top of page

Jerome Brudos

8. 4. 2011

Jerome Brudos - americký sériový vrah přezdívaný „Shoe Fetish Slayer“, jehož zločiny byly úzce spojeny se sexuální posedlostí ženskými chodidly, botami a spodním prádlem. V průběhu necelých šestnácti měsíců v letech 1968–1969 zavraždil v americkém Oregonu čtyři mladé ženy. Těla některých obětí po smrti sexuálně zneužíval, oblékal do ženského prádla a fotografoval. Třem z nich navíc odřízl části těla, které si ponechal jako trofeje. Za své zločiny byl odsouzen ke třem po sobě jdoucím doživotním trestům odnětí svobody.

​​

  • Narozen: 1939

  • Zemřel:28. 3. 2006

  • Země: USA

  • Počet obětí: 4+

  • Unikal: 1 rok

  • Vražedná aktivita: 1968-1969

  • Přezdívka:„ Bestie z Harkstedu “​

Jerome Brudos

Jerome Brudos patřil mezi nejznámější americké sériové vrahy 60. let 20. století. Během necelých šestnácti měsíců v letech 1968–1969 zavraždil v Oregonu čtyři mladé ženy. Jeho zločiny byly úzce spojeny s dlouhodobým sexuálním fetišismem zaměřeným na ženské boty a spodní prádlo, ale také s násilnými sexuálními fantaziemi, jejichž počátky sahaly až do jeho dětství.

Dětství a první varovné signály

Jerome Brudos se narodil 31. ledna 1939 ve městě Webster v americkém státě Jižní Dakota. Jeho rodina se během jeho dětství opakovaně stěhovala, až se nakonec usadila v Oregonu. Vztah s matkou Eileen byl podle pozdějších životopisných zpracování velmi problematický. Ta si údajně přála dceru a narození dalšího syna pro ni bylo zklamáním. Zatímco staršímu bratrovi projevovala náklonnost, Jerryho často kritizovala, ponižovala a přísně trestala. Chlapec k ní postupně získal silně nepřátelský vztah. Již kolem pěti let jej začaly fascinovat dámské boty na vysokých podpatcích. Podle pozdějších popisů našel na skládce pár dámských střevíců, které si odnesl domů a tajně je nosil. Když to matka zjistila, rozzuřila se, chlapce potrestala a boty před ním spálila. Jeho zájem tím však nezmizel. O několik let později se pokusil odcizit boty své učitelce v první třídě základní školy. Při pokusu byl přistižen a musel se ke svému jednání přiznat.

​

„Není jasné, proč se Jerome Brudos stal fetišistou na ženské nohy“ tvrdí specialista na sériové vrahy, Harold Schechter, „je ale jisté, že se tato úchylka začala u něj projevovat v neuvěřitelně nízkém věku.“ S přibývajícím věkem se Brudosova záliba dále rozvíjela. Začal krást dámské boty a později také spodní prádlo, které odnášel například z prádelních šňůr sousedek. V dospívání již tyto předměty spojoval se sexuálním vzrušením a postupně si vytvářel rozsáhlejší sbírku odcizeného ženského oblečení.

První útok a pobyt na psychiatrii

Brudosovy sexuální fantazie postupně nabývaly stále násilnější podoby. V šestnácti letech již například pod pohrůžkou nožem přinutil jednu ze svých známých, aby se svlékla, a nahou ji fotografoval. První skutečně vážný střet se zákonem však přišel v dubnu 1956, kdy mu bylo sedmnáct let. Tehdy vylákal stejně starou dívku na projížďku automobilem. Na opuštěném místě ji vyzval, aby se svlékla, a když odmítla, vytáhl ji z vozu a brutálně zbil. Při útoku jí dokonce zlomil nos. Její křik naštěstí zaslechla projíždějící dvojice, která zastavila a dívce přispěchala na pomoc. Oba mladé lidi následně odvezla na policejní stanici. Brudos se při výslechu k napadení přiznal, tvrdil však, že chtěl dívku pouze přimět ke svlékání, aby ji mohl fotografovat. Následná domovní prohlídka odhalila jeho rozsáhlou sbírku dámských bot, spodního prádla a fotografií nahých dívek. Vyšlo rovněž najevo, že si již dříve nedaleko rodinného domu vyhloubil podzemní úkryt, v němž si představoval držení unesené ženy v zajetí. Vzhledem k závažnosti jeho chování byl šestnáctého dubna 1956 umístěn do psychiatrického zařízení Oregon State Hospital, kde strávil přibližně devět měsíců. Ani během pobytu však nebyl zcela izolován od okolního světa a mohl nadále docházet do školy. Psychiatrická vyšetření odhalila výrazné sexuální odchylky a násilné fantazie, které odborníci spojovali s Brudosovým nepřátelským vztahem k matce a ženám obecně. Podle pozdějších životopisných zpracování si například představoval, že bude unesené ženy ukládat do mrazničky, aby jejich ztuhlá těla mohl aranžovat do různých sexuálních poloh. Lékaři však jeho stav nepovažovali za natolik závažný, aby vyžadoval dlouhodobé ústavní léčení. Po přibližně devíti měsících byl Brudos propuštěn. Podle tehdejšího psychiatrického hodnocení netrpěl závažným duševním onemocněním a jeho problémy byly částečně vysvětlovány nezralostí a obtížným dospíváním. Některé pozdější prameny ovšem uvádějí také diagnózu hraniční schizofrenie, jak se tehdy používala v dobové psychiatrické terminologii. Z dnešního pohledu je pozoruhodné, že ani násilné sexuální fantazie, předchozí útoky na dívky a úvahy o jejich držení v zajetí nevedly k závěru, že představuje dlouhodobé nebezpečí. Je však třeba připomenout, že se psal rok 1956 a poznatky o sexuálně motivovaném násilí, hodnocení rizika recidivy a vývoji sériových pachatelů byly oproti současnosti značně omezené. Přesto zůstává otázkou, zda tehdejší odborníci Brudosovu nebezpečnost nepodcenili.

Mladý Jerry Brudos

Mladý Jerry Brudos

Manželsví a rostoucí posedlost

Poté Brudos nastoupil do armády, ale brzy z ní byl propuštěn a stal se elektrotechnikem. Když mu bylo 22 let, seznámil se s tehdy 17letou plachou dívkou, která se později stala jeho manželkou. Zprvu byla ochotna plnit některé manželovy choutky včetně toho, že po domě musela chodit nahá a on ji fotil. Také mu slíbila, že nebude chodit do jeho dílny v garáži, ani do podkroví, kde měl poschovávané prádlo, boty a později i části těl. Zlom nastal ve chvíli, kdy před ni jednou předstoupil oblečený v ženském spodním prádle. Manželka jeho zálibám nerozuměla a jeho chování ji ranilo. Tak se Brudos opět stáhl se svými erotickými zálibami do světa svých sexuálních fantazií, ve kterém pokračoval v krádežích dámského prádla a bot a tajně fotografoval cizí ženy. Nakonec už žena veškerý sex s Brudosem  odmítala, přesto spolu během vztahu zplodili 2 děti.

Fotografie, kterou Brudos pořídil při sledování žen na ulici 

První vražda

Ani po propuštění z psychiatrické léčebny Brudos ve svém jednání nepřestal. Nadále kradl dámské boty a spodní prádlo, postupně se však začal dopouštět také závažného sexuálního násilí. V květnu 1967 například sledoval ženu, jejíž boty na vysokých podpatcích ho zaujaly. Vnikl za ní do bytu, kde ji škrtil až do bezvědomí, znásilnil a poté jí odcizil několik párů bot. Žena útok přežila. První vraždu spáchal 26. ledna 1968. Toho dne se v portlandské čtvrti, kde Brudos bydlel se svou manželkou a dvěma dětmi, pohybovala devatenáctiletá Linda Slawsonová. Pracovala jako podomní prodejkyně encyklopedií a při obcházení domů zaklepala také na dveře Brudosova domu. Ten předstíral zájem o koupi encyklopedie a pozval ji dovnitř. Jakmile se mladá žena ocitla v jeho moci, udeřil ji do hlavy a následně uškrtil. Její tělo ukryl a později s ním manipuloval v garáži, kterou využíval jako soukromou dílnu. Podle pozdějších rekonstrukcí se přitom v domě nacházela také jeho manželka s dětmi. Brudos je následně poslal na jídlo, aby mohl zůstat s tělem sám. Mrtvou ženu oblékal do dámského spodního prádla a bot ze své sbírky, aranžoval její tělo do různých poloh, fotografoval je a sexuálně zneužíval. Nakonec jí pilkou oddělil levé chodidlo, které si ponechal jako trofej. Uchovával je v mrazničce a později na ně nazouval různé dámské boty. Zbytku těla se zbavil v řece Willamette. Podle svého pozdějšího přiznání jej shodil z mostu, přičemž je zatížil, aby nevyplavalo. Lindiny ostatky se nikdy nepodařilo nalézt. Její vražda tak zůstala jedinou ze čtyř Brudosových přiznaných vražd, u níž nebylo nalezeno tělo oběti.

Linda Slawson

Linda Slawson

Když se Linda Slawsonová nevrátila domů, její rodina oznámila zmizení policii. Kriminalisté se nejprve pokusili zrekonstruovat její poslední pracovní den. Prověřili proto záznamy společnosti, pro kterou prodávala encyklopedie, avšak nepodařilo se jim zjistit přesnou trasu, po níž se 26. ledna pohybovala. Policie sice vypátrala její zaparkovaný automobil, žádné stopy vedoucí k objasnění zmizení však neobjevila. Linda byla vedena jako pohřešovaná a její rodina neměla nejmenší tušení, co se s ní stalo. To se dozvěděla až o více než rok později.

Jan Whitney

Jan Whitney

Druhou Brudosovou obětí se stala třiadvacetiletá Jan Susan Whitneyová, která se 26. listopadu 1968 vracela domů před oslavami Dne díkůvzdání. Její automobil se porouchal na dálnici Interstate 5 mezi městy Salem a Albany v Oregonu. Jan tehdy nebyla sama. Cestou svezla dva stopaře, kteří nyní společně s ní čekali u nepojízdného vozu na pomoc. Když kolem projížděl Jerry Brudos, zastavil a nabídl se, že automobil opraví. Tvrdil však, že si nejprve musí doma vyzvednout potřebné nářadí. Jan jeho nabídku přijala a společně se stopaři nastoupila do Brudosova vozu. Ten nejprve oba muže vysadil na jejich požadovaném místě a poté odvezl Jan ke svému domu.

Zaparkoval před garáží a předstíral, že si jde pro nářadí. Místo toho však nenápadně nastoupil na zadní sedadlo automobilu, zatímco Jan seděla vpředu. Vyzval ji, aby zavřela oči, a když jeho požadavku vyhověla, zezadu jí kolem krku utáhl kožený popruh a uškrtil ji. Mrtvou ženu pak přenesl do své dílny v garáži a tam jej zneužil. Stejně jako v případě Lindy Slawsonové ji oblékal do různých kusů dámského spodního prádla a obuvi, aranžoval do různých poloh a fotografoval. Tělo následně zavěsil pomocí kladky na hák u stropu garáže, kde je ponechal přibližně dva dny. Během této doby s ním opakovaně sexuálně manipuloval.

Právě tehdy málem došlo k odhalení vraždy. V době, kdy Brudos s rodinou nebyl doma, narazil do jejich garáže automobil a prorazil část její stěny. K nehodě přijela také policie. Přestože uvnitř viselo tělo zavražděné ženy, zasahující policista si jej podle Brudosova pozdějšího vyprávění nevšiml. Otvor se totiž nacházel nízko nad zemí a výhled do garáže znesnadňovaly tma, prach a trosky. Brudos to později komentoval slovy: „To bylo o fous.“ Před odstraněním těla ženě odřízl jeden prs, z něhož chtěl vytvořit odlitek zalitý do pryskyřice a používat jej jako těžítko. Pokus se mu však podle jeho výpovědi nepodařil. Tělo následně zatížil kusem železa a vhodil do řeky Willamette. Jan Whitneyová zůstala pohřešovaná až do roku 1969. Její ostatky byly objeveny 27. července, tedy měsíc poté, co se Brudos přiznal k její vraždě a byl odsouzen.

Třetí Brudosovou obětí se stala studentka chemie Oregonské státní univerzity Karen Elena Sprinkerová. Dne 27. března 1969 se měla setkat se svou matkou na obědě v obchodním domě ve městě Salem. Na domluvenou schůzku však nikdy nedorazila. Její automobil zůstal zaparkovaný nedaleko obchodního domu. Pozdější vyšetřování odhalilo, že se toho dne na parkovišti pohyboval také Jerry Brudos, tentokrát převlečený do ženských šatů. Podle některých svědectví si lidé všimli nezvykle vysoké ženy s mužskými rysy. Nikdo však netušil, že jde o nebezpečného sexuálního agresora, který už měl na svědomí dvě vraždy. Brudos si přitom původně vyhlédl jinou mladou ženu, která měla na sobě krátkou sukni a boty na vysokých podpatcích. Pokusil se ji sledovat, ale ztratila se mu z dohledu. Když se vracel ke svému automobilu, všiml si Karen Sprinkerové, která právě vystupovala ze svého vozu. Přestože ho její obuv podle jeho pozdější výpovědi nijak zvlášť nepřitahovala, rozhodl se zaútočit právě na ni. Pod pohrůžkou střelnou zbraní ji donutil nastoupit do svého automobilu a odvezl ji do garáže u svého domu. Tam ji přinutil svléknout se, oblékat si různé kusy dámského spodního prádla a pózovat před fotoaparátem. Pořizoval přitom snímky, které se později staly důležitými důkazy proti němu. 

Karen sexuálně napadl a následně ji usmrtil oběšením na háku zavěšeném u stropu garáže, který použil již při předchozí vraždě. Stejně jako u ostatních obětí pak sexuálně zneužíval i její mrtvé tělo. Nakonec jí odřízl oba prsy, které chtěl využít k výrobě odlitků. Tělo následně zatížil částí automobilového motoru a zbavil se ho v řece Long Tom. Karen tak zmizela podobně záhadně jako předchozí dvě zavražděné ženy. Tentokrát se však Brudosovi nepodařilo zahladit všechny stopy.

Karen Sprinkler

Karen Sprinkler

Karen Sprinkler

Unesená Karen Sprinkler vyfocena v Brudosově garáži

Dne 21. dubna 1969 se Brudos pokusil unést další mladou ženu. Tentokrát si vyhlédl čtyřiadvacetiletou administrativní pracovnici Sharon Woodovou, která po skončení pracovní doby v Portlandu mířila na setkání se svým manželem. Měli spolu projednat rozvod. Když Sharon vstoupila do podzemních garáží, kde měla zaparkovaný automobil, získala nepříjemný pocit, že ji někdo sleduje. Rozhodla se proto vrátit k místu, odkud slyšela hlasy dalších lidí. Vtom jí však kdosi poklepal na rameno. Když se otočila, spatřila vysokého, zavalitého muže, který na ni mířil pistolí. Přikázal jí, aby nekřičela. Sharon se však nehodlala podvolit. Přestože vážila jen kolem padesáti kilogramů a útočník byl výrazně silnější, rozhodla se bojovat. Byla přesvědčena, že ji chce muž zavraždit, a doufala, že její křik a hluk zápasu přivolají pomoc. Začala se bránit, kopala do útočníka a pokusila se mu vytrhnout pistoli z ruky. Muž ji chytil kolem krku a snažil se ji umlčet, Sharon ho však silně kousla do ruky, až mu začala téct krev. Přestože měla proti mnohem silnějšímu protivníkovi jen malou šanci, nepřestávala se bránit. Útočník ji nakonec popadl za vlasy a prudce jí udeřil hlavou o betonovou podlahu. Žena byla nárazem omráčena. Právě v tu chvíli však Sharon zaslechla přijíždějící automobil. Útočník si uvědomil, že by mohl být přistižen, sebral ze země pistoli, kterou během zápasu upustil, a z místa uprchl. Sharon tak svým odhodlaným odporem pravděpodobně zabránila vlastnímu únosu a možné vraždě. Přivolaným policistům následně poskytla popis pachatele. Vybavovala si především jeho mohutnou postavu, modré oči a výrazně pihovatý obličej. Tehdy ještě netušila, že se ubránila sériovému vrahovi, který měl v té době na svědomí již tři mladé ženy.

Sharon Wood

Sharon Wood

Pouhé dva dny po neúspěšném útoku na Sharon Woodovou, 23. dubna 1969, se Brudos zmocnil své čtvrté známé oběti. Stala se jí dvaadvacetiletá Linda Dawn Saleeová, která pracovala jako sekretářka a současně studovala na Portland State University. Toho odpoledne navštívila obchodní centrum v Portlandu, kde nakupovala narozeninové dárky pro svého snoubence. Když se vracela k automobilu, zastavil ji muž, který se představil jako policista. Brudos jí ukázal falešný policejní odznak a oznámil, že je podezřelá z krádeže v obchodě. Přestože Linda jakékoliv provinění popírala, přesvědčil ji, aby jej následovala k jeho automobilu. Teprve tam jí sdělil, že nejde o policejní zákrok, ale o únos, a tvrdil, že za její propuštění bude požadovat výkupné. Poté ji odvezl ke svému domu. Když však vystoupili z automobilu, na verandě se nečekaně objevila Brudosova manželka a oznámila mu, že je připravená večeře. Brudos proto Lindu odvedl zpět do garáže, svázal ji a nechal tam samotnou. Sám se mezitím odebral do domu, kde v klidu povečeřel se svou rodinou. Když se vrátil, zjistil, že se mladé ženě podařilo uvolnit pouta. Linda se však stále nacházela v garáži. Brudos se ji pokusil znovu znehybnit, tentokrát pomocí koženého řemene, který jí utáhl kolem krku. Žena se zoufale bránila, kopala kolem sebe a škrábala útočníka, ten ji však nakonec uškrtil. Během útoku ji také sexuálně napadl.

​

Ani její smrtí však Brudosovo násilné jednání neskončilo. Tělo zavěsil na stejný hák, který použil již při předchozích vraždách, a následně se pokusil o mimořádně bizarní experiment. Do oblasti hrudníku mrtvé ženy zavedl dvě kovové jehly, které připojil ke zdroji elektrického proudu. Doufal, že proud vyvolá svalové stahy a tělo se začne pohybovat, jako by „tančilo“. Pokus však selhal. Elektrický proud způsobil pouze lokální popáleniny v místech vpichů. Tělo si ponechal přibližně jeden den, během něhož je ještě sexuálně zneužil. Poté jej přivázal k těžké automobilové převodovce a vhodil do řeky Long Tom, kde doufal, že navždy zůstane skryté. Právě tento způsob zahlazování stop se mu však měl brzy stát osudným.

Linda Salee

Linda Salee

Přestože během pouhých šestnácti měsíců zmizely v Oregonu čtyři mladé ženy, policie zpočátku neměla dostatek důkazů, které by jednotlivé případy spojovaly. Zásadní průlom nastal až 10. května 1969, sedmnáct dní po zmizení Lindy Saleeové. Dva rybáři tehdy v mělké části řeky Long Tom objevili něco, co zprvu považovali za velký balík plovoucí těsně pod hladinou. Když se přiblížili, zjistili, že jde o tělo mladé ženy v pokročilém stadiu rozkladu. Přivolaní kriminalisté zjistili, že tělo bylo nylonovým lanem a měděným drátem připevněno k těžké automobilové převodovce, která jej měla udržet pod vodou. Při ohledání je zaujal neobvyklý způsob uvázání uzlů, ale také měděný drát stočený způsobem připomínajícím práci elektrikáře. Vyšetřovatelé proto začali uvažovat, zda pachatel nemá zkušenosti s elektrotechnickými pracemi nebo opravami automobilů. Podle zubní dokumentace byla mrtvá žena identifikována jako Linda Saleeová. Policisté následně zahájili důkladné prohledávání řeky a jejího okolí. To mělo již za dva dny přinést další zásadní objev. 

Uzel, kterým Brudos uvazoval zátěž k mrtvolám, než je hodil  do vody

Již 12. května 1969, pouhé dva dny po prvním objevu, nalezli policejní potápěči přibližně osmnáct metrů od prvního místa nálezu další ženské tělo. Patřilo devatenáctileté studentce Karen Sprinkerové, pohřešované od 27. března. Také její tělo bylo zatíženo. Kriminalisté navíc zjistili, že pachatel použil stejný typ nylonového lana a měděného drátu jako v případě Lindy Saleeové. Shodoval se rovněž způsob jejich upevnění. Bylo proto téměř jisté, že obě ženy zavraždil stejný člověk. Zajímavé byly i úvahy o jeho fyzické síle. Těla zatížená těžkými automobilovými součástkami musel někdo dopravit k řece a vhodit do vody. Kriminalisté proto zvažovali, zda za vraždami nestojí mimořádně silný muž, případně dvojice spolupracujících pachatelů. Použití automobilových součástek, specifických uzlů a elektrických vodičů současně naznačovalo, že vrah může mít zkušenosti s opravami automobilů nebo elektrotechnickými pracemi. Policie proto začala prověřovat také místní autoservisy a vrakoviště.

Policisté vytahující tělo z řeky

Protože Karen Sprinkerová studovala na Oregonské státní univerzitě v Corvallisu, rozhodli se kriminalisté prověřit také její spolužáky a další studenty. Zpočátku se zdálo, že tato cesta nikam nepovede. Nikdo nevěděl o podezřelém muži, s nímž by se Karen stýkala, ani o okolnostech, které by mohly vysvětlit její zmizení. Během rozhovorů se studentkami však vyšetřovatelé narazili na zajímavou stopu. Několik mladých žen uvedlo, že jim v poslední době telefonoval neznámý muž, který se představoval jako veterán z války ve Vietnamu a snažil se je vylákat na schůzku. V areálu univerzity se navíc pohyboval podezřelý, zavalitý muž se světlými, nazrzlými vlasy a pihovatým obličejem. Jeho popis nápadně připomínal útočníka, kterému se v dubnu podařilo uniknout Sharon Woodové. Jedna ze studentek dokonce přiznala, že s neznámým mužem na schůzku skutečně šla. Jeho chování ji však znepokojovalo. Během rozhovoru totiž nečekaně stočil řeč na zavražděné ženy, jejichž těla byla nedávno nalezena v řece Long Tom. Dokonce se jí zeptal, jak může vědět, že ji také neodveze k řece a neuškrtí. Přestože informace o vraždách byly již veřejně známé, takové výroky vzbudily u kriminalistů pochopitelné podezření. Policisté proto studentku požádali, aby je upozornila, pokud ji neznámý muž znovu kontaktuje, a pokusila se s ním domluvit další schůzku. Po několika dnech skutečně zatelefonoval. Dívka souhlasila, že se s ním setká ve své studentské koleji, kde už na něj ovšem čekali také vyšetřovatelé. 

Jerome Brudos

Jerome Brudose mugshot

Neznámým mužem byl třicetiletý Jerome Brudos. Při rozhovoru s policisty působil sebejistě a ochotně odpovídal na jejich otázky. Poskytl jim své osobní údaje, které se ukázaly jako pravdivé. Kriminalisté tehdy neměli dostatek důkazů, aby jej mohli zadržet, a proto ho propustili. Jeho chování a podobnost s popisem pachatele předchozích útoků však byly natolik podezřelé, že se rozhodli prověřit jeho minulost. Následně zjistili, že Brudos má záznamy o sexuálně motivovaném násilí. Významnou roli sehrálo také svědectví další mladé ženy, která se v dubnu 1969 ubránila pokusu o únos a později jej označila za svého útočníka. Policie tak získala důvod k dalším úkonům a 26. května provedla prohlídku Brudosova domu. Objevila při ní důkazy, které jej spojovaly se zavražděnými ženami. O tři dny později, 29. května 1969, byl Brudos zatčen v souvislosti s předchozím pokusem o únos. Vyšetřování několika vražd se tím zásadně posunulo.

Po zatčení se Brudos během policejních výslechů postupně přiznal ke všem čtyřem vraždám i několika předchozím sexuálně motivovaným útokům. Podrobně popisoval nejen průběh svých zločinů, ale také své sexuální fantazie a fetišismus zaměřený především na ženské nohy, boty a spodní prádlo. V jeho výpovědích však vyšetřovatelé nenacházeli skutečnou lítost nad osudem zavražděných žen. Pokud projevoval obavy, týkaly se především dopadu jeho zločinů na vlastní manželku a děti. A obával se zcela oprávněně. Jeho zločiny totiž zásadně ovlivnily i jejich život. Na jeho manželku totiž padlo podezření ze spolupráce u jedné z vražd. Svědkyň totiž tvrdila, že mu pomáhala přenášet tělo zavražděné ženy. V říjnu 1969 tak sama stanula před soudem, ale všech obvinění byla zproštěna. Obě děti byly během jejího stíhání dočasně umístěny do náhradní péče. V následujícím roce se žena s Brudosem rozvedla, změnila sobě i dětem příjmení a odstěhovala se. Soud zároveň zakázal dětem kontakt s otcem.

Vzhledem k množství usvědčujících důkazů se Brudosova obhajoba rozhodla zaměřit především na otázku jeho duševního stavu a trestní odpovědnosti. Brudos zpočátku tvrdil, že za své jednání není kvůli duševní chorobě odpovědný. Jeho obhájci proto nechali během června 1969 vypracovat celkem sedm odborných posudků, pět psychiatrických a dva psychologické. Výsledky však pro Brudose příznivé nebyly. Všech sedm odborníků dospělo ke shodnému závěru, že byl v době vražd z právního hlediska příčetný. Přestože vykazoval závažné osobnostní a sexuální odchylky, jeho duševní stav jej nezbavoval trestní odpovědnosti. Rozuměl povaze svého jednání i jeho protiprávnosti.

Dne 27. června 1969 se proto třicetiletý Brudos před soudem přiznal k vraždám Jan Whitneyové, Karen Sprinkerové a Lindy Saleeové. Soud mu uložil tři po sobě jdoucí doživotní tresty odnětí svobody. Za vraždu své první oběti Lindy Slawsonové odsouzen nebyl. Přestože se k ní přiznal, její tělo nebylo nikdy nalezeno a obžaloba nedisponovala dostatečnými důkazy k jeho odsouzení.

Brudos se ovšem se svým trestem nesmířil. Již v následujícím roce se obrátil na odvolací soud a napadl nejen přijetí svého přiznání, ale také způsob uložení tří doživotních trestů. Tvrdil mimo jiné, že další doživotní tresty měly být vykonávány souběžně, nikoliv postupně. Se svou argumentací však neuspěl.

Ani během dlouholetého věznění nepřestal usilovat o propuštění. Opakovaně se obracel na soudy a žádal o podmíněné propuštění. V roce 1995 oregonská komise pro podmíněné propuštění rozhodla, že další veřejná slyšení v jeho věci již nebudou probíhat. Brudos toto rozhodnutí napadl a dosáhl alespoň obnovení pravidelného posuzování své situace, nikoliv však samotného propuštění.

Ve vězení tak nakonec strávil zbytek života.

Jerome Brudos

Fotografie Jerome Brudose z Oregonské státní věznice

28. března 2006 Jerome Brudos zemřel ve věku 67 let. Jeho smrt nastala z přirozené příčiny. Byl nejdéle vězněným odsouzeným (37 let) v Oregonské státní věznici. Za tu dobu si vydobyl mnoho privilegií včetně volného pohybu bez dozoru po věznici, ačkoliv měl zřejmě instalován elektronický čip.

​

O případu se můžete dočíst v populární knize: Nejkrutější psychopati v dějinách.

DALŠÍ FOTOGRAFIE

  • Facebook
  • Instagram

Copyright © 2009-2026 SerialKillers.cz

Po plagiátech je aktivně pátráno!

Komentáře
bottom of page