Dnes se podíváme na zoubek knižnímu titulu autora P. Šámala s názvem "Kriminalista". A udělám pro tentokráte několik výjimek oproti jiným recenzím. Začnu tím, že rovnou prozradím, že jde o dílo výborné, které dle mého nezaslouží nic jiného než plné hodnocení tedy: 1! Dokonce jsem vyzkoušel to, že jsem knihu po zakoupení nechal chvíli kolovat a od všech se jí dostávalo jen chvály. Proč? A o čem kniha tedy je? No, ona ani tak není o „něčem“, jako hlavně o NĚKOM! A tím dotyčným není nikdo jiný, než asi nejznámější, nejuznávanější a nejrespektovanější, český emeritní kriminalista Plk. Jiří Markovič. Bývalý špičkový vyšetřovatel, šéf pražské mordparty a později dokonce šéf celého odboru, který do důchodu odešel v roce 1999. Žijící legenda česko-slovenské kriminalistiky. Hned v první části knihy je popisován jeden z klíčových případů Markovičovy kariéry, a to případ sexuálního sériového vraha, tzv. „spartakiádního vraha“, Jiřího Straky. Tato kapitola má formu poutavého a napínavého vyprávění, prokládaného příjemným rozhovorem o případu a detailech práce policie, který vedou autor knihy a plk. Markovič. Forma přátelského a upřímného rozhovoru se pak prolíná celou knihou. Druhá část se pak věnuje období dětství, dospívání a především počátkům a vývoji kariéry mladého policisty. Zde můžeme prozradit, že platí pravidlo, že počátky jsou vždyčky těžké... V další části se pak kniha věnuje okolnostem smrti Pavla Wonky a jeho spolupráci s Stb, kde se plk. Markovič rovněž vyjadřuje k jeho nedávnému vyznamenání  z rukou prezidenta republiky. Následuje část, kde je popisován netradiční případ z 90. let, kdy bylo na území ČR nalezeno v rukách osob cizí státní příslušnosti téměř 3 kg obohaceného uranu. Předposlední část, a troufám si říct možná ta nejsilnější a nejlepší (aniž bych se jakkoli chtěl dotknout ostatních částí knihy), detailně zpracovává případ vraždy se sadistickou komponentou. Tato kapitola má velkou přidanou hodnotou a obsahuje pro čtenáře obrovské překvapení a rozuzlení, nebo spíše uzavření případu, které však nebudu prozrazovat. Poslední část pak je rovněž o osobě bývalého kriminalisty, pro změnu však ústy jeho rodiny, kolegů a přátel. Mám ve zvyku v těchto místech nejprve uvést plusy knihy a poté mínusy. Tentokráte to udělám opačně. Mínusy mne totiž nenapadají, snad jen, že mi bylo líto toho, že jsem knihu tak brzy zhltnul a nebyla delší. Opravdu! Jako plusy pak uvedu například výbornou foto přílohu, sem tam opisy originálních policejních zpráv, podrobné řešení otázek a úvah týkajících se forenzní psychologie. Rovněž jako plus lze označit to, že v knize čtenář nalezne i mnoho dalších zajímavých případů z praxe plk. Markoviče. Za všechny budu jmenovat případ osmasedmdesátiletého vraha anebo případ recidivisty, který zneužil desítky mladistvých. A úplně největším pozitivem tohoto titulu je, že kniha je především o samotné osobě „Pana kriminalisty“. Tedy o jeho koníčcích, rodině, houbaření, o chatě na Šumavě, o kolezích (policistech, lékařích, psycholozích)…Zkrátka nejen o Jiřím Markovičovi jako kriminalistovi, ale i o Jířím Markovičovi jako zajímavém, úžasném a opravdovém člověku. Člověku, o kterém stojí za to psát knihy! A za to autorovy opravdu tleskám a děkuji za výborné zpracování.

​

Hodnocení (1-5 jako ve škole): 1