Sérioví vrazi - Miroslav Stehlík
Jdi na obsah Jdi na menu
 


Miroslav Stehlík

7. 10. 2009
Miroslav Stehlík
 

Obrazek

                                                  Miroslav Stehlík

 

Miroslav Stehlík se narodil 14. června 1956. Oba jeho rodiče měli údajně kriminální minulost. Otec byl alkoholik a v roce 1960 byl odsouzen za opakované pohlavní zneužívání.  Matka byla po většinu života v domácnosti, někdy pracovala jako uklízečka. Jak Helena Stehlíková uváděla, rodina žila ve špatných finančních poměrech, několikrát se byla nucena stěhovat v rámci Prahy, manžel děti i jí mlátil a často pil alkohol.  Po jeho uvěznění se rodině vedlo ještě hůře a všechny děti na čas skončili v dětském domově. V roce 1962 se paní Stehlíková s bývalým manželem rozvedla a v roce 1963 si vzala jiného muže. Poté se již rodině vedlo lépe. Manželům Stehlíkovým se narodilo celkem 7 dětí, ale 2 zemřely brzy po porodu a tak zbylo 5 bratrů. Všichni kromě Miroslava Stehlíka navštěvovali zvláštní školu a taktéž měli problémy se zákonem.  Jeden z bratří byl několikrát trestán za majetkovou trestnou činnost. Nejmladší z bratrů, Pavel Stehlík, pak dokonce spáchal 11. 4. 1981 ve věku 24 let vraždu, když pětadvaceti bodnými, sečnými a řeznými ranami usmrtil svoji 59 letou sousedku. Motiv této vraždy byl pravděpodobně kombinovaný, kdy z části byl útok způsoben sexuální pohnutkou a nesl znaky sexuální deviace – sadismu a z části byl přítomný zlobný afekt, kdy dotyčná sousedka připomínala pachateli jeho vlastní tchýni, kterou nenáviděl a obviňoval za svých rodinných problémů. Za tuto vraždu byl Stehlík nejmladší odsouzen k patnácti letům odnětí svobody s následnou sexuologickou léčbou. Definitivně propuštěn byl v roce 1993. Od té doby údajně žije se změněným jménem na venkově.

 

Samotný Miroslav Stehlík byl údajně ze všech sourozenců nejchytřejší (později mu bylo naměřeno IQ 96), avšak odmala byl nezvladatelný. Již od čtvrté třídy nosil domů dvojku z chování. Jeho kriminální kariéra závažnějších trestných činů začala už v jeho 15ti letech. V tomto věku se dopustil pokusu o znásilnění mladé ženy, kterou spatřil spoře oděnou v prádelně jednoho z pražských domů. Mladý Stehlík za ní vniknul, chytil jí pod krkem a osahával. Žena ale útočníka obelstila pozváním do bytu a na chodbě si přivolala pomoc. Nezletilý Miroslav byl za to Městským soudem v Praze odsouzen na dva roky odnětí svobody s podmíněným odkladem na tři roky. Ještě ve zkušební době se dopustil řady dalších trestných činů. Celkem ve 34 případech provedl vloupání do bytů, ubytoven a automobilů. Ve dvou bytech dokonce pustil plynové hořáky a v jednom bytě se pokusil založit požár. Jen zcela náhodou nedošlo k výbuchům, případně požárům. Chtěl se tak lidem pomstít za to, že v bytech "nebylo nic k ukradení". V únoru roku 1973 navíc napadl ve sklepě 27 letou ženu a pod pohrůžkou smrti se jí pokusil znásilnit. Pro tyto skutky mu soud uložil v 18 letech souhrnný trest odnětí svobody na 7 let plus ústavní léčbu.

 

Soudní znalci totiž zjistili, že Stehlík trpí sexuální deviací, konkrétně- exhibicionismem, sexuální agresivitou a sadismem. Proto doporučili ústavní léčbu, která měla následovat po vykonání trestu.  Miroslav Stehlík byl od počátku nepřizpůsobivý vězeň, vězeňský režim nerespektoval, a proto byl přeřazován do přísnějších věznic až se "propracoval" do Valdic, kde se svým chováním patřil mezi tamní elitu, což je u tak mladého muže, navíc prvotrestance, rarita. Za zmínku stojí, že se Stehlík údajně už v průběhu vazby snažil probourat do vedlejších cel, kde byly umístěny ženy. Z vězení byl propuštěn roku 1982 a byl nucen nastoupit ústavní sexuologickou léčbu v pražských Bohnicích.

 

Svoji první vraždu spáchal Miroslav Stehlík ještě za doby ústavního léčení! 30. 8. 1983 kolem poledne ohlásila 21 letá dívka nález těla mrtvé ženy ve vysočanském parku.  Tělo ženy bylo s výjimkou kalhotek, které byly shrnuty u pravého kotníku, zcela nahé, leželo na zádech s vystaveným genitálem, tedy v typické poloze pro sexuální vraždu. Bylo nalezeno asi 15 metrů od cesty v hustém křovinatém porostu. Kolem krku měla oběť utažené vlastní roztrhané šaty s uzlem vpředu. Znalci odhadli, že vražda se musela odehrát někdy před třemi dny. Pitva poté potvrdila, že příčinou smrti bylo udušení z uškrcení. V krvi oběti bylo zjištěno 1,7 promile, v pochvě nebyla zjištěna přítomnost spermií. Žena byla následně identifikována jako třicetiletá Zdena H.. Šlo o pracovnici podniku zahraničního obchodu a taktéž pohlednou zpěvačku. Poslední svědci ji spatřili 7. 8. 1983 v půl třetí ráno, kdy odcházela bez doprovodu z vinárny Slovanka….. Stehlík po svém dopadení sdělil, že té noci seděl po požití pervitinu ve vysočanském parku, vyzbrojený svým nožem (ten nosil stále u sebe), když uviděl kolem kráčet pohlednou ženu v šatech. Pachatel ji pod pohrůžkou zabití nožem odvlékl dál do parku, když však žena křičela, začal jí rdousit…..následně již bezvládné oběti uvázal kolem krku smyčku z jejich šatů a utáhnul. Poté nad mrtvou masturboval. Dýku ji přitom zasouval do přirození.  Nakonec oběti ukradnul peněženku a z místa činu odešel.

 

Obrazek

                                         Fotografie Zdeny H. z místa činu

 

Ihned po první vraždě se Miroslav Stehlík ocitl na seznamu možných vytipovaných pachatelů. Kriminalisté ho však z podezřelých vyloučili, neboť v době spáchání vraždy neměl vycházku a personál léčebny si útěku „nevšiml“ a poskytl mu tak „nezvratné“ alibi. „Vycházky jsem dostával vždy od pátku do neděle, první přišla na Velikonoce. Prvních sedm měsíců pobytu v Bohnicích, tedy od března do října 1982, mě museli rodiče vždy vyzvednout a podepsat reverz…..Pak jsme jeli na chalupu, v neděli jsem se z nádraží vracel do léčebny sám, musel sem to stihnout do osmi večer. V této době jsem se žádné trestné činnosti nedopouštěl.“, tak zní popis úvodních měsíců v léčebně z úst Stehlíka. Pak pokračuje: „Měl jsem taky vycházky načerno, to už jsem byl na pavilonu číslo 31, kde mě ošetřovatelé, s výjimkou Kaliny, pouštěli večer, po odchodu lékařů, ven…..Při těchto černých vycházkách jsem již občas něco udělal.“ Ano, takové poměry byly v té době v Bohnicích a bohužel na to doplatilo několik žen. Navíc „díky“ falešnému alibi to velice ztížilo práci kriminalistům, kteří mohli pachatele dopadnout dříve.

Jak již bylo uvedeno v předchozím odstavci, černé vycházky z bohnické léčebny neodnesla pouze zavražděná Zdena H. Poškozených bylo více. Vraťme se tedy na časové ose zpět k noci, kdy pohledná třicetiletá žena přišla o život. Asi dvě hodiny předtím než na ni Stehlík zaútočil, procházela Husovými sady dvacetiletá slečna Eva. Znenadání k ní přiběhl muž, přiložil jí nůž k boku a se slovy: „Jestli budeš křičet, tak tě propíchnu!“, se ji snažil dostat na vhodnější místo. Dívka se však nedala, snažila se vymlouvat, až došlo k potyčce, kdy ji násilník začal fackovat a rdousit. V tu dobu šel naštěstí cestou kolemjdoucí a ženě se opět podařilo vykřiknout. Chodec vytáhl na útočníka vlastní nůž a po chvíli „vyjednávání“ Stehlík místo napadení opustil. Za sebou nechal mladou dívku v naprostém šoku.

 Úspěšnější byl však již následující noci (ano, Stehlík zaútočil v noci ze 6. na 7. 8 na dvě ženy, z nichž jednu zavraždil a hned následující noci útočil znovu!). Napadení se odehrálo na autobusové zastávce ve Vršovicích. Jak již bylo zakódováno ve Stehlíkově modu operandi, přistoupil k dvaadvacetileté dívce, chytl ji kolem ramen a s nožem v ruce jí poručil :„Budeš zticha a uděláš, co ti řeknu!“ . Poté vyděšenou dívku odvedl k neosvětlenému křoví poblíž, kde ji s nožem pod krkem osahával v rozkroku a pak ji donutil ho orálně uspokojit.

 

V březnu roku 1983 požádal Miroslav Stehlík o propuštění a změny léčby na ambulantní. Po několika měsících mu bylo vyhověno a brány léčebny tak opustil 18. 8. 1983. Hned následujícího dne opět zabíjel.  Své druhé vraždy se Stehlík dopustil necelých 13 hodin po svém propuštění z léčení! K napadení došlo ve vchodě jednoho z vršovických domů v ulici Na louži. Vzrušený pachatel, vyzbrojený nožem a kusem prádelní šňůry, doběhl mladou ženu v mezipatře mezi druhým a třetím poschodím. „Řekl jsem jí, ať se se mnou líbá, ona mi odpověděla, ať neblbnu, že za ní jde její manžel. Předpokládal sem, že se jenom vymlouvá, postavil sem se na odpočívadle tak, aby mi nemohla zdrhnout….Roztrhl jsem na ní šaty. Začala křičet, rdousil sem jí levou rukou, ona ucukla. Jak jsme padali, vrazil se jí nůž pod levé prso. Pak jsem ji bodl ještě dvakrát. To jsem udělal proto, že mě rozčílilo, jak chrčí.“ (soudní znalci poté vyloučili, že by mohlo k ráně dojít náhodným pádem na ostří). Poté ženu vysvlékl z kalhotek, osahával, kousal do prsou.... pak omotal připravenou prádelní šňůru kolem jejího krku a uzlem utáhl. V průběhu celého vražedného aktu Stehlík onanoval.   Při odchodu z místa činu, jak bylo jeho zvykem, oběti ještě odcizil peněženku.

Zubožené tělo mladé ženy bylo nalezeno hned ráno jedním z obyvatelů domu. Bylo v poloze typické pro sexuální vraždy, tedy nahé s výrazně roztaženýma nohama. Jako již předchozí Stehlíkova oběť měla kalhotky stažené u pravého kotníku, kolem krku utažené škrtidlo opatřené několika uzly. Odlišné byly jen čtyři bodnořezné rány pod levým prsem poškozené. Soudní znalci poté potvrdili, že příčinou smrti byla tamponáda srdce a krvácení do levého hrudního vaku, způsobené právě oněmi bodnými ranami. Známky rdoušení a škrcení vznikly předsmrtně. Obětí se stala osmadvacetiletá Blanka N., rozvedená matka tří malých dětí.

 

29. srpna 1983, tedy 10 dní po druhé vraždě, se odehrál další útok, který však naštěstí napadená žena přežila, ač skončila s mnohačetnými zhmožděninami a těžkým otřesem mozku na několik dní v nemocnici. K útoku došlo  kolem sedmé hodiny večerní v Limuszké ulici v prostorách jednoho z činžáků.Obětí se stala 27letá Miroslava H., která později vypověděla: "Násilím vynucený pohlavní styk muž náhle přerušil a začal mne rdousit.", pak pokračovala: „Byla jsem k němu otočená zády, on mě neustále ohmatával rukou po krku. Šátral mi po něm prsty..Až mi to připadalo, že si hledá vhodné místo, kde má zmáčknout….Ty jeho doteky mě stále víc děsily. Zeptala jsem se ho, proč to dělá, proč je takový, když mu jde jen o To. On mi okamžitě odpověděl, že mu jenom To nestačí“.  Sám pachatel po zatčení uvdl k tomuto útoku: „Bylo mi jedno jestli ji zabiju, vůbec jsem o tom nepřemýšlel. Nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Rdoušení nebo škrcení těch holek mi dělalo dobře. Navíc nemohly křičet o pomoc, to mělo taky svou váhu. Když jsem ale teď viděl, že mi teče po rukou její krev, přestalo mě to bavit. Raději jsem zmizel pryč.“  Ano, jak již bylo řečeno, poškozená žena byla zraněná. Hrůznost napadení asi nejlépe dokresluje výpověď jedné ze svědkyň (sousedky): „Doslova lezla po zábradlí a křičela Pomoz mi, maminko! Mezi tím silně naříkala. Já jsem v prvním okamžiku nemohla Mirku ani poznat, pravou stranu hlavy měla silně nateklou a promodralou, oko měla zalité, z očního víčka jí tekla silně krev. Byla bosá, punčochy jí visely na chodidlech, minisukni i tričko měla černé od špíny a červené od krve.“  Přestože mladá žena útočníka dokázala velmi podrobně a přesně popsat - uvedla, že se jedná o špinavého blonďáka se středně dlouhými vlasy, ve věku kolem dvaceti let, výšky asi 170 centimetrů- k jeho zatčení to ještě nevedlo.

 

Hned za dva dny se Stehlík pokusil znásilnit další ženu. V dopoledních hodinách si počkal u schránek na mladou pošťačku, které ho na ulici zaujala. Uchopil ji za ruku a snažil se ji zatáhnout do sklepa : „Ale moc křičela, radši jsem z baráku odešel.“ , vysvětlil po svém dopadení pachatel. Toho dne měl štěstí, neboť napadenou ženu ještě jednou potkal, ta na něj upozornila své známé a ti se ho vydali zadržet, nicméně Stehlík jim uprchnul.

 

Klíčový okamžik ve vyšetřování nastal až následujícího dne, tedy 1. září 1983. V tento den nahlásila osmadvacetiletá Eva Č. znásilnění na Obvodní správě SNB. Vypověděla, že k napadení došlo předešlé noci v pražských Strašnicích a útočník ji ohrožoval kuchyňským nožem. Pod pohrůžkou smrti ji zavlekl do sklepa nejbližšího domu, tam ji vysvlékl a zaváděl prsty do genitálu i konečníku, taktéž ji kousal do prsou. Když ho žena upozornila, že ji to bolí, pachatel ji oznámil, že tak to má rád. Poté beze slova odešel. Souvislost mezi případy byla zřetelná. U dalšího výslechu si napadená Eva Č. uvědomila, že jí násilník někoho připomíná. Vzpomněla si totiž na fotografii její sestry pořízenou na základní škole a tvrdila, že útočník se podobá spolužákovi její sestry. Dotyčným byl právě Miroslav Stehlík.

 

Vyšetřovací skupina ihned vyrazila a pachatele se jí ještě ten den podařilo dopadnout a zadržet. Miroslav Stehlík nic nezapíral, k znásilnění Evy Č. se přiznal a dokonce k velkému překvapení vyšetřovatelů uvedl, že v dřívější době napadl i jiné ženy a dvě z nich dokonce zavraždil. Postupně při vyšetřování přiznal sedmnáct sexuálně motivovaných napadení a dvě vloupání do bytu. Většina napadených také později Stehlíka co by pachatele bezpečně identifikovala. Stehlík se též přiznal, že nejméně 5 dokonaných sexuálních útoků na náhodně procházející ženy spáchal ještě za trvání ústavní léčby, buď to při udělených vycházkách nebo „černých“ vycházkách… Jak sám doznal, řadu útoků nedokonal, protože byl vyrušen cizími osobami nebo se vyhlédnutým obětem podařilo utéci.

 

Znalci z oboru psychologie, psychiatrie a sexuologie uvedli, že Stehlík byl výraznou psychopaticku osobností s citovou oploštělostí, bez morálního a citového cítění, se značným sklonem k agresivitě včetně nepřátelských postojů k ženám. Kromě toho zjistili v sexuální oblasti známky sadismu až nekrosadismu, sexuální agresivitu a exhibicionismus. Jeho resocializaci znalci zcela vyloučili. Stehlík nejen v průběhu vyšetřování, ale i v dalším trestním řízení neprojevil žádné známky lítosti či soucitu s oběťmi. Většinou se snažil svoji vinu zmírnit odkazem na užívání abnormálních dávek pervitinu.

Zde je ukázka otázek vyšetřovatelů a odpovědí Miroslava Stehlíka, který čtenáři umožní částečný vhled do jeho vražedné mysli sexuálního predátora:

 

Jaká je vaše první sexuální zkušenost?

„První zážitek, na který si pamatuju, byla nahá máma…Pozoroval jsem ji tajně větrákem, když se koupala. To byla ještě mladá, měla pěknou postavu, líbilo se mi to. Chodil jsem ji takhle šmírovat a měl erekci….Od té doby, bylo mi asi jedenáct, jsem brával do sklepa pěti nebo šestileté holčičky ze sousedství. Svlékal jsem a prohlížel si jejich frndičky, snažil jsem se jim tam strkat prsty. Vzrušovalo mě, když je to bolelo a začaly fňukat. Ale když se rozbrečely, tak jsem je nechal. Od jedenácti jsem také začal onanovat….“

 

Představoval jste si při tom něco?

„Většinou šlo o mladé ženské ze sousedství. Představy, jak jim ubližuju, přišly až o dva roky později. Jak nějaké ženské poroučím, aby se svlékla. Jak ji sekám kabelem přes kozy, zadek nebo přes kundu, jak ona křičí bolestí. Myslím, že sem na to přišel sám, že jsem to neměl z nějaké pornografie nebo knížky o sadismu.

Od čtrnácti let jsem chodil po ulicích, chtěl sem vyslídit nějakou holku, přepadnout ji někde stranou a ošukat. Ale neměl jsem k tomu odvahu, tak jsem si to doma alespoň představoval a honil si ho. Ale bylo to ve mně, nakonec jsem si počíhal na jednu ženskou v prádelně.“

 

Když oběť zemře, znamená to pro vás větší sexuální vzrušení?

„Jestli přežije, nebo exne, to je mi jedno. Mě vzrušuje, že jsem ji mohl týrat, že jsem si s ní mohl dělat, co jsem chtěl.“

 

Co byste dělal jako absolutní vládce harému?

„To by ty ženský musely chodit nahý, musely by se přede mnou producírovat a já bych je bil provazem, píchal jehlicí, trhal bych jim vlasy. Taky bych jim strkal věci do přirození a zadku…Nebo by se na můj rozkaz musely týrat navzájem.“

 

Ve kterých případech, kdy jste přepadl ženu, jste před činem požil pervitin?

„Pokaždý. Nešlo to bez něj, jinak jsem v hlavě slyšel ženský hlasy. Vysmívaly se mi, že jsem impotent, blbeček…“

 

Kdy jste se nejvíc vzrušil?

„Při první vraždě, jak jsem zabil tu holku v parku.“

 

Měl jste předtím představu, jak bude další oběť vypadat, jak na ni zaútočíte?

„To si nemyslím. Bylo mi vlastně jedno, jak bude stará, jestli je hezká nebo šerednější… Když jsem měl v sobě dávku pervitinu a v mý hlavě doznívaly ty neznámé ženské hlasy, co mi nadávaly a posmívaly se, napadl jsem první babu, která se mi naskytla.“

 

Jak to většinou probíhalo?

„Šel jsem nějakou dobou za ní, pak jsem k ní ve správnou chvíli přistoupil, měl jsem v ruce kudlu. Tu jsem jí ukázal a řekl jsem jí, že se s ní chci líbat a milovat. Většinou dostaly strach, říkaly mi, ať neblbnu nebo, že se se mnou sejdou jindy. To byla častá písnička, ale nejsem blbej. Já už měl připravenou odpověď, že ne, že to musí být hned teď.“

 

Co se dělo dál?

„ Pokud to šlo, snažil sem se je odtáhnout na bezpečnější místo, nejradši do sklepa…..souložil jsem s nimi, kousal je, škrtil, taky jsem jim strkal prsty do kundy nebo do zadku, vždycky víc prstů, aby je to co nejvíc bolelo. Líbilo se mi, když jsem na nich viděl, že je to bolí, když se kroutily…. Udělal jsem se dost rychle, ale za hodinu už mi zase stál. To už mi ale stačilo onanovat, honil jsem si ho a vzpomínal na tu poslední přepadenou.“

 

Co se dělo po činu?

„Šel jsem domů a přemýšlel.“

 

Litoval jste ty ženy?

„Na ně jsem nemyslel, nebylo mi jich líto.“

 

Rozsudek padl 8. října 1984, kdy byl recidivista Miroslav Stehlík Městským soudem v Praze odsouzen pro trestné činy vraždy, jednoho pokusu vraždy, 12 případů znásilnění včetně pokusů, vydírání, omezování osobní svobody a krádeže k trestu smrti oběšením. Trest potvrdil i senát Nejvyššího soudu a prezident republiky, Gustav Husák odmítl udělit milost. Trest smrti byl na Miroslavu Stehlíkovi vykonán v Praze 25. února 1986.

 

 

Další fotografie:

 

Obrazek

                                     Detailní fotografie jedné z obětí

 

Obrazek

                                             Rekonstrukce (1)

 

Obrazek

                                                   Rekonstrukce (2)

 

Obrazek

                                               Rekonstrukce (3)

 

Obrazek

                                        Rekonstrukce útoku na Miroslavu H.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Zdroje:

ŠULC,V. Démon v mém srdci: Panoptikum sexuálních vražd II..EPOCHA,2015

Internet ( kriminalistika.eu , www.policie-cr.cz a další)

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Stehno

(Jiří Wolf, 8. 4. 2012 20:08)

Stehno, takovou měl Miroslav Stehlík ve vězení přezdívku. Seděl jsem s ním v Minkovickém lágru v roce 1980, poté ve Valdicích. V Minkovicích jsme spolu pracovali na Válcové technologii výroby skleněných ověsků na lustry. Naposledy jsme se spolu setkali v roce 1984 na Ruzyňské vazbě. To už byl odsouzen k trestu smrti. Stehlík byl z Bohnic pouštěn legálně na vycházky domů do Prahy 2 a v době povolených vycházek Stehno znásilňoval a vraždil ženy. Přitom mu nesměla být povolena vycházka, protože ještě nedošlo k jeho vyléčení, které měl jako zvlášť nebezpečný recidivista nařízeno soudně! Po průseru Bohnice tvrdila, že jim z areálu blázince utíkal nebo vedení léčebny tvrdilo, že vraždy a násilí na ženách prováděl pod vlivem drog, tedy pervitinu. Jenže po odběru krve se zjistilo, že Stehlík tři měsíce neměl v sobě žádnou drogu. Prostě léčebna v Bohnicích vědomně pouštěla nebezpečného sex. Devianta mezi lidi! Podobných příadů bylo později více. Protože pan ředitel Bašný nesl vinu na vraždách a byl členem KSČ, vše se hodilo na Stehlíka, tedy plnou zodpovědnost za vraždy nakonec nesl on. Syn pana ředitele Bašného, dnes šéfuje Bohnickému blázinci. Inu, jako za dobrých totalitních dob. Dědí se i pošty, plná koryta, místa ředitelů. Miroslav Stehlík byl gauner, byl asocílem, ale podle zákona neměl být popraven, protože v době vražd nebyl vyléčen! stačí se podívat do jeho trestního spisu. Když jste zdrogován a ke všemu pervitinem, nejste schopen sexu! Pokud by utíkal z blázince, musela by tuto skutečnost vedení blázince nahlásit. Nikdy však neošlo k nahlášení útěku obzvlášť nebezpečného sex. devianta. Stejně tak v hlášení Bohnického blázince scházelo hlášení, že by nějaký pacient Stehlík utekl z budovy a to ještě z přísně střeženého areálu! naopak tam je zápis, že za dobré chování bylo M. Stehlíkovi umožněna návštěva rodičů. A to nebyla pouze jediná povolena návštěva . Kdyby tenkrát léčebna přísně a podle zákona dodržovala nařízené předpisy, nemuselo by v tomto případě dojít k tolika znásilňování krásných dívek a nakonec i vražd. Tehdejší režim nemohl přiznat chybu, před soud by musel postavit i odpovědného lékaře - zaměstnance Bohnic - který podepsal propustky Vranova, a z toho by byl pěkný poprask a ostuda. A to si režim nemohl dovolit. Takže, co je mnohdy psáno a vydáváno za pravdy a fakta, ještě nemusí být pravdivá fakta! Nechci omlouvat vraha, možná by i po vyléčení by pokračoval dál jako recidivista po kriminálech, ale nemusel by skončit s provazem na krku. Jestli ještě žije starý pán Bašny? Jak se mu spí? Má opravdu čisté svědomí? Nestraší ho ve snách mrtvé, krásné a mladé ženy? Jestli ano, ať mu jeho syn, také psychiatr, dá nějaké prášky na klidné spaní. Já bych tedy čisté svědomí neměl a v noci by mne straší vrah Mirolav Stehlík a uškrcené krásky.

Re: Stehno

(Eva Novotná , 5. 7. 2017 15:45)

Moc dobře napsané

Re: Stehno

(DASsdaxcxcsa, 29. 5. 2012 19:41)

A pokud jste s nim opravdu "seděl" tak jak se choval ve vězení? Byl agresivní k ostatním, třeba i k vám?

Re: Stehno

(Tom, 27. 9. 2012 2:38)

...váše fakta jsou sice zajímavá ale myslím, že ten kdo vraždil byl "stehno" a
v podstatě ostatní věci jsou nepodstatné. Mě a normální lidi ani takové detaily či procesní chyby nezajímají. Pro nás je důležité že byl usvědčen a popraven.....přičemž důraz je slovu popraven.

Re: Re: Stehno

(St, 19. 8. 2013 21:01)

Velmi povrchní názor

Re: Re: Re: Stehno

(ferda, 1. 1. 2014 1:14)

Ano, velmi povrchni - pan si asi vubec neuvedomuje, co napsal...

Re: Re: Re: Re: Stehno

(Jiří Wolf , 12. 1. 2014 19:20)

Ano, byl velmi agresivní. Při práci na sestavě V. T mne řezal gumovou hadicí, když jsem nestačil spoluodsouzeným při práci. Stehlík dělal seřizovače a mněl na starosti 4 sestavy. Na to bití se už nemohl dívat další seřizovač Janoščák a se Stehlíkem se velmi krvavě serval. Všichni tři jsme se potom sešli na OVKT a na samovazbách kam nás pro změnu chodili řezat dozorci!

Re: Re: Re: Re: Stehno

(Jiří Wolf , 12. 1. 2014 19:44)

V žádném případě neobhajují vraha Stehlíka! Stehlík si smrt zasloužil. Jen jsem chtél poukázat na fakt, že z Bohnic se za slušné chování propouštěli ještě nevyléčitelní nebezpeční zločinci - a to ještě po roce 1989 na "vycházky" domů, kteří v době vycházky páchali velmi závažné trestné činy. Paralela- Podobně se z vězení ješté dnes za vzorné chování propouśtějí předčasně recidivisté, kteří logicky za velmi závažné delikty jako asiociálové páchají další zločiny!! Stehlík byl na vycházky - víkendy- pouštění z blázince za spolupráci, tedy, že pomáhal na oddělení, kde byl držen a pomáhal krotit spolupacienty. Tedy, řezal je a tím je krotil! Byl jsem s nim na Ruzyňské vazbě 1984. Bylo mu slíbeno, že když řekne, že všechno dělal pod vlivem drog, že nedostane provaz. Stehlík vyšetřovatelům uvěřil a "přiznal", že bral drogy v době vražd, tím si podepsal trest smrti. Bohnice jeho přiznáním byla alibisticky očištěna a nenesla za jeho trestné činy žádnou zodpovědnost. Vše přece Stehlík dělal jen pod vlivem drog! Je smutné, když převáží z vězení na dlouhodobé léčení nemocného devianta v řetězec eskorta bachařů, a za krátkou dobu je poté za vzorné chování nevyléčený pacient pouštěn na víkend, aby vraždil! Na to jsem chtěl upozornit! Kdyby Stehno nechodil na víkendy domů, mohla ta krásná děvčata ještě žít!

Re: Re: Stehno

(Jiří Wolf , 12. 1. 2014 19:59)

K případu Stehlík ještě jeden postřeh. Stehno měl ještě několik pokusů o znásilnění. Když při výslechu jedna poškozená vykreslila podobu Stehlíka, volali vyšetřovatelé z Mordparty do Bohnic, jestli jim pacient Stehlík neutekl z léčení. Odpověď zněla, že neutekl, že je u nich v Bohnicích za katrem! To je oddělení s přísným režimem, podobnému vězení. Když další poškozená, která přežila znásilnění opět vykreslila podobu Stehlíka, jeli se vyšetřovatelé přesvědčit do Bohnic a tam zjistili, že v době, kdy docházelo k vraždám a znásilněním byl pacient Stehlík na povolených vycházkách doma! Tedy žádné útěky ze střeženého oddělení, Bohnické léčebny, ale legální vycházky. Léčebna pouštěla domů na víkendy monstrum, které vraźdilo! Proto tu byla taková snaha, aby Stehlík prohlásil, že vše dělal pod vlivem drog! Poté léčebna nenesla žádnou spoluzodpovědnost na vraždách! Kdyby Stehlík " nepřiznal " že bral drogy, měla justice na ochranu soudruhů doktorů z Bohnicích, připraveny svědky, že Stehno v době vražd bral drogy! Jiří Wolf vězeň svědomí. Za podvracení republiky 9,5 let ve vězení. ( Minkovice a Valdice)

Opravte si odkazy

(JUDr. Miloslav Jedlička, 24. 9. 2016 9:50)

Vážený pane,
prosím, opravte si odkazy. www.vpmvbrno.cz/muzeumzlocinu již není 7 let aktuální. Stránky neexistují. Přejmenujte odkazy na adresu:
www.kriminalistika.eu

Jsem totiž autorem stránek a vadí mi, jestli jsou nefunkční odkazy, na které se nikdo nedostane.

S pozdravem JUDr. Miloslav Jedlička

Jiři wolf

(Pata, 30. 7. 2016 22:21)

Pane wolf mohl by jste napsat nĕktere přibĕhy z valdicke vĕznice o nasili mezi odsouzenymi ??

Dodatek k osobě Stehlíka

(Jiří Wolf, 2. 2. 2014 20:44)

Stehlík byl bisexuální. V Minkovicích agresivně znásilňoval vězně a za znásilňování mladých Romů mu spoluodsouzení Romové slibovali na svobodě smrt. Kat byl však ovšem rychlejší! I když měl Stehlík ve svém vězeňském spise tento fakt o homesexualitě uveden, nebyl uveden v kriminalistickém archivu. Povětšinou asiociálové, kteří se opakovaně jako recidivisté dostávali zpět do NVÚ, sklouzávali snáze ku humosexualitě. V podstatě na 99 procent!! U mnohých odsouzených propukali ovšem i jiné úchylky. Pedofilie atd. Čím delší trest odnětí svobody, tím nebezpečnější sexuální úchylky.

Dodatky

(Jiří Wolf, 12. 1. 2014 20:17)

Zjišťuji, že po mém prvním kritickém příspěvku v roce 2012 bylo do původního článku případ vrah Stehlík přidáno vše o vycházkách pana Stehlíka na víkendy z Bohnické léčebny, což v původní informaci nebylo. Nic na tom ovšem nemění ten fakt, že psychiatrická léčebna vážně pochybila!

Re: Dodatky

(Tomy, 16. 1. 2014 11:23)

Děkuji Vám za zajímavé a přínosné informace o případu a osobě M. Stehlíka. Věřím, že jsou pravdivé, a proto každou takovou obohacující informaci na blogu vítám. Je také pozitivní, že přípomínáte osudy politických vězŇů (bohužel prožité na vlastní kůži)...9,5 let..hrozné...nemělo by se zapomenout!!! PS: Článek od svého zveřejnnění doplněn nebyl, v tom se mýlíte. Zdroje, ze kterých sem při psaní čerpal jsou uvedeny pod článkem...