Píše se rok 2005, když celou Českou republikou otřese brutální vražda mladé sedmnáctileté studentky Kamily z Bíliny. Pachatelemi mají být tři mladíci z nichž jeden je bývalý partner oběti. Veřejnost je šokována a případu se ujímají nejen policisté, ali i novináři. A právě v tu chvíli začíná vznikat kniha „Nelítostně“, která bude předmětem dnešní recenze. Na svědomí ji má televizní reportér jménem Radek Hromuško (spisovatel, reportér, scénárista), který se případu „bílinské vraždy“ dlouhodobě věnoval.

​

Kniha, po kraťoučkém a možná až moc srdceryvném úvodu, začíná ve chvíli, kdy se reportér od svého šéfa dozvídá o tom, že bude „nasazen“ na "bílinský případ" a vyjíždí na místo neštěstí. Zde pak krůček po krůčku pátrá po všech a všem, co by mohlo o případu cokoli napovědět a ozřejmit tak motivaci pachatelů a vůbec veškeré pozadí brutálního, těžko pochopitelného mordu. Na řadu tak pomalu přichází zpověď místních občanů, kteří si již ledacos šuškají, spolužáků zavražděné dívky a pachatelů, jejich učitelů, rodinných příslušníků oběti, se kterými tráví velkou část času, a nakonec i rodičů klíčového pachatele. Ke konci knihy se reportér dostává i k jednomu z vyšetřovatelů a nakonec i k jednomu z pachatelů, který v tu době čeká ve vazební věznici na soud. Kniha pak končí ve chvíli pravomocného odsouzení mladých vrahů. Vše je rámováno popisem těžkostí a strastí televizního reportéra. Tedy mimo zkoumání pozadí samotného případu se čtenář dozví mnoho i o samotné práci autora knihy a tomu, co vše obnáší natočení kvalitní reportáže, a jak velké úsilí musí její autor vynaložit. Neméně pak autor odhaluje sám ze sebe a své pocity, když po celý čas knihy bojuje s vlastními pochybami, novinářskou etikou, smyslem své práce a extrémními emocemi, které kolem sebe vidí a sám zažívá.

​

Když přejdu k hodnocení knihy, určitě mohu zmínit to, že čtenáře téměř jistě nenechá klidným a zanechá silný dojem. Jako pozitivum bych určitě zmínil to, že sám autor se snaží vše podat citlivě a často má zajímavé úvahy týkající se jak samotného případu, tak právě práce televizního reportéra krimi případů. To mě dost bavilo. Kladem je určitě i to, že se v rámci své práce dostal téměř ke všem důležitým osobám, kteří byli v případu nějak zainteresováni. Tedy čtenář může nasát nepříjemný pocit toho, jaké je to asi být blízkou osobou zavražděné oběti, a  že být blízkou osobou pachatele není o mnoho lepší. Skvělé bylo také to, že se autor dle mého názoru úspěšně vydává po stopách motivace pachatelů, kdy vražda, na první pohled spáchaná ze žárlivosti, dostává v průběhu času úplně jiný rozměr... Plusem je i to, že uvnitř knihy jsou otisknuty i části deníčku klíčového aktéra případu, což čtenářům opět trochu více poodhalí jeho osobnost. Negativa? Tak zde musím určitě zmínit to, že ač je autorovo zaujetí pro případ pochopitelné a sám uvádí, že si nedokázal udržet odstup, chvílemi mi to zkrátka přišlo až moc předramatizované. Když je poněkolikáté v knize tlačeno na pilu a autor apeluje na city čtenáře, nebo spíše možná chce vyventilovat ty své,  nepůsobí to zrovna přesvědčivě, když jinde zmiňuje, že má jít o objektivní sondou spáchaného zločinu, která jej má co nejvíce osvětlit. V některých reakcích jsem rovněž narazil na to, že čtenáři knize vytýkají, že až moc velkou její část vyplňují pasáže, kde si autor dává „panáka a cígo“, respektive popisuje nepodstatné věci. S tím jsem já osobně potíže neměl, ale jev častý to je, o tom žádná. Přesto, hlavně kvůli tomu, že kniha ve mně zanechala celkem silný dojem, hodnotím za pěkných: 2-

​

Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2-