
Michail Malyšev
13. 12. 2022 (aktualizace 10/2026)
Michail Malyšev - tzv. "Permský kanibal" je ruský sériový vrah, který v letech 1999-2000 usmrtil a snědl nejméně dvě osoby. Šlo o pachatele, který se mimo jiné vyznačoval týráním a zabíjením zvířat, stejně tak jako svou alkoholovou závislostí. Pod vlivem alkoholu pak zavraždil i lidské oběti, které následně částečně zkonzumoval, za což byl odsouzen k odnětí svobody na 25 let. Trest mu byl později zkrácen na 23 let a 28. října 2022 byl propuštěn na svobodu. Vrátil se do původního bytu v Permu, kde kdysi vraždil. Zemřel 19. prosince 2025 ve věku 60 let.
-
Narozen: 1966
-
Zemřel: 19.12.2025
-
Země:Rusko
-
Počet obětí: 2+
-
Unikal:méně než 1 rok
-
Vražedná aktivita:1999-2000
-
Přezdívka: "Permský kanibal"

V tomto článku se nevrátíme hluboko do minulosti, jak je na našem webu obvyklé. Zaměříme se na případ, který v listopadu 2022 vzbudil značnou pozornost ruských i zahraničních médií. Tehdy totiž vyšlo najevo, že 28. října byl po více než dvaceti letech věznění propuštěn na svobodu dvojnásobný vrah a kanibal, který na přelomu tisíciletí zavraždil nejméně dva lidi a části jejich těl podle vyšetřovatelů zkonzumoval. Tím mužem byl Michail Malyšev, přezdívaný „Permský kanibal“. Jeho návrat do původního bydliště vyvolal mezi místními obyvateli značné obavy.
Dospívání a dětství
Michail Jurjevič Malyšev (v anglické transkripci Mikhail Malyshev) se narodil 31. října 1965 v ruském Permu. Pocházel z poměrně dobře situované rodiny, která podle některých svědectví věnovala značnou pozornost jeho výchově a vzdělání. Jeho matka pracovala podle dostupných zdrojů jako učitelka, jiné prameny ji však označují za inženýrku. Malyševovo dětství přesto nebylo bez problémů. Rodiče se rozvedli a matka později založila novou rodinu, v níž se narodila jeho mladší sestra. Tato změna jej údajně těžce zasáhla, protože do té doby byl středem matčiny pozornosti. Ve škole navíc čelil posměškům spolužáků kvůli své nadváze. Sám Malyšev v dětství navštěvoval hudební školu a učil se hrát na housle. Podle vzpomínek vyšetřovatelky ovládal pravděpodobně také klavír. Hudebního vzdělávání však musel kvůli vážnějšímu poranění ruky zanechat.

Michail Malyšev
Ještě v průběhu Malyševova dětství se rodiče rozvedli, načež si matka našla nového partnera, za kterého se později provdala. V roce 1983 se jim narodila dcera. Podle některých životopisných pramenů Malyšev obtížně snášel již matčin nový vztah a postupnou ztrátu výsadního postavení v rodině. Narození mladší sestry pak mělo jeho pocit odstrčení ještě prohloubit. Tyto okolnosti však vycházejí především z pozdějších interpretací jeho života.
Dalším zajímavým aspektem Malyševova dětství byly problémy ve škole. Kvůli své nadváze se opakovaně stával terčem posměšků a podle některých zdrojů jej spolužáci dokonce fyzicky napadali. V reakci na to se začal věnovat sportu, zejména posilování a boxu. Jeho školní docházku navíc provázely kázeňské problémy, časté absence a špatný prospěch. Během základního vzdělávání tak vystřídal tři školy. Ještě závažnější však bylo jeho násilné chování vůči zvířatům. Již v dospívání začal týrat a zabíjet toulavé kočky a psy. Podle některých svědectví si tak vybíjel vztek, zatímco zabíjení psů později sám vysvětloval také snahou získat levný zdroj masa a bílkovin potřebných k posilování. Jeho jednání nakonec upoutalo pozornost sovětské milice. Podle podrobnějších rekonstrukcí byl již v roce 1980, tedy přibližně v patnácti letech, evidován orgány zabývajícími se delikvencí mladistvých právě kvůli týrání zvířat. Některé jiné zdroje sice uvádějí až rok 1990, ten je však vzhledem k Malyševovu věku zjevně problematický. Jisté je, že matka se jej vždy snažila chránit a jeho prohřešky všemožně omlouvala.
Alkoholik a zabiják domácích
V roce 1983 nebo 1984 Malyšev vykonával základní vojenskou službu v sovětské armádě. Po návratu do civilu mu v roce 1986 matka zajistila samostatné bydlení. Podle některých zdrojů kvůli jeho stále problematičtějšímu chování vyměnila svůj větší byt za dva menší, z nichž jeden přenechala synovi. Šlo o jednopokojový byt v pětipatrovém domě na ulici Maršala Rybalko v Permu. Malyševovi tehdy bylo dvacet let. Postupem času byt vybavil masivními kovovými dveřmi s několika zámky a průzory, které mu umožňovaly sledovat dění na společné chodbě. Na okna nechal instalovat ocelové mříže a z vnitřní strany je opatřil vlastnoručně vyrobenými kovovými žaluziemi z tlustých plechových pásů. Jeho obavy z krádeží zacházely tak daleko, že dokonce televizor umístil do uzamykatelné kovové konstrukce. Přes toto důkladné zabezpečení neměl byt podobu pečlivě udržované domácnosti. Právě naopak. Malyšev do něj postupně snášel nejrůznější nepotřebné předměty, materiál a odpad. Místnosti zaplňovaly například dřevotřískové desky, kamenné dlaždice, nádoby a improvizované posilovací náčiní. K tomu přibývaly nečistoty a zbytky zvířat, která zabíjel a zpracovával na maso. Podle pozdějších popisů panoval v bytě neskutečný nepořádek a zápach.
O Malyševovi lze uvést, že podobně neuspořádaný jako jeho byt byl i jeho život. Především v 90. letech, kdy přišel o stálé zaměstnání, začal stále více propadat alkoholu. Jeho byt se postupně proměnil v místo pravidelných pijáckých sešlostí, kam zval především lidi z okraje společnosti. Společné popíjení přitom často provázely konflikty a násilí. Některé dokonce údajně došly tak daleko, že jednomu ze svých „alko“ kumpánů měl uříznout kus ucha. Další dlouholetou součástí jeho života bylo týrání, zabíjení a pojídání psů a koček. Toulavá zvířata odchytával, usmrcoval a jejich maso zpracovával na nejrůznější pokrmy. Psím masem přitom hostil také návštěvy, kterým připravoval například pirohy a pelmeně, tedy tradiční ruské plněné taštičky. V době jeho zatčení policisté v bytě objevili dvě mrazničky naplněné stovkami kilogramů masa, jehož část byla při odborném zkoumání identifikována jako psí. V zabíjení zvířat navíc našel i zdroj příležitostného výdělku. Ze psích kůží totiž vyráběl čepice, které následně prodával. Za svůj život údajně zabil stovky domácích mazlíčků.

Psí hlava nalezena v Malyševově bytě
Kanibal a vrah
Postupem času začala v zaneřáděném, malém bytě přebývat i mladá žena jménem Inna Boroviková, s níž se Malyšev seznámil v polovině 90. let. Podle pozdějších svědectví procházela po rozvodu obtížným životním obdobím, čehož Malyšev využil. Pozval ji k sobě a postupně nad ní získal téměř úplnou kontrolu. Inna později vypověděla, že ji v bytě držel proti její vůli, zastrašoval ji a vyhrožoval zabitím, pokud se pokusí odejít. „Budeš chodit jen se mnou, jinak skončíš v lednici,“ měl jí například pohrozit. Podle bývalé vyšetřovatelky případu Gulnary Abibulajevové žila Inna v těchto podmínkách sedm měsíců a měla z Malyševa mimořádný strach. Ten se totiž násilně choval nejen k ní, ale také k dalšímu spolubydlícímu, mladému muži s mentálním postižením. Přímo před Innou mu dokonce uřízl ucho. Ani ona sama přitom jeho brutalitě neunikla. Malyšev jí uřízl špičku nosu, kterou následně před jejíma očima pozřel. Její tvrzení o nedobrovolném pobytu však vyvolávala pochybnosti. Ukázalo se totiž, že byt přinejmenším jednou opustila bez Malyševova doprovodu. To samo o sobě ovšem ještě neznamená, že měla skutečnou možnost se od něj odpoutat. Strach z násilné odvety ji mohl přimět k návratu, přestože jí v tu chvíli nikdo fyzicky nebránil v útěku. Její postavení v domácnosti bylo navíc složitější, než by se mohlo na první pohled zdát.

Malyševova "zajatkyně"
Dne 19. září 1999 se podle jedné z podrobných rekonstrukcí případu odehrál v Malyševově bytě další alkoholický dýchánek, který tentokrát skončil vraždou. Malyševa totiž napadlo, že by jej mohl přítomným „trochu okořenit“. Své "otrokyni" Inně Borovikové proto přikázal, aby vyšla na ulici a přivedla mu nějakou mladou ženu. Přestože podle svých pozdějších výpovědí žila v neustálém strachu a Malyšev jí vyhrožoval smrtí, jeho příkaz splnila. Na ulici oslovila šestnáctiletou studentku Natalju Suvorovovou a přesvědčila ji, aby s ní šla na návštěvu. V bytě byla dívka vystavena sexuálnímu násilí, na němž se podle bývalé vyšetřovatelky podílel Malyšev i jeho dva spolubydlící, tedy Inna a mladý muž s mentálním postižením. Když se Natalja začala bránit a hrozila oznámením na policii, Malyšev ji několika údery do hlavy zavraždil. Podle některých zdrojů použil kovovou trubku, jiné uvádějí sekeru. Poté její tělo rozčtvrtil. Za pomoci obou spolubydlících oddělil hlavu, ruce a chodidla, které vložil do pytle a vhodil do řeky Kamy. Předpokládal, že ostatky odnese proud a nikdo je nenajde. Pytel však voda vyplavila na břeh. Zbývající části těla Malyšev zpracoval na maso, z něhož podle vyšetřovatelů připravoval mimo jiné mleté pokrmy a pelmeně. Nález ostatků odstartoval policejní vyšetřování, které však zpočátku vedlo zcela nesprávným směrem. Kriminalisté totiž zadrželi místního muže bez domova, který s vraždou neměl nic společného. Pod tlakem vyšetřovatelů se k ní přiznal, a přestože nedokázal přesvědčivě vysvětlit okolnosti zločinu ani určit místo jeho spáchání, byl odsouzen k odnětí svobody. Nevinný muž strávil za mřížemi přibližně jeden rok. Teprve po Malyševově dopadení v roce 2000 vyšlo najevo, že se Natalja stala obětí úplně jiného pachatele. Bývalá vyšetřovatelka později vzpomínala, že odsouzeného osobně navštívila ve věznici a více než tři hodiny s ním hovořila. Teprve poté souhlasil, že své původní přiznání odvolá. Následně byl propuštěn.
Mezitím se skutečný vrah stále pohyboval na svobodě, což vedlo k další vraždě. Tentokrát k ní došlo dne 15. ledna 2000. Malyšev tehdy pozval svého známého, muže jménem Anton, na společné popíjení a šašlik. Během setkání však mezi oběma muži vypukla hádka, která skončila brutální vraždou. Podle některých zdrojů Malyšev svého hosta usmrtil několika údery sekerou do hlavy. Následně tělo rozčtvrtil. Část ostatků opět zpracoval na mleté maso, ze kterého připravoval karbanátky, zatímco jiných částí se zbavil v areálu garáží nedaleko svého bydliště. Právě tyto ostatky však byly zanedlouho nalezeny a policistům se díky nim podařilo dostat na Malyševovu stopu.

Nález lidských ostatků
Po nálezu ostatků druhé oběti se kriminalistům podařilo zjistit její totožnost. Při prověřování posledních kontaktů zavražděného muže se dostali také k Malyševovi, s nímž se měl krátce před zmizením setkat. Podezření navíc posilovala jeho pověst člověka, který dlouhodobě zabíjel a porcoval zvířata. Pátrání tak kriminalisty dovedlo až do Malyševova bytu, který byl dne 30. ledna 2000 podroben domovní prohlídce. "Celý byt byl plný odpadků, které Malyšev sbíral ze skládek a nosil domů: dalo se jít jen po úzké cestičce. Byla tam spousta podomácku svařených klecí. V kuchyni byly všude hrnce s masem, k tomu dvě ledničky rovněž plné masa", komentovala výsledek domovní prohlídky Gulnara Abibulajevová, která se účastnila vyšetřování.

Malyševova kuchyně
Malyšev se následně vyšetřovatelům k vraždě svého známého přiznal. Při výsleších se navíc přiznal také k předchozí vraždě mladé studentky, o níž kriminalistům vypovídali i jeho dva spolubydlící. Právě objasnění tohoto zločinu nakonec vedlo k propuštění muže, který za něj byl neprávem odsouzen. Zarážející byl především způsob, jakým Malyšev o svých zločinech hovořil. Podle vyšetřovatelky Abibulajevové neprojevoval skutečnou lítost, naopak se snažil část odpovědnosti přenášet na samotné oběti. Svůj zájem o konzumaci lidského masa vysvětloval prostým tvrzením, že „člověk by měl v životě zkusit všechno“. Poukazoval přitom na některé africké kmeny praktikující kanibalismus. Malyšev přitom během výslechů nepůsobil jako zlomený člověk, který by litoval svých zločinů. Naopak se podle vyšetřovatelky Abibulajevové choval agresivně a opakovaně jí vyhrožoval. Připomínal jí, že až se jednou dostane na svobodu, nebude ještě žádným starcem a bude mít dost sil, aby jí mohl ublížit. Při jednom z výslechů jí dokonce prohlásil: „Kdybych teď měl kladívko, rozdrtil bych vám všechny prsty.“ Podobně znepokojivě působilo i jeho pozdější vystupování před televizní kamerou. V dokumentárním pořadu ruské stanice NTV poskytl během výkonu trestu rozhovor, v němž s překvapivou samozřejmostí hovořil o svých zálibách. Když se jej reportér zeptal, co má v životě kromě odchytávání a pojídání psů nejraději, odpověděl: "No... Myslím, že každý má rád peníze. Utrácet je. Co ještě? Hudba. Mám rád posilování, když mám náladu. Když nemáš práci, máš spoustu energie. Mám rád sex, jako každý normální člověk. To je všechno, co si myslím, no, a asi taky dobré jídlo." Poslední poznámka o dobrém jídle působila v kontextu jeho zločinů obzvlášť mrazivě.
Přestože by se vzhledem k mimořádné brutalitě Malyševových zločinů mohlo zdát, že jejich pachatel trpěl závažnou duševní chorobou, soudněpsychiatrické vyšetření dospělo k závěru, že byl v době jejich spáchání příčetný. Znalci u něj sice zjistili určité psychické odchylky, ty jej však nezbavovaly trestní odpovědnosti. Dne 24. října 2000 proto Permský krajský soud Malyševa uznal vinným a uložil mu trest 25 let odnětí svobody. Přestože Malyšev původní rozsudek nenapadl a ten 13. listopadu 2000 nabyl právní moci, podařilo se mu později dosáhnout zmírnění trestu. V roce 2015 mu totiž byl v rámci kasačního přezkumu původní pětadvacetiletý trest zkrácen o dva roky, tedy na 23 let odnětí svobody. Přesný důvod tohoto rozhodnutí se však nepodařilo zjistit. Otázkou ovšem zůstávalo, zda Malyšev neměl na svědomí více lidských životů. Během vyšetřování se totiž objevilo podezření, že mohl spáchat až osm vražd. Tuto možnost měly naznačovat také výsledky vyšetření na polygrafu, tedy takzvaném detektoru lži. Prokázat se však podařilo pouze dvě vraždy.
Permský kanibal opět na svobodě
Permský kanibal byl poslán do nápravné kolonie se zpřísněným režimem č. 10 ve městě Čusovoj v Permském kraji. Zde pak poněkud paradoxně získal zaměstnání spojené právě s jídlem. Jeho úkolem bylo na vozíku rozvážet nádoby s pokrmy do kázeňského izolátoru a oddělení pro vězně umístěné v přísnějších podmínkách. O tuto práci Malyšev velmi stál. Zajišťovala mu totiž nejen pravidelný výdělek, ale také větší možnost pohybu po areálu věznice a přístup k potravinám. Podle bývalých spoluvězňů toho hojně využíval. Jeden z nich vzpomínal, že Malyšev často jedl přímo v prostorách, kam se dopravovalo jídlo, a od kuchařů si odnášel celé pětilitrové nádoby s potravinami. „Jedl hodně, opravdu hodně,“ popsal jeho tehdejší spoluvězeň. Během věznění také výrazně přibral. Podle dobové televizní reportáže se jeho hmotnost již během prvních čtyř let zvýšila přibližně o 30 kilogramů. Jeden z pozdějších spoluvězňů dokonce uváděl, že Malyšev vážil kolem 120 kilogramů. Vedle jídla zůstával věrný také svému oblíbenému posilování. Ve věznici zvedal činky a účastnil se boxerských zápasů. Podle některých spoluvězňů se v boxu dokonce opakovaně prosadil při soutěžích mezi odsouzenými. V televizním rozhovoru zároveň tvrdil, že mu nechybí ani alkohol: „Vodka tady není žádná. Myslím, že ji tady ani nepotřebujeme.“

Michail Malyšev ve výkonu trestu
Malyšev byl z výkonu trestu propuštěn 28. října 2022, po více než 22 letech strávených ve vazbě a vězení. V té době šestapadesátiletý vrah se vrátil na svobodu a zamířil do stejného jednopokojového bytu v permské čtvrti Zakamsk, v domě na ulici Maršala Rybalko, kde se na přelomu tisíciletí dopustil svých zločinů.
Malyševův návrat vyvolal v Permu, přibližně milionovém městě na východě evropské části Ruska, značný rozruch. Mnozí obyvatelé se obávali, že by se po více než dvaceti letech věznění mohl vrátit ke svému dřívějšímu násilnému chování. Znepokojení bylo pochopitelně nejsilnější mezi lidmi žijícími v jeho bezprostředním sousedství. Nedaleko domu na ulici Maršala Rybalko, do něhož se vrátil, se totiž nacházela mateřská i základní škola. Rodiče proto začali své děti více hlídat a někteří je přestali pouštět samotné ven. Jedna z matek k tomu uvedla: „Dceru vždycky vyzvedávám sama, ale teď je i obyčejná chůze po ulici nebezpečná. Cestou do školy jsme prošli kolem toho domu, a tchyně nám dokonce ukázala okna bytu, kde ta zrůda bydlí.“ Podobné obavy měli také majitelé domácích zvířat. Dobře si totiž pamatovali, že Malyšev před svým zatčením odchytával, zabíjel a pojídal psy a kočky. Někteří proto přestali nechávat zvířata volně pobíhat venku. Jedna ze sousedek dokonce novinářům vyprávěla, že její rodina kdysi Malyševovi darovala kotě. Po letech už nepochybovala o tom, jaký osud jej pravděpodobně potkal. Část obyvatel domu se následně začala zabývat možností Malyševova vystěhování. Podle prvních zpráv dokonce sousedé shromažďovali podpisy pod petici, která měla jeho odchod vynutit. Ukázalo se však, že kolem celé iniciativy panují nejasnosti. Ne všichni navíc považovali Malyševův návrat za důvod k panice. Někteří sousedé připomínali, že si svůj trest odpykal a má právo žít ve vlastním bytě. Jeden z místních obyvatel se novinářů dokonce řečnicky zeptal, kam by jej vlastně měli poslat.
Malyšev se po návratu na svobodu zprvu zcela uzavřel před veřejností. S novináři odmítal komunikovat, neotevíral jim dveře a podle sousedů se jen zřídka objevoval venku. Okna jeho bytu zůstávala zakrytá papírem a chráněná masivními kovovými mřížemi, takže nebylo možné nahlédnout dovnitř. Na vstupních dveřích navíc viselo upozornění, že byt je zabezpečený a střežený policií. Malyšev se současně dostal pod zvýšený dohled policejních orgánů. Musel se pravidelně hlásit na místním oddělení a policisté jej také kontrolovali v místě bydliště. Přesný rozsah omezení jeho pohybu však nebyl veřejně jednoznačně potvrzen. Některé zprávy dokonce výslovně uváděly, že mohl volně cestovat i mimo Permský kraj. Obavy místních obyvatel tím každopádně nezmizely. Část z nich připomínala případ jiného ruského sexuálního násilníka, Viktora Mochova, známého jako „Maniak ze Skopinu“. Ten byl v březnu 2021 propuštěn po téměř sedmnácti letech věznění za únos a dlouhodobé sexuální zneužívání dvou mladých žen. Již v srpnu 2022 však čelil novému trestnímu stíhání, tentokrát kvůli podezření, že pomáhal zakrýt vraždu spáchanou jiným mužem v jeho domě. V září téhož roku byl vzat do vazby. Mochov byl v únoru 2023 z vazby propuštěn a v srpnu 2024 soud jeho stíhání zastavil z důvodu promlčení. Kritici Malyševova propuštění rovněž upozorňovali, že ani soudem stanovená omezení nemusí zabránit další trestné činnosti. Připomínali přitom mimořádně tragický případ, k němuž došlo 4. ledna 2022 v ruské Kostromě. Čtyřiadvacetiletý Vadim Běljakov a pětačtyřicetiletý Denis Gerasimov tehdy unesli poblíž kulturního domu pětiletou Veroniku Nikolajevovou. Dívku odvedli do nedaleké ubytovny, kde ji sexuálně napadli a zavraždili. Oba muži byli následně dopadeni a 1. července 2022 odsouzeni k doživotnímu vězení. Rozsudek byl v září téhož roku potvrzen odvolacím soudem. Zvlášť znepokojivé bylo, že Gerasimov již v minulosti strávil přibližně čtyři roky ve vězení za sexuální delikt vůči nezletilému a trestnou činnost související s dětskou pornografií. Po propuštění v březnu 2021 mu soud stanovil administrativní policejní dohled, který měl zahrnovat kontrolu jeho bydliště a omezení pohybu. Přesto se mu podařilo spáchat další mimořádně závažný zločin. Případ tak vyvolal otázku, která se nabízela i po Malyševově návratu na svobodu: Nakolik může policejní dohled skutečně ochránit společnost před pachatelem, který si již odpykal trest, ale nadále vzbuzuje obavy ze svého nebezpečného chování? Samotný Malyšev se mezitím postupně začal vracet do běžného života. Jeho původní neochota komunikovat s novináři navíc nebyla trvalá. V červenci 2024 poskytl serveru NEWS.ru rozsáhlý rozhovor, v němž se znovu vrátil ke svým zločinům a některé skutečnosti, které dříve přiznával, začal popírat.
Především začal kategoricky odítal, že by někdy jedl lidské maso. Přiznal rozčtvrcení obětí, ale tvrdil, že části těl pouze odstraňoval, aby ztížil jejich identifikaci. V případě zavražděného známého například uvedl, že jeho hlavu a ruce vyvařil a následně odhodil poblíž garáží. „To všechno je lež,“ prohlásil o kanibalismu a obvinil novináře z vytváření senzací. Redakce však připomněla, že během původních výslechů se k pojídání lidského masa přiznával. Své vraždy se Malyšev pokoušel vysvětlovat především alkoholismem. „Dva roky a osm měsíců jsem nebyl ani jeden den střízlivý. Každý den jsem vypil pět lahví vodky,“ tvrdil. Popisoval také těžké abstinenční stavy a sluchové halucinace: „Slyšel jsem hlasy. Řvaly na mě naplno, jako ve stereosluchátkách.“ Podle vlastních slov byl jeho zdravotní stav natolik vážný, že mu zatčení pravděpodobně zachránilo život. Když se jej reportér přímo zeptal, zda svých zločinů lituje, Malyšev jednoznačně neodpověděl a znovu začal hovořit o ničivých účincích alkoholu.
Závěr
V následujících letech se zdálo, že se někdejší vrah skutečně snaží žít nenápadně. Přesto se jeho jméno mělo ještě jednou dostat na titulní stránky ruských médií.
Dne 28. října 2025, přesně tři roky po Malyševově propuštění, totiž policisté z jeho bytu odnesli tělo sedmdesátiletého muže. Šlo o souseda, který Malyševa navštěvoval a podle dostupných informací s ním také popíjel alkohol. Nález pochopitelně okamžitě vyvolal podezření, zda se někdejší vrah nevrátil ke svým zločinům. Malyšev byl podle médií odvezen k výslechu a okolnosti úmrtí začali prověřovat kriminalisté. Tentokrát se však žádná další vražda nepotvrdila. Ruský vyšetřovací výbor již následujícího dne oznámil, že sedmdesátiletý muž zemřel přirozenou smrtí v důsledku ischemické choroby srdeční. Policie tedy nezjistila, že by Malyšev měl na jeho smrti trestní podíl. A tím se jeho příběh přiblížil ke skutečnému konci. Necelé dva měsíce po tomto incidentu, 19. prosince 2025, se šedesátiletému Malyševovi udělalo nevolno při návštěvě polikliniky v permské čtvrti Zakamsk. V budově náhle zkolaboval a přivolaným zdravotníkům se jej již nepodařilo oživit. Některá ruská média uvedla jako pravděpodobnou příčinu úmrtí jaterní cirhózu. Michail Malyšev tak zemřel pouhé tři roky po návratu na svobodu, ve stejném městě, kde kdysi spáchal své zločiny.
