Nejhorší masoví vrazi po roce 2000 - díl 4 - období 2006 - 2007
(řazeno chronologicky)
Tento článek mapuje nejzávažnější masové vraždy spáchané po roce 2000. Než přistoupíme k samotnému přehledu, považujeme za nutné vymezit, jaká kritéria byla pro zařazení jednotlivých případů zvolena a jaké typy útoků naopak zahrnuty nebyly.
Podobné soupisy masových vražd nejsou výjimečné. Často však spojují události pouze na základě počtu obětí, aniž by bylo zřejmé, proč jsou zahrnuty některé případy a jiné nikoli. Výsledkem bývá směšování skutků, které mají společný pouze rozsah následků, nikoli povahu či kontext.
Za „nejhorší“ byly pro účely tohoto článku považovány útoky s nejzávažnějšími následky, tedy ty, při nichž zahynulo devět a více osob (bez pachatele). Tato hranice byla stanovena na základě porovnání dostupných případů (i vzhledem k časovým možnostem autora) a představuje metodologickou podmínku zařazení. I při jejím uplatnění bylo identifikováno více než 150 událostí. Snížení hranice na osm obětí by znamenalo rozšíření seznamu minimálně o dalších 50 případů. Naším cílem bylo zachytit všechny události splňující stanovená kritéria, tedy žádný relevantní případ neopomenout. Z tohoto důvodu bylo nutné prověřit přibližně dvojnásobný počet smrtelných incidentů oproti konečnému počtu zařazených událostí. Případy, které byly následně vyřazeny, nesplňovaly buď podmínku minimálně 9 zemřelých obětí, nebo spadaly do kategorií, jež jsme se rozhodli do přehledu nezahrnout (viz níže). Přes snahu o maximální úplnost nelze zcela vyloučit, že zejména v méně medializovaných regionech došlo i k dalším činům splňujícím zvolená kritéria, u nichž se nepodařilo dohledat dostatečně ověřitelné informace.
Co naopak nebudeme popisovat, jsou teroristické útoky. Důvodem není pouze jejich vysoký počet, ale především jejich odlišná povaha. Podrobné srovnání by přesahovalo rámec tohoto textu; uvedeme proto pouze základní vymezení. Teroristický čin je primárně nástrojem k dosažení politických, náboženských či ideologických cílů prostřednictvím vyvolání strachu a destabilizace společnosti. Typickým znakem bývá napojení na širší ideologické či organizační struktury, případně přímá či nepřímá logistická či jiná podpora dalších osob.
Oproti tomu tzv. „klasická“ masová vražda bývá zpravidla motivována individuálními pohnutkami – osobní záští, pomstou, frustrací, touhou po „slávě“ či jinými osobními motivy. Tyto činy obvykle nebývají koordinovány s dalšími osobami ani neslouží jako nástroj širší strategie.
Zahrnut tedy nebyl např. čin Nidala Malika, příslušníka americké armády, který v listopadu 2009 zavraždil 13 lidí a dalších 30 zranil na vojenské základně Fort Hood v Texasu, neboť udržoval kontakt s teroristy a dostával rady, ohledně příprav k útoku. Ze stejného důvodu nebyl zahrnut ani další útok ve jménu Islámského státu – čin Mohameda Lahouaieje Bouhlela, který autem usmrtil v Nice v roce 2016 86 osob a dalších 400 zranil. Ani nebyla zahrnuta střelba v San Bernardinu z prosince roku 2015, která měla za následek 14 mrtvých + asi 20 zraněných, i když zde už je situace složitější. Pachateli byli manželský pár, který zabíjel taktéž ve jménu tzv. Islámského státu. Není sice důkazů, že by manželé byli v přímém spojení s teroristy a čin byl nějakou teroristickou organizací koordinovaný, ale určité kontakty s islámskými radikály (i těmi, které měla v hledáčku FBI) a zřejmě i radikálními uskupeními měli. Pár (a především muž - Syed Rizwan Farook) se radikalizoval postupem času, a to údajně hlavně přes internet. Čin byl plánován.
Naopak jsme pro účely srovnání a jako ilustraci toho, jak tenká může být hranice mezi teroristickým činem a „klasickou“ masovou vraždou, zařadili i činy A. Breivika a O. Mateena. Oba útoky byly nepochybně motivovány politickým, ideologickým či náboženským přesvědčením pachatelů. V případě A. Breivika však primárním cílem nebylo vyvolání strachu jako prostředku nátlaku na stát či společnost, ale spíše demonstrativní čin, kterým chtěl svým názorům zajistit publicitu a prostor ve veřejném diskurzu. U O. Mateena je situace ještě komplikovanější. Přestože při útoku deklaroval jednání ve jménu tzv. Islámského státu, podle dostupných informací jednal samostatně, bez přímých organizačních vazeb, koordinace či podpory ze strany této struktury, a to jak při plánování, tak při samotné realizaci činu. Zařazení těchto případů je proto nutno chápat jako metodologicky hraniční a sloužící především k demonstraci limitů zvolených kritérií.
V souhrnu rovněž nejsou popisovány masové vraždy, které byly součástí širší kontinuální kriminální struktury nebo války (tedy zahrnuty nebyly např. masové vraždy v rámci drogových válek, vyřizování rivality gangů, mafií a kartelů, masové vraždy spáchané regulérními armádami, paramilitárními skupinami, ani dlouhodobými kriminálními strukturami). Rozhodujícím kritériem je izolovanost činu, nikoli však počet pachatelů, tedy výčet obsahuje i masové vraždy spáchané malou skupinou pachatelů – typicky dvojicí.
Každý případ byl zpracován stručně podle základního rámce:
-
Co se stalo?
-
Kdy a kde?
-
Jak byl čin proveden?
-
Proč k němu došlo?
Zvláštní pozornost byla věnována odlišení příčin, motivů a bezprostředních spouštěčů. Toto rozlišení je však často problematické. Řada pachatelů spáchá po činu sebevraždu, čímž znemožní hlubší porozumění jejich jednání. I v případech, kdy pachatel přežije, mohou být jeho výpovědi neúplné, účelové či psychologicky zkreslené. Navíc téměř vždy existuje více faktorů, které se podílí na smrtícím jednání. Snahou tedy bylo podle dostupných zdrojů popsat nejpravděpodobnější možné příčiny, motivy a všechny možné další faktory, které se mohly na fatálním konání podepsat. Jde tedy o určitý odhad autora. Míru jeho přesnosti musí posoudit čtenář.
Napříč analyzovanými případy se opakovaně objevuje jediný univerzální moment: bezprostřední otázka „Proč?“.
Jednoznačná odpověď však často neexistuje. Masová vražda je téměř vždy výsledkem souhry více faktorů – osobních, sociálních i situačních. Přesto lze konstatovat, že bez ohledu na deklarovaný motiv zůstává takový čin krajně bezohledným a odporně sobeckým aktem, jehož následky dalece přesahují samotného pachatele.
30. Bai Ningyang – Čína – 8. 5. 2006 - oběti: 12 + 5
(nar. 1986)
Prvním zločinem, na který se v tomto čtvrtém díle seriálu o nejhorších masových vraždách po roce 2000 budeme věnovat, je žhářská masová vražda, kterou měl na svědomí teprve devatenáctiletý muž jménem Bai Ningyang. Ten vstoupil v pondělí 8. května 2006 v 9 hodin ráno do mateřské školy v jedné vesničce poblíž města Gongyi v čínské provincii Henan. Tam se vydal do třídy, kde učila žena, které podle místních nadbíhal a dvořil se jí, přičemž ona jeho návrhy odmítala. Ve třídě v tu chvíli bylo, mimo zmíněné ženy, 21 dětí (věk kolem 5 let). Ningyang přítomné nejprve ohrožoval nožem a nařídil, aby se všichni přesunuli do zadní části místnosti. Poté zamknul a vzal přinesené lahve s benzínem a rozlil jej po místnosti. Nakonec řekl jednomu dítěti, jehož rodinu znal, aby odešlo, načež benzín zapálil a sám utekl. Požár měl za následek 2 usmrcené děti na místě, v nemocnici však bohužel na následky popálenin zemřelo dalších 10 z nich. K tomu všemu 4 další děti utrpěly zranění a popálena byla i učitelka, o kterou vrah usiloval. Po pachateli bylo ihned vyhlášeno rozsáhlé pátrání, do kterého bylo nasazeno několik stovek policistů, a vrah byl nalezen jen den po útoku v jedné z jeskyní v nedalekých horách. Následně byl odsouzen k trestu smrti, který byl brzy vykonán.
Co se týká útočníka, šlo údajně o introvertního, nezaměstnaného muže. Přístup do školky byl snadný, neboť mateřská škola byla provozována nelegálně, navíc přes ni běžně chodili dělníci do sousedící továrny. Můžeme jen odhadovat, že za hlavní příčinu této masové vraždy lze označit odmítnutí učitelkou, které se Ningyang neúspěšně dvořil a jako motiv pak připadá v úvahu msta. Bez zajímavosti však není ani konflikt, který měl Ningyang jen 2 dny před osudným dnem, který ukazuje na výraznou nevyrovnanost a možná hlubší psychické problémy útočníka. Toho dne měl totiž zcela banální hádku s mužem, který jej káral za to, že jde po čerstvě vydlážděné cestě. Devatenáctiletý mladík se došel ozbrojit a později toho dne onoho muže se dvěma noži v ruce pronásledoval po vesnici. Když se ho následně vydal jeho otec odzbrojit a potrestat, vzal jako rukojmí 5leté dítě. Ač se incident obešel bez jakýchkoli obětí, lze z něj zřejmě usuzovat na možné psychické problémy pachatele.
31. Qui Xinghua – Čína – 15. 7. 2006 - oběti: 11 + 2
(1959 – 28. 12. 2006)
Qui Xinghua, sedmačtiřicetiletý čínský farmář, během července roku 2006 připravil o život v čínské provincii Shaanxi 11 osob a další 2 zranil. Pachatel nejprve v taoistickém chrámu poblíž města Qiu ubil sekerou 10 spících lidí, když obětmi se stala jedna žena, čtyři poutníci a 5 duchovních. Vrah údajně po usmrcení obětí dokonce vydloubl jednomu z duchovních oči a vyňal některé jeho vnitřní orgány. Nakonec chrám zapálil a utekl. Na útěku pak o čtrnáct dní později napadl ještě rodinu jednoho farmáře. Bohužel i toto napadení si vyžádalo jednu usmrcenou oběť – dceru farmáře. Její rodiče vyvázli se zraněními.
Než se pachatele podařilo dopadnout, byl na útěku déle než měsíc. Během této doby se schovával v místních horách, které dobře znal. Muž byl nakonec odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán ještě v prosinci téhož roku.
Qui dříve neměl žádný podstatnější konflikt se zákonem a v jeho osobní anamnéze nebyly zaznamenány ani žádné potíže s duševním zdravím. Nicméně v jeho chování bylo možné spatřovat zvýšenou agresivitu. Navíc se vyznačoval až chorobnou žárlivostí, kdy se domníval, že dvě jeho dcery má manželka s cizím mužem. Právě tyto domněnky měla vyvrátit dvojí návštěva chrámu, kde se masová vražda odehrála, které proběhly v měsíci předcházejícím útoku. Tyto návštěvy chrámu však situaci spíše zhoršily a při jedné z nich se měl údajně Qui pohádat se správcem chrámu. Podle svých slov žárlil právě na něj a podezíral jej z toho, že jeho ženu „zneuctil“. Tento muž se tak proto stal jeho úhlavním nepřítelem. Tento fakt pak Podle čínské policie se pak Qui v rozčílení rozhodl zavraždit všechny obyvatele chrámu, načež chtěl celé místo zničit. Údajně také zprvu plánoval, že následně zavraždí i manželku, ale to si pak kvůli svému synovi, kterého měl na rozdíl od dcer, které považoval za nevlastní, rád, a proto od tohoto záměru upustil.
U soudu pak Qui prohlásil: „Omlouvám se všem obětem a jejich příbuzným. Já toho opravdu lituji a doufám, že společnost za to nebude vinit moji rodinu“. Před výkonem trestu stihnul ve vězení sepsat vyjádření, ve kterém své činy vysvětloval, nicméně toto vyjádření nebylo publikováno.
Zdá se, že v tomto případě, ostatně jako i v mnoha dalších v rámci tohoto seriálu, byla motivem činu msta. Za příčinu pak lze zřejmě označit nenávist vůči správci chrámu, kde k masové vraždě došlo, způsobenou chorobnou žárlivostí. Spouštěčem mohla být jedna z předchozích návštěv chrámu, kdy došlo mezi muži k hádce.
32. Wang Changyi – Čína – 1. 8. 2006 - oběti: 11 + 1
O této masové vraždě bylo zjištěno pouze to, že se stala 1. srpna 2006 v čínském městě Menzi v provincii Yunnan a pachatel nesl jméno Wang Changyi. Ten toho dne zavraždil 11 osob a jednu vážně zranil, přičemž minimálně část obětí tvořili příbuzní pachatele. Nic dalšího se ohledně této mnohonásobné vraždy nepodařilo zjistit, proto nejsou činěny žádné závěry o jejím možném motivu či příčinách.
33. Shi Yuejun – Čína – 24. – 29. 9. 2006 - oběti: 12 + 5
(5. 3. 1971 – 20. 12. 2006)
Další čínský případ, ve kterém lze pachatel označit za tzv. záchvatového vraha. Řeč je o sedmatřicetiletém řezníkovi jménem Shi Yuejun z provincie Jilin v Číně. Ten během 5 dnů v září roku 2006 zavraždil nožem celkem 12 osob a 5 dalších zranil (někde 13+4). Vše se odehrálo tak, že Shi nejprve v neděli 24. září ve dvou nedalekých městech v okrese Tonghua usmrtil sedm osob a čtyři vážně zranil. Téměř ve všech případech šlo o jemu známé osoby, se kterými měl v minulosti konflikt nebo o jejich příbuzné. Poté se ukrýval v okolí města Liunan a ve snaze vyhnout se dopadení zavraždil v průběhu několika následujících dní dalších 5 osob a jednu zranil. Nakonec byl po pátrání, do kterého bylo podle zpráv zapojeno přes 14 000 lidí, včetně 2000 policistů, dopaden v kukuřičném poli necelý týden po prvotním útoku. U následného soudu byl nad ním vyřknut ortel smrti. Poprava byla vykonána 20. prosince téhož roku.
Shi byl manželkou popisován jako introvert, který příliš nekomunikoval se svým okolím, a který měl až chorobné sklony k tomu, dlouze přemýšlet nad konflikty s ostatními lidmi. Policie neposkytnula žádné bližší informace, ani nekomentovala konkrétní motiv, ale podle místních obyvatel šlo v mužově historii vysledovat problémy s psychickým zdravím. Sám Shi prý popisoval svůj motiv jako „pomstu společnosti, která ho ponižovala a kvůli které trpěl“.
Motiv tedy je v případě tohoto pachatele zřejmě kombinovaný. V případě prvotního záchvatu se zdá, že byl hnán touhou po pomstě, kde příčiny lze hledat asi především v psychice pachatele. Motivem u zbylých 5 vražd byla zřejmě snaha zbavit se nepohodlných osob ve snaze uniknout dopadení.
34. Liu Weixiong – Čína – 4. 2. 2007 - oběti: 17 + 6
Třicetiletý muž jménem Liu Weixiong je odpovědný za úmyslné založení požáru, který si 4. února roku 2007 vyžádal život 17 osob a 6 dalších zranil. Událost se odehrála v čínském městě Taizhou v provincii Zhejiang. Objektem žhářského útoku byl dvoupodlažní dům, v jehož prvním patře byly umístěny obchody a druhé patro bylo využíváno jako ubytovna pro pracovníky. Pachatel se k činu přiznal a nakonec byl odsouzen k trestu smrti. Motivem popisovaného činu údajně měla být opět msta. Příčiny tohoto jednání, ani nic bližšího o osobě pachatele či spáchaném zločinu se nepodařilo dohledat.
35. Seung-Hui Cho – USA – 16. 4. 2007 - oběti: 32 + 23
(18. 1. 1984 – 16. 4. 2007)
Seung-Hui Cho, třiadvacetiletý, původem jihokorejský, vysokoškolský student vstoupil dne 16. 4. 2007 do budovy Polytechnického institutu státní univerzity v Blacksburgu ve státě Virginie a zde zastřelil 32 osob (studentů a vyučujících) a dalších 17 osob postřelil. K tomu dalších 6 osob se zranilo při skoku z okna ve snaze uniknout šílenému střelci. Jde tak až doposud (3/2023) o nejhorší školní masakr v historii USA. Na konci masakru Seung-Hui Cho obrátil zbraň proti sobě a spáchal sebevraždu. Útočník byl vyzbrojen dvěma pistolemi typu Glock 19 a Walther P22 – zbraně byly obstarány legální cestou.
Motivem činu byla pravděpodobně msta společnosti, když pachatel ve svých zápiscích kritizoval „zhýralost“, „děti zbohatlíků“, apod. Hlavní příčinu této masové střelby je zřejmě třeba hledat ve vnitřních faktorech na straně pachatele. Ten totiž trpěl dlouhodobě psychickými problémy, když se již od mala podroboval různým vyšetřením, léčbám a terapiím. Taktéž učitelé i spolužáci považovali jeho chování za abnormální - minimálně podivínské, spíše však přímo znepokojující až nebezpečné. Přesná diagnóza z psychiatrického hlediska zůstala nejasná, respektive žádná z diagnóz nebyla „obecně“ přijata – i když zdroje často se často shodují v tom, že pachatel trpěl sociální fobii a vadou řeči tzv. selektivním mutismem. Z rozboru jeho zápisků a nahrávek pak vyplynula i určitá inspirace a fascinace jinou školní masovou střelbou tzv. „Columbine massacre“. Za zmínku stojí jistě i to, že již v roce 2005 byl Cho obviněn z obtěžování dvou studentek a v návaznosti na posouzení jeho psychického stavu mu soud nařídil ambulantní psychiatrickou léčbu.
36. Danilo Guades – Filipíny – 2. 6. 2007 - oběti: 10 + 17
(nar. 1968)
Tato vražedná vlna se odehrála v noci dne 2. června 2007 ve filipínském městě Calbayog City. Zde devětatřicetiletý Danilo Guades zavraždil pomocí dlouhého filipínského nože „bolo“, který je podobný mačetě a pomocí palcátu 10 lidí. Dalších 17 obětí pak bylo zraněno. Vše začalo tak, že pachatel nejprve vstoupil do bytu své sestřenice a tam napadl ji, jejího manžela a jejich potomky. Poté vstoupil postupně ještě do tří dalších domů, kde napadl jak dospělé členy rodin, tak i přítomné děti. Nakonec při pronásledování napadl ještě několik dalších lidí na ulici, než se, kvůli strachu z následného postupu policie, vzdal jednomu z vesničanů. Na policejní stanici pak muž odpovědný za masakr zprvu vše popřel a přiznal se jen k staré vraždě svého bratra. Později několikrát změnil svou výpověď, až skončil u verze, že vraždil, aby umocnil sílu svého amuletu. Pachatel byl během hodinu trvající vražedné vlny pod vlivem alkoholu. Jeho pozdější osud se z dostupných zdrojů nepodařilo zjistit.
V pozadí osoby vraha stojí za zmínku určitě to, že ve svém mládí (někdy v osmdesátých letech) ubodal svého bratra, za což si odseděl 7 let ve vězení. Poté si založil rodinu, nicméně ve vesnici, kde se svojí manželkou a dvěma dětmi žil, byl považován za psychicky labilního potížistu a rovněž silného alkoholika. Vhodné je zmínit i to, že půl roku před vražedným záchvatem tomuto pachateli zemřela manželka. Jako možná příčina, respektive spouštěč, je někde uváděna hádka se členy jedné z napadených rodin. Pachatel však později na policii tvrdil, že vraždil ze spirituálních příčin – kvůli posílení své moci v rámci tzv. „černé magie“. Na zběsilém chování Guadese se tak mohlo podílet hned několik faktorů. Vliv mohly mít jak pachatelovy psychické problémy, tak smrt manželky půl roku před událostí, stejně tak jako předcházející hádka s některými z obětí. Svůj podíl na masakru zřejmě sehrálo i požití alkoholu.
37. Nikola Radosavljevic – Srbsko – 27. 7. 2007 - oběti: 9 + 2
(nar. 1968)
Poslední vražednou událostí zařazenou do čtvrtého dílu seriálu věnujícímu se nejhorším masovým vraždám po roce 2000, je vražedný záchvat, který se odehrál v srbské vesnici Jabukovac v pátek 27. července 2007, a který je označován za nejhorší masakr v srbské mírové historii. Toho dne osmatřicetiletý místní muž jménem Nikola Radosavljevič zastřelil 9 náhodných osob (5 mužů, 4 ženy) ve věkovém rozmezí 15 – 58 let. K tomu navíc 2 další osoby postřelil. Vše se odehrálo tak, že Radosavljevič nejprve u oběda absolvoval hádku se svojí manželkou, kterou ukončil úderem do manželčina obličeje. Poté vzal loveckou pušku a vyrazil na ulici. Tam pak střílel buď po procházejících lidech, ale neváhal ani vniknout do nezamčených domů, kde střílel po jejich obyvatelích. Podezřelý byl nakonec dopaden o několik hodin později na místním hřbitově. Zranění, která u něj byla při zatčení shledána, a které jej neohrožovala na životě, si údajně způsobil ve snaze spáchat sebevraždu. Podle zdrojů se muž do své rodné vesnice vrátil nedlouho před incidentem, když předtím pracoval v Rakousku. V zahraničí se prý živil po většinu svého dospělého života.
Místní vypovídali, že Radosavljevič měl problémy se sebekontrolou, občas propadával záchvatům vzteku a byl známý svým agresivním chováním. Po jednom z takových incidentů, který se odehrál v roce předcházejícím útoku, kdy byl nakonec zpacifikován řidičem autobusu, byl dokonce na krátkou dobu hospitalizován na psychiatrii. Tam mu byla diagnostikována paranoidní schizofrenie, doprovázená bludy. Nicméně potom, co se za něj zaručila jeho manželka a bratr, kteří slíbili, že Radosavljevič bude v léčení ambulantně pokračovat, byl brzy propuštěn. Právě kvůli tomu postupu později zaznívaly ohlasy, které kritizovaly lékaře ze zmíněné psychiatrické léčebny, neboť incident nenahlásil příslušným úřadům, což by možná vedlo k odebrání legálně držené zbraně.
U pachatele nakonec byla znalci v oboru psychiatrie skutečně shledána paranoidní schizofrenií, kvůli čemuž byl shledán nepříčetným a byl umístěn do speciálního nemocničního zařízení v Bělehradu. Později Radosavljevič svoji vinu uznal a vypověděl, že vraždil kvůli nespravedlnostem, které ho trápily.
V tomto případě se tedy zdá být jasné, že hlavní příčinou vražedné vlny bylo především duševní onemocnění pachatele. Spouštěčem mohla být ostrá hádka s manželkou, která bezprostředně předcházela rozpoutání střelby.
Copyright © 2009 - 2023 SerialKillers.cz
Po plagiátech je aktivně pátráno!