top of page

Joachim Kroll

6 .10. 2014

Joachim Kroll - německý sériový vrah, který sužoval mezi lety 1955-1976 oblast (asi 60km okruh) kolem Duisburgu v Západním Německu. Tento muž během více než 20ti let pravděpodobně usmrtil nejméně 14 lidí, ač byl odsouzen "pouze" za 8 vražd a jeden vražedný pokus. Skutečný počet jeho obětí však může být ještě vyšší. V důsledku jeho jednání navíc přišli o život i dva muži, kteří spáchali sebevraždu, poté co byli podezřelí z některých jeho zločinů.

  • Narozen: 17. 4. 1933

  • Zemřel:1. 7. 1991

  • Země: Západní Německo

  • Počet obětí: 8-20+

  • Unikal: 21,5 let

  • Vražedná aktivita: 1955-1976

  • Přezdívka:„Zrůda z Porúří“, "Kanibal z Rúr"

Joachim Kroll

„Zrůda z Porúří“, „Kanibal z Rúr“, „Duisburský lidožrout“, takto hrozivé přezdívky přiřkla veřejnost a tisk Joachimu Krollovi, který sužoval mezi lety 1955 – 1976 především oblast (zhruba 60km okruh) kolem Duisburgu a Essenu v západním Německu.  Tento německý sériový vrah během více než 20ti let, kdy unikal spravedlnosti,  pravděpodobně usmrtil nejméně 14 lidí, ač byl odsouzen „pouze“ za 8 vražd a jeden vražedný pokus. Skutečný počet jeho obětí se však odhaduje dokonce v násobcích těchto čísel! Krutou realitou navíc zůstává, že v důsledku jeho jednání přišly o život i dvě další osoby, které vrah sice neusmrtil, ale které spáchaly sebevraždu, když neunesly negativní tlak okolí, poté co byly podezřelé či obviněné z některých jeho zločinů. K tomu připočítejme další dva muže, kteří byli kvůli Krollovým vraždám uvězněni a několik dalších, kteří byli z toho samého důvodu alespoň na nějaký čas očerněni....

Joachim Kroll

Joachim Kroll

Joachim Kroll se narodil 17. 4. 1933 v Hindenburgu jako poslední z osmi dětí (jinde uvedeno jako šestý z devíti dětí). Jeho otec, horník, byl zajat během druhé světové války na ruské frontě a domů se již nikdy nevrátil.  V roce 1947 se rodina v čele s matkou přestěhovala na západ poválečným uspořádáním rozdělené země, kde později vznikla Spolková republika Německo (neoficiálně západní Německo), a zde se usadila. Joachim byl malé, slabé dítě, které bylo velice často nemocné. Kroll byl taktéž postižen vadou intelektu, když jeho IQ odpovídalo hodnotě kolem 76 bodů, což je v pásmu podprůměru těsně nad hranicí lehké mentální retardace. Kvůli tomu byl schopný dokončit jen 3 třídy základní školy.  

 

Kroll v mládí pracoval na jatkách, kde přišel do styku se smrtí, krví, násilím…jak sám později vypověděl, tato práce ho vzrušovala a byla to doba jeho každodenního uspokojení. Dne 21. 1. 1955 mu zemřela matka, ke které byl upnutý a se kterou setrval společně bydlet jako jediný ze sourozenců až do jejího skonu. Necelé tři týdny po její smrti se dopustil první vraždy.

Dne 8. 2. 1955, tedy v době Krollových 22 let, se na polní cestě u Lüdingshausenu (asi 30km severně od Dortmundu) potkal s devatenáctiletou Irmgard Strehl. Kroll dívku napadl a násilím odvlekl do nedaleké stodoly. Tam ji bodnul do krku, znásilnil a uškrtil. Posmrtně jí navíc kapesním nožem rozpáral dutinu břišní. Mrtvola dívky byla v opuštěné stodole nalezena 5 dní po útoku.

Irmgard Strehl

Irmgard Strehl

Následujícího roku (1956), v blíže neurčený den, usmrtil teprve dvanáctiletou Eriku Schutleter v Kirchhellenu (asi 25 km severně od Essenu). Tato vražda mu později u soudu nebyla prokázána pro nedostatek důkazů.

 

V průběhu roku 1957 se Kroll přestěhoval do Duisburgu. Zde v oblasti Porúří začal veřejnou dopravou projíždět okolní vesnice a městečka, čekajíc na další vhodnou příležitost útoku.

 

Psal se 24. březen roku 1959 a od posledního doloženého útoku uběhly téměř tři roky (čtenář se může pouze domnívat, zda se J.K. skutečně v tomto období trestného činu vraždy nedopustil, či zkrátka jen měl štěstí a případný útok mu nebyl připsán – pravděpodobnější je druhá varianta, na druhou stranu je možné, že po přestěhování do cizího města mohla být kvůli jeho deficitnímu intelektu adaptace na nové prostředí obtížná a proto pauza byla tak dlouhá). Jisté je, že onoho březnového dne napadl kousek od Mörser Strasse v Rheinhausenu, poblíž Duisburgu třiadvacetiletou bezdomovkyni jménem Erika. Ta, jako jedna z mála napadených, měla štěstí, ač nutno dodat, že pouze „štěstí v neštěstí“. J. K. dívku škrtil, a když ztratila vědomí, znásilnil ji. Vše proběhlo podobně jako v ostatních případech a Kroll následně v domnění, že je mrtvá, místo opustil. Dívka se však z bezvědomí probrala a přežila.

16. 6. 1959 na louce, opět poblíž Rheinhausenu kousek od koryta Rýna, po urputném boji znásilnil a zavraždil Klaru Freidu Tesmer (24). Kroll údajně tuto dívku chytil za ruku, když však zareagovala negativně, udeřil jí do hlavy a poté při zápase na zemi uškrtil.Její tělo bylo nalezeno o den později. Kvůli této vraždě strávil 6 měsíců ve vazbě nesprávný muž.

Karla Frieda Tesmer

Zhruba o měsíc později zaútočil Kroll znovu. Dne 26. 7. 1959 bylo nalezeno tělo šestnáctileté Manuely Knodt. Tentokrát vrah udeřil v parku na předměstí Essenu. Z těla mladé dívky, a to z oblasti stehen a hýždí, byly v tomto případě navíc odříznuty pláty masa, což svědčilo o tom, že by se vrah mohl dopouštět i kanibalismu. Jak čtenář dále uvidí, toto byl první doložený případ, kdy se J. K. k takovému jednání uchýlil, ale rozhodně né poslední…naopak, odřezávání masitých částí těl, či dokonce celých končetin obětí se stalo pro tohoto sériového vraha příznačné.

Z vraždy Manuely Knodt byl později (v roce 1960) obviněn opravář Heinrich Otto. Ten se údajně sám přiznal, ale své přiznání později odvolal. Zdroje se v tomto případě různí, ale tento muž byl zřejmě odsouzen na 8 let (jinde je však zmíněno, že spáchal sebevraždu).

Manuela Knodt

 Manuela Knodt

Barbara Bruder

Následovala další tříletá pauza, kdy o počínání Krolla není nic známo. Žádný útok v tomto období mu připsán nebyl, ale o skutečném přerušení jeho aktivity lze pochybovat.

Až v průběhu roku 1962 se při cestě na dětské hřiště v obci Burscheid (asi 45 km jihovýchodně od Dusseldorfu) ztratila dvanáctiletá Barbara Bruder. Její tělo nebylo nikdy nalezeno. Ač se Kroll k její vraždě po svém dopadení přiznal, u soudu nebyla projednávána.

Barbara Bruder

Dne 23.4.1962 se konal karneval ve vesnici Rees (jiné zdroje uvádí Bruckhausen)- obě vesnice leží severně od Duisburgu.  Na něj vyrazila i třináctiletá Petra Gies se svojí kamarádkou. Každá z dívek bydlela v jiné vesnici, a tak se po skončení karnevalu jejich cesty rozdělily. Domů bohužel dorazila jen jedna z nich. Tělo Petry Geis našli druhého dne v lese 1,5km od místa, kde se karneval konal. Dívčiny červené šaty byly strhány z těla, oběti byly vyříznuty pláty masa z hýždí a také odstraněno celé pravé předloktí. Některé zdroje zmiňují, že za tuto vraždu byl na dvanáct let odnětí svobody odsouzen sexuální násilník, Vinzenz Kuehn (52 let). Údajněbyl po 6ti letech propuštěn. Očištěn však byl až po Krollově přiznání.

Petra Geis

Petra Gies

Monika Tafel

O měsíc později byla zavražděna další mladá dívka. 4.6.1962 ze ztratila z Walsumu, který leží na předměstí Duisburgu, Monika Tafel (13). Její tělo bylo nalezeno v kukuřičném poli o pět dní později. Z dětského těla byly opět odříznuty pláty masa z hýždí a zadních stehen. Po této vraždě byl bohužel, jako již ve dvou předchozích případech, zatčen nesprávný muž. Tentokráte šlo o pedofila, Waltera Quickera (34). I když ocelářský dělník nebyl nikdy obviněn a byl poměrně brzy propuštěn, okolí ho kvůli pobouření vraždou dále podezíralo. Jediným výsledkem jeho očernění bylo pronásledování ze strany sousedů, což muž neunesl, a tak na podzim toho samého roku zvolil raději „dobrovolný“ odchod z tohoto světa. Sebevraždu spáchal oběšením v nedalekém lese.

Monika Tafel

Následující atak, jehož se Joachim Kroll dopustil, byl odlišný od všech předešlých (i následujících) případů. Šlo o jedinou událost, kdy zaútočil na milenecká pár, a kdy usmrtil muže. K vraždě došlo 22. 8. 1965. Toho dne procházel J. K. uličkou milenců v Grossenbaumu v Duisburgu, když v tom si všimnul auta, v němž spolu souložil mladý pár- Marion Veen a Hermann Schmitz. Pohled na milující se pár ho vzrušil natolik, že se i přes vlastní drobnou postavu odhodlal k útoku. Ač již bylo uvedeno, že Kroll byl mentálně podprůměrný, bylo mu jasné, že při svých fyzických dispozicích by bylo náročné napadnout najednou nožem dvojici mladých lidí. Vymyslel tak drobnou lest. Propíchnul jednu z pneumatik, aby muže vylákal z auta ven. Tento plán se však minul účinkem, a tak, když muž po nějaké době nastartoval auto a hodlal odjet, Kroll před auto skočil a zároveň divoce gestikuloval. Když muž z auta vystoupil v domnění, že cizí muž potřebuje pomoc, začal ho Kroll bez dalšího bodat nožem. Marion Veen tomu přihlížela ze sedadla spolujezdce a dříve, než stačil vrah jejího přítele ubodat, přesedla za volant a z místa ujela, čímž si zachránila život.

Hermann Schmit

Hermann Schmitz

UrsulaRohling

Vrah znovu udeřil až více než po roce. 13.9.1966 zavraždil dvacetiletou Ursulu Rohling. Její mrtvola byla nalezena o dva dny později ve Förster-busch  parku nedaleko obce Marl (asi 35 km severně od Essenu). " Viděl jsem tu ženu v parku. Byla mladá a měla krátké vlasy. Mluvil jsem s ní a pak jsem ji popadl za krk pravou rukou, odtáhl ji do křoví a hodil na zem. Škrtil jsem jí než se přestala hýbat. Pak jsem jí sundal kalhotky a udělal jí to. Nechal jsem jí tam ležet a vlakem se vrátil do Duisburgu. Když sem přišel domů, byl jsem stále nadržený. Měl jsem to ještě s nafukovací pannou a pak si to párkrát udělal rukou."

Ursula Rohling

Z vraždy byl podezříván její snoubenec Adolf Schickel, který s ní trávil osudný večer, a to i přesto, že dívku po schůzce nedoprovázel domů a ona na svého vraha narazila až v jejím průběhu. Bohužel mladý muž několik měsíců po této události spáchal sebevraždu a zařadil se tak na smutný seznam. Je nepodstatné, zda tak učinil kvůli tlaku policie, výčitkám a smutku ze ztráty své snoubenky nebo kvůli ponížení a studu před blízkými, kteří ho mohli podezřívat. I jeho zmařený život, ač nepřímo, leží na bedrech Joachima Krolla.  

V prosinci toho samého roku napadl svoji zatím nejmladší oběť. Do Krollovo spárů padlo v Essenu teprve 5ti leté děvčátko jménem Ilona Harke. Muž dívku unesl a spolu s ní odcestoval vlakem do Wuppertalu a poté autobusem do Feldbachtalu. Kousek za vesnicí holčičku utopil v příkopě plném vody (údajně prý chtěl vyzkoušet jaké je to někoho utopit) a poté ji znásilnil. Její mrtvola se, jako už několik předchozích obětí, našla bez odkrojených „plátků“ masa z hýždí a také z paží nad loktem.

Ilona Harke

Ilona Harke

Gabriella Puetman

22. 6. 1967 J. K. napadl další mladičkou dívku. Toho dne lstí vylákal desetiletou Gabrielle Puetman do kukuřičného pole, kde jí nejprve ukazoval pornografické fotografie a když se vyděšená dívka snažila utéct, pokusil se jí uškrtit. Šťastnou náhodou se nedaleko nacházela velká továrna a z ní v průběhu napadení zazněla siréna ohlašující střídání směn. Do okolí se tak mělo vydat mnoho dělníků. To Krolla vylekalo, a aniž by stačil to, co měl v úmyslu dokonat, dal se na útěk. Ač malá Gabriella musela zažít chvíle obrovské hrůzy, zařadila se naštěstí na seznam obětí, které napadení sériového vraha přežily. 

Gabrielle Puetman

O dva roky později (konkrétně 12.7.1969) byla uškrcena a znásilněna jedenašedesátiletá Maria Hettgen. Zdroje se v tomto případě rozcházejí. Není shoda ani v místě spáchání vraždy, ani ve věku oběti, ale ten přeci jen zdroje v drtivě většině uvádějí shodně – 61 let. Není však jasné, zda její tělo bylo nalezeno hned za vstupními dveřmi v předsíni jejího domu v Huckeswagenu a pachatel se tak na ženu vrhnul ihned ve dveřích, anebo byla zavražděna na procházce v Essenu, jak uvádí jiný zdroj a což by spíše odpovídalo Krollovu modus operandi.  Každopádně už z věku oběti (útok v bytě by to ještě umocňoval) lze vypozorovat, že tento atak měl mimo způsob usmrcení a sexuálního motivu několik odlišných znaků než ostatní vraždy. Z tohoto důvodu se zdají být odhady, které Krollovy přisuzují až desítky vražd, celkem pravděpodobné, neboť pro policejní orgány nemuselo být patrné, že při takto odlišných vlastnostech obětí (případně i rozdílném provedení trestného činu), jde o dílo jediného pachatele. Na druhou stranu nutno dodat, že tyto úvahy jsou a zřejmě navždy zůstanou pouze domněnkami. Těžko se bez policejního či soudního spisu po více než 40 letech dobrat pravdy.

Maria Hettgen

Jutta Rahn

Jutta Rahn

21.5.1970 došlo k vraždě třináctileté Jutty Rahn v poblíž Breitscheidu. Dívka se toho dne vracela jako obvykle ze školy. Když vystoupila na nádraží v Hösel, zbývalo jí ještě absolvovat nedlouhou cestu přes les. Zde na ní zaútočil sexuální sériový vraha Kroll, jenž jí pravděpodobně sledoval již cestou z vlakového nádraží. Dívka byla nalezena pobodaná a znásilněná. Příčina smrti – vykrvácení (bohužel se zdroje opět neshodují – jinde příčina smrti udušení rdoušením). A stejně tak opakovaně jako se vyskytují neshody ohledně Krollovo případu, byl taktéž znovu zatčen nesprávný „pachatel“! Posléze došlo k jeho propuštění, ale přesto byl ze strany sousedů podezírán po dalších šest let, než se Kroll k tomuto skutku přiznal.

Následovala šestiletá pauza, kdy opět visí otazník nad tím, zda-li byl v tomto mezidobí německý sériový vrah Joachim Kroll neaktivní.

V blíže nespecifikovaný den v průběhu roku 1976 byla ve Voerde uškrcena a znásilněna další mladá dívka, desetiletá Karin Töpfer. Z důvodu nedostatku důkazů nebyla tato vražda projednávána u soudu.

Karin Topfer

Karin Töpfer

Kvůli tomu, že ve stejné oblasti v průběhu více než 20ti let, kdy byl Kroll aktivní, působil minimálně jeden sexuální sériový vrah, pedofil, a to Jürgen Bartsch (některé zdroje uvádějí, že jich bylo dokonce více), není jasné, které z nevyřešených vražd a zmizení z té doby, lze kterým pachatelům přiřknout. Odhady však většinou zmiňují v případě J. K. číslovku přesahující 20 (a to dokonce i ty mírnější). Takže jak už bylo výše naznačeno, těžko soudit nakolik je předchozí výčet kompletní…  

Marion Ketter

Marion Ketter

Jisté je jen to, že poslední vraždu spáchal J. K. dne 3. 7. 1976. Tohoto letního dne si hrála teprve čtyřletá Marion Ketter na dětském hřišti v duisburském předměstí Laar. V nestřeženou chvíli byla unesena a odvedena do Krollova bytu na Freisenstrasse 11. Rodiče dívenky po celodenním marném hledání k večeru informovali místní policii. Jelikož šlo o takto malé děvče, policisté se následujícího dne rozhodli v blízkém okolí hřiště prohledat dům po domu. V jednom z činžáků policisty zaujalo upozornění jednoho z nájemníků, že jeho soused, jménem Joachim Kroll, mu toho dne řekl, aby používal záchod v jiném patře, jelikož ten společný v nejvyšším patře ucpal vnitřnostmi. Když se šel nájemník přesvědčit, zjistil, že to je skutečně pravda a v krví zbarveném záchodě plave cosi jako střeva, plíce a jiné vnitřnosti. V té době se již okolí činu hemžilo policisty. Když vstoupili do domu, kde Kroll bydlel, ihned byli upozorněni na podivný nález. Policisté se vydali do Krollova bytu. Ten zprvu zachoval chladnou hlavu a oznámil, že připravuje králíka a jeho vnitřnosti vyhodil do záchodu. Když však policisté vstoupili do jeho bytu, nalezli v hrnci s mrkví a bramborami vařit i malou dětskou ruku. V mrazáku pak byly připraveny plátky lidského masa. Byt byl rovněž plný různých porno časopisů a erotických pomůcek včetně sbírky nafukovacích panen. Kroll později přiznal, že často nafukovací panny škrtil a při tom se uspokojoval.

Jak již bylo uvedeno, v Krollově případě šlo o primitivní osobnost s velmi nízkým IQ, což dokazuje i fakt, že se po svém zatčení domníval, že podstoupí jednoduchou operaci, jejímž prostřednictvím bude odstraněna jeho nebezpečnost a vražedné puzení, a on bude poté rychle propuštěn zpět na svobodu.

Vyšetřovatelům J. K. prozradil, že vyhledávání obětí věnoval celé hodiny a dny. Nejprve se vlakem či autobusem přepravil do městeček a vesnic v okolí Duisburgu, tam poté bezcílně bloumal, dokud nepotkal osamocenou mladou dívku či holčičku. Tu pak sledoval a čekal na vhodnou příležitost k útoku. Ač měl pachatel snížené rozumové schopnosti, byl většinou schopný ovládat svůj pohlavní pud a s útokem někdy i dlouze čekat, pokud pro něj nebyly vhodné podmínky. Často se tak ze svých lovů vracel s nepořízenou. V tom lze spatřovat jeden z důvodů, proč dokázal Kroll tak dlouho unikat spravedlnosti. Na druhou stranu, jak již bylo zmíněno, těla obětí nijak neukrýval a příliš se nesnažil oddálit jejich nález. Jeho byt byl plný usvědčujících důkazů a on si rámci vyšetřování dokonce nebyl schopný vzpomenout, kolik dívek a žen vlastně zavraždil, ani na podrobnosti jednotlivých útoků, neboť jich prý bylo „prostě mnoho“. Mimo dalšího potvrzení ukazujícího na jeho primitivní osobnost, šlo z toho faktu usuzovat, že tento sexuální sériový vrah měl skutečně na svědomí mnohem více zmařených lidských životů, než za kolik byl nakonec odsouzen.

Překvapivé bylo i jeho doznání ohledně kanibalismu, jehož se dopouštěl. Pokud se dá jeho tvrzení věřit, ač šlo o sexuálního vraha, sadistu, motivace ke konzumaci části svých obětí nebyla sexuálního rázu. Kanibalismu se vrah prý dopouštěl, aby ušetřil. V jiném zdroji se však uvádí, že maso z jedné z prvních obětí odříznul z momentálního nápadu a poté se mu to zalíbilo. A proč se ho nedopouštěl na všech svých obětech? To zdůvodnil tím, že si odřezával části těl jen z těch žen, jejichž maso vypadalo „jemně“.  

 

Při vyšetřování vyšlo též najevo, že tento bývalý údržbář toalet nebyl schopný klasického sexu. Vzrůstem malý muž své oběti nejčastěji co nejrychleji uškrtil a poté zneužil. Nad mrtvolami poté ještě masturboval.

Zajímavostí je, že v případě J. K. lze najít určité paralely ke dvěma českým sériovým vrahům a to Václavu Mrázkovi a Ladislavu Hojerovi. Stejně tak jako v jejich případě šlo o primitivní osobnost, stejně tak jako u nich šlo o sériového vraha se sexuální motivací, agresivního sadistu (nutnost odlišovat od pravého sadisty), který oběti netorturizoval. Stejně jako u nich šlo z větší části o neorganizované vraždy, kdy samotné vraždě nepředcházela detailní a promyšlená příprava, těla obětí nebyla nijak ukrývána či přemísťována, místo útoku nebylo předem vytipováno a nebyla snaha činit inscenace či jinak mást policii. Vrah navíc několikrát riskoval, když neudržel pohlavní pud pod kontrolou a útočil za pro něj nepříznivých okolností. Podobný průběh mělo u těchto vrahů i vyhledávání obětí, kdy „bloudili“ okolím a čekali na nahodilou situaci, kdy se naskytne vhodná příležitost k útoku. Poté vraždu vykonali bez dlouhého kontaktu s obětí (Kroll však přeci jen s oběťmi alespoň krátce komunikoval, výjimkou jsou dva Krollovy únosy, těch se však dopustil jen u nejmladších obětí (4, 5 let), kdy je takové jednání jednodušší). Stejně jako čeští vrazi i Kroll unikal spravedlnosti dlouho, ač to nebyl výsledek jeho „geniálního“ plánování, ale spíše shoda náhod. Všichni srovnávaní, sérioví vrazi byly rovněž z objektivního hlediska v rámci společnosti outsidery s žádnými, nebo jen minimálními sexuálními a milostnými zkušenostmi dobrovolného rázu. Tak jako L. Hojer, se i Kroll dopustil ofenzivního čtvrcení a kanibalismu.

Joachim Kroll

Joachim Kroll

V průběhu výslechů se Kroll přiznal k nejméně 14ti vraždám. Soudní proces s ním začal 4. 10. 1979. Skončil 8. 4. 1982. U soudu byla shledána Krollova zmenšená příčetnost, nikoli však nepříčetnost a tak byl za 8 prokázaných vražd a jeden pokus vraždy odsouzen k devítinásobnému doživotí. Trest si odpykával ve věznici v Rheinbachu. V té zemřel dne 1. 7. 1991 na infarkt.

DALŠÍ FOTOGRAFIE:

  • Facebook
  • Instagram

Copyright © 2009 - 2020 serialkillers.cz

Po plagiátech je aktivně pátráno!

Komentáře
bottom of page