Jeffrey Dahmer

8. 9. 2009 (aktualizováno 1. 9. 2022)

Jeffrey Dahmer - americký sériový vrah, který má na svědomí nejméně 17 obětí. Jelikož šlo o sexuálně motivovaného vraha - homosexuála, vybíral si za oběti pouze muže. Mezi jeho úchylky patřila např. nekrofílie a kanibalismus. Své oběti nejčastěji nejprve uspal, poté je zardousil a na bezvládných tělech se uspokojil. Poté těla rozřezal a většiny se zbavil pomocí kyseliny. Některé ostatky si však ponechával a konzumoval je, nebo mu sloužily jako trofeje. V roce 1992 byl Dahmer odsouzen na doživotí, avšak v roce 1994 byl zabit spoluvězněm.

  • Narozen: 21. 5. 1960

  • Zemřel: 28 . 11. 1994

  • Země: USA

  • Počet obětí: 17+

  • Unikal: 13 let

  • Vražedná aktivita: 1978 - 1991

  • Přezdívka: "Kanibal z Milwaukee"

Jeffrey Dahmer

Úvod

V tomto článku se budeme věnovat pachateli, který spolu s Tedem Bundym patří ke dvěma asi nejznámějším americkým sériovým vrahům vůbec. Právě tito dva vrazi do velké míry „pomohli“ v USA vytvořit a zformovat jakýsi „novodobý kult fascinace sériovými vrahy“, který pak, stejně jako jejich jména, pronikl i do jiných zemí včetně té naší, a postupně se stal dokonce „mainstreamem“. O obou těchto pachatelích vzniklo mnoho dokumentů a nespočet článků. O obou bylo dokonce napsáno i pár knih a natočeno několik filmů. Oba byli inteligentní muži s příjemným vzhledem a určitým šarmem, který jim pomáhal dostávat své oběti do smrtících pastí. Oba, i přesto, že spáchali tak otřesné zločiny, měli řadu ctitelek či obdivovatelů a mají je dokonce DODNES. Jméno druhého z mužů zní – Jeffrey Dahmer alias „Kanibal z Milwaukee“.

Dětství a mládí

Jeffrey Dahmer se narodil 21. května 1960 v Milwaukee jako první dítě Lionela a Joyce Dahmerových. Otec na vysoké škole vystudoval inženýrství a poté získal ještě doktorát z analytické chemie. Šlo o pracovitého a úspěšného muže, který měl na syna jen velmi málo času. Jeffrey ho později s kapkou hořkosti definoval jako, osobnost cílevědomou a silnou. Dahmerova matka Joyce byla obdobně cílevědomá a silná jako otec. Navíc šlo o neurotičku, takže se postupem let stávalo manželství značně bouřlivé. Malý Jeffrey byl častým svědkem rodičovských hádek, které nejednou přerostly i ve fyzickou inzultaci. Každopádně sám později uváděl, že se svými rodiči měl celkem dobrý, resp. průměrný vztah.

Joyce Dahmer podruhé porodila 18. prosince 1966, kdy se narodil David Dahmer. Jeffrey se cítil opomíjený a odstrčený víc než kdy předtím.

Rodina se často stěhovala, až si našla v roce 1968 stálý byt ve městě Bath ve státě Ohio. Bylo to jejich třetí stěhování během dvou let a šestá adresa v průběhu manželství.

Přesně toho roku, kdy se nastěhovali do nového domova, byl podle výpovědi otce Lionela Dahmera osmiletý Jeffrey sexuálně obtěžován v nedalekém lese. Otec byl přesvědčen, že tato událost poznačila začátek synových sexuálních problémů. Sám Dahmer však tuto událost později při rozhovorech popíral.

Jeffrey Dahmer

Jeffrey Dahmer v dětství

Dahmer s otcem a bratrem ve 13 letech.png

Jeffrey Dahmer s otcem a mladším bratrem

Malý Jeffrey byl tichý a jemný chlapec. Šlo o melancholickécho samotáře, který trávil spoustu času v lesích. Tam se měl oddávat například i samotářské hře s tyčemi, které představovaly lidi, a smyslem hry byla likvidace jedné tyče po druhé. Ve škole Jeffrey miloval pozornost svého okolí a ve vyšším věku ji získával tím, že šaškoval. Pitvořil se a rád napodoboval kreslenou postavu Frankensteina. Jeho humor byl údajně groteskní a místy krutý. Ač měl Dahmer poměrně vysoké IQ, jeho školní výsledky byly dost špatné. Mimochodem, Dahmer se sám považoval za neúspěšného člověka s nedostatkem cílů a s tímto pocitem zápasil po celý svůj život.

V deseti letech projevil Jeffrey velký zájem o pitvání. S postupem let jej víc a víc fascinovala mrtvá zvířata. Sbíral je na dálnici, kde každou chvíli našel nějaké přejeté. Poté bral jejich tělíčka domů a tam na nich různě experimentoval. Pohled na vnitřnosti a dotýkání se jich bylo pro mladíka zdrojem vzrušení. Důležité je však zmínit, že dle svých vlastních slov Dahmer nikdy žádné zvíře nezabil, ani netýral, jako mnoho jiných sériových vrahů. Pro své experimenty vždy používal již mrtvá zvířata.  Poté přišlo období sebeukájení, provázené myšlenkami na pitvu prasete a na rozřezávání zvířecích pozůstatků, k čemuž se prý musel neustále vracet. Když ve 13 letech zjistil, že je homosexuál, sjednotily se v jeho mysli představy nahých mužů s morbidními obrazy smrti a ničení. Dahmer záhy podlehl konkrétnějším fantazím - jedna z nich se například spojovala s únosem a následným intimním kontaktem s běžcem, který pravidelně běhával okolo jejich domu na West Bath Road. Protože maldý Dahmer předpokládal, že muž nebude souhlasit s jeho sexuálními plány, představoval si, jak ho praští basebalovou pálkou a pak se sním bude laskat. Jednoho dne skutečně vzal basebalovou pálku a čekal na vhodném místě u cesty, nicméně toho dne tu nic netušící muž neběžel a zklamaný Dahmer se vrátil s basebalkou domů.

Představy o vraždění mladých mužů a užívání si s jejich mrtvými těly se u něj objevily asi v patnácti letech. "Asi někdy v 15 nebo 16. Tehdy mě nenapadlo, že to někdy udělám...", odpovídal později Dahmer na otázku, kdy vyvstalo na mysli, že by mohl někoho zabít. Pouhé snění a předstvy mu vydržely až do  června 1978. Tehdy narazil na stopaře jménem Steven Hicks. Tomu Dahmer v průběhu jízdy sdělil, že je doma sám - matka byla pryč a otec s nimi už nebydlel - a navrhnul, že se přemístí k němu a dají si pár piv s čímž Hicks souhlasil. Jenže po vypití pár plechovek mladík usoudil, že už chce odejít, s čímž se Dahmer nechtěl smířit. "Ten kluk chctěl odejít, ale já ho nechtěl pustit", shrnul později. A tak došlo k potyčce, při které Dahmer mladíka udeřil do hlavy činkou. Otřesený Steven Hicks se bránil, ale po druhé ráně upadl do bezvědomí. U Dahmerových nohou poprvé leželo lidské tělo, vydané jemu napospas. Začal bezvládného muže škrtit a rdousit a nepustil tak dlouho, než nabyl jistoty, že je mrtvý.

Steven Hicks
Steven Hicks

Podle některých zdrojů poté oběť vysvlékl a kochal se krásou jejího těla, načež se s bezvládným tělem mazlil a lehal si vedle něj. Nakonec se postavil nad zavražděného a ukojil se. Když vzrušení opadlo, rozřezal tělo na několik kusů a každý jednotlivě zabalil do trojího plastikového odpadkového pytle. Ty pak schoval pod domem. Průkaz totožnosti včetně oblečení spálil v sudu asi 50 metrů od domu. Jenže po pár dnech, když se v důsledku letní teploty začaly ostatky rozkládat,  začal se z pod domu šířit hnilobný zápach. Dahmer se tedy rozhodnul pytle převézt jinam. Když nastala noc, naložil pytle do auta a odvezl do lesa asi 6 km od domu, kde je pohřbil v mělkém hrobě. Ironií osudu je, že jeho auto cestou zastavila policejní hlídka. Byla to však pouze namátková kontrola a on směl po několika otázkách pokračovat dál, aniž by policisté jeho vůz jakkoli prohlíželi. Po čase se Dahmer začal obávat toho, že pytle s ostatky mohou v lese najít zvědavé děti. Tedy rozčtvrcené tělo v pokročilém stádiu rozkladu vykopal, oddělil z něj zbytky tkání a kosti rozmlátil těžkým kladivem tak, aby žádný z kousků nebyl větší než lidská pěst a poté je roztrousil po lese. Toto jednání, kdy se pachatel po nějaké době vrátí na místo uložení mrtvoly, aby "zdokonalil" vraždu a ještě více znesnadnil odhalení, je opravdu raritní. V československé historii sice něco trochu podobného provedl Jozef Slovák, ale ten mrtvole "jen" zastrčil do kapsy fingované jízdenky.

V té době též dospěl ke konci dlouhý a komplikovaný rozvod jeho rodičů. Hned po zahájení studií na vysoké škole začal mít Dahmer vážné problémy s alkoholem. Když ho jednoho dne navštívil otec, našel synův pokoj plný prázdných lahví. Dahmer si bral alkohol i na přednášky, kde popíjel. Byl také vyslýchán policíí, když se z jeho pokoje na kolejích ztratil obnos 120 dolarů, nějaké hodinky a rádio.

Hlavně kvůli problémům s alkoholem, jak sám přiznával, vydržel na vysoké škole jediný semestr. "Chodil jsem na The Ohio State University, ale vyhodili mě odtud kvůli mému pití... Pil jsem hlavně pivo, různé míchané nápoje a tvrdý alkohol v barech. Někdy víno." Ostatně problémy s pitím se jako příslovečná červená nit táhly celým jeho životem, jak čtenář ještě uvidí. Nutno podotknout, že kromě marihuany a alkoholu Dahmer neužíval žádné jiné drogy.  Po opuštění vysoké školy neměl příliš na výběr, a tak se nechal na tři roky zapsat k armádě. V roce 1979 ho převeleli do Baumholderu v západním Německu jako zdravotníka. I tam však pokračovalo jeho neřízené pití. Veškerý volný čas trávil s walkmanem na uších a posloucháním rockové a heavymetalové hudby, oddělený od okolního světa. A také popíjel...natolik, že ho v roce 1981 z armády vyhodili, přestože mu zbývalo ještě 9 měsíců služby.

V době kdy sloužil u vojska Dahmer zřejmě nikoho nezabil což mělo později potvrdit důkladné vyšetřování německé policie. Do té doby se však datuje jeho první příležitost mít konsenzuální homosexuální pohlavní styk. "Bylo to, když jsem sloužil v Německu v armádě. Byl jsem zdravotník... Byl tam jeden seržant... Měl vlastní pokoj... Jedné noci jsem pil v místním klubu... Zeptal se mě jestli nechci jít k němu na party a já souhlasil. Když jsme pak přišli k němu, nikdo tam nebyl. Nabídl mi hašiš a pivo... Pak se šel vysprchovat a když se vrátil, snažil se mě dostat do postele, ale já jsem ho odmítl. To bylo poprvé, kdy po mě někdo chtěl homosexuální pohlavní styk. Moje úplně poprvé bylo knihkupectví v Milwaukee... Bylo mi asi 22-23 let"

 

Po propuštění z armády žil Dahmer nějaký čas na Floridě, než se vrátil do Ohia. V říjnu 1981 zdrželi jednadvacetiletého Dahmera kvůli opilství. Otec rozhodl, že pro syna bude lepší, když se odstěhuje k babičce do Milwaukee ve státě Wisconsin. Tam se Dahmerovi na čas jakž takž podařilo vyhýbat problémům. Jen v roce 1982 byl zatčen za odhalování na veřejnosti a v září 1986 byl zadržen za to, že se ukájel před dvěma chlapci. Za druhý prohřešek dostal podmínku na jeden rok. "V západním Dallasu jsem měl jeden menší problém, kdy jsem se choval oplzle před dvěma kluky, ale žádné násilí nic takového. Jen jsem před nimi masturboval", shrnul událost později Dahmer. Ostatně velmi častá onanie byla další z Dahmerových oblíbených kratochvílí, jak sám uznával.

Na rozdíl od řady jiných sériových vrahů dokázal Dahmer vzdorovat své touze opětovně zabíjet  několik let. Zkoušel to s biblí. Z obchodního domu rovněž ukradl mužskou figurínu v naději, že sexuální kontakt s ní přehluší jeho nutkání zabíjet. Další metodou, jak "kontroloval" své nebezpečné fantazie, pak byla zmíněná masturbace a sledování pornografie. Jak už asi čtenář tuší - ani jedno zcela nefungovalo.

Jeffrey Dahmer

J. Dahmer po zadržení za odhalování na veřejnosti (rok 1982)

Dahmer začal navštěvovat lázně, kde se scházeli homosexuálové. Zpočátku to zkoušel s drogami, kdy se pokoušel svoje eventuální partnery omámit. Rozdrcená sedativa účinkovala, ale Dahmer na druhé straně rychle získával pochybnou reputaci. A nejen v lázních, ale také na jiných místech mezi homosexuály se to rozkřiknulo. „Někteří muži, kterých se Dahmer tímto způsobem zmocnil, byli homosexuálové, ovšem jiní nebyli,“ vypověděl se o jeho praktikách okresní prokurátor Michael McCann. „Dělal to vesměs tak, že jim navrhl, aby se k němu dostavili do bytu, kde by je rád vyfotografoval. Tam už ale měl připravené sedativum, které jim podal v nápoji.“ K tomu připojuje poznámku plukovník Robert Ressler z FBI: „Dahmer sám tvrdil, že jakmile se za dotyčnou osobou zavřely dveře, stal se naráz agresivnějším a silnějším. Byla to taková psychologická proměna, v tu chvíli u něho vrcholilo sexuální vzrušení.“ Sám Dahmer později přiznával, že ovládání obětí ho vzrušovalo stejně silně jako samotný sexuální akt. Každopádně tímto způsobem bylo mezi zářím 1987 a červencem 1991 zavražděno nejméně 16 mladých mužů, přičemž Dahmerova vražedná aktivita akcelerovala. Na otázku, na jak dlouho ho vražda a s ní spojené rituály uspokojily, Dahmer odpověděl: "Asi na 2 měsíce. Ke konci už to bylo tak na týden... Už se to naprosto vymykalo kontrole. a

 

Hrůzné skutečnosti Dahmerova vraždění vyšly najevo 22. července roku 1991. Toho dne na jedné křižovatce v Milwaukee zastavil polonahý, vyděšený muž policejní auto, ve kterém seděli policisté Robert Rauth a Rolf Mueller. Viděli neznámého muže, kterému volně od zápěstí jedné ruky visí pouta. Dvaatřicetiletý černoch se identifikoval jako Tracy Edwards a policistům vyděšeně sdělil, že se stal obětí útoku jakéhosi cvoka.

 

Toho večera prý popíjel s neznámým bělochem v jeho bytě, když náhle v nestřežené chvíli vytáhl hostitel velký nůž a zacvakl mu na jednu ruku pouta. Chtěl mu nasadit i druhý náramek, ale Edwards se ze všech sil snažil zůstat naoko klidný a dohodl se s mužem, že ho nebude třeba poutat. Bylo mu nad slunce jasné, že ho dotyčný nechce pustit, proto ho ujistil, že vůbec nemá v úmyslu někam odcházet.

Muž ho nutil jít s ním do ložnice, kde si Edwards všimnul fotografií znetvořených mužských těl. Věznitel v ložnici pustil film Exorcista III a sedl si na postel vedle Edwardse, stále svírajíc dlouhý nůž. Prý se houpal dopředu a dozadu jako v transu a tiše si prozpěvoval. Edwards, vystresovaný do krajnosti, zíral před sebe na obrazovaku a snažil se za každou cenu zachovat klid, i když mu v jednu chvíli věznitel oznámil, že hodlá sníst jeho srdce. Bylo jasné, že se musí při první příležitosti pokusit o útěk. Nakonec Edwards využil chvilky nepozornosti a udeřil muže prudce do obličeje. Pak vyskočil a rozběhl se ke dveřím. Muž mu byl prý v patách a málem ho chytil, ale naštěstí se mu podařilo proklouznout na chodbu proklouznout a utéct.

IMG_4064.JPG
IMG_4065.JPG

Fotografie Dahmerova obývacího pokoje

Oba policisté tomu příběhu moc nevěřili, nicméně se rozhodli výpověď prověřit. A tak se s Edwardsem vydali zpět do bytu, kde se napadení melo odehrát. Oxford Appartments číslo 924 na 29. ulici, byt číslo 213. Policisté zaklepali na dveře a vyzvali majitele bytu, aby otevřel. Muž se sasmozřejmě identifikoval jako Jeffrey Lionel Dahmer, věk 31 let. Během identifikace policisty udeřil do nosu odporný zápach. Navíc majitel bytu byl prý až děsivě bledý, jakoby nikdy nechodil na slunce. Nicméně neprojevoval žádné viditelné známky nervozity a klidně policistům umožnil vstoupit do bytu.

V prvních chvílích dokonce spolupracoval, to když policisté požadovali klíče od Edwardsových pout. Dahmer ukázal na ložnici. Prohodil však, že neví kde přesně jsou, a že jediný způsob, jak pouta sejmout, je upilovat je přímo na ruce. Policisté pochopitelně přesto zamířili ke dveřím do ložnice a tu se jim Dahmer, který náhle jako by ožil, postavil do cesty.

To policisty samozřejmě ještě víc zaujalo, navíc jeden z nich spatřil nůž, o kterém jim Edwards říkal, a tak začal ložnici procházet. V tom si všimnul pootevřeného šuplíku u nočního stolku, kde uviděl fotografie nahých mužů. Když se podíval blíž, vyděšeně couvl. Na některých snímcích byla lidská těla bez hlavy a torza s useknutými končetinami. Podle pozadí na fotografiích poznal, že byly pořízeny právě v tomto bytě (pozn. některé z těchto fotografií jsou "schovány" pod článkem, takže VARUJEME, slabší povahy - raději neotvírejte  "Další fotografie").

Celou situaci popisoval prokurátor Michael McCann: „ Jeden z policistů uviděl fotografie lidských těl stažených z kůže…, poznal, že byly pořízeny přesně v tomtéž pokoji, kde se zrovna nacházeli. Hned křikl na druhého policistu: „Seber ho!

Dahmer se pokusil utéct, ale policisté byli rychlejší a zneškodnili ho. Pak zamířili k ledničce, o které Dahmer Edwardovi předtím říkal, ať ji neotvírá, když se jeho host chtěl napít piva. V ledničce našli policisté lidskou hlavu. Nález policisty doslova šokoval. „Za to co jsem provedl, zasloužím umřít,“ ozval se Dahmer, který mezitím ležel na podlaze.

Policie později našla v bytě spoustu pozůstatků lidských těl. Šlo například celou sbírku lebek, některé vybělené a jiné ručně pomalované nebo přestříkané sprejem. V horním mrazáku ležely tři odřezané ruce, dole byl v ledu uskladněn igelitový sáček, naplněný lidským masem a vnitřnostmi. V dalším mrazicím prostoru se nacházela dvě srdce, každé samostatně zabalené v igelitovém sáčku. Taky hrubý plát svalové tkáně. Dole ve skříni stál velký hrnec, jenž obsahoval dvě lidské ruce a vyříznuté genitálie. V kovové skříni v ložnici objevila policie kompletní lidskou kostru spolu se sušenými pozůstatky něčího skalpu a dále vyschlý penis. V rohu místnosti byl umístěn velký modrý barel z umělé hmoty. Byl neprodleně dopraven do kriminalistické laboratoře, kde ho otevřeli. Uvnitř se nacházela tři lidská torza, naložená v kyselině

Kriminalisté v ochranném obleku vynášejí Dahmerův mrazák

Též bylo nalezeno naklepané maso z lidského bicepsu a šťáva ze steaku v nádobce, připravená ke konzumaci. Nemělo žádný smysl zapírat. Dahmer se vyšetřovatelům přiznal. Později jim dokonce neochotně přiznal i takové věci, že trvá přibližně hodinu, než se uvaří lidská hlava, že při přípravě jídel onanoval a třeba se přitom i ověšoval krvavými vnitřnostmi. V přiznáních však neneopomínal dodat, že se o potlačení svého vražedného nutkání snažil řadu let. Tvrdil, že po své první vraždě v sedmnácti letech, nezabil nikoho po celých devět roků.

Steven Tuomi
Steven Tuomi

Dahmerovo předsevzetí vzalo za své v září roku 1987. K vraždě došlo v hotelu Ambasador v Milwaukee, během noci, kdy Dahmer prý silně popíjel, takže si toho moc nepamatuje. Prostě "najednou" byl v jeho pokoji mrtvý muž. Mrtvola krvácela z úst a měla úplně rozdrcenou hruď. Šlo o čtyřiadvacetiletého Stevena Tuomi. Úplně obyčejného mladíka, zaměstnance jedné restaurace, který z ničeho nic zmizel. Dahmer později potvrdil, že jeho tělo přivezl zpět do domu své babičky, kde ho ve sklepě rozřezal a odhodil do kontejneru. Nikdy se nenašlo... Dahmer  kvůli tomu dokonce nebyl z této vraždy ani obviněn.

Po této vraždě následovaly dvě vraždy v roce 1988, jedna v roce 1989, čtyři v roce 1990 a osm! za necelý rok 1991. Svoje oběti si Dahmer vybíral v barech pro homosexuály, po nočních klubech, v nákupních střediscích nebo na autobusových zastávkách. Lákal je k sobě pod záminkou, že je bude za úplatu fotografovat nebo že spolu budou trávit čas sledováním filmů a popíjením, za což jim měl vždycky údajně zaplatit. "Nabídl jsem jim peníze většinou", shrnul později Dahmer to, jak své oběti nalákával k sobě do bytu. Nikdy jim prý nijak nehrozil a všechny z obětí se k němu vydaly dobrovolně.

Jenže jen co se dotyčný ocitl uvnitř, Dahmer se najednou změnil a začal se chovat jako deviant. Jeho byt byl vybaven elektronickými dveřními západkami. To aby oběť nemohla z bytu utéct.  Tracymu Edwardsovi se to povedlo jen šťastnou náhodou!

Dahmerův typický "postup" se skládal z omámení oběti, uskutečnění „soft sexu“, jak to sám nazýval (laskání, felace a masturbování uspaného partnera), pak přišlo na řadu usmrcení zardoušením a opětovné sexuálním nakládání s obětí, a to dokonce i během tzv. ofenzivního čtvrcení. Když byla těla obětí rozčtvrcena, částí se zbavoval v chemickém roztoku a jiné si nechával pro sebe "na památku", nebo na konzumaci. Často si též pořizoval fotografie, na kterých byla torza těl.

Jeden z detektivů později podrobněji pospal Dahmerův modus operandi: „Dahmer ležel s těmi muži a poslouchal, jak jim tluče srdce. Naučil se už rozeznat okamžik, kdy se po útlumu, způsobeného sedativy, dostaví bezvědomí. Tehdy věděl, že nadešel čas je zabít.

 

Zatímco policisté objevovali další a další hrůzné nálezy, naprosto klidný Dahmer podával krutě podrobný výčet všeho, co stihl provést za posledních několik let. Když skončil byl obviněn z vraždy šestnácti mužů.

V průběhu doplňování výčtu svých činů byl Dahmer ochotný zajít do takových podrobností, že líčil třeba i "recept". „Zakoupil si speciálně upravený rošt, který položil na plynový sporák. Ten byl nalezen. Tvrdil, že na něm opékal maso zavražděných lidí po obou stranách. Uvedl, že k tomu přidával koření…, zeleninu, hříbky a cibuli…, prý v tom měsíci, něž jsme ho dopadli, stačil sníst velké množství lidského masa.“ stálo v jednom z policejních záznamů.

Dahmer vyšetřovatelům rovněž sdělil, že jedné z obětí dokonce podřízl hrdlo, ale jelikož mu tento způsob likvidace připadal dost špinavý (a přinášel „příliš mnoho bolesti“ umírajícímu), změnil ho. Další oběti nejdříve uspal lékem Halcion a následně zardousil. Samotný akt vraždy Dahmera údajně příliš nevzrušoval, teprve to, co následovalo, mu přinášelo pravé vzrušení.

 

Jeho zločiny se množily a podnět sílil,“ líčí situaci detektiv Kennedy. “Silný chtíč ho nutil hledat dokonalý orgasmus, nutil ho provádět nové a nové věci, aby dosáhl ještě většího uspokojení. Začalo to u pornografie, pak následoval homosexuální styk s lidmi v lázních a po něm začal vraždit. Ani to mu však nestačilo, proto zkusil sex s mrtvými, později i s jejich vnitřnostmi, až posléze začal lidi i jíst, což pro něj byla ještě vyšší forma sexuálního uspokojení.

 

Dahmer nebyl pravý sexuální sadista. Prohlašoval, že svým obětem nechtěl nikdy působit utrpení a že všechny ukrutnosti na nich páchal teprve po smrti. Skálopevně se hájil, že jim nechtěl působit bolest. Na druhou stranu sám doznal, že některým živým lidem vyvrtal do lebky otvor a do otvorů potom vléval vařící vodu nebo kyselinu. Důvod k tomu byl naprosto absurdní: měl totiž v plánu vytvořit ze svých obětí jakési otroky, kteří budou naprosto oddaně sloužit sexuálním požadavků svého pána. Slovy Roberta Resslera: „Začal snít o tom, že je schopen učinit věci pro sebe lepší tím, že stvoří sexuální Zombie, a s ní pak napořád zůstane, takže už nebude muset nikoho zabíjet.

Dalším tématem bylo zda vraždy nebyly rasově orientované, neboť většina ze 17ti zavražděných mužů byly černoši či hispánci. To Dahmer odmítl a naopak řekl, že pro něj byli přitažlivější a že měli vesměs holou hlavu, což ho vzrušovalo.

Jednou z obětí byl čtrnáctiletý laoský chlapec Konerak Sinthasomphone (Dahmer dokonce napadl o několik let dříve jeho bratra!), který byl ranních hodinách 30. května 1990 objeven na ulici, jak jde nahý, pod vlivem drog a s krvácejícím konečníkem. Dvě mladé ženy ze sousedství zmateného chlapce uviděly a přivolaly policii. Mezitím Dahmer svoji oběť dohnal a chtěl ji opět odvést zpět k sobě, ale ženy jej zastavily. Když policie přijela Dahmer řekl, že chlapec je jeho 19 letý přítel a zrovna měli hádku, protože pije. A Dahmer policisty přesvědčil - směl se odvést "přítele" zpět! Opravdu tragický případ, kdy policisté vrátí nahého, omámeného, krvácejícího, čtrnáctiletého chlapce, jemuž se zrovna podařilo Dahmerovi uprchnout, nazpět do vrahova bytu. Části ostatků chlapce byly nalezeny mezi ostatními mrtvými tělami. Po bližším ohledání vyšlo najevo, že měl v lebce vyvrtanou díru.

Konerak Sinthasomphone
Konerak Sinthasomphone

Před zahájením procesu měl soud problémy s výběrem porotců. Řada z nich účast v porotě odmítla s odůvodněním, že na to "nemá žaludek"... Nakonec však ta vybraná dospěla k závěru, že Jeffrey Dahmer je zcela příčetný a uznala ho vinným v patnácti případech vraždy. V polovině února 1992 byl vynesen rozsudek odnětí svobody v délce trvání patnácti doživotních trestů, neboli k odnětí svobody na souhrnou dobu "minimálně" 936 let (trest smrti byl ve státě Wisconsin zrušen). Po vynesení rozsudku se ozvaly výkřiky radosti a spontánní potlesk příbuzných obětí. Jeffrey Dahmer v závěrečné řeči projevil lítost nad svými činy a řekl, že si přeje vlastní smrt.

Christopher Scarver

Nakonec si opravdu odseděl jen pouhý zlomek trestu: Ve vězení byl několikrát napaden spoluvězni. Naposled dne 28. listopadu 1994 ve věznici Columbia Correctional Facility ve Wisconsinu, když ho umlátil kovovou tyčí spoluvězeň a odsouzený vrah Christopher Scarver. Dahmerův mozek byl konzervován ve formaldehydu pro budoucí studium.

Ch. Scarver

Interview

Pro úplnost na závěr článku přikládáme přeložené úryvky rozhovoru mezi Jeffrey Dahmerem a agentem FBI, který vznikl v srpnu 1992:

K sexuální orientaci

A: V kolika letech jsi zjistil, že jsi jiný?

D: Já věděl, jaká je moje orientace ve 13.

A: Myslíš to, že jsi homosexuál?

D: Hm.

A: Stalo se v té době něco, díky čemu jsi to zjistil?

D: Ne, nestalo se nic konkrétního, prostě jsem to věděl. Říká se, že občas to může vyvolat sexuální obtěžování, to ale není můj případ.

A: Jako dítě tě nikdy nikdo nezneužil?

D: Ne, nikdy.

A: Měl jsi tehdy někoho ve svém okolí, komu si se s tím svěřil?

D: Ne. Věděl jsem to jen já.

A: Ani během studia na střední škole?

D: Měl jsem přátele a tak... Ale důležité věci jsem si nechával pro sebe.

K pornografii a úvahám, proč se z Dahmera stal sériový vrah

A: Měl jsi zálibu v pornografii?

D: Jasně, utratil jsem za ni tisíce dolarů.

A: Jaká pornografie tě konkrétně zajímala?

D: Tu, kterou měli v Německu.

A: Ta je jiná než v USA?

D: No, to bylo poprvé, co jsem viděl pornografii se sexuální orientací, kterou mám. Od té doby jsem se uspokojoval nad pornem a pokračoval jsem v tom pak i po návratu do Států.

A: Stalo se podle tebe v tvém dětství něco, co z tebe udělalo sériového vraha?

D: Ne.

A: Co třeba tvůj alkoholismus?

D: Je to pro mě záhada. Na světě je spousta alkoholiků a nic podobného neudělají. Já vážně nevím.

A: Ani dnes nevíš, proč?

D: Nemám tušení. Nevím, proč jsem kolem 16 let začal mít ty představy a myšlenky. Je to pro mě záhada... A nevědí to ani psychologové.

K vražedným fantaziím a otázkám vlastního uspokojení

A: Při několika předešlých rozhovorech jsi se zmínil, že jsi masturboval velice často.

D: Přesně.

A: Kdy jsi s tím začal?

D: Už nevím přesně... Asi ve 13.

A: A ta obsese rostla?

D: Ano. Rostly všechny obsese. Udělal jsem chybu, když jsem měl poprvé něco s klukem, který byl v podobném věku jako já. Bylo to konsenzuální. Bylo mi 14 let, šlo o soft sex. Jen líbání, hlazení a tak.

A: A pak nic, až v Německu na vojně?

D: Tam nic nebylo… Pak až s Hicksem, ale to nebylo konsenzuální.

A: A jak jsi ty fantazie kontroloval, když jsi byl na škole nebo později v armádě?

D: Alkoholem, pornografií a masturbací.

A: To ti tehdy stačilo pro uspokojení?

D: Ano. Ale jakmile jsem měl příležitost a místo, kde bych mohl své fantazie proměnit v realitu... bylo to příliš silné. Ty tužby rostly a byly stále silnější.

A: Můžeš mi říct detailněji o těch fantaziích? Jaké byly?

D: No... Byly to fantazie o dobře stavěných mladých mužích, které bych měl plně pod kontrolou. Nevím, jestli do těch fantazií zapadala i vražda, ale věděl jsem, že je to jediný způsob jak ty fantazie plně realizovat.

A: Takže to byly fantazie o tvé naprosté dominanci?

D: Přesně.

A: A oni byli tvými otroky?

D: Jo.

A: A co čtvrcení těl tvých obětí?

D: To byla nejdřív nutnost, protože jsem nevěděl jak se zbavit těl. Postupně mě to ale začalo vzrušovat. A nakonec jsem si nechával památky - jejich lebky.

A: Jen lebky? Žádné jiné části těl?

D: Někdy jejich genitálie, ruce...

K nakládání s obětmi a jejich mrtvolami

A: Kde jsi se naučil tolik o lidské anatomii? Měl jsi nějaké lékařské knihy?

D: Ne. Vše jsem řešil metodou pokus - omyl. Nikdy jsem neměl nějaké velké vědomosti o lidské anatomii.

A: Byl jsi přece medik.

D: To ano, ale to byla vojenská polní nemocnice, měl jsem jen všeobecné lékařské znalosti.

A: A co znalosti různých chemikálií, s jejichž pomocí jsi se zbavoval těl?

D: To stejné, metoda pokus - omyl.

A: Svoje oběti jsi uspával chloroformem?

D: Párkrát jsem to zkusil, ale nikdy to nefungovalo. Možná jsem měl nějaký špatný druh, nevím... Mnohem účinnější byly prášky na spaní, které jsem jim přidal do pití.

A: Nikdy jsi nepoužil násilí?

D: Párkrát ano. Vždycky jsem chtěl, aby to bylo rychlé a bezbolestné. Jednou mi došly prášky na spaní a došlo ke rvačce, při které jsme převrhli stůl a rozbili jednu sošku. A s jedním asi 15letým jsem zase neměl prášky, tak jsem ho praštil, ale nechal jsem ho jít. On se potom vrátil a chtěl po mě peníze. Porvali jsme se a on zase odešel. Všechno řekl policistům, kteří mu nevěřili a tak. Ale bylo to jen dvakrát.

A: Co jsi používal při rozřezávání těl?

D: Jeden opravdu hodně velký lovecký nůž. Koupil jsem ho v nákupním centru.

A: Používal jsi při rozřezávání nějaký osvědčený postup?

D: Ne, prostě... Nerad o tom mluvím, když se to nahrává...Nevím, kdo to bude poslouchat...Opravdu to chcete mít nahrané?

K sexuálnímu nakládání s obětmi

A: Měl jsi se svými obětmi sex před jejich smrtí?

D: Před i po.

A: Po smrti?

D: Ano.

A: Vzrušuje tě nekrofílie?

D: Ano a to vedlo ke kanibalismu. Jedna věc vedla k druhé.

A: Sex s obětmi, to znamenalo anální sex?

D: Někdy.

A: Co dalšího?

D: Ehm… Někdy jsem nad nimi pouze masturboval… Někdy, ehm.. jim dával penis do úst. Jindy jsem udělal do jejich těl takovou malou štěrbinu a…. vím, že to zní hrozně, ale já jsem to tak prostě dělal.

A: Uspokojoval tě víc sexuální akt s obětmi, nebo jejich ovládání?

D: Tak půl na půl.

A: Půl na půl?

D: Ano, ano. Ve skutečnosti už jen chození ven a …. řekněme lovení, bylo samo o sobě vzrušující. Nikdy jsem nevěděl, koho potkám, jak pěkní budou, kolik zábavy spolu zažijeme. Toto samo o sobě byla část ... ehm vzrušení.

A: Byl kanibalismus o tvém sexuálním uspokojení?

D: Ano. Začalo to jako experiment, ale cítil jsem jako by se stávali více mojí součástí a to se mi líbilo…

A: To je zajímavé…

D: Takže mi to poskytovalo určité uspokojení a vzrušení.

Oběti:

Steven Hicks

19 let. Zabit 6. června 1978. Omráčen činkou a následně uškcen. Tělo rozčtvrceno nožem.

Steven Tuomi

24 let. Zabit 15. září 1987. Rozmlácený hruník, poté rozřezán.

James Doxtator

14 let. Zabit 16. ledna 1988. Zdrogován a zardoušen. Torzo vloženo do kyseliny, kosti rozdrceny

Richard Guerrero

23 let. Zabit 24. března 1988. Uspán prášky a zardoušen. Tělo bylo rozřezáno a vyhozeno mezi odpatky. 

Anthony Sears

24 let. Zabit 25. března 1989. Zardoušen a rozřezán. Dahmer si uschoval jeho hlavu a genitálie. Lebku později obarvil.

Edward Smith

27 let. Zabit v červnu 1990. Uspán, zardoušen, rozřezán. Tělo bylo rozpuštěno v kyselině.

Raymond Smith

33 let. Zabit v červenci 1990. Zardoušen a rozřezán. Lebku Dahmer obarvil a ponechal si ji.

Ernest Miller

22 let. Zabit v září 1990. Uspán a podříznut. Poté naložen do kyseliny. Kostru Dahmer vybělil. Uschoval si též jeho bicepsy pro pozdější konzumaci.

David Thomas

23 let. Zabit 24 září 1990. Uspán a zardoušen.

Curtis Straughter

19 let. Zabit 18. února 1991. Uspán a zardoušen. Tělo rozřezáno.

Errol Lindsey

19 let. Zabit 7 dubna 1991. Zardoušen. Kostru si Dahmer ponechal.

Anthony Huges

31 let. Zabit 24 května 1991.Uspán, zardoušen. Tělo rozřezáno, tkáň odstraněna pomocí kyseliny, část kostry uchována.

Konerak Sinthasomphone

14 let. Zabit 30. května 1991. Uspán, poté mu byla do hlavy vyvrtána malá díra a injekcí vstříknuta do čelního kyselina sodná. Následně zardoušen.

Matthew Turner

20 let. Zabit 30 června 1991. Uspán a zardoušen. Jeho tělo bylo rozřezáno a pochozeno poblíž Dahmerova bytu.

Jeremiah Weinberger

23 let. Zabit 7. července 1991. Uspán, vyvrtán malý otvor do hlavy a následně injekční stříkačkou vpravena vařicí voda. Poté ponechám naživu ještě dva dny. Následně zardoušen.

Oliver Lacy

23 let. Zabit 15. července 1991. Uspán a zardoušen. Jeho srdce bylo nalezeno v lednci.

Joseph Bradehoft

25 let. Zabit 19. července 1991. Uspán a zardoušen. Hlava a torzo těla se našly v Dahmerově bytě. 

DALŠÍ FOTOGRAFIE:

To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key.

press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
DOKUMENTY: