Irena Cihelková: Inteligentní vražedkyně, která připravila o život dva lidi
Zveřejněno 18. 6. 2026 - doba četby 6 min.
V létě roku 1997 otřásly Prahou dvě vraždy, které se zpočátku jevily jako nesouvisející případy. Jednou z obětí byla mladá barmanka, druhou bývalý poradce ministra vnitra a provozovatel střelnice. Vyšetřování však kriminalisty přivedlo ke společnému jménu: Ireně Cihelkové. Mladé ženě, která se pohybovala ve světě střelnic a zbraní a kterou znalci později popsali jako nadprůměrně inteligentní osobnost s výraznými psychopatickými rysy.
Za své činy dostala výjimečný trest 21 let vězení. Soud přitom připustil, že nebýt alespoň teoretické možnosti její nápravy, přicházelo by v úvahu i doživotí.
Vražda barmanky
27. července 1997 neznámý pachatel brutálně zavraždil v Billiard Clubu v Praze čtyřiadvacetiletou barmanku Renátu Ř. Pachatel ženu nejen střelil do hlavy, ale smrtelnou povahu měla i hluboká řezná rána na jejím hrdle. Pro loupežný motiv svědčilo to, že z baru zmizela tržba, peníze z automatů, kartony cigaret a lahve s alkoholem.
Na stopu podezřelého policii přivedl telefonát, který oběť přijala nedlouho před její smrtí. Doma jí tehdy sháněl jistý „Andy“, který si prý v baru před týdnem zapomněl klíče. „Za chvíli jsem zpět“, sdělila Renáta Ř. svému tehdejšímu příteli, ale domů se již nikdy nevrátila.
Když policisté získali toto svědectví, ihned je zaujal jistý Adrian Smrčka (21), který v baru chvíli pracoval jako vyhazovač a poté jej navštěvoval jako štamgast. Protože se jej nepodařilo zadržet v jeho bydlišti, bylo po něm vyhlášeno celostátní pátrání, načež se přišel na policii sám přihlásit a uváděl, že v baru sice skutečně byl, ale nacházeli se tam i tři další muži a on s vraždou nemá nic společného.
Jeho alibi však mělo značné trhliny, a když se kolem něj začala stahovat smyčka, jeho blízká kamarádka Irena Cihelková (23) začala po okolí roznášet zvěsti o tom, že jí odcizil pistoli a s tou vraždu spáchal.
Druhá vražda
Mezitím, 11. srpna 1997, bylo v bytě na Praze 1 nalezeno tělo muže v pokročilém stádiu rozkladu. Pitvou bylo zjištěno, že byl zastřelen jednou ranou do spánku. Obětí násilného trestného činu se stal Vladislav N. – bývalý poradce ministra vnitra Jana Rumla a provozovatel střelnice.
Když bylo prověřováno jeho okolí, zaujalo kriminalisty jméno Ireny Cihelkové – milovnice zbraní, kterou Vladislav N. znal od jejích devíti let, kdy ji vedl jako biatlonový trenér. Podle některých informací je později spojoval i intimní vztah, což však Cihelková před soudem odmítala. Jisté je, že pro něj rovněž pracovala na střelnici. Jenže mu prý zpronevěřila větší částku peněz, takže ji Vladislav N. propustil a ve hře byla i možná soudní dohra. Zkrátka mezi Cihelkovou a zavražděným panovaly napjaté vztahy.
„Já vím, že je to divné, že jsem tak blízko dvou vražd“, krčila rameny Cihelková vstříc podezřením.
Vyšetřování
Zanedlouho byli Cihelková i Smrčka ze zločinů obviněni. Ač svou vinu oba popírali, navzájem se usvědčovali. Cihelková obviňovala Smrčku z vraždy barmanky, on zas jí z vraždy Vladislava N.
„Chtěli jsme jej uspat rohypnolem a vykrást mu byt. Čekal jsem dole, až ho uspí a pak šel dovnitř. Jenže on začal chodit po bytě. Jen tak tak jsem se stačil před ním schovat. Pak jsem z bytu odešel a ona tam zůstala sama… Druhý den se mi k vraždě přiznala“, tvrdil Smrčka.
Po vraždě navíc využívali jeho automobil Peugeot 305 a pokusili se zneužít i jeho osobní doklady. Při vraždě barmanky použil Smrčka pistoli patřící Cihelkové. K vraždě Vladislava N. naopak opatřil zbraň on sám.
Motiv
Podle soudu byla první vražda motivována majetkovým prospěchem, zatímco u druhé sehrály hlavní roli zhoršující se vztahy mezi Cihelkovou a Vladislavem N.
Soud dospěl k závěru, že Cihelková chtěla z bytu Vladislava N. získat kompromitující materiály, které by jí pomohly zvrátit její situaci po propuštění ze střelnice a očistit své jméno.
Irena Cihelková (Policie ČR)
Rozsudek
Podle závěrů soudu první vraždu spáchali společně Smrčka a Cihelková. Smrčka barmanku nejprve nejméně dvakrát udeřil tágem do hlavy, následně jí přiložil pistoli ke spánku a vystřelil. Poté Cihelková ležící ženě způsobila smrtelné řezné poranění krku kuchyňským nožem. Za druhou vraždu pak nese odpovědnost sama Cihelková, zatímco Smrčka byl v souvislosti s touto vraždou uznán vinným pouze z odcizení automobilu zavražděného.
Městský soud v Praze uznal Irenu Cihelkovou vinnou ze dvou vražd a odsoudil ji k výjimečnému trestu 21 let odnětí svobody ve věznici se zvýšenou ostrahou. Adrian Smrčka byl za vraždu barmanky a související loupež odsouzen ke čtrnácti letům vězení. Oba se proti rozsudku odvolali.
V lednu 1999 však Vrchní soud v Praze trest Ireně Cihelkové potvrdil. Smrčkovi byl trest snížen o dva měsíce.
Osobnost pachatelky
Případ vzbudil pozornost i kvůli osobnosti pachatelky. Soud na základě znaleckých posudků označil Cihelkovou za psychopatickou osobnost s výrazným egocentrismem a agresivními rysy. Resocializace byla podle znalců mimořádně obtížná, nikoli však zcela nemožná. Právě tento závěr sehrál důležitou roli při rozhodování o výši trestu. Předseda senátu při vyhlášení rozsudku uvedl, že pokud by znalci považovali nápravu Cihelkové za zcela nemožnou, soud by musel uvažovat i o uložení doživotního trestu.
Po pravomocném odsouzení se její další osud stal veřejnosti prakticky neznámým.
