu to jen jeho rodiče mohli dovolit, nosil u sebe zbraň.Ivana fascinoval vlastní zevnějšek a svůj zjev pokládal za objekt prvořadé důležitosti.
 
Milat chodil střílet do lesa obvykle sám, později častěji s jedním z bratrů. Třebaže jejich rodina tvořila pevný svazek, začal po určitém čase hlodat mezi jeho členy červ pochybnosti, pokud se týkalo Ivanova hrubého jednání a jeho až fanatické záliby ve zbraních. Mladší bratr Georgie uvádí: „Několik bráchů říkalo: S Ivanem to nejde, tady něco není v pořádku. Nikdy nenechávejte nabito, ať se děje cokoliv.“ Milat byl člověk s vysoce vyvinutým sklonem k agresivitě. „Moc jsem s ním nevycházel, on byl dost divoký,“ vypráví jeho bratr Georgie.“Asi proto mě všechny ty hrozné věci minuly. Vždycky vybuchl, tak jsem mu raději už nic neříkal.“
Jestliže jako chlapec obdivoval střelné zbraně, během dospívání jeho záliba přerostla přímo v posedlost. Během dospívání si s bratry dokonce vytvořil na rodinném pozemku střelnici. Pořízené Milatovy fotografie představují usměvavého , malého, ale dobře stavěného mladého muže, který drží střelnou zbraň tak, jak by asi jiný muž držel milenku. Zbraně pro něj byly velice důležité. Tehdejší Ivanův šéf Don Borthwick vypráví: „ Máte pijáky a máte hráče. A Ivan měl nůž…,takovej, že byste s ním klidně mohl podříznout i koně.“
Borthwick také uvádí, že Milat nikdy nebyl z těch, co by se družili s ostatními spolupracovníky. Raději seděl stranou s knihou u nějaké limonády, zatímco jeho parťáci popíjeli pivo a vedli běžné hospodské řeči. Ivan Milat chodil spokojeně z práce rovnou domů, nebo se dočista pohroužil do některého ze svých časopisů o zbraních. Byl to velmi uzavřený člověk.

Brothwick vzpomíná na den, kdy Milat hrdě předvedl mládencům sbírku zbraní. Pyšně se usmíval když každý obdivoval neobvyklý arzenál, jako když se otec chlubí nově narozeným synem. Mezi nimi byl tak velký lovecký tesák, který Milat neustále nosil při sobě. Prý ho používal na krájení jablek, ale Brothwick mu pověděl, že takovou kudlou by se daleko lépe kuchal zvířata. Na to se Milat usmál a prohodil cosi v tom smyslu, že člověk nemůže být nikdy dost opatrný a že nikdy neví, kdo ho sleduje.

 

Obrazek

                                          Ivan Milat a jeho vášeň pro zbraně

Když se postupně vymanil z rodinných pout, začal s drobnými přestupky. Peter Cantarella zaměstnával Ivana Milata po dobu jednoho roku ve svém obchodě s ovocem a zpočátku v něm viděl celkem ucházejícího, pracovitého, mladého člověka. Ten dojem mu však dlouho nevydržel. Problémy začaly, když ho Ivan požádal,aby mu ručil při koupi automobilu, který si moc přál. Cantarella nebyl proti, ovšem za předpokladu, že Ivan bude půjčku řádně splácet. Ivan tedy auto zakoupil, jenže splátky začal zanedbávat a bylo mu v podstatě jedno, že za něj Cantarella musí převzít odpovědnost. Zprvu byl Milat skoro na mizině, když se časem opět vzchopil, ani ho nenapadlo ručiteli aspoň poděkovat. Místo toho začal spolu s několika bratry vyhrožovat jak Cantarellovi, tak jeho ženě. Situace se vyhrotila. Bratři Milatové odcizili z Cantarellova rodinného domku zbraně spolu s cennými předměty, které patřily jeho ženě, a pak na něj začali házet kameny. Cantarellovi nezbývalo , než vzít situaci pevně do rukou, jakmile se Milatové objevili příště a se zbraněmi v rukou vyhrožovali jeho rodině.. „Milat s bratry vnikl do mého obchodu a odcizil předměty, které patřily mé ženě. Tak jsem ho praštil do hlavy. Dostal se zkrátka do mizerné společnosti a stal se z něho vyslovený grázl.“

Epizoda s autem odstartovala počátek Milatova života mimo zákon. Společně s bratry začali podnikat krádeže a loupežná přepadení ve městě. Byla to sice banda výtržníků, ale stěží by je bylo možno klasifikovat jako těžké zločince. Zprvu začal krádežemi, později to dopracoval loupeži v kasárnách, odkud si odnesl pokladnu. Nebyl to však žádný geniální lupič, většinou ho chytili a strčili do vězení. Tam taky přišel do styku s jinými delikventy a psychopaty, kteří představovali skutečné zlo.
Nedlouho po svém posledním propuštění v roce 1971 spáchal čin, který ho okamžitě posunul z pozice neznámých zlodějíčků do ligy mnohem hrubšího kalibru. Milat se rozhodl unést dvě stopařky, které měly namířeno do Melbourne. Začal s tím, co se později mělo stát jeho typickým projevem: přibral obě mladé ženy do auta, nejprve s bodrým přátelským úsměvem, jenže hodně rychle své chování změnil- a sice ve chvíli, když si začal být jistý, že má dívky plně pod kontrolou. Když si dívky uvědomily, v jakém vážném nebezpečí jsou, sehrály s Milatem úspěšnou psychologickou hru. Jelikož se nijak netajil úmyslem je zabít, navrhla mu jedna, že pokud je nechá obě žít, bude svolná s ním mít sex…Stalo se. Jenže krátce poté, co je propustil, zadržela jeho vůz policie a Ivan Milat byl obviněn ze znásilnění ( později bylo obvinění staženo, když dívka změnila výpověď).
Ivan Milat si také umínil, že se zdrží alkoholu i užívání drog, což ho odlišovalo mezi ostatními vrstevníky a lidmi obdobného společenského postavení.
Ve třiceti letech se I. M. seznámil s dívkou jménem Karen Ducková. V té době byla šest měsíců těhotná s jiným mužem a potřebovala někoho, kdo by byl schopen postarat se o ni i doposud nenarozené dítě.. Proto souhlasila, že zůstane s Milatem. Není doloženo, že by se navzájem příliš milovali,ale i přes to ji požádal o ruku a Karen souhlasila.
Karen poměrně brzy zjistila, jak je Ivan panovačný a především žárlivý. Kolikrát se stalo, že jí ani nedovolil vyjít z domu. Když to přesto udělala, žádal ji, aby mu přesně řekla, kde se zdržovala a co konkrétně dělala v době, když byla mimo jeho dozor. Stejným způsobem ji nutil vyúčtovat útratu každičkého centu, požadoval po ní veškeré účty za všechno, co nakoupila. Později vyprávěla, jakým způsobem potlačoval emoce: bylo to typické, protože obdobně jednal i v jiných životních situacích. Nepodléhal okamžitým návalům hněvu, spíš jen tak potichu doutnal. Jakmile se ovšem přestal ovládat, byl jeho vztek o to úděsnější.
Svoji manželku systematicky ponižoval, a dokonce bil, až to déle nemohla vydržet a rozhodla se pro ukončení svazku, což pro ni nebylo vůbec lehké a chtělo to dávku odvahy. Z rozhořčení Milat po nějaké době šel a podpálil dům Kareniných rodičů. Ivanův bratr Georgie událost komentuje slovy: „Ten rozvod ho hodně sebral. Podle mého si to ale zavinil sám..Začal ji mlátit, kolikrát museli přijet policajti…, protože když začal zuřit, tak to teda pokaždé stálo za to.“
K rozvodu došlo 13. července roku 1989. O šest měsíců později zemřely brutálním způsobem jeho první dvě oběti.
 
 

První dvojicí mezi jeho oběťmi byli devatenáctiletý James Gibson a Deborah Everist z Frankstonu ve státě Victoria. Naposledy je viděli živé v pátek 30. prosince roku 1989 v Surey Hilus v Sydney, odkud měli naplánováno projet autostopem 140km do Albury.

james-gibson.jpg  

James Gibson

  

 Neděle 20. ledna 1991 byla posledním dnem, kdy viděli dvacetiletou německou turistku Simone Schmidl v Liverpoolu západně od Sydney. Nebojácná dívka, které přátele říkali „Simi“, stopovala směrem na jih do Melbourne, aby se tam setkala se svou matkou.

simone.jpg

Simone Schmidl 

  

 Jednadvacetiletý Gabor Kurt Neugebauer a jeho dvacetiletá přítelkyně Anja Habschied byli další dva němečtí turisté, kteří se oddali toulkám. Dne 20. prosince 1991 odjeli z King¨s Gross v oblasti Sydney a směřovali do Darwinu. Nikdy tam už nedojeli.

anja.jpg

                                                   Anja Habschied 

gabor-neugebauer.jpg

         Gabor Neugebauer

 

Dvě britské dívky Joanne Walters a Caroline Clark, odjeli stopem z King’s Gross v pátek 18. dubna 1992. Měly v plánu projet Austrálii a na cestu si vydělat sběrem ovoce. Místo toho byly jejich ostatky později nalezeny v lese Belanglo, podobně jako ostatky dalších Milatových obětí.

joanne-walters.jpg 

 Joanne Walters

  

caroline-clarke.jpg

Caroline Clark 

Když se Caroline stala nezvěstnou, začala její rodina dělat všechno možné, aby ji našla. Vytiskli spoustu letáků s její fotografií a podrobnými údaji o ní a rozeslali je po všech větších noclehárnách, kde se zdržují turisté. Ti byli vyzvání, aby letáky brali a rozdávali je dalším. Tím způsobem se zprávy o pohřešovaných dívkách rychle rozšířily po celém australském kontinentu. Vzdor veškerému úsilí Iana a Jacquie Clarkových dlouho nepřicházely o pohřešovaných dívkách žádné zprávy.
Clarkovi začali oplakávat nejmladší dceru v září 1992. Devatenáctého byly nalezeny pozůstatky Joanne Waltersové pod kamenem v lese Belanglo. Její oblečení leželo opodál, bylo pečlivě poskládané, což napovídalo o sexuálních pohnutkách zločinu. Následujícího dne policie našla i tělo Caroline Clarkové jen patnáct metrů stanou. Také ji zanechal pachatel ve „vystavěné“ pozici, které zřejmě musela pro vraha něco znamenat. Podrobněji se o tom zmiňuje protokol soudního psychiatra Roda Miltona: „ Pohřešovaná ležela tváří k zemi s jednou paží nataženou vpřed, hlava spočívala na ruce a nesla stopy opakovaného průstřelu. Pitevní zpráva potvrzuje několik vstřelů do lebky, které naznačují, že vrah postupně natáčel její hlavu podle své vůle. Jednalo se o mimořádně chladnokrevnou vraždu, i když tato praxe, podivným způsobem aranžovat mrtvá těla obětí, není u sériových vrahů ojedinělou. Slečna Waltersová i slečna Clarková ležely tváří k zemi a obě měly ruce netažené v blízkosti hlavy.“
 
Dálnice Hume je hlavní komunikací mezi městy Sydney a Melbourne. Velká část úseku prochází podél Great Diving Range a spojuje města Albury a Wodonga, která leží na velké řece Murray. Dálnice Hume protíná oblast nedaleko Snowy Mountains a vede přes Riverinu, Bushranger a jižní vysočinu v New South Walesu. Právě zde , na téhle silnici , zastavoval Milat svým obětem, aby je bral k jejich poslední jízdě. Podobně jako jiní sérioví vrazi i on trpělivě a v pravidelných intervalech projížděl po dlouhé dálnici a po zastavení oběti s ní zajížděl do lesa Belanglo.
Metoda , kterou zvolil byla zcela přímočará. Když zahlédl na silnici vhodný objekt, zastavil ve svém modrém voze a nasadil vyzkoušený bodrý úsměv. V roli milosrdného samaritána a přátelského společníka na cestě byl docela zběhlý. Jen co si ale byl jistý, že ti, které přibral, se ocitli bezvýhradně v jeho moci, vše se rychle změnilo. Když lidé poznali, že jsou uneseni, bylo už příliš pozdě. Milat vytáhl zbraň a stopaře rychle spoutal. Pak už ho vyložil na nějakým místě v lese, kde to dobře znal.
Milat využíval osamělých míst, kterých buš nabízela bezpočet. Sem vozil nešťastné oběti, zde bylo dokonalé prostředí, kde je mohl bez obav dlouho mučit, aniž by riskoval, že ho někdo vyruší. Stejně jako jiní vrazi reguloval surově nejen způsob umírání obětí, ale rozhodoval i o tom, co se s mrtvými těly dělo pak. Mrtvoly aranžoval do bizarních poloh.
Když se nabažil, sundal mrtvole cenné předměty, ať se jednalo o cokoli, protože si to přál ponechat. Zmrzačená těla pak nedbale ukryl pod nějaký provizorní pokryv z větví a listí.
 
Během let 1989- 1992 bylo v oblasti lesa Belanglo, jenž se rozprostírá na jižní náhorní plošině přibližně 10 km západním směrem od Moss Vale a na jih od Sydney, uneseno sedm lidí. Aspoň o kterých víme.

V záznamech bývalého vrchního policejního důstojníka Cliva Smalla čteme: „Milat se cílevědomě zaměřoval na nezávislé turisty s batohy, protože byli odděleni od svých příbuzných a přátel. Byla tudíž malá pravděpodobnost, že by jejich rodiny věděly, kde se momentálně pohybují a co dělají.“

 

Obrazek

                                           Les Belanglo

To jak potom s unesenými lidmi nakládal, se vymyká normálnímu chápání.Zde je záznam soudního psychiatra,dr. Roda Moltony: “Způsob, jakým vraždil, byl šokující. Některé oběti byly vystavené mučení. Někteří z unesených byli sexuálně zneužiti a poté zavražděni. Jiné používal jako terč ke střelbě. Milat byl člověk, který se vyžíval v zabíjení. Liboval si v pocitu moci a sexuálním požitku, jaký mu jeho oběti poskytovaly. Podle mého názoru to byla zběsilost, jež se stala příčinou exploze jeho násilí.“

Svým obětem porušoval páteř. Byla to cílená snaha lidi nejen fyzicky paralyzovat, ale podrobit je absolutně vlastní moci. Milat nešťastníky pokaždé svázal, sexuálně zneužil a podrobil neuvěřitelně krutému mučení, během kterého oběti pod přívalem surového bití a škrcení krvácely, načež do nich opakovaně bodal nebo střílel.
Útoky se sexuální motivací prováděl jak na ženách, tak na mužích. Milatovi oběti byly spoutány provazem, ústa pevně zacpána kusem látky (roubík byl důležitou součástí jeho „rukopisu“,vždy ho používal), následně je bodnul nožem do páteře, aby je zcela ochromil. Někteří měli během mučení obličej zakrytý částmi vlastního oblečení, to znamená, že byli oslepeni a umlčeni ve chvíli, kdy do nich sadista sekal a bodal.. Patrně právě to Milata vzrušovalo ještě víc- mohl experimentovat různými způsoby, jimiž lidi zabíjel. Některé prostě utloukl, jiné zaškrtil. Jiní byli rozstříleni, velmi častá bývala mnohočetná bodnutí. Někdy to prováděl metodicky, jindy zevrubným způsobem. Šlo o projevy vrahova picquerismu (termín užívaný k označení sexuální úchylky, kdy se osoba ukájí v bodání nožem nebo rozřezávání oběti). Brutalita vražd se každou další zvyšovala. Anja Habschiedová měla ruce svázány za zády, byla přinucena klečet jako před veřejnou popravou, následně jí byla mečem sťata hlava. Jiné oběti probodl a ještě jim obličej i hlavu rozsekal. Další šíleným způsobem rozbodával a pak jim několikrát prostřelil hlavu. V mnoha případech byly vstřely do hlavy úmyslně naaranžovány, hlavu již mrtvé oběti natáčel tak, aby odkryl různé oblasti lebky pro další výstřely. Jako řada dalších sexuálně sadistických sériových vrahů byl i Milat sběratelem „trofejí“, hromadil svršky a jiné osobní věci jako suvenýry, jež mohl později využívat pro oživení svých hrozných skutků.
Podobně jako jiní sérioví vrazi – např. Bundy, Gacy, Dean Corll i on rád vykonával dvě vraždy najednou. Týral například mladíka tím, že musel bezmocně přihlížet, jak sadisticky mučí a zabíjí jeho dívku, jindy pořadí pozměnil.
 
 
Jedna z přeživších obětí Ivana Milata byl anglický turista Paul Onions. Ve čtvrtek 25. ledna 1990 vyrazil Ivan Milat na dálnici Hume. Po nějaké chvíli zastavil jmenovanému anglickému turistovi. Milat si Paula všiml u novinového stánku hned vedle silnice a sám mu nabídl,že ho svaze. Paul pochopitelně vděčně přijal a nasedl do auta. Během jízdy Paul vnímal šoférovu proměnu. Onions cítil jistou změnu hned jakmile se ocitl ve voze. Když na něj Milat po nějaké době vytáhl pistoli, Paul Onions bez rozmýšlení vyskočil z auta ven a začal utíkat, což mu zřejmě zachránilo život. Kličkoval po silnici, jak ho to učili u námořního vojska, aby se vyhnul kulkám. I. M. po něm několikrát neúspěšně vystřelil, ale naštěstí kolem projíždělo nějaké vozidlo, na které turista zamával. Milat naskočil zpět do auta a vyrazil pryč. K dalšímu útoku se Ivan Milat odhodlal až následující rok. Mezi tím otřesený Onions podal na policii výpověď o tom, co zažil. Vše bylo řádně zaprotokolováno, ale třebaže šlo o přímý kontakt se smrtí, policisté ve vyšetřování Onionsova případu již dále nepokračovali. V dané chvíli to totiž vypadalo jako jednorázové napadení. Teprve po čtyřech letech nabral případ Paula Onionse zcela jiný význam.

 

Obrazek

                                                       Paul Onions

V říjnu roku 1993 místní muž, Bruce Prior objevil lidskou lebku a stehenní kost na zvláště odlehlém místě v lese. Když se vrátil na místo s policií našli další tělo- těla byly identifikovány jako Deborah Everist a James Gibbon. Po Joanne Waltersové a Caroline Clarkové to byla třetí a čtvrtá nalezená oběť. 1. listopadu 1993 pak bylo nalezeno tělo Simone Schmidlové a 3. listopadu 1993 poslední dvě oběti  Anja Habschiedová a Gabor Kurt Neugebauer. Když vyšlo najevo, že má policie co dočinění se sériovým vrahem, vyrazila po jeho stopě. Brzy padla v podezření právě Milatova rodina. Byly pořízeny identikity řádícího vraha z lesa Belanglo a logicky se nápadně podobaly několika bratřím Milatovým. Téměř všichni však měli dostatečné alibi. Téměř všichni –až na Ivana. Když policie dostala povolení k domovní prohlídce, vnikla 22. května 1994 do domu Ivana Milata. Neil Mercer ze Sunday Telegraph popisuje situaci takto: „Když policie vtrhla dovnitř, objevila celý sklad důkazů. Byly tam batohy, byly tam stany. Našlo se tam náčiní na vaření, náleželo jednomu z turistů. V obydlí byly uchovány fotografické přístroje a různě doličné předměty, které patřily jednotlivým zavražděným osobám.“ Policie také prohledala obydlí ostatních členů Milatovi rodiny. Našla tam velké množství munice, široký arzenál zbraní a množství provazů a drátů z kabelů, jež byly naprosto identické s těmi, které byly nalezeny na místech činů. Státní návladní Mark Tedeschi nálezy komentuje:“ V příbytku Ivana Milata byl nalezen v povlaku na polštář kus provazu, na kterém byl\ stopy krve. Doličný předmět byl předán k analýze. Rozborem DNA se potvrdilo, že krev na provaze má souvislost s případem zavražděné slečny Vladkové. Ve výklenku zdi Milatova domu našla policie části ukryté pušky. Balistické testy potvrdily, že se jedná o jednu ze dvou střelných zbraní, které byly použity ve dvou případech vražd. Milatova odpověď byla : „O té zbrani nic nevím“, třebaže byla opatřena maskovacím nátěrem a stejný nátěr byl použit na dalších zbraních, o kterých potvrdil, že mu patří.“ Milat nijak neskrýval zarámovanou fotografii své přítelkyně, které měla na sobě tričko značky Benetton. Stejné tričko kdysi vlastnila Caroline Clarková.

Po více než deseti letech od Milatova zatčení popsal Clive Small, velitel jednotky pro zvláštní úkoly, která měla na starosti vyšetřit vraždy turistů, osobnost Ivana Milata . Jeho činnost definoval jako „jednání, jež směřuje k zabití človka a ještě mnohem dál, protože pokračuje i potom“.
Jeden z Ivanových bratří prohlásil, že Ivan má asi na svědomí víc než osmadvacet vražd a že se s tím přiznal jejich matce, která ale mezi tím zemřela. Bylo prokázáno, že skutečně existuje pravděpodobná spojitost mezi některým nevyjasněnými zločiny a jím. Ivan Milat se ovšem nikdy veřejně nepřiznal k žádné ze spáchaných vražd. Podle důkazů se však ukázala být Milatova vina v uvedených případech nezvratná.
Ian Clark ( otec Caroline Clarkové) vzpomíná na jednu chvíli při přelíčení, kdy byl již poněkud skleslý vrah Milat podroben křížovému výslechu a na jednom místě se prořekl při chytře položené otázce ohledně rukavic během některých vražd. Dočista zmatený tehdy nervózně zaječel: „Nikdy jsem při tom nenosil žádné…“ a zarazil se. „V tu chvíli jste mohli slyšet spadnout špendlík. To byl silný moment,“ vzpomíná Ian.
Nakonec se k Milatovi obrátili zády i členové jeho rodiny , což potvrzují slova jeho bratra Georgie: „ Myslím,že byl víc než zvrácený.., on byl definitivně odepsaný. Někteří z bráchů říkali, že v něm musí být něco špatného. Něco špatného? Ovšemže v něm bylo něco špatného. A to vězení, ve kterém teďka sedí…Je to speciální vězení uvnitř kriminálu. Co tam bude dělat? To vážně nevím…Nevím a je mi to vlastně jedno. Je to jeho chyba, že takhle skončil. On byl celý život v jednom ustavičném průšvihu.“
 
27. července byl Ivan Milat odsouzen za sedm vražd a jeden pokus o vraždu, k sedmi po sobě jdoucích doživotních trestů odnětí svobody (plus 18 let) bez možnosti podmínečného propuštění.
 
Hned první den ve věznici Maitland Gaol byl Milat zmlácen svým spoluvězněm. Rok poté se pokusil o útěk spolu s drogovým dealerem a bývalým Sydneyským radním Georgem Savvasem. Savvas byl nalezen oběšený v jeho cele následující den a Milat byl převezen do nejstřeženější věznice v Austrálii v Goulburn, New South Wales.
26. ledna 2009 si Ivan Milat uřízl malíček plastovým nožem s úmyslem zaslat ho v dopise nejvyššímu australskému soudu, kde se snažil dříve neúspěšně odvolat. Po tomto incidentu byl pod přísným dozorem převezen do Goulburnské nemocnice, nicméně, 27. ledna byl převezen zpět do věznice, když lékaři rozhodli, že přišít zpět uříznutý prst není možné. 

Obrazek

                             Ivan Milat v doprovodu policistů po ošetření prstu(2009)

 

 Další fotografie:

Obrazek

                                                         Ivan Milat (1)

 

Obrazek

                                                           Ivan Milat (2)

 

Obrazek

                                                           Ivan Milat (3)

  

Obrazek

                                                       Ivan Milat (4)

  

Obrazek

                                                 Tričko Joanne Walters

  

Obrazek

                                             Obejevený arzenál zbraní

 

 

 Biografie:    www.fontana.ws/zahady-a-mysteria/vrah-batuzkaru.html

 

 Odkazy:

 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 Zdroje: Berry-Dee,Ch., Morris,S. Zrození vrahů. Český Těšín: KOALA, 2007

             Internet ( wikipedia a jiné) 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

coolaussievline@gmail.com

(Cooldude, 19. 6. 2015 15:42)

James Gibson was stabbed 14 times with a machete he was stabbed to death

opravte si

(Silvia, 9. 11. 2014 0:28)

názov lesa, nie je to Belango, ale Belanglo... veľmi zle sa mi to čítalo, zle ste zvolili farebný podklad a farbu písma... k samotnému obsahu len toľko, že škoda, že sa tento diabol neobesil na pupočnej šnúre, predtým, než bol vrhbutý na tento svet...vnímam ho ako koncentrované absolútne zlo

Re: opravte si

(Tomy, 6. 3. 2015 0:25)

Velice Vám děkuji za opravu a podněty:-) Souhlasím s Vámi.

Milat se obesil

(Jan, 22. 7. 2014 16:21)

Ten darebak mel dostat trest misto jidla mu rezat ty jeho palce za to co delal nevinnym lidem Kdyz jsem cetl ten clanek proste mam vztek a pral bych si ho mit Nechal bych ho zit tak, ze by litoval ze ho nekdy matka porodila A upozornuji ze bych neublizil ani kureti ale mu ano

Re: Milat se obesil

(jitkapomimm, 1. 10. 2014 23:07)

máš pravdu dnes je každý suroví pro pár kaček chce to trest smrti

Slyšel jsem o ně!!!

(Lukáš, 29. 5. 2011 17:46)

Zajimavý článek. Pět hvězdiček!!!