Jeffrey Dahmer

8. 9. 2009

Jeffrey Dahmer - americký sexuální, sériový vrah, který má na svědomí nejméně 17 obětí. Jelikož šlo o  homosexuála, vybíral si za oběti pouze muže. Mezi jeho úchylky patřila nekrofílie a kanibalismus. Své oběti nejčastěji  uspal, poté je zardousil a znásilňoval, nakonec je rozřezal a uschoval si ostatky, které následně sloužily buď  jako trofeje, nebo je konzumoval. V roce 1992 byl odsouzen na doživotí, avšak v roce 1994 byl zabit spoluvězněm.

  • Narozen: 21. 3. 1960

  • Zemřel: 28 . 11. 1994

  • Země: USA

  • Počet obětí: 17+

  • Unikal: 13 let

  • Vražedná aktivita: 1978 - 1991

  • Přezdívka: "Kanibal z Milwaukee"

Big Title

Jeffrey se narodil v sobotu 21. března 1960 v evangelické nemocnici v Milwaukee jako první dítě Lionela a Joyce Dahmerových.Otec Lionel studoval inženýrství na univerzitě Marquette v Milwaukee. Žil se svou ženou  ve West Alois u své matky Catherine, která byla učitelkou. V roce 1962 promoval a po čtyřech letech získal doktorát z analytické chemie. Lionel Dahmer byl pilným a úspěšným pracovníkem, který měl velmi málo času na syna. Jeffrey ho později s kapkou hořkosti definoval jako, osobnost cílevědomou a silnou. Lionelova žena Joyce byla obdobně cílevědomá a silná. Navíc to byla neurotička a tak se postupem let stávalo manželství značně bouřlivé. Malý Jeffrey si časem zvykl vidět i slyšet veškeré rodičovské hádky, které nejednou přerostly ve fyzickou inzultaci.

Joyce Dahmerová podruhé otěhotněla a 18. prosince 1966 se narodil David Dahmer. Jeffrey se cítil opomíjený a odstrčený víc než kdy předtím.

Rodina se často stěhovala, až si našla v roce 1968 stálý byt ve městě Bath na West Road číslo 4480 ve státě Ohio. Bylo to jejich třetí stěhování během dvou let a šestá adresa v průběhu manželství.

Přesně toho roku, kdy se nastěhovali do nového domova, byl podle výpovědi otce Lionela Dahmera malý Jeffrey sexuálně obtěžován v nedalekém lese. Otec byl přesvědčen, že tato událost poznačila začátek synových sexuálních problémů.

Jeffrey Dahmer v dětství

Jeffrey byl tichý a jemný chlapec. Byl znám jako melancholický samotář, který tráví spoustu času bloumáním a sněním někde v lesích. Tam se oddával samotářské hře, kterou nazýval „Nekonečná země“. Šlo o hru s tyčemi, které představovaly lidi, a smyslem hry byla likvidace jedné tyče po druhé. Tahle zvláštní hra nasvědčovala o silném pocitu osamělosti. Přitom Jeffrey miloval pozornost svého okolí a ve vyšším věku ji získával od spolužáků tím, že prostě šaškoval. Pitvořil se a rád napodoboval kreslenou postavu Frankensteina. Jeho smysl pro humor byl groteskní a místy krutý. Je zvláštní, že ač měl poměrně vysoké IQ, jeho školní výsledky byly dost žalostné.

Jeffrey v deseti letech projevoval velký zájem o pitvání. S postupem let Jeffreye víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je na dálnici , kde každou chvíli našel nějaké přejeté, bral rozdrcená tělíčka domů a experimentoval na nich, fascinován jejich pasivitou. Pohled na vnitřnosti a dotýkání se jich bylo pro mladíka zdrojem vzrušení. Pak přišlo období sebeukájení, provázené myšlenkami na pitvu prasete a na rozřezávání zvířecích pozůstatků, k čemuž se musel neustále vracet. Když u sebe zjistil, že je homosexuál, sjednotily se v jeho mysli představy nahých mužů s morbidními obrazy smrti a zničení. Jeffrey záhy vyvinul ještě daleko spletitější fantazie- jedna z nich se například spojovala s únosem a následným intimním kontaktem s běžcem, který pravidelně běhával okolo jejich domu na West Bath Road. Protože Jeffrey předpokládal, že muž nebude souhlasit s jeho sexuálními plány, snil o tom, jak ho praští basebalovou pálkou a pak se sním bude laskat a líbat ho. Jednoho dne skutečně vzal basebalovou pálku a čekal na vhodném místě u cesty, nicméně toho dne tu nic netušící muž neběžel a zklamaný Jeffrey se vrátil s basebalkou a nenaplněnými představami domů.

Ve čtrnácti letech se u něj začaly objevovat představy, že zabíjí mladé muže a užívá si s jejich mrtvými těly. V té době naštěstí žádnou z představ nezrealizoval. To mu vydrželo až do  června 1978. Tehdy narazil na stopaře, jistého Stevena Hickse. Měli spolu sex a pili pivo, ale když chtěl Hicks odejít, Dahmer se nemohl smířit s myšlenkou, že ho opustí, a proto udeřil mladíka do hlavy činkou. Nastala krátká potyčka, při které Dahmer praštil Hickse do hlavy podruhé a ten zůstal ležet v bezvědomí. U Dahmerových nohou poprvé leželo lidské tělo, vydané jemu napospas. Jeffrey muže škrtil a rdousil  tak dlouho, až nabyl jistoty, že je mrtvý.

Steven Hicks

Opatrně mu svlékl oblečení, aby odhalil krásu, která ho tolik vzrušovala. Projel mrtvému rukama po hrudi, laskal a líbal, pak si lehl vedle nehybného těla. Nakonec se postavil nad mrtvého Stevena a ukájel se na něj. Když vzrušení opadlo došlo mu, že bude zapotřebí mrtvoly se co nejdříve zbavit, a tak tělo rozřezal na několik kusů a každý jednotlivě zabalil do trojího plastikového odpadkového pytle. Průkaz totožnosti včetně oblečení spálil v sudu asi 50 metrů od domu. Když nastala noc, hodil pytle do strže asi 6 km odtud. Ironií osudu je, že jeho auto cestou ke strži zastavila policejní hlídka. Byla to však pouze namátková kontrola, po několika otázkách směl pokračovat dál, aniž by policisté jeho vůz prohlíželi.

V té době též dospěl ke konci dlouhý a komplikovaný rozvod jeho rodičů.Hned po zahájení studií na vysoké škole zabředl Jeffrey Dahmer do vážných problémů s alkoholem. Ten zničil veškerou jeho vůli pracovat. Když jednoho dne navštívil Jeffreye otec, našel ke svému překvapení synův pokoj plný prázdných lahví. Jeffrey si bral alkohol i na přednášky, kde popíjel. Byl dokonce vyslýchán na policii, když se z jeho pokoje na kolejích ztratil obnos 120 dolarů, nějaké hodinky a rádio. Žádné obvinění však nebylo vzneseno.

Na vysoké škole vydržel jediný semestr, pak ji opustil. Neměl žádnou jinou příležitost, a tak se nechal na tři roky zapsat k armádě. V roce 1979 ho převeleli do Baumholderu v západním Německu jako zdravotníka. I tam však pokračovalo jeho neřízené pití. Veškerý volný čas trávil s walkmanem na uších a posloucháním rockové a heavymetalové hudby, naprosto oddělený od okolního světa. Ostatní vojáci viděli, že Jeffrey morálně a mentálně upadá, až se stal kvůli alkoholu natolik nezpůsobilým, že ho v roce 1981 z armády vyhodili, přestože mu zbývalo ještě 9 měsíců služby.

V době kdy sloužil u vojska, Dahmer zřejmě nezabil nikoho. Tuto skutečnost později potvrdilo důkladné vyšetřování německé policie.

 

Po propuštění žil Jeffrey nějaký čas na Floridě, než se vrátil do Ohia. Jedním z prvních činů po návratu domů bylo, že vyhledal zbytky Hicksova těla a ostatky, které se nacházely v silném rozkladu, těžkým kladivem rozmlátil. Potom je roztrousil po lese. Toto jednání, kdy se pachatel po několika letech vrátí na místo uložení mrtvoly, aby "zdokonalil" vraždu a ještě více znesnadnil odhalení je opravdu raritní. V československé historii sice něco trochu podobného provedl Jozef Slovák, ale tam neuběhly od vraždy roky a Slovák mrtvole "jen" zastrčil do kapsy fingované jízdenky.

V říjnu 1981 zdrželi jednadvacetiletého Dahmera kvůli opilství. Otec rozhodl, že pro syna bude lepší, když se odstěhuje k babičce do West Allisu ve Wisconsinu. Tam se Dahmerovi jakž takž podařilo vyhýbat problémům mimo zatčení za odhalování na veřejnosti v roce 1982 a incident v září 1986, kdy byl zadržen za to, že se ukájel před dvěma chlapci. Za druhý prohřešek dostal podmínku na jeden rok.

Na rozdíl od řady sériových vrahů dokázal Jeffrey vzdorovat své touze zabíjet – alespoň pokud víme- několik let. Jeho „boj“ však byl marný. Ze zoufalství se dokonce obrátil k bibli ve které hledal útěchu. Z obchodního domu také ukradl mužskou figurínu v naději, že sexuální kontakt s neživým mužským symbolem  přehluší nutkání riskovat, že se dopustí nového zločinu. No, jak už čtenář tuší - nepomáhalo to.

J. Dahmer po zadržení za odhalování na veřejnosti (rok 1982)

J. Dahmer také začal navštěvovat lázně, kde se scházeli homosexuálové. Zpočátku to zkoušel s drogami, pokoušel se svoje eventuální partnery omámit. Rozdrcená sedativa zcela běžně účinkovala, ale Jeffrey na druhé straně rychle získával pochybnou reputaci. Nejen zde, taky na jiných místech mezi homosexuály. Všude se rozkřiklo: „Držte se od něho dál!“ Šlo to od úst k ústům a každý si dával na toho podivného mládence, který zaručeně nebude úplně normální, když má mánii uspávat, pozor. „Někteří muži, kterých se Dahmer tímto způsobem zmocnil, byli homosexuálové, ovšem jiní nebyli,“ zmiňuje se o jeho praktikách okresní prokurátor Michael McCann. „ Dělal to vesměs tak, že jim navrhl, aby se k němu dostavili do bytu, kde by je rád vyfotografoval. Tam už ale měl připravené sedativum, které jim podal v nápoji.“ K tomu připojuje poznámku plukovník Robert Ressler z FBI: „Dahmer sám tvrdil, že jakmile se za dotyčnou osobou zavřely dveře, stal se naráz agresivnějším a silnějším. Byla to taková psychologická proměna, v tu chvíli u něho vrcholilo sexuální vzrušení.

 

Hrůzné skutečnosti Dahmerova vraždění vyšly najevo v nadělní podvečer 22. července roku 1991. Na jedné křižovatce 25. North Street v Milwaukee zastavil jakýsi polonahý, vyděšený muž policejní auto, ve kterém seděli policisté Robert Rauth a Rolf Mueller. Viděli neznámého muže, kterému volně od zápěstí jedné ruky visí pouta. Dvaatřicetiletý černoch se identifikoval jako Tracy Edwards. Jako o překot ze sebe vyrážel, že se údajně stal obětí útoku jakéhosi cvoka.

 

Toho večera Edwards popíjel s neznámým mužem v jeho bytě, když náhle v nestřežené chvíli vytáhl hostitel velký nůž a zacvakl mu na jednu ruku pouta. Chtěl mu nasadit i druhý náramek, ale Edwards se ze všech sil snažil zůstat naoko klidný a dohodl se s mužem, že ho nebude třeba poutat. Bylo mu nad slunce jasné, že ho dotyčný nechce pustit, proto ho ujistil, že vůbec nemá v úmyslu někam odcházet.

Muž ho nutil jít s ním do ložnice. Tam si Edwards všimnul fotografií znetvořených mužských těl. Společně se dívali na film Exorcista III.  Edwardův věznitel seděl vedle něho na posteli s dlouhým nožem v ruce, houpal se dopředu a dozadu jako v transu a prozpěvoval si. Edwards, vystresovaný do krajnosti, zíral před sebe na obrazovaku a snažil se za každou cenu zachovat klid, i když mu v jednu chvíli muž zřetelně oznámil, že hodlá sníst jeho srdce. Bylo mu jasné, že se musí při první příležitosti pokusit o útěk. Edwards vyčkával na příhodný okamžik. Zatímco ten „cvok“ seděl zabrán do svého šílenství, využil Edwards chvilky jeho nepozornosti a udeřil ho prudce do obličeje. Pak vyskočil a rozběhl se ke dveřím. Muž mu byl v zápětí v patách a málem ho chytil, když otevíral dveře bytu a vybíhal na chodbu.

Fotografie Dahmerova obývacího pokoje

Oba policisté tomu příběhu moc nevěřili, nicméně se rozhodli Edwardovu výpověď prověřit. Zašli s ním zpátky k Dahmerovo bytu, který se nacházel v Oxford Appartments číslo 924 na 29. ulici, byt číslo 213, kde se měl údajný incident odehrát. Rázně zaklepali na dveře a vyzvali majitele bytu, aby otevřel. Ten se identifikoval jako Jeffrey Lionel Dahmer, věk 31 let. Během identifikace udeřil policisty do nosu odporný zápach.Ve žlutém světle byla též mužova kůže tak bledá, jakoby snad nikdy nepoznala slunce. Dahmer sám neprojevoval vůbec žádné viditelné známky nervozity, klidně policistům umožnil vstoupit do bytu.

V prvních chvílích dokonce spolupracoval, i když zprvu poněkud rozpačitě. Když policisté požadovali klíče od Edwardových pout, ukázal Dahmer na ložnici. Prohodil však, že neví kde přesně jsou, a že jediný způsob, jak pouta sejmout , je upilovat je přímo na ruce. Policisté přesto zamířili ke dveřím do ložnice a tu se jim Dahmer, který náhle jako by ožil, postavil do cesty. Mueller ho rázně vyzval,aby uhnul.

V ložnici Miller hned spatřil nůž, o kterém Edwards říkal, že ho s ním Dahmer ohrožoval. Rovněž si všimnul pootevřeného šuplíku u nočního stolku. Uvnitř našel snad tucet fotografií nahých mužů. Když se podíval blíž, vyděšeně couvl. Na některých snímcích byla lidská těla bez hlavy a torza s useknutými končetinami. Podle pozadí na fotografiích poznal, že byly pořízeny právě v tomto bytě (některé z těchto fotografií jsou umístěny pod článkem, takže VARUJI, "slabší povahy" - raději neotvírejte  "Další fotografie").

Celou situaci popisuje prokurátor Michael McCann: „ Jeden z policistů uviděl fotografie lidských těl stažených z kůže…, poznal, že byly pořízeny přesně v tomtéž pokoji, kde se zrovna nacházeli. Hned křikl na druhého policistu: „Seber ho!

Dahmer se pokusil utéct, ale Rauth byl rychlejší a zneškodnil ho. Mueller zamířil k ledničce, o které Dahmer Edwardovi prve říkal, ať ji neotvírá, když se jeho host chtěl napít piva. V ledničce našel Mueller lidskou hlavu, která ležela tváří dolů. Nález ho tak šokoval, že opět přibouchnul dvířka lednice. „Za to co jsem provedl, zasloužím umřít,“ ozval se Dahmer, který mezitím ležel na podlaze.

Policie později našla v bytě spoustu úděsných pozůstatků lidských těl. Například celou sbírku lebek, některé vybělené a jiné ručně pomalované nebo přestříkané sprejem. V horním mrazáku ležely tři odřezané ruce, dole byl v ledu uskladněn igelitový sáček, naplněný lidským masem a vnitřnostmi. V dalším mrazicím prostoru se nacházela dvě srdce, každé samostatně zabalené v igelitovém sáčku. Taky hrubý plát svalové tkáně. Dole ve skříni stál velký hrnec , jenž obsahoval dvě lidské ruce a vyříznuté genitálie. V kovové skříni v ložnici objevila policie kompletní lidskou kostru spolu se sušenými pozůstatky něčího skalpu a dále vyschlý penis. V rohu místnosti byl umístěn velký modrý barel z umělé hmoty. Byl neprodleně dopraven do kriminalistické laboratoře, kde ho otevřeli. Uvnitř se nacházela tři lidská torza, naložená v kyselině…

Technici ve ochranném obleku vynášejí barel s naloženými torzy těl

Též bylo nalezeno naklepané maso z lidského bicepsu a šťáva ze steaku v nádobce, připravená ke konzumaci, při níž měl údajně onanovat do rozlámaných lidských žeber a ověšovat se přitom krvavými vnitřnostmi. Dahmer uváděl, že tvá přibližně hodinu, než se uvaří lidská hlava a vzápětí nezapomněl dodat, že řadu let usiloval o potlačení svých vražedných impulsů. Tvrdil, že po své první vraždě v sedmnácti letech, nezabil nikoho po celých devět let.

Jeho předsevzetí však vzalo za své během jedné noci v hotelu Ambasador, vyplněné pitím a sexem, v září roku 1987. Údajně prý na přechodnou dobu ztratil vědomí, a když přišel k sobě, nacházel se v jeho pokoji mrtvý muž. Tato další oběť, jíž byl čtyřiadvacetiletý Steven Tuomi, krvácela z úst a měla úplně rozdrcenou hruď, jak do ní Dahmer v zběsilosti ( na kterou si vůbec nevzpomíná) mlátil.

Steven Tuomi

Jen co padly zábrany, následovaly vraždy rychle za sebou. Svoje oběti si vybíral v barech pro homosexuály, po nočních klubech, v nákupních střediscích nebo na autobusových zastávkách, lákal je k sobě pod záminkou, že je bude za úplatu fotografovat nebo že spolu budou trávit čas sledováním filmů a popíjením, za což jim měl vždycky údajně zaplatit.

Jenže jen co se dotyčný ocitl uvnitř bytu, Jeffrey se najednou změnil a začal se chovat jako deviant. Jeho byt byl vybaven elektronickými dveřními západkami. To aby oběť nemohla z bytu utéct. Jen náhodou se to Tracymu Edwardovi povedlo.

Dahmerův typický postup se skládal z omámení dotyčného člověka do bezvědomí, uskutečnění „lehkého sexu“, jak to sám nazýval (zahrnovalo to obecné laskání, felaci a masturbování uspaného partnera), pak přišlo zardoušení a odříznutí hlavy, oddělení všech končetin. Nakonec na sebe nechal odřezané části zmrzačeného těla sexuálně působit. Pro sebe si nechával památky, jako byly fotografie a jednotlivé části těla.

Detektiv Kennedy podává vysvětlení Dahmerovy metodiky: „Dahmer ležel s těmi muži a poslouchal , jak jim tluče srdce. Naučil se už rozeznat okamžik, kdy se po útlumu, způsobeného sedativy, dostaví bezvědomí. Tehdy věděl, že nadešel čas je zabít.

 

Zatímco policisté objevovali další a další hrůzné nálezy, naprosto klidný Dahmer podával krutě podrobný výčet všeho, co stihl provést za posledních několik let. Když skončil byl obviněn z vraždy šestnácti mužů.

V průběhu doplňování výčtu svých činů šel Dahmer do příšerných podrobností, když líčil,co všechno prováděl s těly. Následuje záznam detektiva Patricka Kennedyho: „Zakoupil si speciálně upravený rošt, který položil na plynový sporák. Ten byl nalezen. Tvrdil, že na něm opékal maso zavražděných lidí po obou stranách. Uvedl, že k tomu přidával koření…, zeleninu, hříbky a cibuli…, prý v tom měsíci , něž jsme ho dopadli, stačil sníst velké množství lidského masa.

Dahmer ochotně vysvětloval detektivu Patricku Kennedymu, jak podřízl hrdlo jedné z obětí, ale jelikož mu tento způsob likvidace připadal dost špinavý ( a přinášel „příliš mnoho bolesti“ umírajícímu), změnil ho. Další oběti nejdříve uspal lékem Halcion a následně uškrtil. Samotný akt vraždy Dahmera příliš nevzrušoval, teprve to, co následovalo, mu přinášelo pravé vzrušení.

 

Jeho zločiny se množily a podnět sílil,“ líčí situaci detektiv Kennedy.“Silný chtíč ho nutil hledat dokonalý orgasmus, nutil ho provádět nové a nové věci, aby dosáhl ještě většího uspokojení. Začalo to u pornografie, pak následoval homosexuální styk s lidmi v lázních a po něm začal vraždit. Ani to mu však nestačilo, proto zkusil sex s mrtvými, později i s jejich vnitřnostmi, až posléze začal lidi i jíst, což pro něj byla ještě vyšší forma sexuálního uspokojení.

 

Dahmer nebyl sexuální sadista, tedy přinejmenším v běžném smyslu. Prohlašoval, že svým obětem nechtěl nikdy působit utrpení a že všechny ukrutnosti na nich páchal teprve po smrti. Skálopevně se hájil, že jim nechtěl působit bolest. Jenomže na druhé straně sám doznal, že některým živým lidem vyvrtával do lebky otvor a do otvorů potom vléval vařící vodu nebo kyselinu. Důvod k tomu byl naprosto absurdní: měl totiž v plánu vytvořit ze svých obětí jakési tupé roboty, kteří budou naprosto oddaně sloužit sexuálním požadavků svého pána. Slovy plukovníka Roberta Resslera: „ Začal snít o tom, že je schopen učinit věci pro sebe lepší tím, že stvoří sexuální Zombie, a s ní pak napořád zůstane, takže už nebude muset nikoho zabíjet.

Další otázkou bylo zda vraždy nebyly rasově orientované, neboť většina ze 17ti zavražděných mužů byly černoši či hispánci. To Dahmer odmítl a naopak řekl, že pro něj byli přitažlivější a že měli vesměs holou hlavu, což ho vzrušovalo.

Jednou z obětí byl čtrnáctiletý laoský chlapec Konerak Sinthasomphone(měl bratra, jehož Dahmer krutým řízením osudu před lety hrubě napadl).V ranních hodinách 30. května 1990 byl 14- letý Konerak objeven na ulici, jak jde nahý, pod vlivem drog a s krvácejícím konečníkem. Dvě mladé ženy ze sousedství zmateného chlapce uviděly a zavovaly na policii.Dahmer svoji oběť dohnal a chtěl ji opět odvést zpět k sobě, ale ženy jej zastavily. Když přijela policie Dahmer jim řekl, že chlapec je jeho 19 letý přítel a zrovna měli hádku, protože pije. Dahmer policisty přesvědčil .Konerakův případ byl velmi tragický neboť sami policisté vrátili nahého mladíka, jemuž se podařilo z Dahmerova bytu uprchnout, nazpět do vrahova brlohu. Mrtvola chlapce byla pak nalezena mezi páchnoucími zbytky mrtvých těl. Po bližším ohledání vyšlo najevo, že mládenec měl v lebce vyvrtanou díru.

Konerak Sinthasomphone

Před zahájením procesu měl soud problémy s výběrem porotců. Řada z nich účast v porotě odmítla s odůvodněním, že na to "nemá žaludek"...Nakonec však porota dospěla k závěru, že Jeffrey Dahmer je zcela způsobilý po duševní stránce a uznala ho vinným v patnácti případech vraždy. V polovině února 1992 byl vynesen rozsudek odnětí svobody v délce trvání patnácti doživotních trestů , neboli k odnětí svobody na souhrnou dobu "minimálně" 936 let ( trest smrti nemohl být vynesen, protože ve státě Wisconsin je zrušen). Po vynesení rozsudku se ozvaly výkřiky radosti a spontánní potlesk příbuzných obětí. Jeffrey Dahmer v závěrečné řeči projevil lítost nad jeho činy a řekl, že si přeje vlastní smrt.

Dahmer si  odseděl pouhý zlomek trestu: Ve vězení byl několikrát napaden spoluvězni. Naposled dne 28. listopadu 1994 ve věznici v Portage, když ho při úklidu umlátil násadou od koštěte jeho spoluvězeň a odsouzený vrah Christopher Scarver. Dahmerův mozek byl konzervován ve formaldehydu pro budoucí studium.

Ch. Scarver

Oběti:

Steven Hicks

19 let. Zabit 6. června 1978. Omráčen činkou a následně uškcen. Tělo rozčtvrceno nožem.

Steven Tuomi

24 let. Zabit 15. září 1987. Rozmlácený hruník, poté rozřezán.

James Doxtator

14 let. Zabit 16. ledna 1988. Zdrogován a uškrcen. Torzo vloženo do kyseliny, kosti rozdrceny

Richard Guerrero

23 let. Zabit 24. března 1988. Poté co měl Dahmer s obětí orální sex, byl Guerrero uspán prášky a uškrcen. Tělo bylo rozřezáno a vyhozeno mezi odpatky. 

Anthony Sears

24 let. Zabit 25. března 1989. Uškrcen a rozřezán. Dahmer si uschoval jeho hlavu a genitálie. Lebku později obarvil.

Edward Smith

27 let. Zabit v červnu 1990. Uspán, uškrcen a rozřezán. Tělo bylo rozpuštěno v kyselině.

Raymond Smith

33 let. Zabit v červenci 1990. Uškrcen a rozřezán. Lebku Dahmer obarvil a ponechal si ji.

Ernest Miller

22 let. Zabit v září 1990. Uspán a podříznut. Poté naložen do kyseliny. Jeho kostru Dahmer vybělil. Uschoval si též jeho bicepsy v ledničce pro pozdější konzumaci.

David Thomas

23 let. Zabit 24 září 1990. Uspán a uškrcen.

Curtis Straughter

19 let. Zabit 18. února 1991. Uspán a uškrcen. Tělo rozřezáno.

Errol Lindsey

19 let. Zabit 7 dubna 1991. Uškrcen. Kostru si Dahmer ponechal.

Anthony Huges

31 let. Zabit 24 května 1991.Uspán, uškrcen. Tělo rozřezáno, tkáň odstraněna pomocí kyseliny, část kostry uchována.

Konerak Sinthasomphone

14 let. Zabit 30. května 1991. Uspán, poté mu byla do hlavy vyvrtána malá díra a injekcí vstříknuta do čelního kyselina sodná. Následně uškrcen.

Matthew Turner

20 let. Zabit 30 června 1991. Uspán a uškrcen. Jeho tělo bylo rozřezáno a pochozeno poblíž Dahmerova bytu.

Jeremiah Weinberger

23 let. Zabit 7. července 1991. Uspán, vyvrtán malý otvor do hlavy a následně injekční stříkačkou vpravena vařicí voda. Poté ponechám naživu ještě dva dny. Následně uškcen.

Oliver Lacy

23 let. Zabit 15. července 1991. Uspán a uškrcen. Jeho srdce bylo uloženo v ledničce.

Joseph Bradehoft

25 let. Zabit 19. července 1991. Uspán a uškrcen. Jeho tělo bylo částěčně rozřezáno. Hlava a torzo těla se našly v Dahmerově bytě. 

DALŠÍ FOTOGRAFIE:

DOKUMENTY:

Copyright © 2009-2019 serialkillers.cz

Po plagiátech je aktivně pátráno!

  • Facebook
  • Instagram
Komentáře
Pošlete nám vzkaz