SERIAL
KILLERS.CZ
Nejobsáhlejší český web o sériových a masových vrazích
Lvi lidožrouti
Zveřejněno 20. 3. 2020 - doba četby 10 min
Plni dojmů a zážitků z návštěvy Afriky Vám tentokrát přinášíme, pro tuto stránku poněkud netradiční, článek. I když, zas tak úplně od věci nebude... Stále totiž půjde o sériové zabijáky, pro změnu však ty zvířecí – konkrétně o lvi lidožrouty!
„Ačkoli je to neuvěřitelný příběh, skutečně se stal.“ Tato věta zazní v úvodu filmu Lovci lvů (The Ghost and the Darkness) z roku 1996, v hlavních rolích s Michaelem Douglasem a Val Kilmerem. Dnes vám přinášíme článek o skutečné události, která se stala inspirací zmíněného filmu a mnoha dalších ztvárnění a převyprávění. Příběhu, který se odehrál v roce 1898 v tehdejší Britské východní Africe (dnes jihovýchodní Keňa), kde britští kolonizátoři hodlali zbudovat most přes řeku Tsavo, na železnici spojující keňské město Mombasa s dnešní Ugandou. Zde se v březnu roku 1898 vyskytnul naprosto nečekaný zádrhel. Tisíce indických dělníků pracujících na stavbě mostu odmítaly pracovat, neboť je děsila šílená a velice hmatatelná noční můra, která neměla obdoby. Co se tehdy v africkém Tsavu, místě, které v překladu znamená „místo krveprolití“, stalo? A nakolik, neprávem trochu pozapomenutý film Lovci lvů, odpovídá reálné události? Pojďte se na to s námi v tomto článku podívat.
Mapa Keni a okolních států s vyznačením oblasti kolem řeky Tsavo
Historická mapa Afriky z roku 1885 s vyznačením oblasti Tsavo
Stavba mostu
Když britští kolonizátoři ve snaze propojit pobřeží Indického oceánu s vnitrozemím Afriky dorazili s železnicí k řece Tsavo, vyskytla se potřeba zbudovat kvalitní železniční most. K tomu bylo potřeba mnoha dělníků - tisíce dělníků. Indičtí námezdní pracovníci spali v typické, teplé, keňské savaně (mimochodem, ta jak je ve filmu skvěle zobrazena a vytváří výbornou autentickou atmosféru), jen ve velmi jednoduchých stanech, případně rovnou pod širákem. A právě z těchto prostých táborů plných lidí, začali brzy po začátku stavby mostu dělníci během nocí mizet. Nebylo potřeba ani Sherlocka Holmes, ani dlouhého vyšetřování, aby všichni v táboře pochopili, co se děje. Roztrhané stany, viditelné pásy po odtáhnutí těl, kaluže krve a rozdrásané torza obětí. Do toho lví stopy. Bylo jasné, že v okolí řadí lvi lidožrouti!!! Když lidé zjistili, že jde o dvojici šelem, pojmenovali je "Duch" („The Ghost“ - samec) a "Temnota" („The Darkness“ - samice) a tvrdili, že jde o duchy afrických náčelníků, kteří si chtějí vzít svoji půdu zpět. (pozn. několik zdrojů uvádí, že šlo o dva samce).
Stavba železnice dobové fotografie
Železniční most přes řeku Tsavo (dnes)
Lvi zabijáci
Lvi útočili jak ve dvojici, tak samostatně. Jejich modus operandi byl však téměř vždy totožný. V průběhu noci se vplížili do velkého, ale jednoduchého tábora, kde spalo tisíce lidí. V něm se pak zmocnili spícího muže, kterého odtáhnuli mimo tábor a sežrali ho. Indové se brzy začali lvů natolik bát, že udržovali celou noc strážní ohně a ustanovili noční hlídky. Navíc obehnali tábor provizorním trnitým plotem a dřevěnými kůly. Nic z toho však nepomohlo. Chytré šelmy se ohňů nezalekly, podařilo se jim vyhnout hlídkám a díky absenci hřívy (o tom ale až později) lépe pronikly i skrze trnité ploty. Jediné čeho se ochrannými opatřeními podařilo dosáhnout, bylo to, že lidé někdy lvi dokázali vyplašit dříve, než se jim usmrcenou oběť podařilo sežrat. O to dříve však následoval další lov na jinou spící kořist. Plynul den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem a útoky lvů neutichaly. Vidina děsivé smrti byla stále ve vzduchu a nedala dělníkům pořádně spát. Proto se řada z nich rozhodla odejít, další stávkovali a stavba mostu se tak prakticky zastavila.
Plukovník Patterson
Až zadrhnutí stavby donutilo britské kolonizátory zareagovat. Celou záležitost chtěl vyřešit sám plukovník John Henry Patterson – bývalý britský důstojník a inženýr, který měl stavbu železničního mostu na starost. Plukovník Patterson se rozhodl problém ukončit tím, že lvi zkrátka zlikviduje. Připravil tak několik pastí a zbudoval posed, ze kterého chtěl lví zabijáky odstřelit. To však nebylo tak jednoduché. Lvi se pastem vyhýbali a odstřel se několikrát nezdařil. Až 9. prosince 1898, tedy dlouhých devět měsíců potom, co lvi začali útočit, se Pattersonovi podařilo usmrtit prvního z nich. O dvacet dní později pak ulovil i lva druhého.
Některé zdroje uvádějí, že prvního ze lvů Patterson nejprve postřelil, ale ten utekl. Že si lovec následně musel obstarat pušku s větším kalibrem, se kterou až nakonec uspěl. Rovněž je možné dočíst se o tom, že druhý ze lvů byl zasažen dokonce devětkrát, a i tak se snažil vylézt na posed, kde Patterson číhal. Neumíme pravdivost těchto údajů ověřit, ale vzhledem k tomu, že obdobná popsání lovu jsou obsažena spíše v méně pečlivých článcích, předpokládáme, že jde spíše o dramatizaci už tak dost hororového příběhu.
Oba zastřelení lví lidožrouti (vlevo první zastřelený lev s plk. Pattersonem)
John Henry Patterson
Další osud lvů
Jisté je, že v případě obou šelem šlo o velmi statné, až nebývale velké jedince. Zajímavé rovněž je, že lvi vyskytující se v oblasti řeky Tsavo se vyznačují tím, že samci mají jen malou nebo úplně absentující hřívu. Zde narážíme na první rozdíl oproti filmu Lovci lvů, o kterém jsme se už zmiňovali. V němž totiž představuje lidožravé šelmy celkem pět cvičených lvů, všichni s mohutnými hřívami. Ve skutečnosti však o jedince s hřívou nešlo, jak je vidět na fotkách.
Jaký byl následný osud reálných predátorů, kteří naprosto výjimečně a hlavně opakovaně útočili na lidskou kořist? Plukovník Johny H. Patterson prodal trofeje obou šelem ve 20. letech 20. století za 5 000 USD (v dnešní měně odpovídá cca 1,3 milionu Kč) Fieldovu přírodovědnému muzeu v Chicagu. Zde jsou vypreparované těla lvů vystaveny do dneška. V současnosti je má na starost kurátor přírodovědných sbírek Fieldova muzea a jmenovec slavného lovce - Bruce D. Patterson.
Vystavení lvi ve Fielfově muzeu v Chicagu
Počet usmrcených lidí
Stejně jako u řady lidských sériových vrahů, i u těchto zvířecích panují nejasnosti o skutečném počtu obětí. Sám plukovník Patterson ve svých zápiscích uváděl, že lvi Duch a Temnota zabili až 135 lidí, přičemž nepočítal domorodé obyvatele. Je však možné, že Patterson mohl chtít celý případ více zdramatizovat, aby tak na prodeji trofejí a celého příběhu, o kterém později napsal knihu ("The Man-Eaters Of Tsavo"), více profitoval. V záznamech společnosti Ugandan Railway Company, která měla stavbu mostu na starosti, zas byly údaje „pouze“ o 28 obětech. Jenže, společnost mohla chtít ze zřejmých důvodů problém co nejvíce bagatelizovat. Dohady panovali tak dlouho, až se problémem nakonec rozhodli zabývat vědci z Kalifornské univerzity v Santa Cruz. Ti provedli výzkum spočívající v radioizotopovém rozboru vzorků kostí a srsti lvů zabijáků. Z nich vědci izolovali molekuly keratinu a kolagenu, které vypovídají o tom, jakou potravu zvíře přijímalo. Takto vědci zjistili, že se lvi rozhodně neživili pouze lidmi. Polovinu jejich jídelníčku v období jejich hrůzovlády tvořili býložravci. Podle výzkumu jeden ze lvů sežral 11 a druhý 24 lidí. Minimálně tedy 35 obětí. S jistotou však lze dodat, že lvi zabili ještě více lidí. Totiž výzkum pochopitelně nepromítnul usmrcené a přitom nesnězené lidské oběti. To třeba když se obráncům podařilo lvi brzy po útoku vyrušit a odehnat nebo se některému napadenému podařilo ubránit, byť utrpěl smrtící zranění. Kolik bylo takových případů? Kdo ví. Asi bychom věřili odhadům kolem 60 obětí, ale 135, jak uváděl plukovník Patterson, je vzhledem k výsledkům rozboru vzorků kostí a srsti, zřejmě asi moc.
Tady zpět k filmu Lovci lvů. Ano, ač lvi spolupracovali a útočili osamoceně i ve dvojici, což je ve filmu zachyceno, nezdá se pravděpodobné, že by někdy v průběhu jednoho útoku usmrtili třeba až 15 lidí najednou. Což zobrazuje jedna scéna. Určitě šlo častěji o útoky na jednotlivou oběť, přesně tak, jako je tomu u lidských sériových vrahů.
Proč lvi útočili na lidi?
Proč vůbec došlo k nevídanému úkazu z hlediska ekologie živočichů, kdy se dva lvi naučili živit lidskou kořistí?
Existovaly asi tři nejpravděpodobnější příčiny. První příčinou mohly být místní podmínky. Například sucho či mor, které mohly omezit počty přirozené kořisti. Stejný vliv na snížení počtu zvířat mohl mít i zvýšený lov související s lidskou poptávkou při stavbě železnice, respektive celé kolonizaci. Potom ale, proč by útočili pouze dva konkrétní lvi? Druhou hypotézou, proč se šelmy chovali tak atypicky, bylo to, že vliv mohly mít události z dřívějška. Totiž místy, kde k útokům docházelo, vedly cesty karavan s otroky. Ty od 17. století až do konce 19. století směřovaly z afrického vnitrozemí k pobřeží, kde byli otroci dále transportováni na trhy (např. Zanzibar), kde s nimi bylo obchodováno. U řeky Tsavo bývala pravidelná odpočinková zastávka karavan, kde se doplňovaly zásoby vody na další cestu. Otroci příliš zeslabení dlouhou cestou a neschopní dalšího pochodu zde byli nemilosrdně zabíjeni nebo ponecháni svému osudu. Je docela možné, že se lvi v této době naučili živit novou, snadnou kořistí. Chuť na člověčinu mohl ve lvech také vyvolat hinduistický zvyk indických dělníků, kteří zesnulé zpopelňovali na hranicích. No a konečně třetí příčinou, která mohla stát za netradičním chováním lvů, mohla spočívat v jejich zdravotním stavu.
Teorií o motivaci šelem bylo mnoho, a tak se vědci pokusili poodkrýt i tuto neznámou. Pomoci jim mělo zkoumání chrupu vycpaných trofejí a jeho srovnání např. s chrupem lva, který v roce 1991 zabil a sežral nejméně šest osob v Mfuwe v Zambii. Totiž mikroskopické zkoumání trhliny zubů dokáže hodně prozradit o tom, co šelmy jedli v posledních týdnech svého života. Zuby zabijáků z Tsava však neobsahovaly ani praskliny, které by svědčily o drcení kostí kopytníků, ani praskliny svědčící o drcení lidských kostí. To narušilo hypotézu, že by lvi útočili hlavně kvůli nedostatku potravy, protože v tom případě by se lvi snažili z těl vždy dostat maximum potravy právě drcením a trháním kostí. Další indicii poskytl celkový stav zubů. Zkoumáním bylo totiž zjištěno, že lvi měli špatný chrup. Samec měl totiž zlomený jeden špičák, chyběly mu tři spodní řezáky a podstatnou část čelisti mu zabíral bolestivý zánět. Samice na tom byla jen o trochu lépe. Tedy stav zubů lvům prakticky znemožňoval jakýkoliv útok na náročnější kořist – např. pakoně, buvola, případně žirafu. Problémy s dásní měl ostatně i lev, který zabíjel v roce 1991 v Zambii.
Lebky a zuby lvů z Tsava
Závěr
Jak už je výše naznačeno, s největší pravděpodobností se tedy lvi zaměřili se na lidskou kořist, protože jim jejich zdravotní stav, respektive stav chrupu, nedovoloval ulovit dostatek přirozené zvířecí potravy. K tomu zřejmě přispěl i fakt, že v roce 1898 údajně skolil řadu zvířat v Africe mor. Svůj vliv asi měla i přítomnost masy lidí při stavbě železničního mostu, která lvům poskytovala hojnou a vcelku snadnou obživu. Co se týká skutečného počtu obětí, tak sice nelze ani v tomto případě s jistotou odpovědět, ale i tuto otázky moderní možnosti vědy poodhalily. Je možné uvést, že určitě šlo o více než 35 osob, přičemž s velkou pravděpodobností toto děsivé číslo přesáhlo 50. Popsaný příběh je dnes fenoménem, a to jak z přírodovědného, tak z kulturního či historického hlediska. Byl nesčetněkrát převyprávěn a mnohokrát jistě převyprávěn ještě bude. Však za to také stojí. Stejně tak jako zhlédnutí podařeného filmu Lovci lvů nebo návštěva krásné a drsné přírody afrického kontinentu.
Dva lvi schovaní v trávě v typické africké savaně (Národní park Mikumi 2020) - foto pořízené autorem článku
