Adolf Hlubik
26. 5. 2026
Adolf Hlubik – český recidivista a vrah, který v květnu 2022 během ozbrojeného přepadení herny v Olomouci střelil barmanku Miluši N. z bezprostřední blízkosti do hlavy. Hlubik byl už v minulosti odsouzen za vraždu a většinu svého života strávil ve vězení za majetkovou a násilnou trestnou činnost. Za zločin v Olomouci byl odsouzen k doživotnímu trestu a stal se nejstarším mužským "doživoťákem" v ČR.
-
Narozen: 1949
-
Nyní: výkon trestu
-
Stát: ČR
-
Počet obětí: 2
-
Unikala: 1 den
-
Vražedná aktivita: 1980-2022
Bezohledný
V květnu 2022 vstoupil do herny na olomoucké Masarykově třídě muž s revolverem schovaným za pasem. O několik okamžiků později ležela pracovnice Miluše N. s prostřelenou hlavou za barovým pultem. Pachatelem byl recidivista Adolf Hlubik, který byl už v minulosti odsouzen za vraždu. Soudy jej nakonec poslaly na doživotí.
51 vteřin
Psal se pátek 20. květen 2022, když tehdy třiasedmdesátiletý Adolf Hlubik přijel odpoledne vlakem do Olomouce. Pohyboval se v okolí nádraží, vypil v nádražní restauraci dvě piva a tři fernety a pak posedával venku na lavičkách. Později tvrdil, že právě tam dostal „zprávu“, že v jedné z heren pracuje žena, která dluží 20 tisíc korun. Prý nemělo jít o loupež, ale o „vymožení dluhu“ pro lidi, kteří jej údajně kontaktovali telepaticky. Mluvil o „Galileo Galileovi“ i o "sicilské mafii"…
Herna na olomoucké Masarykově třídě
Po 20:25 vstoupil Hlubik do herny na Masarykově třídy. Kamera zachytila, že nejprve několik sekund vyčkával, až hernu opustí jeden z hostů, se kterým se minul poblíž vstupních dveří. Poté přistoupil k baru a vytáhl revolver Taurus ráže .38 Special, který měl schovaný za pasem. Zbraň namířil na sedmapadesátiletou barmanku Miluši N. a zavelel:
„Vážená, navalte 20 tisíc, nebo jste mrtvá, to vám říkám já!“
Žena se ho však místo okamžitého uposlechnutí zeptala: „Proč to děláte?“
Lupič na to reagoval podrážděně: „Kurva rychle, nekecejte, nic nemačkejte! Slyšíte, co říkám? Nebo vystřelím a je po vás, to vám říkám já! Chcete? Mačkáte to?“
Ve stejné chvíli sáhla paní Miluše po hlavni revolveru. Jenže Adolf Hlubik prudce trhnul pravou rukou k sobě a hlaveň zbraně ženě z ruky vyškubnul. Barmanka tak ustoupila k židli za barem a se zopakováním dotazu „Proč to děláte?“ a domluvou, že to nemá cenu a stařík by se tím mohl přivést do problémů, do ní usedla. V tu chvíli se k ní Hlubik natočil, natáhl ruku se zbraní přes barový pult co nejblíže směrem k její hlavě a prohlásil: „Ptám se tě naposled.“ Miluše N. už nijak zareagovat nestačila. Pachatel ji k tomu nedal příležitost. Dvě vteřiny po jeho poslední větě zmáčknul spoušť a vystřelil. Ruku se zbraní v tu chvíli držel asi jen 50 cm od její hlavy.
Celé přepadení od vstupu do herny trvalo pouze 51 sekund. 51 vteřin, které dramaticky a nezvratně změnily život několika lidem.
Střela proletěla hlavou poškozené a způsobila jí devastující poranění mozku se zlomeninami lebečních kostí a masivním krvácením. Přesto žena stále žila. Když do herny po desítkách minut vstoupil svědek, našel ji sice sesunutou za barem, ale ještě dýchající, hýbající rukama a vydávající nesrozumitelné zvuky. Mluvit už ale nedokázala.
Místo činu
Dostatek důkazů
Holubik si po výstřelu zandal revolver za pas a aniž by cokoli vzal, hernu kvapem opustil. Revolver později zahodil do křoví poblíž vysokoškolských kolejí. Potom zamířil zpět směrem k nádraží. Tam změnil svršek a koupil si lístek na noční vlak do Veselí nad Moravou. Také si podle své výpovědi dal další pivo, fernet a koupil si placatku borovičky. Tvrdil, že nevěděl, že ženu skutečně zasáhl: „Když jsem vystřelil, neřekla ani au. Nevěděl jsem, že je střelená. Kdybych to věděl, sedl bych hned na první vlak a ujel.“
Ještě téhož večera byla hlídkám rozeslána fotografie podezřelého a ten byl ve 23:46 před nádraží bez odporu zadržen.
Vyšetřovatelé zajistili kamerové záznamy, balistické stopy i samotný revolver, který tři dny po činu pod keřem objevil údržbář univerzity, a který pachatel několik týdnů před činem odcizil z garáže svému vnukovi. Ve válci zbraně zůstala vystřelená nábojnice. Znalci potvrdili, že právě z tohoto revolveru byla střela vypálena. Na zbrani i oděvu podezřelého byly nalezeny částice povýstřelových zplodin a znalci navíc zajistili DNA stopy Hlubika na barovém pultu i samotném revolveru. K tomu celý průběh vraždy zachytila bezpečnostní kamera v baru včetně zvukové stopy.
Vražedná zbraň
Hlubik během přípravného řízení nespolupracoval a až na prvotní stručné vylíčení skutku odmítl vypovídat. Zřejmě jednal v souladu s pravidlem zkušeného kriminálníka, které předestřel v jednom z dopisů, který z vazby zaslal bývalému spoluvězni: „Milane, staré pravidlo zní: pokud tě přímo nikdo nechytí za ruku, tak vždy zapírat neboť stále je nějaká naděje.“
Halucinace?
Vyjadřovat se začal až během hlavního líčení. Vzhledem k množství důkazů nakonec nepopíral samotné přepadení ani výstřel. Tvrdil však, že ženu zabít nechtěl. Tvrdil, že mířil na rameno a že kvůli těžkému poškození zraku přesně neviděl, kam ve skutečnosti střílí.
Nejvyšší soud však později upozornil, že kamerové záznamy zachytily obžalovaného při běžném pohybu po městě i při čtení novin před nádražím. Krátce před činem si navíc do úschovní skříňky odložil batoh se slepeckou holí. Soudy tak dospěly k závěru, že jeho zraková vada nebyla tak závažná, jak tvrdil, a že střelba byla vedena do hlavy zcela cíleně.
Rovněž verzi o hlasech mu soud neuvěřil, ač znalci tuto skutečnost nebyli schopni z lékařského hlediska vyloučit. Při hodnocení obžalovaného diagnostikovali disociální poruchu osobnosti, závislost na alkoholu, mírnou kognitivní poruchu a možnou organickou halucinózu. Připustil možnost sluchových halucinací, ale i tak podle nich samotná vražda nebyla „chorobně motivovaná“, nýbrž šlo o výsledek jeho osobnostního nastavení a agresivní reakce na odpor oběti. Podle znalců už ve chvíli, kdy Hlubik zmáčkl spoušť, nešlo pouze o peníze. Významnou roli hrála pomstychtivost a vztek nad tím, že se oběť nepodřídila jeho požadavkům a neprojevila mu dostatečnou „úctu“.
V posudku dále zaznělo, že jde o průměrně inteligentního člověka s dlouhodobě agresivní osobnostní strukturou, bezohledného, s nízkým prahem pro uvolnění agrese, nezájem o city druhých, s celoživotní tendencí racionalizovat vlastní činy a zkreslovat vědomě či nevědomě informace za účelem zbavení se odpovědnosti. Jeden ze znalců uvedl, že se ve své praxi ještě nikdy nesetkal s tím, že by člověk v takhle pokročilém věku měl tak silné tendence k impulzivnímu a agresivnímu jednání. S přihlédnutím k tomu všemu byl v hodnocení prognózy resocializace nebývale kategorický. „Resocializace je nemožná s ohledem na osobnostní strukturu obžalovaného a jeho celoživotní recidivu“.
Recidivista
Soud se rovněž obligátně zabýval kriminální historií Hlubika, která byla mimořádně rozsáhlá a násilná.
Šlo o muže, který za mřížemi strávil téměř padesát let života a v rejstříku trestů měl třináct záznamů. Poprvé byl trestán odnětím svobody už v roce 1966 ve svých pouhých 17 letech. Údajně, když opilý odcizil nastartované vozidlo, se kterým potom havaroval. Velkou část jeho prohřešků přitom tvořily násilné delikty se zbraněmi v ruce.
Nejzávažnějšího činu před olomouckou vraždou se dopustil v roce 1980 ve věznici Leopoldov, kde ubil během konfliktu spoluvězně kladivem. Za vraždu tehdy dostal výjimečný trest 21 let vězení.
Jen dva měsíce po podmínečném propuštění z vězení, konkrétně v roce 2002, spáchal ozbrojenou loupež se spolupachatelem, kdy se zbraní v ruce obrali taxikáře.
V roce 2012 pak podnapilý zaútočil nožem na hostinského restaurace poté, co napomenul kvůli nevhodnému chování jeho známého. Za pokus o těžké ublížení na zdraví putoval za mříže na dalších pět a půl let.
V roce 2012 pak podnapilý zaútočil nožem na hostinského restaurace poté, co napomenul kvůli nevhodnému chování jeho známého. Za pokus o těžké ublížení na zdraví putoval za mříže na pět a půl let.
Další incident v opilosti následoval v létě 2018, kdy byl v baru vyzván, ať za zaplatí a odejde. Hlubik na to reagoval vytažením revolveru, který přiložil k čelu muže, který ho napomenul a řekl mu, že ho zabije, protože s tím nemá problém, a že už zabil více lidí. Téhož večera přiložil zbraň k hlavě ještě dalšímu muži a prohlašoval, že má chuť někoho zabít.
Doživotí
Krajský soud neshledal žádnou polehčující okolnost ve prospěch obžalovaného. V rozsudku zmínil, že "usmrcení bylo do slova a do písmene popravou". Vzhledem ke všem okolnostem tak odsoudil Adolfa Hlubika k doživotnímu trestu.
Vrchní soud v Olomouci později doživotní trest potvrdil, stejně tak jako Nejvyšší soud. Podle soudců nebyla naděje, že by se pachatele podařilo napravit mírnějším trestem a společnost před ním musí být trvale chráněna. Při rozhodování přitom soudy nevycházely jen z bezcitnosti samotného útoku a rozsáhlé trestní minulosti obžalovaného, ale i z následků, které jeho čin zanechal v životě oběti a jejích blízkých.
Hlubik po svém doživotním odsouzení v pořadu Bez lítosti kritizoval práci jednoho se soudců, který si pode jeho názoru hrál na lékaře, když podceňoval jeho vadu zraku. "Kdybych to tenkrát věděl, co udělá, a že skončím na doživotí, tak jsem si na něj počkal, protože on si nic jiného nezaslouží", vyjádřil se na jeho adresu.
Statečná žena
Za samotným soudním rozhodnutím zůstává i příběh nebojácné barmanky, která při přepadení neustoupila, pokusila se s pachatelem komunikovat a dokonce vztáhla ruku oproti jeho zbrani. Bohužel, právě její odpor podle soudu vedl k eskalaci celé situace. Subtilní stařík zřejmě nevyvolal v ženě dostatečnou obavu o život a dle kriminalistů je ze záznamu bezpečnostní kamery zcela patrné, že jej nevnímala jako hrozbu.
Miluše N. byla po přepadení se střelným poraněním hlavy převezena do nemocnice, kde podstoupila opakované neurochirurgické operace. Následovaly měsíce, během nichž byla napojena na plicní ventilaci, vyživovací sondu a vyžadovala nepřetržitou péči. „Maminka vnímala, poznávala nás. Viděla jsem za těch deset měsíců pokroky: jedla, pila, jednoslovně na nás promluvila. Stále jsem viděla existující naději a věřila v zázrak,“ uvedla starší dcera paní Miluše pro Deník.cz. Bohužel následky zranění podle lékařů naději nedávaly. „Pan doktor říkal, že maminka vyhrála několik bitev v předem prohraném boji, protože poškození mozku bylo příliš velké.“
Miluše N. zůstala upoutaná na lůžko až do své smrti dne 7. března 2023.
Po ženě zůstaly dvě dcery. Jedna dospělá, druhá nezletilá studující střední školu. S tou v době vraždy žila sama. Starší dcera popsala, že se po útoku život celé rodiny změnil v dlouhé čekání mezi nadějí a bezmocí. Rodina matku pravidelně navštěvovala v nemocnici a sledovala její postupné odcházení. Matka podle ní byla před útokem aktivní a samostatná žena, která navzdory náročné práci pomáhala svému okolí a starala se o rodinu.
„Je to dobře, kolik dostal, ale stále mi zůstává rozum stát nad tím, jak je možné, že se takto narušený člověk vůbec pohyboval v ulicích Olomouce.“
„„Ten osudný pátek mi maminka volala, že bere směnu za kolegyni. Já jsem jí to rozmlouvala. Až jsem se zlobila, že je pořád v práci a nemá nic ze života. Zvala jsem ji, ať přijde večer k nám na návštěvu, za vnoučaty. Odmítla se slovy, že teď je každá koruna dobrá“, vysvětlovala dcera paní Miluše hořkou nepřízeň osudu.
Bezcitný
Hlubik ani před soudem neprojevil lítost. Dokola se odvolával na poškození zraku a snažil se svoji vinu zlehčovat. „Řekl jsem jí slušně, že dluží peníze. Měl jsem prst na spoušti, navíc spustila poplašné zařízení, což mě vylekalo, protože to byl hukot. Neodpovídala na mé otázky. Já už věděl, že peníze nedá a musím zmizet.“ Snažil se tak své jednání vysvětlit údajnou panikou a zmatkem. „Žádný zvukový alarm nebyl spuštěn, jednal jste naprosto chladnokrevně“, odvětil mu soudce. Nakonec Hlubik před soudem prohlásil, že poškozenou navrhne prezidentovi na státní vyznamenání in memoriam za statečnost. "Cyničtější vyjádření pachatele nad svou obětí jsem neslyšel, a to ani ze své praxe ani z praxe jiných soudců," shrnul soudce.
Adolf Hlubik před soudem (zdroj ČTK)
V rozsudku soud shrnul, že Hlubik ženu zastřelil jen kvůli tomu, že si žena jej dovolila neposlechnout a neprokázala mu při přepadení úctu. Zavraždil ji tak z pomstychtivosti, čímž prokázal naprostou morální zvrhlost.
Podobný názor sdílí i kriminalisté: „Jde o člověka, který je naprosto bezcitný. Je schopen zabít kohokoliv na potkání“, uvedl vyšetřovatel zabývající se případem. Za „jednoho z nejhorších pachatelů“, kterým se tamní odbor věnoval Hlubika označil i vedoucí odboru obecné kriminalisty KŘ Olomouckého.
Adolf Holubik se po nabytí právní moci rozsudku stal nejstarším doživotně odsouzeným mužem v Česku.
