Jaroslava Fabiánová

14 .8. 2011

„Za dlouhou řadu let své praxe jsem se nesetkal se ženou, která by měla na svědomí tolik závažných trestných činů,“ říká kriminalista, detailně obeznámený s případem. Jaroslava Fabiánová má na svědomí tři brutální vraždy spáchané různými nástroji - od zednického kladiva po ševcovské šídlo. Smrt čtvrtého muže pak zavinila tím, že mu podala velké množství hypnotik, což jeho slabém srdce nevydrželo. Když k tomu připočítáme nespočet krádeží a příležitostnou prostituci, lze s tvrzením kriminalisty, že Jaroslava Fabiánová je v rámci kriminalistiky opravdu raritou, jen souhlasit.

  • Narozena: 1966

  • Dnes (k 26.9.2017): odnětí svobody na doživotí

  • Země: ČR

  • Počet obětí: 3

  • Unikala: méně než 1 rok

  • Vražedná aktivita: 1981,2003

  • Přezdívka: "Hospodská harpie"

Sérioví vrazi to nejsou jen muži, dokonce ni v České republice ne. Pojďte se s námi podívat na příběh jedné z nejhorších českých sériových vražedkyň. Jaroslava Fabiánová se narodila roku 1966. Co se týká jejího dětství, nebylo o něm zjištěno mnoho spolehlivých  informací, ale sama Fabiánová se k němu vyjádřila: „Na svoje dětství vzpomínám ráda. V kolektivu jsem neměla problémy, neutíkala jsem z domova, netoulala jsem se ani nelhala. Byla jsem vlastně taková vzorňačka.“ Jiné zdroje však uvádí, že již během svého dětství byla několikrát znásilněna. Zlom v jejím chování však nastal až v jejích třinácti letech. V tomto období  byla ona i její dva mladší sourozenci nechtěným svědkem rozpadu manželství svých rodičů. Ti po rozvodu o děti nejevili zájem a Jaroslava Fabiánová se bez rodičovského dohledu pomalu začala dostávat na šikmou plochu. Netrvalo dlouho a na řadu přišlo záškoláctví, krádení věcí spolužákům a s ním spojené zatvrzelé zapírání viny navzdory jasným důkazům. O něco později Jaroslava ztratila domov a tím se nadobro vytěsnila z dětského kolektivu. Tak si našla náhradu - ulici. Tam jako šestnáctiletá zapadla mezi partu cikánských vrstevníků, se kterými trávila většinu svého času. S touto partou se věnovala drobnější trestné činnosti a spolu s ostatními dívkami i příležitostné prostituci.

Jaroslava Fabiánová

Výše popsaný způsob života byl jejím denním chlebem až do 20. 10. 1981. Toho dne potkal 78letý Vladimír Z. v Děčíně právě její. Starý muž si pravidelně zvával do svého podkrovního bytu mladé cikánské dívky a chlapce, které tam poté zneužíval pro své sexuální choutky, které u něj i přes jeho pokročilý věk přetrvávaly. Jaroslava věděla, že od něj mladiství za své "služby" dostávají peníze. Vidina zisku pro ni byla tak lákavá, že se s ním do jeho bytu vydala také. Tam se však ukázalo, že starý pán nebyl ochoten zaplatit tolik, kolik by se Fabiánové líbilo. To ji natolik rozlítilo, že Vladimíra Z. udeřila několikrát do hlavy zednickým kladivem, které našla v kuchyni. Poškozený se po úderech zhroutil k zemi, i přesto ale Fabiánová ve svém útoku pokračovala. Kromě ran kladivem mu navíc zasadila kolem 20 bodných ran nožem a ševcovským šídlem. Všechny tyto rány byly směřovány do obličej oběti. Poté, ve snaze najít nějaké peníze nebo cennosti, byt důkladně prohledala. Tím však poskytla kriminalistům cenné informace, neboť na místě činu zanechala daktyloskopické stopy v podobě otisků prstů a také trasologickou stopu v podobě otisku své podrážky v krvi poškozeného. Brzy po vraždě byla dopadena a díky uvedeným stopám i usvědčena. Za tento skutek a další majetkovou trestnou činnost byla jako mladistvá odsouzena soudem v Ústí nad Labem k 7 letům odnětí svobody. Na základě jejího odvolání byl však trest snížen na 4 roky a 6 měsíců.

Po odpykání trestu se Jaroslava Fabiánová vrátila ke své matce do Děčína. Práci si však nenašla, a proto se rozhodla cestovat po České republice a navštěvovat své příbuzné. Její cesty často vedly přes Prahu, kde se začala zdržovat a vrátila se k páchání trestné činnosti. Opět se živila převážně krádežemi a příležitostnou prostitucí. Druhou uvedenou aktivitu však povýšila a stala se z ní tzv. „uspávačka“, což byla v devadesátých letech celkem často provozovaná trestná činnost (o této „živnosti“ zpívá dokonce i Vilém Čok ve své písni „Holky rohypnolky“). Pro Fabiánovou byl tento nový způsob obživy výhodný nejen proto, že si vydělala více než prostitucí, ale také se vyhnula sexu s muži, ke kterým cítila odpor. Ten pramenil především z její lesbické orientace, dlouhá léta totiž žila s přítelkyní Marií. Scénář byl víceméně stále stejný. Svým zákazníkům před vykonáním soulože podala prášky na spaní, které jim nepozorovaně vmíchala do pití, a poté je pohodlně a nerušeně okradla. Jednou z jejích obětí se stal například i Američan Bob. Tomu prášky na spaní přimíchala do polévky a piva, a když se probudil, zjistil, že je chudší o 7000 US dolarů a elektroniku za 250 tisíc korun.

Šest týdnů po zdařilé akci u Američana se pokusila stejným způsobem okrást dva maďarské turisty. Stalo se tak na hotelovém pokoji, kde se popíjelo pivo z plechovek. Výsledek? Škoda kolem 150 000 korun. To ale nebylo to nejhorší! Jedním ze sexuchtivých mužů byl totiž nemocný kardiak pan Tibor, který po předávkování uspávacími léky zemřel. Za tento a další prokázané kriminální činy si Fabiánová o soudu vyslechla v roce 1996 verdikt – 10 let odnětí svobody nepodmíněně. Po odpykání dvou třetin trestu však požádala o podmínečné propuštění. Soud její žádosti vyhověl a zbytek trestu jí byl podmíněně odložen na dobu 7 let. Kromě toho jí byl udělen zákaz pobytu na území hlavního města Prahy. Brány věznice podruhé opouštěla 19. září 2001.

Jenže jak se říká, zvyk je železná košile a v té době pětařicetiletá recidivistka Fabiánová se vrátila do vyjetých kolejí. Dále žila stále tak, jak byla zvyklá, a pokračovala v drobné i jiné trestné činnosti. I přes zákaz pobytu dále jezdila do Prahy a přijela tam i 29. 5. 2003. Po příjezdu se potulovala v okolí autobusového nádraží Florenc, kde se náhodně setkala s třiaosmdesátiletým Augustinem K., který ji pozval do restaurace Šatlava. Restaurace se nacházela v domě, kde Augustin K. bydlel, a tak není divu, že jejich setkání bylo završeno pozváním Fabiánové do jeho bytu. Ta jej samozřejmě s radostí přijala. Jejich seznámení a průběh dne sama popsala takto: „bylo horko, čekala jsem ve stínu na tramvaj. Pan K. mě pozval na pivo. Pak jsme šli k němu domů, kde mi ukazoval fotky ze světa.“ Nový známý údajně ženě také nabídl nocleh. Prý ve vší počestnosti. Starému pánovi se pak údajně udělalo špatně, proto mu Fabiánová uvařila polévku a povídala si s ním. Na rozloučenou jí pak prý věnoval tři obrazy. Tak tedy zněla verze Fabiánové. „Ty obrazy mi dal Gusta. Sám je sňal ze stěny a vyřízl z rámu. Chtěl mi jen pomoci, abych mohla zaplatit nájem. Já ho nezabila, kdo ví, kdo přišel do bytu po mně!“ tvrdila později u soudu.

Faktem ale zůstává, že dne 31. 5. 2003 Jaroslava Fabiánová telefonicky kontaktovala soudní znalkyni, které nabídla ke koupi tři obrazy, jenž byly vyřezány z napínacích rámů. Prostřednictvím soudní znalkyně se podařilo prodat jeden z obrazů do galerie za 10 000 korun, druhý údajně sama prodala za 2000 korun a třetí zahodila, protože byl vyřezáním znehodnocen. Kromě obrazů z bytu zmizelo i elektronářadí, které bylo majetkem syna poškozeného. Celková škoda tak činila 50 000 korun.

Dne 5.6. 2003 se šel do bytu v Praze Na Poříčí podívat příbuzný mající klíče. Učinil tak na žádost syna poškozeného, který pracoval v Německu a nemohl se několik dní otci dovolat. Augustina K. nalezl v pokoji za kuchyní bez známek života a na první pohled mu bylo jasné, že se jedná o vraždu. Muž byl usmrcen šesti ranami zřejmě kuchyňským sekáčkem. Ohledáním místa činu byly zjištěny stopy, které ukazovaly na Jaroslavu Fabiánovou. Dalším důkazem se stala výpověď svědkyně, která pachatelku identifikovala jako ženu, jež s poškozeným seděla 29. 5. v restauraci Šatlava. Proti Fabiánové též svědčil fakt, že prodávala věci pocházející z majetku oběti.

Než však byla odhalena a dopadena, stihla bohužel spáchat ještě jednu vraždu. Na počátku srpna 2003 nastoupila do nemocnice U Apolináře v Praze. Zde byla hospitalizována tři dny a po svém propuštění se místo cesty do Děčína opět potulovala po hlavním městě České republiky. Dne 8. 8. 2003 byla údajně na zástávce tramvaje oslovena Richardem S. a dostalo se jí od něj pozvání na diskotéku. O jejich seznámení nejsou známy žádné bližší informace. Nepopiratelnou skutečností ale zůstává, že večer skončili v jeho bytě. Jednatřicetiletý Richard S. žil s družkou, která léto trávila na chatě. Podle její výpovědi z této chaty odešel v noci z 8. na 9. 8. 2003 a již se nevrátil. Dne 10. 8. 2003  volal  jeho ženě mistr s tím, že nepřišel do práce, což se ještě nikdy předtím nestalo. Znepokojená tímto neobvyklým telefonátem zkontaktovala svoji dceru a poslala ji do společného bytu v Průběžné ulici. Ta našla Richardovo tělo v koupelně. Bylo pobodáno mnohočetnými ranami na hrudníku. Ran bylo v tomto případě napočítáno 38! Z bytu se ztratilo 6000 korun, videorekordér a další drobnosti. Škoda se vyšplhala na 24 000 korun.

Jaroslava Fabiánová přichází k soudu

Ohledáním místa nálezu těla, které bylo současně i místem činu, policie zajistila stopy potvrzující přítomnost Fabiánové v bytě. Nejzávažnějším důkazem byl výtěr z pod nehtů poškozeného, kde byla zjištěna biologická stopa, z níž byla získána DNA pachatelky. Jak již bylo jejím zvykem, Fabiánová u soudu vše tvrdošíjně popírala. Přiznala sice, že Sýkoru v bytě navštívila, ale prý mu jen ukradla elektroniku, když se šel vykoupat. Soud ale důkazy považoval za dostatečné.

Podle soudních znalců má Fabiánová sice nadprůměrné IQ, ale trpí poruchou osobnosti. Soudní znalec označil Fabiánovou v posudku jako lesbicky orientovanou ženu s neodstranitelnou poruchou osobnosti: „Je vzácně bezcitná a zahleděná do sebe. Je egocentrická a vraždila pro peníze. Nic jiného než doživotí si nezaslouží.“

Její sebejistá reakce mluví sama za sebe. "Jak si někdo může myslet, že bych se s prominutím při mé inteligenci vracela do bytu zakrýt trestný čin krádeže mnohem závažnějším trestným činem vraždy, za který mi hrozí mnohem vyšší trestní sazba?" V průběhu soudního líčení stihla slovně napadnout jak kriminalisty, tak státního zástupce, soudce i znalce. Všichni podle ní odvedli nedokonalou práci. "Ano, kradla jsem a uspávala. Ale nikdy jsem opravdu nikoho nezabila. Já mám ruce čisté," hájila se.

Jaroslava Fabiánová vystupovala u přelíčení jako sebevědomá žena, popírající veškerou vinu (což ostatně dělá dodnes). Slova o její nevinně však zůstala nevyslyšena a rozhodnutím soudu prvého stupně byla Jaroslava Fabiánová jako třetí Češka v samostatné české historii odsouzena k doživotnímu trestu odnětí svobody (první byla dnes již mrtvá Miroslava Kukačková, kterou odsoudily k doživotnímu odnětí svobody německé soudy v roce 1998 a druhou ženou celkově a první v historii samostatné ČR odsouzenou na doživotí bylasériová vražedkyně  Dana Stodolová). Odvolací soud poté dle předpokladů potvrdil, že jiný než doživotní trest u Fabiánové nepřipadá v úvahu. "Skutečně se jedná o výjimečný případ. Od 16 let žije kriminálním způsobem života a neštítí se ani takových praktik, jako usmrtit člověka za účelem získání finančních prostředků," uvedl předseda senátu Jiří Lněnička.

Na závěr odkazujeme na výborně zpracovaný díl (ostatně celý seriál je skvělý) s názvem "Nenávist" první série seriálu České televize s názvem Případy 1. oddělení , na kterém mimo jiné jako spoluscénárista spoluprcoval šéf 1. oddělení (tzv. "mordparty") na odboru Obecné kriminality Policie ČR při krajském ředitelství pro hlaví město Prahu - Josef Mareš.

DALŠÍ FOTOGRAFIE

  • Facebook
  • Instagram

Copyright © 2009 - 2019 serialkillers.cz

Po plagiátech je aktivně pátráno!

Komentáře
Pošlete nám zprávu