13 nejhorších masových vrahů po roce 2000

(Zveřejněno: 20. 9. 2019)

Na úvod jen několik poznámek k tomu, čeho se níže uvedený článek týká, respektive spíše čeho se netýká. Jak už v názvu článku uvádíme, zaměřili jsme se na nejhorší masové vraždy po roce 2000. Slovo „nejhorší“ je v tomto smyslu chápáno tak, že budou popisovány útoky s nejzávažnějšími následky – tedy zařazeny byly masové vraždy s nejvyšším počtem (usmrcených) obětí. Níže naleznete 13 největších masových vražd z více než 150 komparovaných případů.

Co naopak nebudeme popisovat, jsou teroristické útoky. Zaprvé – těch, které byly spáchány po roce 2000, a které co do počtu obětí byly horší než zde zmíněné masové vraždy, byla celá řada – stačí připomenout 11. září 2001… Zadruhé – mezi teroristickým útokem a „klasickou“ masovou vraždou je několik rozdílů. Nebudeme se zde pouštět do podrobného srovnávání a ucelenějších úvah. To by vydalo na samostatný článek. Zkusíme uvést jen letmé porovnání. Tak například hlavním cílem vražd ve jménu teroru je vyvolat strach a pocity nejistoty ve společnosti (veřejnosti), jejichž prostřednictvím má být dosaženo nějakého politického, náboženského nebo ideologického cíle. Takové jednání tedy není plně vázáno na konkrétní "potřebu", individuální motiv pachatele, ale spíše inspirováno nějakou přijímanou ideologií a sloužící jejím cílům. Rovněž je typický vliv dalších osob, které působí na mysl pachatele. Ti jej často motivují, přesvědčují, pomáhají mu. Teroristické činy jsou také často koordinovány několika lidmi či je hlavnímu vykonavateli teroristického útoku poskytován určitý servis, prostředky, pomoc atd. Naproti tomu „klasická“ masová vražda bývá často motivována především zlobou, mstou, touhou „po slávě“, atd., případně kombinací těchto faktorů, tedy především individuálními motivy. „Klasická“ masová vražda nebývá zpravidla páchána s pomocí dalších zúčastněných či nápomocných osob.

Zahrnut tedy nebyl např. čin Mohameda Lahouaieje Bouhlela, který v roce 2016 najel ve jménu tzv. Islámského státu nákladním autem do lidí ve francouzském Nice a usmrtil tak 86 osob a dalších 400 zranil. Zahrnut nebyl především proto, že pachatel udržoval kontakt s teroristy, bylo mu pomáháno a dostával rady, ohledně příprav k útoku.

Většina médií, které tvoří různé souhrny masových vražd, často západní teroristické útoky do seznamů zařazuje. Asi zejména proto, že činy se odehrály právě v západním světě, navíc v nedávné době. Nicméně problém spočívá v tom, že k podobným útokům (navíc s mnohem vyšším počtem obětí) dochází i v nezápadních částech světa pravidelně, a podle názoru autora tohoto článku mají tyto a jim podobné činy více společného právě s terorismem než se zde popisovanými „klasickými“ masovými vraždami.

Naopak jsme pro srovnání a ukázku toho, jak tenká linie mezi takovým rozlišováním je, zahrnuli činy A. Breivika a O. Mateena. Tyto vraždy sice jistě byly spáchány s nějakým politickým, ideologickým či náboženským přesvědčením, ale minimálně A. Breivik neměl v úmyslu vyvolat strach, prostřednictvím něhož by dosáhnul svých cílů, ale svým činem chtěl získat pro své myšlenky prostor. Chtěl své názory "zakřičet do světa". U O. Mateena je to ještě složitější a zařazen byl hlavně proto, že ač sám deklaroval, že útočí ve jménu IS, tak podle dostupných informací jednal sám, neměl na tuto zločinnou organizaci přímé vazby a čin s nikým nekoordinoval, ani mu nebyla poskytnuta žádná pomoc a součinnost, a to asi ani při plánování a přípravě. Nicméně jeho zařazení bylo opravdu na hraně. No, čtenář sám dále v článku uvidí a může pak posoudit, kam by onen čin spíše zařadil…

Ještě poslední věc. Jednotlivé „exempláře“ jsme hodlali zpracovat stručně, takže u každého byla snaha zodpovědět toto schéma otázek: Co? Kdy? Kde? Jak? A proč? S tím, že u každého činu jsme se pokusili určit pravděpodobné (především vnější) příčiny (ty vnitřní se podílí vždy), motivy a spouštěče onoho kriminálního činu. Nebylo to vůbec snadné. Přesné určení toho, co lze označit u konkrétní masové vraždy za příčinu, co za motiv, a co za spouštěč, je totiž nejen složité, ale někdy přímo nemožné, a to už jen z toho titulu, že řada masových vrahů volí po činu sebevraždu. Jde tedy o určitý odhad autora. Jak se mu to podařilo, nechť posoudí a zváží čtenář.

13. Seung-Hui Cho – USA – 16. 4. 2007 - oběti: 32+17

(18. 1. 1984 – 16. 4. 2007)

Třináctým nejhorším masovým vrahem po roce 2000 je třiadvacetiletý, původem jihokorejský, vysokoškolský student jménem Seung-Hui Cho. Ten vstoupil dne 16. dubna. 2007 do budovy Polytechnického institutu státní univerzity v Blacksburgu ve státě Virginie a zde zastřelil 32 osob (studentů a vyučujících) a dalších 17 osob postřelil. K tomu se dalších 6 osob zranilo při skoku z okna, když se snažily uniknout šílenému střelci. Jde tak až doposud (r. 9/2019) o nejhorší školní masovou střelbu v historii USA. Útočník byl vyzbrojen dvěma pistolemi typu Glock 19 a Walther P22 – zbraně byly obstarány legální cestou. Motivem činu zřejmě byla msta společnosti, když pachatel ve svých zápiscích kritizoval např. „zhýralost“, „děti zbohatlíků“ apod. Hlavní příčinu u této masové střelby zřejmě třeba hledat v osobnosti pachatele a v jeho narušené psychice. Seung-Hui Cho totiž dlouhodobě bojoval s psychickými problémy, když se již od mala podroboval různým vyšetřením, léčbám a terapiím. Taktéž učitelé i spolužáci považovali jeho chování za abnormální a podivínské, spíše však až přímo znepokojující a nebezpečné. Přesná diagnóza z psychiatrického hlediska nicméně zůstala nejasná, respektive žádná z diagnóz nebyla „obecně“ přijata – i když často zaznívajícími diagnózami byly selektivní mutismus a sociální fobie. Rovněž z rozboru jeho zápisků a nahrávek vyplynulo, že byl inspirován a fascinován činem tzv. „Columbine massacre“ (pozn. další masová střelba ve škole z r. 1999). Tedy lze zde předpokládat i určitá touha po slávě.

12. Khalid Mahmood – Pákistán – 19. 4. 2016 – oběti: 33 + 55

(nar. 1998)

Když se 19. dubna 2016 konala v jednom z pákistánských měst v oblasti Layyah (provincie Pandžáb) oslava narození syna jednoho z obyvatel, konzumovala se, jako obvykle při podobných slavnostech, jedna z tradičních pákistánských sladkostí s názvem „laddu“ (nebo „ladoo“ – jde o malé pečené kuličky vyrobené z mouky, těsta a cukru). Ty slavící otec zakoupili v jednom z místních obchodů se sladkostmi. Již během oslavy však nebylo jejím účastníkům dobře, začali prudce zvracet a hromadně se sjížděli do nemocnic. Šetření ukázalo, že do sladkých kuliček byl úmyslně přimíchán insekticid – chlorfenapyr. Kvůli tomu zemřelo v průběhu následujících 14 dnů 33 lidí a dalších asi 55 lidí otravu přežilo (jinde uveden počet kolem 20 "přiotrávených"). Jisté je, že dítě, jehož narození se slavilo, kvůli události přišlo o otce, šest strýců a jednu tetu. Mezi otrávenými však nebyli pouze účastníci oné oslavy, ale i další zákazníci stejného obchodu se sladkostmi. Policisté proto zatknuli jeho majitele spolu s jeho mladším bratrem a třináctiletým sluhou obou mužů. Při výslechu se pak ke všemu přiznal teprve osmnáctiletý Khalid Mahmood, mladší bratr vlastníka obchodu, který uvedl, že jed do sladkostí přidal úmyslně, aby uštědřil svému bratrovi lekci, neboť ten ho měl podle jeho slov často bít a neustále urážet.

Vnější příčiny možno spatřovat v problematickém vztahu obou bratří, kdy starší z nich zřejmě často využíval svoji převahu, což mladší z bratrů těžce nesl. Spouštěčem mohl být právě další z konfliktů. A motiv byl v tomto případě vyjádřen samotným pachatelem – šlo o pomstu bratrovi.

Zajímavé je, že zprvu byla událost vyšetřována jako nedbalost. Totiž majitel obchodu s pesticidy, který sousedil s obchodem se sladkostmi, právě rekonstruoval svoji prodejnu a na čas uskladnil zásobu pesticidů právě v obchodu se sladkostmi, tedy policisté se nejprve domnívali, že jed se v cukrovinkách vyskytnul náhodou.

Informace o dalším osudu pachatele činu se nepodařilo dohledat.

11. Chen Zhengping – Čína – 14. 9. 2002 - oběti: 42+200

(? – 13. 10. 2002)

14. září roku 2002 se odehrála tragická masová vražda v čínské provincii Jiangsu. Toho dne otrávil Chen Zhengping, majitel bistra ve městě Nanjing, jedem na krysy potraviny v obchodě svého konkurenta, čímž přivodil smrt nejméně 42 (někde 49) osobám. K tomu dalších nejméně 200 osob muselo být hospitalizováno. Většinu obětí tvořily děti kupující si snídani do školy a zaměstnanci pracující poblíž bistra. Otrava byla údajně tak silná, že několik zákazníků zkolabovalo téměř rovnou před obchodem s občerstvením, a některým poškozeným dokonce měla téct krev z úst a očí.

Pachatel byl zadržen den poté, ve vlaku asi 400 km od Nanjingu, když prý po kolapsu a úmrtí několika prvních zákazníků z města prchnul. Ihned se k činu přiznal a uvedl, že motivem byla závist a msta za to, že konkurentovi se dařilo v podnikání lépe než jemu. Podle neověřených zpráv byl majitelem sousedního obchodu dokonce bratranec pachatele.

Chen tedy neunesl úspěch vlastníka sousedního bistra a hodlal svým činem konkurenční byznys a jeho majitele poškodit. K tomu navíc otrávit stovky lidí...! Za tento zločin byl Chen Zhengping 1. října 2002, tedy ani ne měsíc po jeho spáchání, odsouzen k trestu smrti. Poprava byla vykonána za necelých 14 dnů. Motivem činu tedy byla msta a snaha o poškození konkurenčního byznysu. Příčinami zřejmě frustrace, nespokojenost pachatele se svým podnikáním (životem) a závist.

10. Chen Shuizong – Čína – 7. 6. 2013 – oběti: 46 + 34

(1. 3. 1954 – 7. 6. 2013)

V pátek 7. června 2013, nedaleko města Xiamen v čínské provincii Fujian, vypukl během podvečerní dopravní špičky v autobuse s 90 pasažéry na palubě požár. Ten se během krátké chvíle rozšířil i do zadní části vozidla, kde nakonec prohořel do nádrže s palivem a autobus vybuchnul. Požár a výbuch si nakonec vyžádaly 47 lidských životů a dalších 34 lidí bylo zraněno. Když vyšetřovatelé pátrali po příčině požáru, zarazily je nalezené stopy benzínu, zatímco autobus byl poháněn naftou. Rovněž stav pneumatik naznačoval tomu, že požár vypukl uvnitř a byl zřejmě rozdělán úmyslně. To vedlo policii k pátrání po viníkovi. Hned následující den policie oznámila, že požár v autobuse založil devětapadesátiletý Chen Shuizong. Ten měl podle svědků do autobusu přinést tašky plné nádob s asi 10 litry benzínu. Pomocí něj pak Chen rozdělal smrtící požár.

Sám Chen v plamenech zemřel. U něj doma měli být poté nalezeny dva dopisy na rozloučenou, které zanechal pro svoji manželku a dceru. (pozn. aut. - některé zdroje existenci těchto dopisů zpochybňují, když manželka Chena měla uvést, že nikdy žádné dopisy s dcerou neviděly. Policejní oddělení z Xiamenu oznámilo, že podrobnosti o vyšetřování a důkazy nebudou veřejně dostupné – to jen pro dokreslení).

Pachatel měl čin spáchat kvůli nespokojenosti se svým životem. Jeho bratr uvedl, že Chen poměrně často sepisoval různé petice a měl konfliktní povahu a často měl nejrůznější spory se svými sousedy. Devětapadesátiletý muž měl rovněž vleklý spor s úřady kvůli vyplácení sociálních dávek. Podle něj měla být v evidenci chyba ohledně data jeho narození (v evidenci rok 1954, on tvrdil, že se narodil o rok dříve). Kvůli tomuto sporu si na soc. sítích stěžoval a nesl jej velmi nelibě. V této věci mnohokrát opakovaně jednal s úřady, nicméně vždy bez úspěchu. Policejní vyšetřovatelé uvedli, že muž byl nešťastný a pesimistický ohledně své budoucnosti a činem ventiloval svoji frustraci a zlobu.

Co se týká samotného života pachatele, lze uvést, že žil v malém bytě s manželkou a dcerou. V 90. letech se živil maloobchodním prodejem, ale později vykonával pouze příležitostná zaměstnání a většinu času (rovněž tak v době žhářského útoku) byl nezaměstnaný. Rodina tak byla nucena spoléhat na sociální dávky pro rodiny s nízkými příjmy. Sousedé ji popisovali jako velice tichou, až vyhýbající se společnosti. Samotného Chena sousedé popisovali jako tvrdohlavého muže, který byl známý svojí zkratkovitostí a kverulantstvím. Chen rovněž trpěl plicní chorobou.

Vnějšími příčinami, které vedly ke spáchání tohoto činu, mohly být dlouhodobá životní nespokojenost pachatele a obavy o budoucnost. Především pak v souvislosti s finančními potížemi. Spouštěčem se mohl stát marný boj s úřady o vyplacení důchodových dávek. Pachatel zřejmě ventiloval svoji nahromaděnou zlobu a pomstil se na neurčitém okruhu lidí.

9. Ma Hongqing – Čína – 16. 7. 2001 - oběti: 47 + 100

(1950 - 25. 9. 2001)

V pondělí 16. července 2001 došlo k explozi v nelegálním skladu výbušnin v čínské jeskynní vesnici Mafang v provincii Shaanxi. Výbuch zabil nejméně 47 obyvatel vesnice (jinde 69) a kolem 100 dalších bylo zraněno. Zprvu byl kvůli neúmyslnému způsobení výbuchu podezírán majitel skladu, kde k výbuchu došlo, ale brzy vyšetřování začalo ukazovat jiným směrem. Vše nasvědčovalo tomu, že výbuch byl způsoben úmyslně, a to jedenapadesátiletým mužem jménem Ma Hongqing. Tento nezaměstnaný muž a konkurenční ilegální výrobce výbušnin měl údajně velké finanční potíže a dlouhodobé spory se sousedy. Dlužil například i majiteli skladu, který se později rozhodl vyhodit do povětří. Vůči obyvatelům vesničky Mafang údajně cítil pachatel rivalitu, závist a nenávist. Ma Hongqing se inkriminovaného dne vydal vykrást zmíněný sklad, v tom však selhal. A tak „alespoň“ umístil do výbušnin rozbušku, čímž způsobil katastrofální výbuch, který takřka celou jeskynní vesnici zničil. Pachatel byl nakonec brzy dopaden a velice rychle soudem shledán vinným, za což mu byl udělen trest smrti zastřelením. Rozsudek byl vykonán již dva měsíce po smrtící explozi. Motivem činu je v tomto případě pomsta nenáviděným osobám. Jednou z příčin mohly být dluhy a dlouhodobé spory. Spouštěčem se v tomto případě mohl stát vztek z neúspěšné loupeže výbušnin.

8. Omar Mateen - USA – 12. 6. 2016 – oběti: 49 + 50

(16. 11. 1986 – 12. 6. 2016)

V noci ze soboty na neděli 12. června 2016 se odehrál jeden z nejkrvavějších útoků osamělého střelce na území USA. Této noci totiž vtrhnul Omar Mateen (syn afghánských přistěhovalců), ozbrojený legálně drženou poloautomatickou zbraní SIG Sauer MCX a pistolí Glock 17, do gay klubu "Pulse" ve městě Orlando ve státě Florida. Tam pak rozpoutal masakr, který měl za následek 49 mrtvých a přes 50 zraněných. Útok trval asi tři hodiny, přičemž pachatel po nějakou dobu držel rukojmí v klubu na toaletě. Nakonec musel být sám policií zastřelen.

Jak už bylo avizováno v úvodu, tento útok je přesně tím, kdy bylo zvažováno, zda ho do seznamu zařadit či nikoli. Rozhodnutí nebylo jednoduché. Jde totiž o atak, který je na pomezí terorismu a „běžné“ masové vraždy. A i když v tomto případě asi islámský radikalismus (ideologie) hrála klíčovou roli a čin určitě strach ve veřejnosti vyvolal, tak kvůli tomu, že pachatel útočil naprosto sám a velice pravděpodobně bez pomoci dalších radikálů, je čin do výběru zařazen. Navíc Mateen během 3 hodin kdy klubu okupoval, sledoval dopady svého činu online na soc. sítích, tedy jistě ho přitahovala i ona publicita, jako velké množství masových vrahů. Když k tomu pak přičteme jeho „osobnostní profil“, nakonec jsme ho jako jediný z vražedných ataků islamistů do výběru zařadili (už jen proto, aby byla demonstrována ona tenká linie a někdy nezřetelná hranice mezi terorismem a „prostou“ masovou vraždou.

Zkusme se podrobněji podívat na možné motivační faktory a pozadí tohoto hrůzného masakru. Matten sice po činu sám volal na policii a přihlásil se k příslušnosti k tzv. Islámskému státu. Uvedl, že útok byl odvetou za bombardování tohoto zločinného uskupení americkou armádou. Nicméně brzy se ukázalo, že nešlo o nějakou organizovanou akci teroristické buňky tohoto uskupení – jako např. v případě střelby v pařížském klubu Bataclan – ale o čin osamělého vlka. Mnoho lidí pak napadlo, že nejde o typický teroristický útok.

Spekulovalo se např., o tom že Mateen byl ve skutečnosti přitahován muži. Bylo prokázáno, že do gay klubu chodil před útokem poměrně často. Rok před útokem se zaregistroval v internetové seznamce pro gaye. Jeho otec však uváděl, že právě gaye nesnášel a vadili mu. Bezprostředně po činu média spekulovala o tom, že Mateen vraždil kvůli tomu, že se nedokázal vyrovnat se svou homosexuální orientací. Policie nicméně oznámila, že nenašla žádné důkazy o tom, že by střelec byl gay. Naopak! Označila tyto úvahy za falešné zprávy a oznámila, že našla důkazy pouze ohledně existence jeho milenek. Tedy možná se pachatel návštěvami gay klubu a registrací na seznamce pro gaye již připravoval a plánoval samotný útok.

Co se týká etologie pachatele, tak již na základní škole a v období dětství byl velice problémovým jedincem. Po celé dětství a dospívání se choval agresivně, drze, a neustále měl problémy s autoritami a respektováním norem.

Po útoku samozřejmě došlo i na prošetřování případných vazeb na islamisty. Přišlo se na to, že Mateen chodil do stejné mešity, kterou navštěvoval i muž, který později v Sýrii spáchal sebevražedný atentát. Nicméně neexistují žádné důkazy, že by sám Mateen byl v přímém napojení na IS. Mateen byl sice dvakrát v Saudské Arábii (2012, 2013), ale vždy jen na pár dní. V letech 2013-2014 byl FBI vyšetřován právě ohledně islámského radikalismu, ale poté byl ze screeningu teroristů odstraněn právě na základě absence vazeb na jakoukoli organizaci.

Až po popsané krvavé masové střelbě bylo zjištěno, že Mateen sledoval na svém PC videa extremistů, včetně stínání hlav a vyhledával informace o tzv. Islámském státu. Podle FBI tak jde pravděpodobně o muže, který se radikalizoval tzv. „sám prostřednictvím internetu“. Zbraně, které pachatel použil, si zakoupil jen několik týdnů před masovou vraždou. Další zajímavostí je, že zatímco držel několik rukojmích na WC gay klubu Pulse, sledoval Mateen na svém telefonu, na soc. sítích, jaké ohlasy jeho běsnění vyvolalo. Vyšetřovatelé zjistili, že v této době si na svém mobilu vyhledával na internetu pojmy např. "Pulse Orlando" a "shooting". Psal také své ženě, jestli už viděla zprávy. Pachatel rovněž týden před útokem hledal na internetu informace o střelcích z kalifornského San Bernardina (další střelba s islamistickým pozadím).

Vše tedy zatím nasvědčuje tomu, že mu mohlo jít právě především o to, jakou pozornost svým činem upoutá. Policie odhalila, že během tříhodinového obléhání nočního klubu byl v přímém kontaktu se svou manželkou a vyměňovali si SMS. Vdova po pachateli je v současnosti souzena za pomoc k útoku. Vinu popírá a tvrdí, že o útoku předem nevěděla.

7. Nasra Yussef Mohamed Al-Erezi – Kuvait – 15. 8. 2009 – oběti: 57 + 90

(12. 9. 1986 - 25. 1. 2017)

Masová vražda spáchaná třiadvacetiletou Nasra Yussef Mahamed Al-Erzi, se v roce 2009 zapsala do kuvaitských dějin jako nejhorší pohroma v moderní historii státu co do počtu usmrcených civilních obyvatel.

Smrtící atak se odehrál v sobotu 15. srpna 2009, kdy se ve městě Jahra konala svatba mezi manželem zmíněné mladé ženy a jeho nastávající, druhou, manželkou. Nasra Al-Erzi polila benzínem velký stan, kde se konala oddělená oslava žen a dětí, a škrtnula zápalkou...

Počet obětí, který si následný požár vyžádal, se postupně rozrostl až na 57! K tomu dalších 90 lidí bylo zraněno! Tragédie byla tak rozsáhlá, že do země museli přijet na pomoc specialisté na popáleniny z Německa a Velké Británie.

Pachatelka byla po otřesném činu dopadena, ale svou vinu popřela. Motivem měla být údajně msta, a to kvůli probíhající druhé svatbě jejího manžela a kvůli špatnému zacházení z jeho strany. Mladá žhářka byla nakonec shledána vinnou a odsouzena k trestu smrti. 25. ledna 2017 byla Nasra Yusser Mahmed Al-Ezri oběšena. Nevěsta ze stanu unikla nezraněna.

6. Stephen Paddock – USA – 1. 10. 2017 – oběti: 58 + 500

(9. 5. 1953 – 1. 10. 2017)

Dne 1. října 2017 se odehrál v americkém městě Las Vegas, ve státě Nevada, nejhorší masakr v historii USA spáchaný tzv. osamělým střelcem. Čtyřiašedesátiletý Stephen Paddock toho dne spustil z okna pokoje ve dvaatřicátém patře hotelu Mandalay Bay střelbu na asi 22 000 diváků koncertu, který se konal na prostranství vzdáleném asi 450 metrů od hotelu. Zhruba desetiminutová střelba měla tragický následek v podobě 58 zavražděných osob a přes 500 zraněných! Útočník krátce po činu spáchal sebevraždu.

Když policisté následně vstoupili do hotelového pokoje, z něhož byl útok veden, nalezli celkem 23 dlouhých a jednu krátkou palnou zbraň. Mezi nalezené zbraně patřily útočná puška AR-15, útočná puška AR-10, kulovnice Ruger American Rifle .308 a revolver Smith & Wesson Model 342. Všech čtrnáct použitých útočných pušek AR-15 bylo vybaveno tzv. bumb fire stock systémem, který poloautomatickým zbraním pomáhá simulovat plně automatickou střelbu. I přestože se Paddock na čin pečlivě připravoval, motiv nebyl doposud uspokojivě vysvětlen. FBI uvedla pouze to, že motiv není v tomto případě jasný a za činem zřejmě stála pachatelova touha po destrukci a neblahé proslulosti.

Pachatelem byl milionář věnující se nakládání s nemovitostmi a rovněž hazardu. Nikde nebyl nalezen žádný vzkaz, kterým by svůj krutý čin vysvětlil. Za zmínku stojí pouze to, že existují domněnky, že pachatel trpěl bipolární afektivní poruchou. Zajímavostí pak je, že se k činu přihlásil tzv. Islámský stát, nicméně vyšetřovací složky nezjistili vůbec žádné důkazy propojující Paddocka s touto teroristickou organizaci. V Paddockově PC policisté zajistili pouze dětskou pornografii a v jeho autě pak látky používané k výrobě bomb. Zatím nebylo zveřejněno více informací o tom, co vlastně pachatele k tomuto masakru vedlo.

5. Anders Behring Breivik – Norsko – 22. 7. 2011 - oběti: 77+ 319

(nar. 13. 2. 1979)

Anders Breivik je norský masový vrah, který dvěma útoky ze dne 22. července. 2011 usmrtil celkem 77 osob a k tomu dalších 319 zranil! V té době dvaatřicetiletý Breivik nejprve odpálil dálkově ovládanou bombu umístěnou v autě zaparkovaném ve vládní čtvrti v Oslu. Výbuch měl za následek 8 mrtvých a 11 vážně zraněných. Tím záměrně odlákal pozornost policie, aby se poté přemístil na ostrov Utoya, kde trávilo letní pobyt, organizovaný levicovou Norskou stranou práce, velké množství mladých lidí. Tam, oblečen do policejní uniformy, palnými zbraněmi (poloautomatická puška Ruger Mini-14 + pistol Glock 34) zavraždil dalších 69 osob a mnoho desítek dalších zranil! Jde tak o nejhorší masovou střelbu vůbec.

Útok byl velice pečlivě, detailně a dlouhodobě připravován a plánován. Co se týká motivace vraha a příčin útoků, tak v pozadí činů stojí (mimo osobnostních faktorů) hlavně Brevikova radikální pravicová orientace, kterou ve zvyšující se intenzitě projevoval už od svých středoškolských let. Těsně před spácháním krutých zločinů zaslal na mnoho emailových adres svůj manifest, kde zazněla především kritika multikulturalismu a s ní spojených politiků a taktéž kritika muslimů. Tedy motivací jeho činů bylo získat svým myšlenkám a názorům prostor. Zaznívají však i názory, že skutečnými hlavními motivačními faktory byly narcistní osobnost (příčina) a touha po slávě (motiv), kterým posloužila právě Brevikova ideologie.

Jisté je to, že čin tohoto pachatele vyčnívá nejen počtem obětí a kombinací dvou použitých mechanismů na dvou různých místech (tedy bomby a střelné zbraně), ale hlavně i promyšleností a naprosto detailním plánováním. Breivik údajně svůj čin plánoval až 9 let, když pak od roku 2009 mu podřizoval ve svém životě téměř vše. Za své zločiny byl odsouzen k 21 letům vězení s možností dalšího prodloužení trestu. V roce 2017 si změnil jméno na Fjotolf Hansen.

4. Zhang Pilin – Čína – 7. 5. 2002 - oběti: 111 + 0

(zemř. 7. 5. 2002)

Dne 7. května 2002 vypuknul při vnitrostátním letu společnosti China Northern Airlines Flight 6136 požár na palubě letadla McDonnell Douglas MD-82 (stroj z roku 1991). V důsledku požáru se letadlo zřítilo a v jeho troskách zahynulo 112 lidí, včetně 9 členů posádky.

O průběhu letu lze uvést to, že pilot letadla po necelé hodině letu nahlásil dispečerovi požár v zadní části paluby a na ocasu letadla. Po dalších čtyřech minutách se letadlo přestalo hlásit a následně zmizelo z radaru, načež se zřítilo. Pilot měl nalétáno 11 000 hodin a jeho kopilot 3 300. Čínské noviny nejprve uvažovaly o tom, že by za požárem mohl být zkrat, ale v prosinci 2002 přišla vyšetřovací komise se zprávou, že za požárem stojí žhář. Tím měl být Zhang Pilin, který měl palubu polít benzínem a zapálit. Zhang se měl před letem několikrát pojistit právě proti leteckému neštěstí. Podle oficiální zprávy o ohledání trosek letadla bylo prokázáno větší množství benzínu v blízkosti jeho sedadla. Navíc podle ní on a většina cestujících kolem něj zemřela na otravu oxidem uhelnatým. Na motorech či jiných důležitých částech letadla nebyly nalezeny známky žádného výbuchu či požáru. Motivem činu měl být finanční zisk Zhangovy rodiny z výplaty pojistek, když muž měl být údajně zadlužený, navíc smrtelně nemocný.

Pozdější nezávislá média však přišla se svědectvími Zhavgovy rodiny, která zpochybňují minimálně některé části oficiální verze. Její příslušníci např. tvrdili to, že o finančních potížích jejich příbuzného nemůže být řeč a rovněž neví o žádné nemoci, kterou by Zhang trpěl. Nakonec v roce 2012 přišla média s verzí, kdy za pádem letadla měl být atentát. Jeho terčem měla být Li Yanfeng, vyšší čínská úřednice a zároveň manželka politického rivala objednatele. Pád letadla měl podle této verze "zařídit" dříve mocný manželský pár Chongqing Bo Xilai a Gu Kailai. Oba manželé byli později zadrženi v případě dalších podobně motivovaných vražd, maskovaných jako sebevraždy či nehody. Stejně jako u několika dalších exemplářů v seriálu o nejhorších masových vraždách po roce 2000 zde nelze ověřit ani jednu z verzí. V tomto případě se dokonce nelze k jedné z verzí více či méně přiklonit. Jisté se zdá jen to, že za pádem letadla byl úmysl a vědomá lidská činnost. Jako vždy, v případě nejistoty, je v nadpisu uveden viník podle oficiální – úřední verze.

3. Andreas Lubitz – Německo – 24. 3. 2015 - oběti: 149 + 0

(18. 12. 1987 – 24. 3. 2015)

Andreas Lubitz bývá často označovaný jako sebevrah. Podle nás jde však o velice zavádějící označení. Ač je sice pravda, že svým činem přivodil smrt sobě, důležitější je, že zároveň zavraždil obrovské množství dalších osob, tedy jediné správné označení je tak určitě vrah masový! Tento německý pilot dopravního letadla typu Airbus A320 totiž v úterý 24. března 2015 navedl úmyslně letadlo plné lidí do skalního masivu ve francouzských Alpách. Na palubě letu Germanwings 9525 na lince z Barcelony do Düsseldorfu bylo kromě něj dalších 149 lidí – všichni zemřeli. Ač byl A. Lubitz pouze kopilotem tragického letu, v době činu měl letadlo plně pod kontrolou. Využil toho, že si hlavní pilot šel během letu odskočit na toaletu a zamknul se v pilotní kabině. Hlavní pilot se pak snažil do kabiny násilím dostat, ale vzhledem ke krátkému časovému prostoru to bylo marné. Co se týče příčin a motivací děsivého činu, lze zmínit dlouhodobé psychické problémy, kdy se pachatel léčil v minulosti s depresemi a sebevražednými sklony. Zmiňována je taktéž averze ke svému zaměstnavateli, kterého Lubitz často kritizoval kvůli pracovním podmínkám. Taktéž mohla hrát roli skutečnost, že právě kvůli psychickým a dalším zdravotním problémům se Lubitzovi pomalu rozplýval vysněný životní sen a cíl – stát se pilotem Lufhansy na dálkových trasách. Následné šetření ukázalo, že se Lubitz na svůj čin připravoval.

2. Kim Dae-han – Jižní Korea – 18. 2. 2003 - oběti: 198 + 147

(1947 – 31. 8. 2004)

Bývalý jihokorejský řidič taxíku, jménem Kim Dae-han, byl od roku 2001 v invalidním důchodu kvůli cévní mozkové příhodě. Muž byl údajně nespokojený kvůli nedostatečné lékařské péči a cítil hromadící se agresi. Kvůli svým trvajícím zdravotním potížím trpěl depresivními náladami. Později na policii vypověděl, že se chtěl pouze zabít, nicméně chtěl tak udělat na místě plném lidí.

Osudného dne, 18. února 2003, vkročil do metra v jihokorejském Daegu, v rukách dvě plastové nádoby plné hořlavé kapaliny. Když si v jednom z vagonů začal připravovat zapalovač a otvírat nádoby, okolní spolucestující se jej pokusili zastavit. Při boji se hořlavina rozlila po podlaze a při vjezdu do stanice vzplanula. Cestujícím tohoto vozu, včetně pachatele se podařilo s popáleninami utéct, ale oheň během dvou minut přeskočil na šest dalších vagónů a prostor vyplnil hustý kouř. V něm nakonec zahynulo 198 lidí a 148, včetně pachatele, jich bylo zraněno. Viníka katastrofy policie dopadnula o osm dní později v jedné z nemocnic.

Nakonec byl soudem shledán vinným a potrestán doživotním odnětí svobody. Ve vězení strávil jen jeden rok, jelikož 31. srpna 2004 kvůli trvajícím zdravotním potížím zemřel. Motivem činu byla mimo jiné i touha vyvolat pozornost. Je otázka, zda bylo cílem usmrtit i další lidi, ale vzhledem k místu zvolení „sebevraždy“ a použitému množství hořlaviny to tak vypadá. Tedy motivem mohla být i ventilace agrese vůči neznámým lidem, která zřejmě měla sehrát roli „msty společnosti“. Hlavní příčinou jsou v tomto případě zdravotní potíže popisovaného masového vraha a s nimi související depresivní stavy.

1. Zaharie Ahmad Shah – Malajsie - 8. 3. 2014 – oběti: 238 + 0

(31. 7. 1961 – 8. 3. 2014)

Nelichotivým označením "nejhorší masová vražda po roce 2000" titulujeme událost k níž došlo v sobotu 8. března 2014. Totiž toho dne zmizelo letadlo Boeing 777-200 malajských aerolinií na cestě z Majalsie do Číny. Jak čtenář dále uvidí, tato událost už asi navždy zůstane opředena nejasnostmi a nikdy nebude plně a zcela uspokojivě objasněna, nicméně po načtení mnoha článků jsme se ji rozhodli vyhodnotit jako masovou vraždu. A právě kvůli zavražděnému počtu osob (238) lze dokonce uvést, že jde o nejhorší masovou vraždu od roku 2000.

Konkrétně je řeč o letu MH370, který startoval v hlavním městě Malajsie - Kuala Lumpur a měl směřovat do čínského Pekingu. Jako hlavní pilot řídil letadlo třiapadesátiletý kapitán Zahaire Ahmad Shah, malajský občan a zkušený letec, který měl nalétáno 18 423 hodin a pro Malaysian Airlines pracoval 33 let. Jako kopilot byl přítomen sedmadvacetiletý Fariq Abdul Hamid.

Zprvu bylo po zmizelém letadlu s celkem 239 lidmi na palubě intenzivně pátráno a zvažovány všechny možné scénáře, včetně pádu zapříčiněným technickými problémy. Již v červnu 2014 se však stal hlavním podezřelým, který měl zavinit pád letadla, právě jeho první pilot. Malajští vyšetřovatelé sice tehdy nevylučovali ani nějakou závadu, nicméně jako nejpravděpodobnější z možných příčin zmizení stroje uváděli právě úmyslný lidský zásah. K tomuto závěru směřovalo hned několik indicií. Tak například Zahaire Ahmad Shah neměl po dni zmizení domluvené žádné další schůzky, což pro něj nebylo rozhodně obvyklé. Rovněž na domácím leteckém simulátoru, který často používal, se našly naprogramované a trénované lety do jižní oblasti Indického oceánu, což je nejpravděpodobnější oblast zřícení letounu. Navíc měl pilot údajně rodinné problémy, kdy se rozpadalo jeho manželství (zřejmě kvůli jeho častým nevěrám). Jeho manželka rovněž prohlásila, že se poslední týdny před zmizením stáhl do své ulity a trávil celé dny ve svém pokoji u počítače a leteckého simulátoru. O tom, že se jeho chování rapidně změnilo k horšímu, vypovídali i někteří jeho přátelé. Dokonce jeho dcera uvedla, že při jejich posledním rozhovoru jej sotva poznávala: „Nebyl to již otec, kterého jsem znala. Vypadal rozrušený a ztracený ve svém vlastním světě“. Rovněž panuje přesvědčení, že pilot trpěl depresemi. Posledním faktem, který silně potvrzuje domněnku, že za pádem letadla stojí úmysl pilota, je ten, že ten po celou dobu letu nevyslal žádný nouzový signál, ač mohl...

Svědci popisovali Zahaire Ahmada Shaha jako osamělého, smutného a ustaraného muže. Často též vyslovovali podezření, že trpěl depresemi. Následné šetření rovněž ukázalo, že v době před zmizením letadla byl muž přímo posedlý dvěma mladými modelkami (dvojčaty), které sledoval na soc. sítích a pokoušel se je kontaktovat. Zaslal jim celkem 97 zpráv, aniž by se mu dostalo jediné odpovědi. V záznamech v zaměstnání neměl Shah za 33 let uvedeny žádné prohřešky.

Letadlo se nikdy nepodařilo najít, nicméně část jeho trosek byla vyplavena na různých místech poblíž Mauriciu (např. u ostrova Reúnion). Jisté je to, že letoun se odklonil od své plánované trasy a zahnul doleva, resp. na západ nad Indický oceán. Po „zmizení“ z radaru, respektive po tom, co se odmlčel transpondér (který lze vypnout posádkou), bylo letadlo ještě nejméně 4 hodiny ve vzduchu, což bylo zjištěno na základě údajů automaticky odesílaných z motorů letadla. Podle francouzských vyšetřovatelů měl navíc pilot letadlo pod kontrolou až do konce, respektive do jeho pádu. To potvrzují některé neobvyklé manévry, které letadlo udělalo, a které lze učinit pouze ručním ovládáním. Podle závěrů vyšetřovatelů se měl pilot zamknout v kabině, když byl kopilot mimo ni. Následně nejspíše prudkými změnami letových výšek usmrtil všechny cestující na palubě, včetně kopilota, aby pak doletěl někam do Indického oceánu, kde letadlo s minimem paliva nasměroval k pádu. K závěru, že za neštěstí může úmysl pilota, přišla i nezávislá mezinárodní komise, která zmizení letadla vyšetřovala.

Další zajímavou skutečností je údajné mlžení Malaysie kolem výsledků jejího vlastního vyšetřování. Totiž mhoho pozůstalých po obětech pádu letadla požadovalo od malajských úřadů, mnohem větší míru transparentnosti, kdy se jim nedostávalo odpovědí na jejich otázky. Letadlo doposud nebylo nalezeno (12/2019) a malajská vláda pátrání po něm oficiálně ukončila v roce 2018.

K příčinám činu lze zřejmě zmínit zejména špatný psychický pravděpodobného pachatele masové vraždy. Dále jeho rodinné a další osobní problémy. Spouštěčem činu se mohl stát právě již zmíněný rozpad manželství, ke kterému docházelo v týdnech a měsících bezprostředně před pádem letadla. Motivem činu bylo pravděpodobně spáchání sebevraždy za extrémně dramatické situace (kdy pilot dalších 238 osob unesl a tzv. „vzal se sebou“), tak aby o nebyl zapomenut, ať již členy své rodiny či širším okolím. Podle některých zdrojů prý Zahaire Ahmad Shah po vypnutí tranpondéru dokonce schválně proletěl nad městem, kde s manželkou bydleli.

Pro zajímavostí uvádíme časový přehled událostí průběhu letu MH370:

Čas (UTC) - Událost

16:41 - Letadlo startuje z Kuala Lumpur

17:01 - Letadlo vystoupalo do cestovní výšky 11 tisíc metrů

17:07 - Poslední data z komunikačního systému ACARS

17:21 - Poslední data z transpondéru sekundárního radaru (letadlo bylo v tu chvíli nad Thajským zálivem)

17:28 - Letadlo zachytil thajský radar

18:11 - Systém ACARS vyslal servisní "zaťukání" přes satelit Inmarsat 3 F1. Jde o první z celkem sedmi zachycených "pingů".

18:15 - Poslední dosud známý kontakt s primárním radarem

00:11 - Poslední zachycený ping satelitem Inmarsat

0:19 - Částečný doklad o servisní komunikaci

1:11 - Zde už letadlo nevyslalo očekávaný pravidelný signál ping a vyšetřovatelé tedy předpokládají, že již tehdy nebylo ve vzduchu.

Podpořte nás

Po plagiátech je aktivně pátráno!

SERIAL

KILLERS.CZ