Sérioví vrazi - Václav Mrázek
Jdi na obsah Jdi na menu
 


Václav Mrázek

12. 2. 2010
Václav Mrázek
  

Obrazek

                                                                       Václav Mrázek

Václav Mrázek se narodil 22. října 1925 v chudé a početné rodině ve Svinařově (asi 10 km severně od Kladna). Měl dalších 11 sourozenců a celá rodina žila ve vyřazeném železničním vagonu. Mrázek vychodil pouze 5 tříd základní školy a po skončení povinné školní docházky, ve věku 15ti let, začal pracovat jako pomocný dělník na stavbách. Mrázek od dětství kradl a první zkušenost s justicí získal již ve svých 16 letech, kdy si vysloužil podmínku právě za jednu z krádeží (chudá rodina ho v krádežích dokonce podporovala). Okolí ho považovalo sice za podivínského, trochu plachého, ale slušného, taktního a pracovitého člověka. I přestože Mrázek kradl prakticky neustále, znovu se dostal do potíží se zákonem až ve svých čtyřiadvaceti letech, kdy byl odsouzen na osmnáct měsíců odnětí svobody za jednu z dalších krádeží.

Mrázek byl tichým až nudným člověkem, který nepil, nekouřil, neholdoval karbanu. V chomutovských válcovnách trub to svou pracovitostí a svědomitostí dotáhl dokonce až na předáka (mistra). Mezi jeho záliby, kterých bylo opravdu málo (a to i díky jeho „skrblictví“), patřilo snad jen chození na fotbalová či hokejová utkání a projížďky na kole…právě při nich často vyhledával své oběti.

Po svém zatčení Mrázek připustil, že na myšlenku použití násilí při sexuálním aktu ho zřejmě přivedla častá četba pornografické literatury a také zážitky z orgií. Těch se údajně účastnil během svého působení ve strážním oddílu, kam se dobrovolně přihlásil v roce 1946, tedy ve svých jedenadvaceti letech (činnost jednotky strážního oddílu po druhé světové válce často spočívala v doprovázení zásilek americké pomoci do zahraničí, především do Rumunska a Bulharska). „…viděl jsem, že vojáci z obavy, aby pohlavně neonemocněli, ukazovali svým společnicím výhružně pistole, to kdyby žena byla pohlavně nakažená. V té době jsem začal taky souložit se ženami. Taky jsem přitom varovně plácal na pistoli, aby mě nějaká nenakazila. Se ženami jsem zde souložil denně. Vydržel jsem třeba čtyři soulože za noc, šlo většinou o mladé dívky…zde se mi taky dostala do ruky od vojáků četba o sprostých věcech. Například sem četl o šlechtičně, která se pohlavně ukájela pohledem na lokaje, kteří ve dvou před ní souložili se služebnou. Lokajové tuto služebnou pak přivázali k patníku a pouštěli na ni osla. Tuto služebnou dále nahou štvali pomocí psů po lese, až ji psi roztrhali…Takovou četbu jsem později vyhledával i v Čechách a silně mě to pohlavně vzrušovalo. Představoval jsem si, že jsem například na místě muže, který vykonává na ženě nějaké násilí, třeba bičíkem, aby se mu podvolila.“

V běžném kontaktu se však Václav Mrázek choval vůči ženám zdrženlivě a ostýchavě. Dlouho otálel s mileneckým polibkem i se vším ostatním. Jedna z jeho družek, A. Kargerová (udržovala s ním kontakt mezi lety 1951-1954), ho proto považovala za impotentního. Mrázkovi nebylo zdaleka ještě ani třicet let, přesto mu stačil partnerský sex méně než jednou měsíčně. Jak však čtenář dále uvidí, nejednalo se o jeho nezájem o sexuální oblast jako takovou (Mrázek dokonce onanoval i několikrát denně), pouze neměl zájem o „klasický“ sex bez sadistických komponent.

Nepředbíhejme však a ještě se na chvilku vraťme k Mrázkovo mládí a shrňme si, co se stalo po návratu z výše popsané stáže u strážního oddílu, kde působil zhruba rok. Poté co se v roce 1947 vrátil na Chomutovsko, nastoupil jako dělník v chomutovských ocelárnách, a ještě v tom samém roce pak nastoupil na povinnou vojenskou službu, kterou vykonával až do května 1949. Poté byl v září 1949, jak již bylo zmíněno, uvězněn na osmnáct měsíců za jednu z krádeží. Propuštěn byl v únoru 1951. Následně nastoupil na pozici pomocného dělníka v chomutovských válcovnách trub, kde setrval pracovat několik let a jak již bylo uvedeno, vypracoval se zde až na pozici předáka. Do smrtelného napadení jeho první oběti zbývalo v té době už jen půl roku…

První vraždy se Mrázek dopustil 21. srpna 1951 u obce Drahonice (Karlovarský kraj, dříve okres Kadaň). Jeho obětí se stala patnáctiletá Hana Chloubová, která tou dobou pásla krávy. Vrah použil jako zbraň silný klacek, který našel poblíž místa činu. Poté udeřil oběť omračující ranou do hlavy a pohlavně ji zneužil. Když se po znásilnění dívce začalo vracet vědomí, útočník ji několika dalšími údery do hlavy zavraždil. „…Myslel jsem si, zda by mě neuspokojil nějaký násilný způsob soulože. Zkusil jsem to poprvé s tou pasačkou u Ohře a pocítil jsem mimořádné pohlavní uspokojení, jaké jsem nikdy předtím nezažil. Měl jsem po činu asi čtrnáct dní strach, že budu dopaden, ten však byl nakonec potlačen zážitky, které jsem měl při souloži s tou zavražděnou pasačkou…Nejvíc mě ale pohlavně uspokojovaly případy, kdy jsem ženy dostával výstřelem...“ Tělo mladičké, ubité dívky nalezl téhož dne večer její otec.
Tato první vražda nebyla policií po celou dobu vyšetřování považována za součást série a Mrázek se k odpovědnosti za ní přihlásil až po svém dopadení.

chloubova.jpg

                                                   Hana Chloubová (15)    

Na druhou vraždu už se Mrázek předem vyzbrojil – sebou si vzal pistoli. V 16. září 1951 s ní zastřelil a následně zneužil u silnice mezi Jirkovem a Kyjicemi, poblíž Chomutova, dvaatřicetiletou Bronislavu Pajůrkovou. Svůj zločin popsal takto: „Už se setmělo, ale byla neděle, stále jsem potkával nějaké mladé ženy. Měly doprovod, ale při pohledu na ně jsem počal pociťovat silné pohlavní vzrušení, které se projevovalo i návaly krve do hlavy a později bolestmi hlavy…Když jsem spatřil tu osamělou ženu, jak jde proti mně, začala mě silně bolet hlava, nervy mi silně pracovaly a v tom jsem musel vystřelit. Prostě to byla myšlenka, dostat tu ženu výstřelem…Střelba do ženy mě ještě víc pohlavně vzrušovala a právě tak její zhroucení a pád.“
V. M. nakonec na ženu vystřelil několikrát. Poté ji odtáhl ze silnice na louku, tam ji vysvlékl, okradl a nahou dovlekl k blízkému potoku, kde již mrtvou ženu pohlavně zneužil. Hlasitost ran však Mrázka asi vystrašila. Uvědomil si, že večerní ticho je mohlo roznést daleko po okolí. Možná proto si vzal příště nůž…


7. října roku 1951, vyzbrojen nožem, zaútočil poblíž Kamencového jezera u Chomutova na Annu Šestákovou (28let). Ostří nože se však místo hrdla zaseklo do čelistní kosti. Útočník pronásledoval prchající ženu až k nejbližšímu domu, kde ji zachránil hlasitý výkřik, po kterém jí obyvatel domu přišel na pomoc. Síla a zoufalost výkřiku rovněž způsobila, že Mrázek ve stejném okamžiku ejakuloval a jeho zájem tak opadl.


16. listopadu 1951 chvíli před půlnocí, opět s nožem v ruce, napadl na silnici z Chomutova do Spořic Ernu Meinlovou. Zasadil jí osmnáct ran do hrudníku a do břicha, přesto dívka přežila. Rány byly totiž vedeny relativně malou fyzickou silou. Tato skutečnost neměla za následek „pouze“ šťastné přežití oběti, ale zřejmě také vybavila Mrázka zkušeností, po které opět změnil druh zbraně… Policisty tento atak navíc „zmátl“, a rozhodně nebyl spojován s předchozími napadeními. Jedna z vyšetřovacích verzí (kvůli nízké postavě a malé fyzické síle pachatele) dokonce byla, že se tohoto útoku mohla ze žárlivosti dopustit žena.

1. června 1952 se konala zábava hořenecké hospodě, která se nachází jen pár kilometrů od Chomutova. Mrázka mumraj a zvuky hudby přilákaly. Po nějaké době, kdy otevřeným oknem sledoval právě probíhající veselí, ho pohled na tančící ženy vzrušil. Nasedl na kolo a začal pendlovat krajinou, hledajíc svoji další oběť. Kolem půlnoci, na cestě mezi samotou Seník a vesnicí Přečáply, potkal dvaadvacetiletou Elen Marmonovou. Když kolem ní projížděl, zaútočil. První vypálený projektil jí proletěl skrz límec a zřejmě i mezi vlasy. Sama poškozená, která jako jediná přežila výstřely z Mrázkova Walthera 7,56 mm (pistole, kterou vrah používal), pak vysvětluje: „ Lekla jsem se při té první ráně a předklonila se“- druhá střela pak prorazila látku kabátu v oblasti zad, ale díky přdklonu mladé ženy směřovala ven. „Pořád jsem si myslela, že si někdo dělá hloupou legraci s poplašňákem. Co blbneš? Povídám mu. A on po mně střelil potřetí. Ale zase mi přálo štěstí. Rána nevyšla, něco se mu stalo s pistolí. Řekl mi skoro vlídně: Tak upaluj, ty krávo! A zmizel.“ Útočníka později popsala slovy: „Byl takový malý, chuďoučký, celý v černém. Nic na něm nebylo světlého."
Elena Marmonové bohužel nebyla jedinou ženou, na kterou té noci Mrázek zaútočil. Při prvních výstřelech sice ejakuloval a jeho touha zeslábla, ale už za necelou hodinu opět křižoval na kole okolím Hořence, kde zrovna skončila zábava. 2. června 1952, pětatřicet minut po půlnoci, zaslechla řada lidí v okolí Seníku výstřely…

Když se ráno Elen Marmonová probudila, uviděla, že má na dvou místech prostřelený kabát. „Najednou mi došlo, že to nebyl poplašňák! Jako v tranzu jsem vyšla ven, znovu do těch míst, kde na mě ten člověk střílel. Kousek od Přečápel, na úrovni transformátoru, který tam stojí dodnes, jsem uviděla takové divné rýhy u kraje silnice. Jako kdyby někdo táhnul něco přes škarpu do vojtěšky.“ Poté Marmonová vykročila do pole a po několika metrech objevila sexuálně zneužitou, polonahou dívčí mrtvolu, která patřila šestnáctileté Marii Dvořákové. Zajímavostí na místě nálezu oběti byly střevíce položené a pečlivě srovnané na dívčiných ňadrech (střevíčky patřily kamarádce zavražděné, která měla ze zábavy obstaraný odvoz na motorce). Ve vyšetřovacím protokolu jsou zaznamenána slova pachatele, týkající se této vraždy, která svědčí o jeho chladnokrevnosti při činu: „ Šla po silnici a já jel v protisměru na kole. Když jsem ji míjel, vystřelil jsem z pistole a jel jsem dál. Ještě asi dvacet nebo třicet metrů. Potom jsem zastavil a chvíli čekal, zda výstřel nevzbudil nějaký rozruch. Pak jsem se vrátil k mrtvole, odtáhl ji do pole a…“, dále Mrázek pokračuje: “Při pohledu zblízka jsem si všiml, že je zakrvácená v obličeji a z toho jsem usoudil, že jsem ji střelil do hlavy. Při pohledu na krev na mě přišla hrůza, a proto jsem ji přehodil přes obličej nějaký kabátek, který se jí při tažení vysvlékl. Pak jsem ji svlékl sukni, kalhotky a zneužil jí. V době, kdy sem jí zneužíval, začalo pršet. Vzal jsem jí sukni, myslím, že asi 50 korun a jiného už – myslím- nic. Pak sem si zase vzal své kolo a jel jsem směrem k Chomutovu. Projel jsem jednou vesnicí a v následující vesnici jsem se projížděl křížem krážem. Nakonec jsem sukni odhodil někam za plot nebo podobně.“  Elen Marmonová, která jen o vlásek unikla smrti a druhého dne ohlásila nález mrtvoly, události předešlé noci odnesla ještě několika týdny strávenými ve vyšetřovací vazbě.

dvorakova1.jpg

                                          Tělo Marie Dvořákové (16) 

 

Čtvrté vraždy se Mrázek dopustil na sedmnáctileté (jinde 16let) Jiřině Helmichové 14. července 1954. Toho dne měla Helmichová schůzku se svým chlapcem v lesíku zvaném U jezírek, nedaleko obce Černice v litvínovském okrese, asi 30km od Chomutova. Cestou Helmichová potkala několik kolemjdoucích. Naneštěstí se však opozdila a tak na ni na smluveném místě již přítel nečekal. Při cestě zpět potkala na kole projíždějícího Mrázka. Ten jí minul, za několik metrů však zastavil a zavolal na ni. Když se dívka otočila, usmrtil ji jediným výstřelem přímo do obličeje. Poté dívku odtáhl stranou a na zavražděné se jako obvykle sexuálně uspokojil.

Po této vraždě byla zřízena zvláštní operativní skupina, která měla za úkol vyšetřit sérii tří vražd, neboť dle balistiky byly všechny spáchány totožnou zbraní( ano, V.M. měl v té době na svědomí již čtyři vraždy, ale první z nich stále nebyla považována za součást série).

 

Poslední vraždu poblíž Chomutova a poslední vraždu pistolí spáchal Václav Mrázek 9. srpna 1955. Bohužel šlo dokonce o vraždu dvojnásobnou. Obětí se stala milenecká dvojice -devatenáctiletá Libuše Dufková a šestadvacetiletý Karel Trlifaj. Toho večera se spolu procházeli na silnici mezi Chomutovem a Březencem. Mrázek se k nim tentokráte přiblížil po svých. Nejprve třemi ranami usmrtil bránícího se Karla Trlifaje a poté jednou ranou zezadu prchající Libuši Dufkovou. Následující den objevil mrtvolu dívky, která byla v pozici typické pro sexuální vraždu, náhodně projíždějící cyklista. Přivolaní kriminalisté pak nalezli i mladého muže. Jeho mrtvola ležela poblíž ve škarpě.
Sám Mrázek popsal vraždu takto: “Šel jsem rychle, poněvadž jsem si myslel, abych byl brzy doma. Když jsem ušel po silnici asi takových 500 m, spatřil jsem jak u příkopu vedle silnice stojí nějaký párek – t.j. muž se ženou. Když jsem došel až do jejich blízkosti, spatřili mě a pokračovali v chůzi přede mnou směrem k Chomutovu. To mě najednou pojala taková závist, že se mají tak rádi, kdežto já jsem ztratil dívku, kterou jsem měl rád, a neudržel jsem se, vytáhl jsem pistoli a …”

Obrazek

                                            Libuše Dufková (19)

V době posledního útoku, jak již bylo zmíněno, byl zřízen speciální kriminalistický tým, který se zabýval Mrázkovými sexuálními vraždami. Kriminalisté měli k dispozici popis pachatele, dále věděli, že pachatel má nohy velikosti 42 a vraždí stále identickou pistolí značky Walter. Policisté prověřili všechny známé sexuální delikventy v okrese, též každého, kdo chtěl opustit chomutovský okres, vyslýchali muže odpovídající Mrázkovu popisu…Prověřeno bylo celkem 25.000 osob! Vše bohužel bez úspěchu. Bývalý kriminalista major František Švandrlík to komentuje slovy: „Dostali jsme posily z Čech i Moravy, široké okolí bylo vzhůru nohama, ale vytoužený úspěch pořád nepřicházel. Ne snad, že by nebyly výsledky. Měli  jsme pod palcem všechny sexuální devianty v kraji. Jenomže ten hlavní nám unikal! Zajistili jsme spoustu zbraní, nemálo waltrovek, ale žádná nebyla ta správná. Některé pistole jsem vozil na motocyklu do Prahy taky já. Mám od té doby na trase Chomutov - Praha osobní časový rekord. Neptejte se kolik, vždyť by mně museli dát pokutu. Ještě dneska..."

Proč sexuální sadista a nekrofil Mrázek tak dlouho unikal spravedlnosti, ač vraždil v relativně malém okruhu tehdejšího chomutovského okresu a nejbližšího okolí? A proč se mu dokonce podařilo přes všudypřítomné policejní hlídky po vraždě milenecké dvojice z okresu dostat a odstěhovat se do Kladna?
Mezi důvody patřily především Mrázkovy dokonalé mimikry – „spořádaného“, tichého, pracovitého, nevýrazného muže. Mrázek dokonce nevzbudil podezření ani u svých dvou příbuzných, kteří byli příslušníky Veřejné bezpečnosti. Dalším důvodem bylo velké štěstí. Při jednom pokusu o znásilnění, které se odehrálo v červnu roku 1955, napadal Mrázek teprve 12letou Marii Černíkovou. Tu povalil a rdousil, ale z ničeho nic ji pustil a utekl. Bylo chvíli před tím, než se na místě objevili dva muži, kteří slyšeli křik dítěte. Později Mrázek vypověděl: “Já o nich nevěděl, ale znervózňovalo mě, že tu dívku nejsem schopen umlčet. Příliš dlouho křičela a to bylo nebezpečné.“  Jindy si zase dvě dívky, kráčející z odpoledního filmového představení v Kralupech u Chomutova směrem k obci Ahníkov, všimnuly neznámého muže. Stál sotva sto metrů od nich, bicyklem přehradil úzkou polní cestu a čekal. Děvčata utekla zpět, k blízké železniční zastávce. Když se však vydalo polapit neznámého cyklistu několik odvážlivců, našli jen stopy galusek, nic víc.

Podobných útoků na nezletilé dívky se Mrázek v průběhu svého několikaletého řádění dopustil v mnoha případech. Především pak ve dvouletém mezidobí mezi třetí a čtvrtou vraždou, tedy v letech 1953 a 1954. Dívky napadal různými způsoby a při různých příležitostech. Samotné i ty, které byly ve skupince jiných dětí. V roce 1953 si připsal na své konto 4 pokusy o znásilnění mladých holčiček. Na jaře roku 1954 už byl bohužel „úspěšný“ a spáchal 5 dokonaných znásilnění. Všechna děvčátka byla ve věku mezi 6-12lety. V některých případech je navíc bil a škrtil. Šílená bilance…


Poslední vraždy se Mrázek dopustil 9. listopadu 1956 ve svém rodném městě - Svinařově. Na rozdíl od předchozích sexuálních vražd šlo v tomto případě o tzv. vraždu krycí, jenž následovala po prozrazení během prohledávání cizího domku. Mrázek se totiž toho večera vloupal do domu horníka Ladislava Berana, jednoho ze svých nadřízených z dolu Nejedlý I, o kterém věděl, že je v tu dobou v zaměstnání. Původním záměrem bylo pouze krást, jenže V. M. nemohl nic hodnotného najít a tak se postupně přes několik místností dostal až do ložnice. Zde se jeho obětí stala šestapadesátiletá Alžběta Beranová, manželka L. Berana, která se probudila a Mrázka poznala. Ten ji následně usmrtil několika ranami sekerou, kterou předtím našel před domem. Podplukovník Vaněček vzpomíná: „Měli jsme  svědka, který průběh celé vraždy viděl! Byla to Beranovic vnučka, desetiletá Jarmilka, která spala s babičkou na manželských postelích. Probudil ji výkřik a viděla, jak nějaký muž udeřil babičku několikrát sekerou do hlavy. Pak se holčičky vyptával, kde mají schované peníze. Našli společně asi šestnáct stovek v nočním stolku, což byly peníze místních požárníků. Beran jim totiž dělal pokladníka. Rodinné úspory, asi deset tisíc, měli ale Beranovi schované v kuchyni v bandasce. Vnučka o nich nevěděla a vrah je nenašel.” To však nebylo vše. Mrázek se totiž při odchodu na dvorku zastavil, vrátil se a desetiletou vnučku Alžběty Beranové znásilnil.

Mrázek měl po celou dobu přes obličej kapesník, takže mladá dívenka popsala muže jako: malého, slabého pána, který měl zlé oči. Vrah opět nebyl dopaden.

beranova.jpg 

                                                  Alžběta Beranová (56)

Osudným se Mrázkovy staly až jeho neustálé, drobné krádeže. 17. března 1957 Mrázek jako obvykle prohledával kapsy oděvů odložených v šatně dolu Nejedlý I. Právě v tu chvíli přišel do šatny zraněný pracovník dolu, který se šel ošetřit. Mrázka přistihl při činu, zadržel a i přes Mrázkovo úpěnlivé prosení uvědomil Veřejnou bezpečnost.

Neboť se v šatnách dolu věci ztrácely často, byla udělána rutinní prohlídka Mrázkova bytu, kde v té době bydlel se svojí přítelkyní. „Snad všechno v bytě bylo kradené, včetně těch nejobyčejnějších domácích potřeb,“ vzpomínal Karel Kamiš, kriminalista ve výslužbě. Policisté však během této prohlídky objevili i holicí strojek Niazi, který se ztratil z domu zavražděné Beranové, a na Mrázka tak padlo podezření, že se nejedná o pouhého zlodějíčka. Proto policisté v bytě začali hledat pistoli, kterou se vraždilo na Chomutovsku. „Dlouho nám to trvalo, už jsme nevěděli kde hledat. Tak jsem si představil velikost pistole a koukal kolem sebe, kam by se zbraň dala schovat. Až mi oči padly na ten ponk (pistole byla nalezena ve sklepě, v dutém podstavci dřevěného ponku)…Při stejné prohlídce jsme objevili ještě hodinky, které patřily zavražděné Pajúrkové. Mrázek je schoval do roury topení, těsně u sklepního stropu.“

Hned následujícího dne byla provedena balistická zkouška v Kriminalistickém ústavu - její výsledek byl pozitivní. Po čtyřech dnech výslechů, během nichž Mrázek přiznával jen drobnou majetkovou trestnou činnost, se pak v noci z 21. na 22. března v průběhu několikahodinového nočního výslechu rozplakal a doznal ke všem sedmi vraždám. Následoval detailní popis všech skutků, kdy například popisoval, jak se choval k mrtvole jedné ze zastřelených žen: „K mrtvé ženě jsem přiklekl, pohlavní úd jsem měl stále ztopořený. Silně jsem jí mačkal prsa, sahal na její břicho, pak jsem jí roztáhl nohy, uchopil je za lýtka, nohy zdvihl do výše a vykonal na ní soulož. Ta trvala asi tři až pět minut. Pak jsem vstal, ohnul jsem se a dvěma prsty tahal za chlupy jejího pohlaví. Toto jsem ještě dělal z pohlavního rozrušení. Potom jsem ji převrátil na břicho a zuřivě ji plácal po hýždích.“ Jindy zas vypovídal o svých sexuálních preferencích: „V zimních měsících se u mě tolik pohlavní pud neprojevoval. Stačilo, když jsem třikrát nebo čtyřikrát denně onanoval. Zato na jaře a v létě, když ženy chodily oblečené jen nalehko, jsem pociťoval pohlavní nutkání často…Současně s tím jsem pozoroval, že mi v myšlenkách ožívají vzpomínky z Jirkova (pozn.:druhá vražda), které mě vydražďovaly. Často jsem se k nim vracel při onanování. Znovu a znovu jsem si představoval střelbu do ženy, její zhroucení… Čím dál víc jsem se potřeboval zase tímto způsobem ukojit. Měl jsem třeba schůzku s jednou ženou, určitě by se mi s ní podařilo souložit, ale vymluvil jsem se a na schůzku nešel. Normální pohlavní styk s milenkou nebo družkou mě netěšil, ta druhá myšlenka byla naopak silnější.“

produkt-1189443481.jpg 

Mrázkovi bylo nakonec u soudu krom sedmi vražd a 4 pokusů o vraždu, prokázáno i 14 případů sexuálního násilí na nezletilých dívkách (8 pokusů a 6 dokonaných případů). Byl též obviněn z 33 případů krádeží vloupáním, z 12 případů krádeží prádla, z 16 případů krádeží drobného domácího zvířectva, z 6 krádeží jízdních kol a dalších desítek drobných krádeží, které páchal buď sám, nebo ve dvojici se svým bratrem Karlem.  Celkem byl Václav Mrázek obviněn ze 127 trestných činů!!! Mezi předměty, které Mrázek ukradnul se mimo všech hodinek, šperků a hotovosti nacházely i naprosté kuriozity. Šlo například o cukrovinky, ošacení, bambusovou hůl, 70kg jablek, ubrus, krabice másla či láhev s naloženými vejci.

9. listopadu 1957 byl Václav Mrázek shledán Okresním soudem v Chomutově vinným z výše popsaných trestných činů a odsouzen k absolutnímu trestu - oběšením. 5. prosince byl tento rozsudek potvrzen i Krajským soudem v Ústí nad Labem. Poprava pak byla vykonána 30. prosince 1957 v pražské pankrácké věznici. Mrázkův bratr Karel byl za krádeže odsouzen na 12 let odnětí svobody. 

 

Další fotografie: 

mrazekcelap.jpg

                                                          Václav Mrázek        

Obrazek

                                Číslem jedna je označeno tělo B.Pajůrkové
 

Obrazek

  Trojdílná policejní fotografie pořízená po zatčení (1957)

   

Obrazek

                                                          Karel Trlifaj (26)

Obrazek

                                                        Místo činu

Obrazek

                Posmrtná maska Václava Mrázka ( vystavena v Muzeu Policie v Praze) 

Videa:

 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 Zdroje: Innes,B., Šulc,V. Nejkrutější zločiny v dějinách. Frýdek.Místek: Alpress s.r.o., 2007

               Slušný,J. Černá kniha českých bestiálních vrahů. Praha: XYZ, 2006

               Internet ( misantrop.info , wikipedia ,  www.kriminalistika.eu , www.policie-cr.cz,   www.vrazi.cz a další) 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Re: válcovna chomutov

(Tomy, 5. 8. 2011 15:07)

Zajímavé! Jsem rád, že někdo článek doplní i vlastními zkušenostmi a dalšími informacemi. K poslední větě dodám jen to, že velké procento sériových vrahů bylo okolím (i tím nejbližším) považováno za normální lidi, maximálně podivínské povahy.

upřesnění data popravy

(Plau, 2. 10. 2012 16:05)

Václav Mrázek byl popraven o den dříve - 29.12.1957.

...

(K, 28. 8. 2012 23:33)

ještě bych chtěl dodat.. to nebyl trest, ale vysvobození! Měl hnít v cele, dost dlouho - napořád, bez svobody, s vědomím čeho se dopustil, bez možnosti ukájet svoje zvrhlé a destruktivní choutky!

Re: ...

(Pertra, 4. 9. 2012 14:03)

ano, s tímto názorem naprosto souhlasím..nebo ho měli několik let držet s vědomím toho, že jednou ten trest smrti přijde..

fantom

(K, 28. 8. 2012 23:28)

Dřív jsem o tomto vrahovi sylšel, nějaké vyprávění...ještě jako menší. Cítil jsme respekt a děs zároveň. Nyní ještě víc než kdykoliv... Teď to nějak vyplulo na povrch a zajímal jsme se o to - jsem Jirkovák, články a souvislosti. Z vyprávění jsem něco málo věděl, tak jsem se ptal prarodičů. Babička (71) se s ním i setkala.... jako malá (11) , v Ervěnicích, se svoji maminkou, když se vybavovali u stánku s tetou, měli namířeno do Nového Sedla nad Bílinou na procházku, stál kousek od knich takže slyšel, kam jdou. Prý vypadal neškodně ale měl "divné oči". Po cestě si ho všimli, že jde za nimi.... bylo jim divné, že jde stále kus od nich, ale při pohledu na něj, dělal jako by tam nebyl. (1952 - to byl pachatel stále neznámý) Údajně si zachránili život tím, že nepokračovali v cestě dál, ale šli do nedalekého stavení kde měli známé!

Co jeden člověk dokáže vytvořit škody a utrpení....

zprava

(jiri stadler 3.4.2012, 3. 4. 2012 22:25)

teno clanek mi zajima,protoze sem o mrazkovi slysel vypravet ve skole,a chodim na jezirka u černic,tam si na to vypraveni vzdy vzpomenu,a jeste chci dodat ze si myslim ze to nebyl pro nej nejhorsi trest,ja bych ho nechal trpet daleko vic,

zprava

(jiri stadler 3.4.2012, 3. 4. 2012 22:22)

teno clanek mi zajima,protoze sem o mrazkovi slysel vypravet ve skole,a chodim na jezirka u černic,tam si na to vypraveni vzdy vzpomenu,a jeste chci dodat ze si myslim ze to nebyl pro nej nejhorsi trest,ja bych ho nechal trpet daleko vic,

chyba v textu

(DP, 3. 8. 2011 23:13)

" na silnici mezi Jirkovem a Kyticemi"
Kyjicemi, ne Kyticemi

Re: chyba v textu

(Tomy, 5. 8. 2011 14:56)

Děkuji za opravu!! Nevšiml jsem si toho..wordu se zřejmě Kyjice nezdály, a tak je "opravil" na Kytice:D Né vždy je pokrok ku prospěchu...:D Teď je již text v pořádku