Jaroslava Fabiánová

14 .8. 2011 - aktualizace 12. 12. 2021

„Za dlouhou řadu let své praxe jsem se nesetkal se ženou, která by měla na svědomí tolik závažných trestných činů,“ uvedl o J. Fabiánové kriminalista, detailně obeznámený s případem. Jaroslava Fabiánová má na svědomí tři brutální vraždy spáchané různými nástroji - od zednického kladiva, přes sekáček na maso, až po ševcovské šídlo. Smrt čtvrtého muže pak zavinila tím, že mu podala velké množství hypnotik, což jeho slabé srdce nevydrželo. Když k tomu připočítáme nespočet krádeží a příležitostnou prostituci, lze s tvrzením kriminalisty, že Jaroslava Fabiánová je v rámci české kriminalistiky opravdu raritou, jedině souhlasit.

  • Narozena: 21.8.1965

  • Dnes (k 26.9.2017): odnětí svobody na doživotí

  • Země: ČR

  • Počet obětí: 4

  • Unikala: méně než 1 rok

  • Vražedná aktivita: 1981,2003

  • Přezdívka: "Hospodská harpie"

Jaroslava Fabiánová

Sérioví vrazi to nejsou jen muži, dokonce ani v České republice ne. Pojďte se s námi podívat na příběh jedné z nejhorších českých sériových vražedkyň. Jaroslava Fabiánová se narodila 21. srpna 1965. Co se týká jejího dětství, nebylo o něm zjištěno mnoho spolehlivých  informací, ale sama Fabiánová se k němu vyjádřila takto: „Na svoje dětství vzpomínám ráda. V kolektivu jsem neměla problémy, neutíkala jsem z domova, netoulala jsem se ani nelhala. Byla jsem vlastně taková vzorňačka.“ Jiné zdroje však uvádí, že již během svého dětství byla několikrát zneužita. Zlom v jejím chování však nastal až v jejích třinácti letech. V tomto období  byla ona i její dva mladší sourozenci nechtěnými svědky rozpadu manželství svých rodičů. Ti po rozvodu o děti nejevili zájem a Jaroslava Fabiánová se bez rodičovského dohledu pomalu začala dostávat na šikmou plochu. Netrvalo dlouho a na řadu přišlo záškoláctví, kradení věcí spolužákům a s ním spojené zatvrzelé zapírání viny navzdory jasným důkazům (tedy vzorec chování, kterého se, jak čtenář sám uvidí, nevzdala ani v pozdějším věku). O něco později nezletilá Jaroslava ztratila i domov. Náhradou se jí tak stala „ulice“. Tam jako teenagerka zapadla mezi partu cikánských vrstevníků, se kterými trávila většinu svého času. S touto partou se věnovala drobnější trestné činnosti a spolu s ostatními dívkami i příležitostné prostituci.

Jaroslava Fabiánová

Jaroslava Fabiánová

Výše popsaný způsob života byl jejím denním chlebem až do 20. 10. 1981. Toho dne potkal 78letý Vladimír Z. v Děčíně právě ji. Starý muž si pravidelně zvával do svého podkrovního bytu mladé romské dívky a chlapce, které tam poté zneužíval pro své sexuální choutky, které u něj i přes jeho pokročilý věk přetrvávaly. Jaroslava věděla, že od něj mladiství za své "služby" dostávají peníze. Vidina zisku pro ni byla tak lákavá, že se s ním do jeho bytu vydala také. Tam se však ukázalo, že starý pán nebyl ochoten zaplatit tolik, kolik by se Fabiánové líbilo. To ji natolik rozlítilo, že Vladimíra Z. udeřila několikrát do hlavy zednickým kladivem, které našla v kuchyni. Poškozený se po úderech zhroutil k zemi, i přesto ale Fabiánová ve svém útoku pokračovala. Kromě ran kladivem mu navíc zasadila kolem 20 bodných ran nožem a ševcovským šídlem. Všechny tyto rány byly směřovány do obličejové části oběti. Poté, ve snaze najít nějaké peníze nebo cennosti, byt důkladně prohledala. Tím však poskytla kriminalistům cenné informace, neboť na místě činu zanechala daktyloskopické stopy v podobě otisků prstů a také trasologickou stopu v podobě otisku své podrážky v krvi poškozeného. Na tuto vraždu se přišlo až 18. listopadu, kdy se na policii dostavil syn oběti bydlící v bytě hned pod otcem. Jeho nepřítomnost doposud přičítal otcově plánované cestě do Liberce. Když se však dozvěděl, že otec nakonec zřejmě neodcestoval, navíc se mu na stropě objevila zvláštní prosakující skvrna, dostavil se raději na služebnu policie… Pro policisty nebylo příliš těžké najít viníka loupežného mordu, neboť tou dobou již byla nezletilá Jarka pět dní ve vazbě v souvislosti s neprofesionálně provedenou sérií vloupání a krádeží, při které za sebou rovněž zanechala řadu stop. Za tento brutální skutek a předchozí majetkovou trestnou činnost byla mladistvá J. Fabiánová odsouzena soudem v Ústí nad Labem k 7 letům odnětí svobody. Na základě jejího odvolání byl trest nakonec snížen na 4 roky a 6 měsíců.

Jaroslava Fabiánová - mladistvá.webp

mladistvá Jaroslava Fabiánová

Po odpykání trestu se Jaroslava Fabiánová vrátila ke své matce do Děčína. Práci si však nenašla, a proto se rozhodla cestovat po Česku a navštěvovat své příbuzné. Její cesty často vedly přes Prahu, kde se začala zdržovat a vrátila se k páchání trestné činnosti. Opět se živila převážně krádežemi a příležitostnou prostitucí. Druhou uvedenou aktivitu však povýšila a stala se z ní tzv. „uspávačka“, což byla v devadesátých letech celkem často provozovaná trestná činnost (o této „živnosti“ zpívá dokonce i Vilém Čok ve své písni „Holky rohypnolky“). Pro Fabiánovou byl tento nový způsob obživy výhodný nejen proto, že si vydělala více než prostitucí, ale také se vyhnula sexu s muži, ke kterým cítila odpor. Ten pramenil především z její lesbické sexuální orientace, kdy dlouhá léta žila s přítelkyní Marií. Scénář byl stále víceméně stejný. Svým zákazníkům před vykonáním soulože podala prášky na spaní, které jim nepozorovaně vmíchala do pití, a poté je pohodlně a nerušeně okradla. Jednou z jejích obětí se stal například i Američan Bob. Tomu prášky na spaní přimíchala do polévky a piva, a když se probudil, zjistil, že je chudší o 7000 amerických dolarů a elektroniku za 250 tisíc korun.

Šest týdnů po zdařilé akci u Američana se pokusila stejným způsobem okrást dva maďarské turisty. Stalo se tak na hotelovém pokoji, kde se popíjelo pivo z plechovek. Výsledek? Škoda kolem 150 000 korun. To ale nebylo to nejhorší! Jedním ze sexuchtivých mužů byl totiž nemocný kardiak pan Tibor, který po předávkování uspávacími léky zemřel. Za tento a další prokázané kriminální činy si Fabiánová o soudu vyslechla v roce 1996 verdikt – 10 let odnětí svobody nepodmíněně. Po odpykání dvou třetin trestu však požádala o podmínečné propuštění. Soud její žádosti vyhověl a zbytek trestu jí byl podmíněně odložen na dobu 7 let. Kromě toho jí byl udělen zákaz pobytu na území hlavního města Prahy. Brány věznice podruhé opouštěla 19. září 2001.

Jenže jak se říká, zvyk je železná košile, a v té době pětařicetiletá recidivistka Fabiánová se vrátila do vyjetých kolejí. Dále žila tak, jak byla zvyklá, a pokračovala v drobné i jiné trestné činnosti. I přes zákaz pobytu dále jezdila do Prahy, kde v únoru 2003 ukradla mobilní telefon, který následně prodala do zastavárny. Jenže při prodeji se prokázala vlastními doklady, a tak byla opět chycena. Soudce byl bohužel velmi shovívavý a i přes porušení podmínky i zákazu pobytu, byla recidivistka odsouzena opět pouze podmíněně - konkrétně k jednomu roku vězení s tříletým odkladem. Mírný rozsudek jí umožnil přijet do Prahy i 29. 5. 2003. Toho dne se po příjezdu potulovala v okolí autobusového nádraží Florenc, kde se náhodně setkala s třiaosmdesátiletým Augustinem Kůrou, který ji pozval do restaurace Šatlava. Restaurace se nacházela v domě, kde pan Kůra bydlel, a tak není divu, že jejich setkání bylo završeno pozváním Fabiánové do jeho bytu. Ta jej samozřejmě s radostí přijala. Jejich seznámení a průběh dne poté sama popsala takto: „bylo horko, čekala jsem ve stínu na tramvaj. Pan K. mě pozval na pivo. Pak jsme šli k němu domů, kde mi ukazoval fotky ze světa.“ Nový známý údajně ženě také nabídl nocleh. Prý ve vší počestnosti. Starému pánovi se pak údajně udělalo špatně, proto mu Fabiánová uvařila polévku a povídala si s ním. Na rozloučenou jí pak prý věnoval tři obrazy. Tedy tak alespoň zněla verze Fabiánové. „Ty obrazy mi dal Gusta. Sám je sňal ze stěny a vyřízl z rámu. Chtěl mi jen pomoci, abych mohla zaplatit nájem. Já ho nezabila, kdo ví, kdo přišel do bytu po mně!“ tvrdila později u soudu.

Faktem zůstává, že dne 31. 5. 2003 Jaroslava Fabiánová telefonicky kontaktovala soudní znalkyni, které nabídla ke koupi tři obrazy, jenž byly vyřezány z napínacích rámů. Prostřednictvím soudní znalkyně se podařilo prodat jeden z obrazů do galerie za 10 000 korun, druhý údajně sama prodala za 2000 korun a třetí zahodila, protože byl vyřezáním znehodnocen. Kromě obrazů z bytu zmizelo i elektronářadí, které bylo majetkem syna poškozeného. Celková škoda tak činila 50 000 korun.

Dne 5. 6. 2003 se šel do bytu v Praze Na Poříčí podívat příbuzný mající klíče. Učinil tak na žádost syna poškozeného, který pracoval v Německu a nemohl se několik dní otci dovolat. Augustina Kůru nalezl bez známek života sedícího v křesle v pokoji za kuchyní. Horní polovina těla starce byla přikrytá přehozenou dekou. Dle krevních stop bylo příbuznému na první pohled jasné, že se jedná o vraždu. Muž byl usmrcen šesti ranami kuchyňským sekáčkem. Na případ vzpomíná i por. Roman Pavlík, tehdejší členem mordparty, který se účastnil ohledání místa činu: „Augustin Kůra seděl v křesle v trenýrkách a tílku. Na hlavě měl sečné rány a na první pohled bylo zřejmé, že se jedná o loupežnou vraždu. Na zdi obýváku totiž chyběly obrazy a prázdné rámy byly opřeny o obývací stěnu. Navíc byly v bytě prohledány všechny zásuvky, kdy někdo evidentně hledal peníze a cennosti. Paradoxně v křesle pod sedákem, kde seděl zavražděný, byla nalezena obálka s hotovostí asi 50 000 Kč“. Ohledáním místa činu byly zjištěny stopy, které později usvědčily právě Jaroslavu Fabiánovou. Důležitým důkazem se stala i výpověď svědkyně, která Fabiánovou identifikovala jako ženu, jež s poškozeným seděla 29. 5. v restauraci Šatlava. Proti Fabiánové později svědčil též fakt, že prodávala věci pocházející z majetku oběti. Zatím však policie měla k dispozici pouze „identikit“  ženy (ten se posléze ukázal jako velmi zdařilý), která dělala poškozenému společnost v noc kdy zemřel.

A tak, než byla pachatelka odhalena a dopadena, stihla bohužel spáchat ještě jednu vraždu. Na počátku srpna 2003 nastoupila Fabiánová do nemocnice U Apolináře v Praze. Zde byla hospitalizována tři dny a po svém propuštění se místo cesty do Děčína opět potulovala po hlavním městě České republiky. Dne 8. 8. 2003 byla, dle její verze, na zastávce tramvaje oslovena Richardem Sýkorou, který ji údajně pozval na diskotéku. Verze vyšetřovatelů zas hovořila o tom, že Fabiánová Sýkoru potkala v baru, který se nacházel na křižovatce ulice Koněvovy a Jana Želivského na Praze 3 – Žižkově. Tam si dle obsluhy měla k muži přisednout „mladší, pěkná a upravená blondýnka“, přičemž asi po hodině oba společně odešli. Dalším šetřením vyšetřovatelé zjistili, že muž a žena společně odešli ulicí Jana Želivského, kde navštívili otevřenou benzínovou stanici, kde byli oba zachyceni bezpečnostní kamerou. Z „benzínky“ následně oba společně odcházeli směrem na Prahu 10 směrem k bytu pana SýkoryJednatřicetiletý Richard Sýkora trávil předchozí dny se svou družkou na chatě. Jenže poté, co se 8. srpna pohádali, muž z chaty odešel a již se nevrátil (z toho důvodu byla v počátcích vyšetřování podezírána i partnerka zavražděného, ale mnohá svědectví tuto verzi vyvrátila). Dne 11. 8. 2003 zavolal družce mistr s tím, že muž nepřišel do práce, což se ještě nikdy předtím nestalo. Žena znepokojená tímto neobvyklým telefonátem zkontaktovala svoji dceru a poslala ji do společného bytu v Průběžné ulici. Ta našla zavražděného otce v koupelně napasovaného pod umyvadlo a vanu. Tělo neslo stopy mnohočetných bodnořezných ran vedených převážně do zad a hrudníku. Ran bylo v tomto případě napočítáno 38! Z bytu se ztratilo 6000 korun, videorekordér a další osobní věci poškozeného. Škoda se vyšplhala na 24 000 korun. Kvůli jistým podobnostem obou vražd, byl předložen “identikit“ neznámé ženy, získaný v souvislosti s vyšetřováním vraždy p. Kůry, i obsluze baru na Praze 3. Ta v něm ihned poznala ženu, která dělala společnost i Richardu Sýkorovi. Policisté tak poznali, že mají zřejmě dočinění s velmi nebezpečnou ženousériovou vražedkyní. „Vzpomínám si, že jsme asi týden prolézali všichni z “týmu“ noční bary po Praze, zejména v centru na Praze 1, Praha 2, 3 a 10 a hledali ženu podle “identikitu“, která se seznamovala s osamělými muži, které následně vraždila“, vzpomíná bývalý kriminalista Roman Pavlík. Až posléze se podobizna podezřelé dostala pod ruku i jednomu z kriminalistů, který v ní poznal ostřílenou recidivistku Fabiánovou. Jenže šetřením v místě jejího trvalého bydliště bylo zjištěno, že se po propuštění z výkonu trestu na této adrese nezdržuje a měla by bydlet u nějaké své přítelkyně někde v Praze. Policisté však zjistili, že si hledaná pravidelně chodí na úřad vyzvedávat sociální dávky, navíc den výplaty už je za pouhých pár dní. Tedy nezbývalo než si na ní zkusit počíhat při této příležitosti. A skutečně, Fabiánová si nenechala ujít výplatu dávek ani tentokrát, a tak byla dne 22. srpna 2003 zadržena.

Jaroslava Fabiánová

Jaroslava Fabiánová přichází k soudu

Ohledáním místa nálezu těla, které bylo současně i místem činu, policie zajistila stopy potvrzující přítomnost Fabiánové v bytě. Nejzávažnějším důkazem byl výtěr z pod nehtů poškozeného, kde byla zjištěna biologická stopa, z níž byla získána DNA pachatelky. Jak již bylo jejím zvykem, Fabiánová u soudu vše tvrdošíjně popírala. Přiznala sice, že pana Sýkoru v bytě navštívila, ale prý mu jen ukradla elektroniku, když se šel vykoupat. Soud ale důkazy považoval za dostatečné.

Podle soudních znalců má Fabiánová sice nadprůměrné IQ, ale má poruchou osobnosti. Soudní znalec označil Fabiánovou v posudku jako lesbicky orientovanou ženu s neodstranitelnou poruchou osobnosti: „Je vzácně bezcitná a zahleděná do sebe. Je egocentrická a vraždila pro peníze. Nic jiného než doživotí si nezaslouží.“

Její sebejistá reakce mluví sama za sebe. "Jak si někdo může myslet, že bych se s prominutím při mé inteligenci vracela do bytu zakrýt trestný čin krádeže mnohem závažnějším trestným činem vraždy, za který mi hrozí mnohem vyšší trestní sazba?" V průběhu soudního líčení stihla slovně napadnout jak kriminalisty, tak státního zástupce, soudce i znalce. Všichni podle ní odvedli nedokonalou práci. "Ano, kradla jsem a uspávala. Ale nikdy jsem opravdu nikoho nezabila. Já mám ruce čisté," hájila se.

Jaroslava Fabiánová vystupovala u přelíčení jako sebevědomá žena, popírající veškerou vinu (což ostatně dělá dodnes). Slova o její nevinně však zůstala nevyslyšena a rozhodnutím soudu prvého stupně byla Jaroslava Fabiánová jako třetí Češka v samostatné české historii odsouzena k doživotnímu trestu odnětí svobody (první byla dnes již mrtvá Miroslava Kukačková, kterou odsoudily k doživotnímu odnětí svobody německé soudy v roce 1998 a druhou ženou celkově a první v historii samostatné ČR odsouzenou na doživotí byla sériová vražedkyně  Dana Stodolová). Odvolací soud poté dle předpokladů potvrdil, že jiný než doživotní trest u Fabiánové nepřipadá v úvahu. "Skutečně se jedná o výjimečný případ. Od 16 let žije kriminálním způsobem života a neštítí se ani takových praktik, jako usmrtit člověka za účelem získání finančních prostředků," uvedl předseda senátu Jiří Lněnička.

Na závěr odkazujeme na výborně zpracovaný díl (ostatně celý seriál je skvělý) s názvem "Nenávist" první série seriálu České televize s názvem Případy 1. oddělení, na kterém mimo jiné jako spoluscénárista spoluprcoval bývalý šéf 1. oddělení (tzv. "mordparty") na odboru Obecné kriminality Policie ČR při krajském ředitelství pro hlavní město Prahu - Josef Mareš. Doporučit lze i televizní dokumentární film Případ vraha - Uspávačka, který je hranou rekonstrukcí života a zločinů této doživotně odsouzené recidivistky.

DALŠÍ FOTOGRAFIE

To play, press and hold the enter key. To stop, release the enter key.

press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
press to zoom
  • Facebook
  • Instagram
Komentáře