Severozápadní jatka - František Roček

Název: Severozápadní jatka

Autor: František Roček

Nakladatelství: AOS Publishing

Rok vydání: 2009, 190 stran

Trochu paradoxně se nám kniha „Severozápadní jatka“ dostala do rukou později, než její volné pokračování „Severozápadní jatka 2“ (recenze zde). Tedy dnes se se zpožděním podíváme i na „díl první“, který byl vydán v roce 2009. Na svědomí jej má rovněž František Roček (novinář a spisovatel), který se věnuje hlavně problematice severočeského regionu (hlavně Ústeckého kraje), čemuž zůstal věrný i v případě této knihy.

Co konkrétně autor v knize popisuje? No věnuje se pochopitelně zločinu. Kniha začíná krátkými podkapitolami týkajícími se policejních statistik a policejní taktiky. První až třetí kapitola se pak věnuje nejzávažnějším trestným činům, tedy vraždám. V první z nich se dočtete o dvou závažných případech z let 1996 a 1999 (v roce 1999 šlo dokonce o trojnásobnou vraždu), kdy pachateli i obětmi byli cizinci – Asiaté. Druhá kapitola se věnuje několika případům tzv. „domácích zabijaček“ (jak policisté říkají vraždám v rodinném kruhu), a třetí pak popisuje 4 další případy homicida spáchané mezi lety 1995 – 2005. Včetně např. brutální loupežné vraždy dobrosrdečného kněze nebo případu, kdy dva spolupachatelé jedno z těl obětí vařili a pekli. V následující kapitole autor popsal několik případů pašování drog a v další na několik únosů. Šestá kapitola se věnuje dvou extrémním případům sousedských sporů, z nichž jeden dokonce končí brutálním usmrcením oběti. V sedmé kapitole se dočtete o léta se táhnoucím právním sporu o byt mezi romskou rodinou, zastupovanou známou advokátkou a dnes i političkou Klárou Samkovou, a městem resp. státem. Následuje výborná a propracovaná kapitola o vyloučených lokalitách, neboli ghettech, a především o tamní romské sociální problematice a s ní související kriminalitě. Tedy o tématu, které je pro severozápadní region dlouhodobě velice palčivé. Předposlední kapitola zobrazuje vysokou propracovanost a sofistikovanost organizovaných skupin zaměřujících se na nelegální výrobu padělaných cigaret. Knihu uzavírá případ tzv. „ústeckého řezníka“. Případ vlastně poměrně „běžné“ vraždy, na které je zajímavá asi jen její mediální přezdívka. Tu pachateli tisk přiřknul jen kvůli tomu, že se ve snaze zbavit těla oběti dopustil tzv. "defenzivního čtvrcení", kdy tělo své družky rozřezal.

Když pokročíme k hodnocení, podobně jako u pokračování této knihy nejde ani zde o nějak komplexně zpracovaná témata, ale spíše takový „severozápadní krimi mišmaš“. Jistě, kniha logicky akcentovala hlavně trestné činy, které trápí více daný region, ale ani jedno z témat, myslíme, nevyčerpala beze zbytku. Některé kapitoly byly skvělé, jiné podařené, ale některé byly trochu nuda – např. právě ta poslední. S touto nevyrovnaností kapitol jsme měli asi jediný problém. Co bychom naopak vyzdvihnuli, tak to jsou části o romských ghettech a o onom „nekonečném“ právním sporu o byt. Tyto kapitoly jsou propracované a je jim v knize věnován i odpovídající prostor. Zaujala nás i kapitola o drogových příbězích z Ústecka, nicméně ta by si klidně zasloužila více než pár stánek. Zbytek knihy lze shrnou slovy – průměr. Tedy kniha možná vysloveně nenadchne, ale rozhodně není špatná. Domníváme se, že je dokonce vydařenější než její pokračování z roku 2016. Proto dnes za 2 -.

Hodnocení (1-5 jako ve škole): 2-

Komentáře